Sony NEX 7 – recenze

Málo platné, v oblasti mirrorless přístrojů je v poslední době nejrušněji. Mimořádné rušno je kolem nejvyššího modelu z řady NEX, už proto, že byl ohlášen už v srpnu loňského roku, ale ještě na podzim nebyly k mání vzorky a první kusy začaly prosakovat do Česka v únoru. Byl jsem na něj zvědav a zde je to, co jsem zatím zjistil.

Málo platné, v oblasti mirrorless přístrojů je v poslední době nejrušněji. Mimořádné rušno je kolem nejvyššího modelu z řady NEX, už proto, že byl ohlášen už v srpnu loňského roku, ale ještě na podzim nebyly k mání vzorky a první kusy začaly prosakovat do Česka v únoru. Byl jsem na něj zvědav a zde je to, co jsem zatím zjistil.

Jaký je a komu je určen
Svým konceptem i provedením je zaměřen na vyznavače nejvyšší kvality. Je vybaven snímačem EXMOR formátu APS-C (23,5×15,6 mm s velkým rozlišením 24 Mpx, stejným jako má SLT-A77, takže má větší rozlišení než Canon EOS Mark III! Aby se to dobře počítalo, obrázky jsou skutečně 6000 x 4000 pixelů, lze samozřejmě volit menší rozlišení i poměr stran 16:9 (ale nikoli formát 4:3, obvyklý v kompaktech a přístrojích třídy Four Thirds…) ISO dosahuje až k 16000, ale nikoli 25.600, což je limit příbuzného modelu NEX 5N. Ostření je na principu analýzy kontrastu. Optika je výměnná, má speciální bajonet E, pro něž kromě Sony vyrábí objektivy ještě Zeiss, Cosina, Samyang, Sigma, Tamron, SLR Magic, eventuálně Toy Lens a Noctor. Takže majitel kteréhokoli přístroje NEX se nemusí bát, že nebude mít čím fotit, třebaže mateřská nabídka E-bajonetových objektivů není široká (osobně se mi líbí 16 mm pancake, bez ohledu na to, že bývá pomlouván pro kresbu při plné světelnosti). LCD je výklopný, třípalcový, ovšem NEX 7 je výjimečný ve své řadě vestavěným elektronickým hledáčkem. Ten má skvělé rozlišení 2,4 megapixelů, je to OLED displej. Velmi nápaditě je řešený vestavěný blesk, lze ovšem dokoupit externí blesk určený k tomuto přístroji. V základním kitu se dodává objektiv o obvyklém rozsahu APS-C přístrojů 18 – 55 mm, světelný 3.5-5.6. Ještě si řekneme, že je velmi kvalitní – v úvodu dodám, že zapadá do doslova ušlechtilého designu přístroje a třebaže věru nejsem žádný metrosexuál, tenhle objektiv skvěle k tělu ladí a celek je neuvěřitelně elegantní.

Čímž se dostáváme k zádrhelu. Tělo stojí 33 tisíc, s kitovým objektivem o dva tisíce víc (byl by šílený ten, kdo by ten objektiv nebral). Cenově se tedy ocitá ve třídě profi zrcadlovek, jako je Canon 7D anebo Nikon D300S. Je to tedy cenově stejně kaskadérský kousek, jako udělal Canon se svým 5D Mark III, za který chce osmdesát tisíc za tělo. Ale v cenách – pokud existuje konkurenční prostředí a to ve foťácích existuje – ale není žádná spravedlnost, jenom trh. Nemá tedy smysl mudrovat o tom, zdali je to „spravedlivá cena“. Jestli se najde dost lidí, kteří ji budou ochotni zaplatit, pak je rozumná, pokud ne, Sony bude muset zlevnit nebo výrobu zrušit. Velkým konkurentem bude pochopitelně NEX 5N za poloviční cenu. K pětce se dá koupit elektronický hledáček FDA-EV1S za brutální cenu 6 tisíc korun, ale i pak se dostaneme hodně pod cenu NEX 7.

