Sony RX 100 II

Loni v létě nasadil Sony vysoko laťku pro kompakty nejvyšší třídy. Použil čip téhož rozměru, jaký najdeme v mirrorless přístrojích Nikon 1 a přitom je to vzhledově nenápadný přístroj do kapsy – schopný vytvářet snímky ultimativní kvality. Římská dvojka nemůže znamenat převrat, ale jistě naznačí posun.

Jaký je a komu je určen
Nikdo není nucen si pamatovat parametry loňského modelu, tudíž nezbývá než se drobet opakovat. Formát čipu CMOS se zpětným osvitem je 13,2 x 8,8 mm. Přístroje Micro 4 / 3 mají plochu dvojnásobnou, avšak tento CX formát má čtyřikrát větší plochu než snímače 1 / 2,3 palce, užívané v běžných kompaktech. Čip má 20,2 efektivních mega, nejvyšší rozlišení fotky je 5472 x 3648. Objektiv je stabilizovaný, s rozsahem odpovídajícím 28 – 100 mm kinofilmového přístroje (3,6x). Jeho světelnost je F 1.8 – 4.9. Má sedmilamelovou clonu, i to je vymoženost v kompaktech nebývalá, a příznivě se projevuje v měkce rozostřeném pozadí při pořizování portrétů na nejmenší clonu. Autofokus je na principu analýzy kontrastu na čipu a ostří podle kvality osvětlení v 0,13 vteřinové prodlevě. Ostřicích bodů je pětadvacet. Kolem objektivu je umístěn prstenec, který lze navolit k obsluhování expozice, zoomu, případně k nastavování obrazových efektů.

Rozsah závěrky je 30 sec až 1/2000 sec. Sériové focení dosahuje frekvence 10 fps. ISO je až 25600, přičemž se používá i odstranění šumu skládáním dílčích expozic – je to technika, kterou Sony s úspěchem zavedl ve svých SLT modelech. Video je MPEG4 nebo AVCHD full HD 1920 se stereozvukem. Takže jsme pořád při starém, tedy při tom, co měl starý (rok starý) dobrý RX 100, kompakt v hliníkovém těle, dokonale skladný, se samočinnou roletou na vysoce světelném objektivu. Můj ty Tondo, kde jsou ty změny?

Nápadné jsou tři a jsou skvělé. Má výklopný třípalcový displej se 1228 tisíci body a obsahuje wi-fi a NFC, není tedy odkázán na Eye-fi jako předchozí model. To za cenu mírného navýšení váhy na 350 g a o dva milimetry větší tloušťku (102 x 58 x 38 mm). No a nahoře jsou Multi-interface sáňky pro externí blesk a také pro elektronický hledáček, ano, ten zásadně chyběl tak skvělému kompaktu. A ty nenápadné? BSI čip, třebaže je parametricky stejný, je inovovaný a výrobce uvádí těžko ověřitelné 40% navýšení jeho efektivity.

Tělo je hliníkové, li-ion akumulátor se napájí USB kabelem: slot je krytý gumičkou, nemohu posoudit, jak dlouho jeho tintítkové uchycení vydrží. Fotky se ukládají na karty SD, lze použít i karty Sony MS Duo a následující. Fotí jak do JPEG tak do RAW a měl by vydržet 350 fotek podle standardu CIPA.

Takže, co s tím? Loňský Sony RX100 se ještě dá sehnat, typicky stojí 15500, kdežto tento model stojí 19 tisíc. Rozdíl je ve wifině, tedy ve svobodě kontaktu se světem, ve výklopným displejem a tudíž ve svobodě pohodlné volby úhlu záběru a v aktivních sáňkách s možností doplňku elektronického hledáčku. To si musí každý rozmyslet, zdali mu to stojí za to. Vysoká je i celková cenová hladina. Jde ovšem o přístroj nejvyšší kvalitativní třídy. Jenže mudrování nad tím je jako kdybyste šli k Burberry´s a divili se, že tam chtějí za sako dvacet kolíků, kdežto Vietnamec ve stánku na autobusové zastávce chce za bundu tři stovky. Tenhle foťák, i jeho předchůdce, to je Burberry mezi foťáky a buď vám ta třída stojí za to nebo ne, jinak se na tu cenu koukat nedá.

