Sony RX1 R

Letos v červnu inovoval Sony svůj ojedinělý model, kompakt s pevným objektivem s čipem formátu FX, tedy bez desetinek 24 x 36 mm. Ano, full frame kompakt bez zoomu za osmdesát tisíc, to je základní charakteristika tohoto diskutovaného objektivu. Když jsem o RX1 psal naposledy v prosinci 2012, předvídal jsem, že do roka a do dne přijde Sony s nějakou levnější verzí. Ona tahle verze R je o pár tisícovek levnější než původní RX, ale tak jsem to nemyslel. Stále je to nad všechny zavedené zvyklosti a normy\ nákladný přístroj, zaměřený na profesionální práci vysoké úrovně. A už nevěřím, že dočkáme levnějšího bratříčka za pětatřicet…

Jaký je a komu je určen
Jen stručně uvedu specifikace, je to 24 Mpx full frame přístroj osazený objektivem od Zeisse (Sonnar) 35/2.8, s rozsahem ostření od 20 cm. Třípalcový displej je pevný s 1,23 miliony pixely, video je 1080 /60fps. Od původního modelu ho odlišuje absence AA filtru, který má za úkol eliminovat moiré. V poslední době se od AA filtru upouští a nějak nikomu nechybí.

Podstatný je ovšem koncept přístroje. Full frame a světelný objektiv s pevným ohniskem pětatřicet milimetrů… Na trhu není mnoho přístrojů s pevným ohniskem, připomenu Nikon Coolpix A, nebo Fujifilm X100S. To jsou přístroje určené ke koncepční fotografické práci: to je taková, která vzniká na základě zakázky a tvůrčího záměru autora a je kontrolovanými kroky realizovaná. To je na rozdíl od práce dejme tomu postřehové, kdy fotograf vychází z reality, reaguje na ni a zachycuje ji přístrojem, který by měl svou výbavou být co nejpružnější.

Tento Sony vychází vstříc právě této koncepční práci. Fotograf si zažije jeho zorný úhel a další optické vlastnosti a naučí se realitu vnímat jeho prostřednictvím.

Jako příslušenství se dodává i elektronický hledáček (2,4 Mpx) za odpovídají cenu kolem deseti tisíc.
Když to mám shrnout, je to špičková cena a špičková kvalita.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou kolem spouště (na spoušti je závit pro drátěnou spoušť). Dva důležité ovládací prvky jsou hned na očích: především je to prstenec s nastavením clony na objektivu, připomeneme si klasickou clonovou řadu 2 – 2.8 – 4 atd, ovšem skoky jsou po třetinách a ne po půlkách, jako to bývalo, a vpravo od spouště je kruhový volič pro korekci expozice. Vlevo od spouště je další kruhový volič s volbami PASM (program, priorita clony a času a manuál), tři pozice pro uživatelské nastaven, video, panorama, scénické režimy a inteligentní automatika.. Nahoře je ještě první z pěti definovatelných tlačítek. Ostření automatické a ruční nastavujeme páčkou na přední stěně.

Vzadu toho moc není. Pod horní hranou vlevo uvolnění vyskakovacího blesku a tlačítko pro přehrávání, pak je roller. Následují dvě tlačítka pod sebou, AEL a Fn tlačítko pro funkční menu. Čtyřcestný volič obkroužený rollerem má natvrdo dedikovanou jen horní polohu DISP, tři zbylé jsou volitelné. Vpravo nahoře je spoušť videa, také do jisté míry volitelná. Dole je tlačítko pro menu a koš. Je to v podstatě minimalistické řešení, ale jak si ukážeme, umožňuje pohodlné nastavení všechno, co pro práci potřebujeme.

Menu má sedm oddílů. Fotomenu se třemi obrazovkami trochu splývá se setupem, například se tu nastavuje intenzita redukce šumu. Skutečný setup je třetí v pořadí odleva (druhé je menu videa). Ten má čtyři obrazovky, k důležitým prvkům se ještě dostaneme. Následuje specifické menu, které má v péči kartu – zde formátujeme, dáváme složce název atd. Samostatnou záložku má kupodivu nastavení data a času a skutečný setup označený ikonkou montážního klíče má v péči jas LCD, jazyk, režim USB a podobné věci.

Při bližším ohledání zjistíme, co všechno se dá na přístroji definovat. Je to Sony, takže nabízí obrazové efekty včetně rozsáhlého HDR a kreativních filtrů známých i z jiných modelových řad. Při nastavování je dobře začít od definice DISP. Přístroj umožňuje nadefinovat, co má být vidět na displeji po stisku čtyřcestného voliče směrem vzhůru. Nejvíc se mi líbí nastavení PRO, z něhož se pak stiskem tlačítka Fn dostaneme k pohodlnému nastavení prakticky všeho, co přístroj nabízí. Jiná nastavení ale vedou k určitému chaosu a nejsou tak přehledná. Další nastavitelnost začíná na tlačítku C vpředu u spouště. V základním nastavení je tam ISO, to je myslím naprosto rozumné.