Ano, je to hodně o něčem jiném, ale tyto věci se musí ujasnit, abychom věděli, jak přístroj hodnotit. Je určen náročným zákazníkům, kteří dokáží ocenit estetiku technického předmětu a preciznost provedení a pochopitelně i výkon a výsledky.

Ovládání a menu
Ovládání řady NEX je zcela originální. Jádrem konceptu jsou tři tlačítka na zadní stěně, přičemž to prostřední má kolem sebe ovládací kolečko. Za různých okolností se funkce kolečka mění. Kdo k tomu přijde poprvé, poněkud zdivočí, nicméně logiku to má a kdo si zvykne, je v pohodě (mám NEX 3 a jsem v pohodě). NEX 7 zavedl ještě dva rollery na horní stěně a další volitelné tlačítko hned vedle spouště, čímž situaci zjednodušil / zkomplikoval, podle toho, z kterého konce na to koukáte. Především tu není žádný kruhový volič režimů.

Vyjdu tedy z manuálu a věřte, že nejsem náruživý čtenář těchto knížek, nicméně u 7 NEX se bez něho neobejdete.
Ty dva horní rollery jsou označeny jako L (left) a R (right), tlačítko vedle spouště je navigační. Smysl recenze není nahrazení příručky, mým úkolem je hodnocení. Nuže, je to řešení geniální, ale je na hlavu, tudíž vyžaduje minimum geniality od uživatele. V základním, výchozím nastavení to funguje tak, že navigačním tlačítkem (to vedle spouště) volíte: výchozí nastavení, a pak :
levým kolečkem L upravujete hodnotu clony, pravý R kolečkem kompenzaci expozice a plochým rollerem na zadní stěně nastavujete ISO.

Po opětovném stisknutí navigačního tlačítka volíte efekty (o nich dále), případně nastavení WB. Nastavení WB volíte pak L kolečkem a R kolečkem ho můžete doladit. No a další stisk navigačního kolečka nás dostane do oblasti ovlivňování HDR a dynamického rozsahu.
Složité? Jsme na začátku.
Středové tlačítko (kolem něho je zadní roller) je v nomenklatuře přístroje označeno písmenem C (jako custom, tedy uživatelské) a spodní je B. To horní tlačítko vzadu nás dovede v případě nouze vždy do menu. V tomto menu jdeme do oblasti setupu a pak nastavíme tu funkci, kterou chceme přiřadit tlačítku C a B.
Ve výchozím nastavení je tlačítko C nastaveno na „shoot mode“, tedy na snímací režim a v zájmu duševního zdraví jsem to tak nechal. Vždyť, co potřebuju? Clonu – čas, WB, kompenzaci, případně efekty a HDR. Nepotřebuju do speciálního tlačítka vyvést rozpoznávání úsměvu nebo kompenzaci výkonu vestavěného blesku. Nicméně jistě jsou lidé, kteří si něco takového přejí a zde je dlužno dodat, že rozmístění ovládacích prvků je v tomto směru maximálně flexibilní a každý si může přístroj naladit podle svého.
Námitka „a co když to někdo neumí“ je lichá: pro takové lidi není přístroj určen.

Jak se s ním fotí
To bude otázka, která vás bude zajímat nejvíc.
Přístroj se zapíná „nikonovským způsobem, páčkou u spouště, odezva je v podstatě okamžitá. Za dobrých světelných podmínek je velmi rychlá i odezva spouště, uvádí se údaj 0,02 sec. Nemáte pocit, že se o něco prosíte, když zmáčknete spoušť. Celá léta čekám, že narazím na fotoaparát, který bude mít odezvu spouště Smeny za 230 korun z roku 1965. Poslední mirrorlessy se tomu ideálu velmi blíží a NEX 7 není výjimkou. To je žertík nemístný, nelze srovnávat, už proto, že jde o autofokus proti mechanice. Zkrátka, za dobrých až slušných světelných podmínek se přístroj chová výborně.

Rychlá odezva je umožněna mimo jiné tím, že přístroj má elektronickou „první lamelu“ – to znamená, že začátek expozice se dělá elektronicky a skutečná fyzická lamela expozici jenom ukončí. Urychluje to expozici, aniž by to mělo nějaké neblahé vedlejší efekty.