Ovládání a menu
Zapíná se tlačítkem na horní stěně. Spoušť je zapuštěná, takže nad povrch horní stěny vyčnívá jen nepatrně. Snadno se nahmatá a je s ní spojena páčka pro obsluhu zoomu. Zapuštěný je i kruhový volič režimů. Ty jsou PASM (program, priorita clony / času, plný manuál), automat a inteligentní automat s volbou režimu snímání, scénické režimy, panorama, video a MR volba, znamená to memory, tedy paměť – má to tři polohy pro uživatelské nastavení. Když jsem recenzoval RX100, velmi jsem brblal stran ovládání této funkce. Nezměnilo se a je to škoda. Je to strašné ovládání a vrátím se k němu v následujícím oddílu.

Na zadní stěně je tlačítko pro spoušť videa, pak je Fn tlačítko. Na toto tlačítko lze registrovat až sedm funkcí. K věci se vrátím v oddílu vychytávek.

Menu má sedm oddílů, je přehledně a rozumně řešené. To co skutečně potřebujeme je dobře si nasázet do čtyřcestného voliče a Fn menu, eventuálně si sestavit funkční uživatelská menu pro režim MR. Z jemností se zmíním, že redukce šumu u dlouhých expozic (fotomenu, obrazovka 4) má jen položku zapnuto/ vypnuto, což mi připadá trochu málo, a redukce šumu při vysokém ISO má tři varianty, normální, vysokou a nízkou. I to je málo na aparát za dvacet litrů. Jiná věc je, že obvykle radím to nechat na „normální“ (a při RAW vypnout, pokud to myslíme s focením hodně vážně, protože tyto věci pak vyřešíme při konverzi RAW na obrazový formát). Pro majitele 64GB karet může být příjemný pátý oddíl, kde je možno si vytvořit novou složku pro své snímky. Šestý oddíl „hodiny“ mi přijde redundantní , česky zbytečný, patří do setupu. No a v sedmé, v oddílu setup není nic, do by vyhnalo kočku od radiátoru, kromě snímače pádu. V návodu píší: Nastaví, zda se bude používat ochranná funkce pro případ, že by fotoaparát upadl. Jsem zde bez názoru, dělám vše pro to, aby mi foťák za dvacet kolíků neupadl.

Vychytávky Fn tlačítko: Doložit to nemohu, ale myslím si, že někdy brzy po ukončení třicetileté války přišel s Fn funkcí Fujifilm a od té doby se věc ujala a Fn tlačítko – jmenuje se tak podle slova FuNkce slouží ke zpřístupnění často užívaných nástrojů digitálního fotoaparátu. Takto je i zde. Nicméně je třeba vzít rozum do hrsti a rozmyslet si, co od naší RX100ii vlastně chceme.

Fn tlačítko má sedm pozic. Je třeba vzít v úvahu, že ve výchozím nastavení máme obsazený čtyřcestný volič vcelku rozumně – nahoře je to režim displeje, vlevo režim pohonu (jednotlivé snímky, série pomalá, série 10 fps, bracketing a pár drobných), vpravo režim blesku a dole korekce expozice. Pro běžný provoz tedy potřebuji nastavení bílé a nastavení ISO. Loni v recenzi na RX100 jsem nabádal k nastavená WB doleva a ISO doprava. I to má svoji logiku, ovšem přijdeme o původní nastavení režimu pohonu vlevo a blesku vpravo. No a teď odejděte do lesů a zpytujte svoje vnitřní Já. Co častěji potřebujete, WB nebo režim pohonu? Pokud WB, dejte ho na čtyřcestný volič a režim pohonu nastavte na jednu ze sedmi pozic Fn tlačítka. Pokud je to opačně, udělejte to, no, opačně. K tomu samozřejmě ještě je třeba vzít v úvahu MR režim, tedy Memory Recall, vyvolání paměti, kdy lze různé kombinace nastavit do tří různých skupin. Složité? Ještě složitější, protože je tu otočný prstenec u objektivu a k němu lze též přiřadit funkci, dejme tomu, korekci expozice. Nicméně, nepodceňujte smysl Fn menu. Ono to normální menu má jednu nepříjemnou vlastnost – vždy se otevře na fotomenu obrazovka 1. Takže kdybyste chtěli laborovat s něčím pokročilejším, hodí vás to vždy na začátek a to si pak připadáte jako v Člověče nezlob se. Pan M.K. mě upozornil na následující trik: V oddíle Setup (ikonka klíče, volba 1) v položce Start menu – je třeba nastavit volbu „Předchozí“ namísto „Horní“. – a je po zlobení.Pak to uživatele po zmáčknutí tlačítka Menu vrátí na místo, které naposledy opustil.