Tlačítko AEL (fixace expozice) je široce programovatelné, ona fixace je ve výchozím nastavení. Vzhledem k tomu, že ve výchozím nastavení je fixace vázána na bod zaostření a tudíž je dosažitelná spouští, myslím, že je to zbytečné zdvojení funkce. Tudíž bych si tam asi navolil HDR. Ve výchozím nastavení je na čtyřcestném voliči vlevo režim pohonu (singl, série, samospoušť a bracketing), já jsem si tam dal nastavení ostřicího bodu. Pozice vpravo a dolů jsou neobsazené, dal jsem si tam vpravo WB a dolů jsem přestěhoval onen režim pohonu.

Spoušť videa se dá nastavit tak, aby fungovala, jen pokud je video nastaveno na kruhovém voliči. Panorama je v menu nastavitelné na široké a standardní a definujeme i směr – doporučuji směr dolů a panorámovat v poloze aparátu na výšku, ale to už je každého jeho volba.

V manuálním režimu, pokud v menu zapneme MF asistenta, se při ostření zvětší obraz (lupa) a můžeme použít focus peaking. Sony ho má už dlouho vychytaný, známe ho především z řady NEX. Zde je možno v menu nastavit úroveň obrysů (zaostřený objekt je barevně konturován) a barvu obrysů lze volit mezi žlutou, červenou a bílou. Dobu zvětšení lze samozřejmě též navolit.

Jak se s ním fotí
Přístroj je rychlý a tichý. Pro focení sportu se s ním samozřejmě nepočítá, nicméně v běžném provozu byla odezva naprosto dostatečná a měl jsem dobrý pocit kontaktu se spouští.

Pokud jde o obrazové vady, nemá smysl o nich mluvit. Soudková vada je zanedbatelná.

V rozích je vidět úbytek kresby, nicméně nejsou zde sklony k chromatické vadě – navíc, eventuální vady je možné přes menu korigovat, kdyby se vám zdálo, že je možné něco zlepšovat.

Kresba je stabilní od plné světelnosti k nejvyšší cloně F22 -zde jsou kroky F 2.0, 4.0, 11 a 22.

Vinětace naprosto zanedbatelná – zde tmavší spodek je stín, sledujte horní rohy při cole F2.0.

Automatická WB je výtečná – ukázka při žárovkovém osvětlení v automatickém režimu.

Nedokážu posoudit, k jakému zlepšení došlo díky odstranění AA filtru. S původní RX1 jsem fotil za zcela jiných světelných podmínek, takže srovnávání by nebylo k ničemu. Zato jsem srovnával výsledky tohoto Sonyho a špičkové full frame zrcadlovky Canon 5D Mk III s objektivem 17-40/4.0. Sony je holt lepší, na ukázce vlevo Sony, vpravo Canon, dole je máte ve full res.

Dynamický rozsah držely oba více méně stejně, všechna čest oběma – zde bílá zeď a tmavé kameny ve stínu za slunečného dne a nejsou tam přepaly, jen nepatrné slitiny stínů:

Vysoké ISO je použitelné, skoro se to ostýchám napsat, i při 12800 – tedy s tou výhradou, že šum patrný je, nicméně si troufnu tvrdit, že není devastační. Ještě dodám, že osvětlení bylo slabou žárovkou a WB bylo v automatickém režimu. První ukázka 12800 bez redukce šumu:

Tady jsem ji zapnul naplno (má dva stupně):

Shrnutí
Sony RX1R je kompakt s pevně vestavěným objektivem s pevným ohniskem 35/2.0 s čipem velikosti kinofilmového pole. Za velmi vysokou cenu 80 tisíc získáme maximální kvalitu, dosažitelnou v komerčně dostupném přístroji v roce 2013: dokonalá kresba, vysoká citlivost a velký dynamický rozsah. Přístroj je do značné míry vstřícný individuálním požadavkům uživatele. Je určen k rozmyslné koncepční práci a v tomto smyslu budí přítomnost položky „inteligentní automatika“ na kruhovém voliči úsměv. Pro lidi kteří TOTO používají TOTO fakt není.

Ukázky:

Nejdřív běžné osvětlení; č. 6 se Sony , č. 7 Canon 5D MkIII; 11 je ukázka dynamického rozsahu, 12 obrazový efekt, 13 při 3200 ISO, 14 při 6400 ISO, 15 při 12800 ISO bez redukce šumu a 16 jsem to pak zapnul.