Jakmile začneme mluvit o rychlosti, nelze nepřejít na autofokus. Ten má všechny soudobé vymoženosti, přirozeně že detekci úsměvů, ovšem cílová skupina tohoto přístroje se asi nebude zajímat o detekci úsměvů. Podstatná je volba AF bodu, ta se dělá velmi příjemně a operativně kombinacemi tlačítek a rollerů. Asi nejrozumnější je volba pohyblivý bod. Tu pak aktivujeme spodním tlačítkem B a pak plochým rollerem reagujícím na přítlak stěhujeme po ploše záběru. Ve špatných světelných podmínkách však přístroj přejde na jakési podivné celoplošné zaostřovánín a dělá si pak doslova co chce. To je nejvýznamnější nedostatek, na který jsem narazil. Je sice hezké, že mohu navolit „sledování objektu“, skvěle fungující v laboratorních podmínkách (na kompaktech s analýzou kontrastu je to prakticky nepoužitelná iluze), ale toto přepínání je velmi nepříjemné a vede k tomu, že v nízkých světelných hladinách se užitnost přístroje rychle blíží k nule.

Zůstaneme u rychlosti.
Přístroj má elektronický hledáček, jak řečeno. Za dobrých světelných podmínek je skvělý a výborně supluje optické systémy. Za nízkých světelných hladin vnímáme mírné zrnění, ale nikdy to není pod hranicí použitelnosti.
Na přístroji není mechanické přepínání LCD / EVF, musí se to nastavovat v menu. Automat zajišťuje detekci přiložení oka, ovšem musíte se opravdu přisát ke gumové očnici. S brýlemi vás systém neuzná za vhodné a do EVF vás nepustí. Ta mírná prodleva spojená s přepnutím LCD- EVF je zaznamenatelná, nicméně lze si zvyknout. Pochopitelně můžete natvrdo zvolit EVF, ale pak přijdete o výhodu výklopného displeje, pokud nejdete do menu. Kupodivu toto přepínání nelze přiřadit tlačítkům B nebo C. To by byla firmwarová záležitost, učiněna není, což potvrzuje moji tezi, že největší nepřátelé digitální fotografie jsou obchoďáci a programátoři firmware. V recenzi na Dpreview jsem četl o náhodném zapnutí EVF v důsledku citlivosti senzoru, to se mi tedy během zkoušek nikdy nestalo, ale také jsem nikdy omylem nezmáčkl spoušť videa – na to jsem taky slyšel stížnosti.
Právě tak by bylo možné uzpůsobit spoušť videa, která je na ráně a stává se, že omylem natáčíte, místo abyste fotili. Zase čistě softwarová záležitost, ale musel by někdo to těm pánům nařídit.
Co ovšem je suprové, to je sériové focení. Má dva režimy, 3,7 fps a 10 fps. I při 10 fps v podstatě vidíte to, co fotíte a při 3,7 nejsou problémy. Samozřejmě nelze v sériovém focení spolehnout na průběžný AF, to je ještě věc budoucího vývoje. Průběžný autofokus při takto vysokých frekvencích umí mezi mirrorlessy Nikon1, ale to je jiný segment.