Ano, čtu, co se vám táhne hlavou – snadno z toho zblbnouti a kdybych tu měl popsat, co všechno v jakých kombinacích se dá nastavit na sedm pozic Fn tlačítka a levou a pravou pozici čtyřcestného voliče s ohledem na tři pozice Memory plus prstenec, skončíme všichni v Bohnicích, což je poslední, co si přejeme.

Po zkušenostech s RX100 a nyní s RX100ii (všichni zrajeme) tedy doporučuji ze začátku projít v Menu, oddíl Ozubené kolečko 2 položku Fn tlačítko a zjednodušte ho na maximum. Dvě položky stačí. Které? Záleží na vás. Pokud začínáte a tudíž zcela přirozeně nevíte, na nic nesahejte a nechte to být. Brzy zjistíte, kterou další funkci často používáte a kvůli které vás rozčiluje to Člověče nezlob se. Tu si pak přidejte k těm prvním dvěma. Fn tlačítko je mocný nástroj a pomůže vám v práci, až budete vědět, co od ní chtít.
Memory recall
Minule jsem brblal, teď taky, ale ne moc, protože vím, proč to je. Není dostatečný tlak od zákaznické obce na uživatelská nastavení. Pokud budete fotit v iA režimu a v neděli v režimu P, pak nebudete na pana Sonyho tlačit, aby vám zpřístupnil uživatelská nastavení. Inteligentně to bývá řešeno na zrcadlovkách, kde se přece jen předpokládá vyšší uživatelská kultura, takže najdete pozice rovnou na kruhovém voliči. Zde jsou tři pozice pro uživatelské nastavení, například: režim s prioritou času 1/500 sec, série 10 oken za vteřinu, automatické ISO a automatická WB a korekce expozice – 1/3.No a můžete vyrazit na street foto. Krajinář? Potřebujete bracketing. Vrazíte ho na MR2. Líbí se vám mapování tónů v černobílém provedení (a je z vás potom Sudek)? RX100ii takové čb mapování umí. Dáte si ho na MR 3.

To všem je super. Jenom musíte mít na paměti, že se k volbě MR dostanete dvěma způsoby. Buď po změně režimu. Jste třeba na iA režimu (já v tom fotím pořád) a přecvaknete volič režimů na MR a dostanete – v češtině také Memory recall obrazovku a nahoře je pozice 1, 2 a 3 a aktivní je ta červená a vy si zvolíte tu, kterou potřebujete a kterou jste si před tím navolili podle potřeby. Druhý způsob je rovnou z menu, fotomenu, obrazovka 5, úplně dole položka Paměť. Skvělé. Jenomže to málo lidí používá, takže na kruhovém voliči je třeba panorama a dvoje iA režimy a myslím, že by se s trochou vůle vešly tři MR režimy na volič. I dva by stačily.

Krokový zoom
Zoomovat lze páčkou u spouště, ale zoomování se dá nastavit i pro prstenec kolem objektivu. Pokud to uděláme, máme dvě volby, buď volné plynulé zoomování anebo po krocích ekv. 28 – 35 – 50 – 70 – 100 mm. Chytré, příjemné.

Jak se s ním fotí
Je to malý, svižný přístroj s udivující kresbou. Zvláště tahle římská dvojka se výtečně chová v nízkých světelných hladinách díky velké světelnosti a velmi solidnímu vyrovnání šumu. Lze jím manipulovat, má tři stupně nastavení. Pokud chcete fotit v RAW a ladit si vše po svém, ztlumte redukci šumu na minimum. Maximum vede k poněkud vymydleným obrázkům.

Ve srovnání s loňskou stovkou došlo ke zřetelnému pokroku a spolu s výklopným displejem a aktivními sáňkami to je velká vymořenost nového modelu.

Ono těch 6400 ISO je hodně i na zrcadlovku, ale 3200, neřkuli 1600 ISI se dá velmi dobře použít, ukázka dole je samozřejmě už z modelu RX100 II (pozor, v EXIF se model uvádí jako RX100 M2 a totéž je napsané na nálepce na spodní stěně přístroje).

Vyrovnání bílé je perfektní, výsledek při žárovkovém osvětlení je příjemný přirozený, trochu teplejší než čistá bílá, ale to je rozhodně dobře. Toto je vyřešeno bez dalších problémů.

Přístroj je velmi světelný a má sedmilamelovou clonu. Všude se píše, jaký to má příznivý vliv na bokeh. Je to bezesporu pravda, ale tohle asi nebude hlavní přednost přístroje. Bokeh se projeví, pokud je motiv hodně blízko a musí být naprosto na nejkratší ohnisko, jinak hned začne dosti clonit. No a pak začnou problémy s malou hloubkou ostrosti. Opakuji, je to malý, dynamický a nenápadný kompakt. Jděte s ním fotit do baru a bokeh pusťte z hlavy.

Dynamický rozsah je nastavitelný, má dokonce pět stupňů. Tady bych se pouštěl do osobních náhledů. Nebudu se jim vyhýbat, ale netesám to do kamenné desky jako zákon pro všechny časy. Je to přece jenom kompakt, jeho síla je v živosti, pružnosti. Jestli vašimi vzory jsou Anselm Adams a Josef Sudek, nefoťte kompaktem, byť by to byl takto vychytaný přístroj. Ano, ten DR (Dynamický Rozsah) má efekt, ale není to pod kontrolou, foťte pak raději v RAW a laďte to v Photoshopu.

Shrnutí
Sony RX100 II (RX 100 M2) je kompakt nejvyšší kvalitativní třídy, se světelným objektivem a střízlivým rozsahem zoomu a rozsáhlou možností individuálního nastavení. Na první pohled vypadá nenápadně, rozhodně není obsypán kolečky a páčkami a udělátky. Vyhoví i technicky neznalému uživateli svými dvěma režimy inteligentní automatiky, programovatelnou automatickou a nabídkou scénických režimů. Znalý uživatel může využít rozsáhlé nabídky ručního nastavení a hlavně – přizpůsobení ovládacích prvků přístroje vlastní potřebě. Oproti předchozímu modelu se výrazně snížil šum při vysokém ISO a přibyl výklopný displej a sáňky pro externí blesk anebo elektronický hledáček, obé lze přikoupit. Je opravdu kompaktní, tedy malý a lehký a nenápadný. Tím je předurčen k roli stálého společníka, který se osvědčí v pohotové živé fotografii i při pořizování komponovaných scén. Vysoká světelnost a dobrý výkon při vysokém ISO z něho dělá dobrého „nočního ptáka“. Kvalita odpovídá ceně.

Ukázky:

1 a 2 rozsah zoomu, 11 a 12 obyč a HDR, 13 a 14 obyč a zvýšený dynamický rozsah, 15 a 16 rozdíl mezi inteligentní automatikou plus a obyčejnou inteligentní automatikou: plusko spustilo multiexpozici se skládáním, obyč nikoli; v běžném projevu jsem rozdíl nezaznamenal.