Autofokus je za běžných okolností rychlý a přesný. Pomocí trojího ovládání lze přepínat z celoplošného na ostření s pohyblivým bodem nebo středové. V nižších světelných hladinách však přístroj opouští navolené jednobodové ostření a přepíná na celoplošné, přičemž dává přednost pozadí. Trochu pomůže vypnutí pomocného AF světla. Je však třeba mít na paměti, že AF na bázi kontrastu má vždy svoje limity. Automatické ostření se výrazně zpomalí za špatných světelných podmínek a zpomalí se i ukládání fotek. Sice jsem vypnul všechna omezování šumu – tyhle procedury za špatných světelných podmínek FAKT hodně zdržovaly, ale i pak ukládání bylo „časově vnímatelné“.
Zajímavou funkcí přístrojů NEX včetně této sedmičky je manuální ostření v režimu „bez objektivu“, čímž je myšleno používání objektivů jiných než s bajonetem E, s redukcí. Pak je samozřejmě nutno ostřit ručně a pak vidíme v hledáčku eventuálně na displeji kontury toho objektu, který leží v rovině ostrosti. Takže je možné si pořídit dejme tomu širokoúhlého Voigtlandera a fotit jím přes redukci, což je velmni zajímavá a atraktivní kombinace.
Kvalita obrazu odpovídá čtyřiadvacetimegovému rozlišení. Přístroj jsem zkoušel se setovým objektivem – podotýkám, že cenové navýšení oproti tělu jsou pouhé dva tisíce – a výsledky byly po kresebné stránce velmi dobré. Ke krajům nevyhnutelně slábne, nicméně je třeba si uvědomit, že následující ukázky jsou výřezy 1:1 z obrovské plachty 6000 : 4000 pixelům (nahoře kraj, dole střed). Barevnost je příjemná a přirozená a opravdu, v tomto nejdůležitějším ohledu není nač si stěžovat.

Vysoké ISO a šum jsou v mezích normálu. Redukci šumu lze regulovat nastavením v menu – vyšší stupeň NR vede k prodlevám při ukládání snímku. Bez velkých obav lze používat ISO do 1600, pak je to pochopitelně slabší. Je možné fotografovat v RAW a pokusit se šum zmoci při konverzi.

Dynamický rozsah je regulovatelný. Pokud jde o schopnost zaznamenávat detaily ve stínech i v oblastech vysokých jasů, má velmi dobrý výkon nemusíme se obávat přepalů a není tedy třeba tolikrát laborovat s kompenzací jasu. Rozsah lze ovlivňovat nastavením stupně dynamického rozsahu (DRO), aby se zvýšila schopnost podat kresbu při zachování nastavené expozice. Očividně efektivnější je však metoda HDR, která je tu skvěle zvládnutá, fotky jsou vždy složené ze tří fotek těsně po sobě pořízených. Černobílé HDR mají podivuhodnou náladu fotek z deskových přístrojů dávné minulosti – to se ovšem týká i jiných modelů Sony, viz kupříkladu moji nedávnou recenzi Sony Alfy 77. Tím se dostávám k oblasti efektů – HDR lze provozovat „čistě“, nebo černobíle, nebo v režimu „malování“, což je HDR plus mapování tónů. Nízké a střední malování HDR vede k velmi zajímavým snímkům – jeden je dole v ukázkách. Pochopitelně proces probíhá jen v režimu JPEG, podobně jako všechny ostatní efekty, pokud navolíme v menu snímání v RAW, přístroj nás k efektovému focení nepustí.

Shrnutí
Sony NEX 7 je doslova nádherně provedený fotoaparát, skvělý v designu i zpracování a jeho tělo z hořčíkové slitiny (vzadu doplněné plastem) je radost vzít do ruky. Navíc je třeba ocenit rozměr přístroje – jde o APS-C čip a přesto je tělo velmi malé, skladné, lehké. Uživatelsky velmi vstřícný, kdo se naučí obsluhovat ona tři kolečka (dvě nahoře a jedno vzadu), může si libovat. Elektronický hledáček má vysoké rozlišení a výborný je i vyklápěcí displej. Přístroj má velmi detailní systém individuálních nastavení a lze si ho doslova budovat podle svého. Je ovšem třeba proniknout do labyrintu jeho menu a uživatelská příručka bude během seznamovacího procesu nutná.
Přístroj je určen pro milovníka hi-tech, fotograficky znalého – asi nemá moc velký smysl pleskat touto sedmičkou fotky v plně automatickém režimu. K plné univerzálnosti přístroji dává limit jeho omezená použitelnost za nízkých světelných hladin, zejména pokud by mělo jít o živou fotografii, například sportovní. V této souvislosti je třeba připomenout, že pořád je to kompaktní přístroj a tato třída není k – dejme tomu – sportovní fotografii primárně určena. Při statické fotografii, ale i v cestovní a pouliční fotografii se přístroj svými vlastnostmi skvěle uplatní.

Ukázky:
7 je „malování HDR“, 12 HDR v čb.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Sony NEX 7?