Trojku jsem si oblíbil (a koupil), pětku přeskočil a teď tu máme model 5N. Té pětce je podobný, jako by jí z objektivu vypadl. A hned jsme u první změny, která ale vidět není – tento model má dotykový displej, čímž částečně utěšuje naší bolest nad poněkud zmateným třítlačítkovým ovládáním. Přirozeně že celkový koncept je totožný celé řadě NEX.
Trojku jsem si oblíbil (a koupil), pětku přeskočil a teď tu máme model 5N. Té pětce je podobný, jako by jí z objektivu vypadl. A hned jsme u první změny, která ale vidět není – tento model má dotykový displej, čímž částečně utěšuje naší bolest nad poněkud zmateným třítlačítkovým ovládáním. Přirozeně že celkový koncept je totožný celé řadě NEX. Jsou to kompakty s výměnnými objektivy specifického bajonetu Sony E, takže se k nim hodí jen – zase – specifické objektivy, ledaže byste si pořídili adaptér, třeba takový, jaký jsem tu onehdy recenzoval. Tělo je částečně hořčíkové, částečně plastové, uvnitř je 23.4 x 15.6 mm Exmor APS HD CMOS snímač, tedy té velikosti, jako je ve všech ne-full frame zrcadlovkách. Přitom je vysloveně malý, měří 110.8 x 62.2 x 38.2 mm a váží 269 g. Obrázky vytváří velké 4912 x 3264 bodů a menší, v různých poměrech stran, včetně automaticky lepených panoramatických snímků. Fotí v JPEG a RAW formátu, video buď AVC-HD, nebo MPEG 4. Má 24 AF bodů, princip měření kontrastu, leda byste si koupili ten výše zmíněný adapter. Má množství režimů, podrobněji pojednám – umí všechno nač si vzpomenete, řečeno zatím jen stručně. ISO dosáhne až do 25600. K přednostem řady NEX patří rychlost sériového focení, i zde dosahuje 10 fps. Této rychlosti se využívá k různým obrazovým efektům, jak ještě uvidíme. Zajímavou novou funkcí je „elektronická závěrka na první lamelu“. Nemá vestavěný blesk, ale v dodávce je externí blesk, lze koupit i výkonnější a do slotu pro blesk lze přikoupit vysokovýkonný elektronický hledáček FDA-EV1S s rozlišením 2,5 mega. Výstup je USB 2.0 Hi-speed nebo HDMI s výstupem na TV Bravia. Přístroj napájí akumulátor Lithium-Ion NP-FH50, zápis je pořád ještě na Memory Stick Duo a zaplaťpánbu na cokoli z rodiny SD.
To jsou základní technická data. Mirrorless přístroje obecně vzato míří na dvě skupiny: na majitele zrcadlovek, které nebaví vláčet velký foťák, a majitele kompaktů, které nebaví mít malý foťák. Je to průnik jednoho i druhého přístupu a z toho vyplývá poněkud schizoidní přístup výrobců. Chtějí vyhovět majitelům DSLR prahnoucím po tomtéž ale v malém, aby „to umělo všechno“! A zároveň nechtějí vyděsit kompaktáře zvyklé fotit až dosud na „zelený foťáček“. Na řadě NEX se tahle schíza dá perfektně dokumentovat. Přístroj nemá skoro žádné ovládací prvky a u mí toho víc, než leckteré tři DSLR dohromady. Je to fotografický vlk v rouše beránčím. Zprvu trpký zdá se, však přiviň k němu hled, přitiskni svůj k němu ret a neodtrhneš více. Není to pro každého. Je to ferrari kapotovaný jako čínské auto pro praktickou rodinu. Podívejme se tedy pod kapotu.
Ovládání a menu
Ovládání je příšerné. Neznám nikoho, kdo by si ho liboval. Oproti NEX trojce, se kterou zápasím už rok, přibyl dotykový displej, ale ten slouží především k definování zaostřovacího bodu, zaplaťbůh. Na horní stěně je spoušť a páčkový vypínač, na zkosené hraně je spoušť videa a tlačítko pro přehrávání.
Na zadní stěně je trojice tlačítek, nazývají je A, B a C, A je nahoře, B uprostřed čtyřcestného kruhového voliče a C dole. A jsme u toho. Slečna Pikulíková si nechá v krámě nastavit inteligentní automatiku a bude fotit jsouc šťastna, že nemusí nic řešit. Já jsem nadšený, že se na tlačítka A, B a C dá leccos definovat, protože přístroj je rozsáhle konfigurovatelný a to je jedna z jeho hlavních předností. Ten kdo na tom s mírou expertnosti je někde mezi slečnou Pikulíkovou a recenzentem foťáků, bude muset skousnout, že ta tři tlačítka v různých životních situacích znamenají něco jiného. Což je princip ovládání tohoto přístroje.
Když přístroj zapneme, A znamená vstup do menu, B do „mode“, C podle toho, co tam máte nadefinované, já si tam dal WB. Mode je de facto kruhový volič režimů a těch je tu požehnaně. Především inteligentní automatika, která funguje perfektně, včetně analýzy bílé a v automatickém režimu ISO s přehledem nastaví 3200 potmě s klidným vědomím, že to tento přístroj snese. Když ale jsme s iA a znovu stiskneme B, posouváme se od „rozostření“ k „zostření““ pozadí, což je clona – změna hloubky ostrosti. Ale tím to nekončí. Dole na displeji máme jas, barevnou teplotu a saturaci a poklepem na ikonku můžeme rollerem čtyřcestného voliče měnit tyto parametry – skvělé! Ovšem z iA se vymaníme nikoli tlačítkem B, jímž jsme se tam dostali, ale A, což je logika hodná Alenky v zemi divů, kde čím rychleji utíkáme, tím pomaleji se dostáváme kupředu. Musíme jít do A, tedy do menu a tam volit režim snímání a ocitneme se zase v kruhovém voliči. Zamotaná hlava? Jsme na začátku!
Následuje klasické PASM, tedy program, priorita clony / času a manuál, dále 3D panorama a panorama, což je sweep panorama, tedy automatické vytvoření panoramatického obrázku. Sony je v tomto ohledu průkopník, před pár lety mu to šlo líp na kompaktech než v NEX a A řadě, teď to funguje skvěle a patří to k velkým přednostem přístroje. Další položka je focení při nízkých světelných hladinách, kdy přístroj skládá výsledný obrázek z 8 dílčích fotek. Skvělá věc! Stejná položka je pak v SCN neboli scénické režimy, tam se tomu bizarně říká „ručně držený soumrak“. To je asi nejzajímavější položka v SCN nabídce.
Menu
Má šest oddílů, režim snímání, fotoaparát, velikost snímku, jas/barva, přehrávání a nastavení, tedy setup. Moc nechápu, proč fotoaparát, velikost snímku a jas / barva nejsou sloučeny pod fotomenu, ale je to tak.
Pod položkou fotoaparát najdeme především vše týkající se zaostření. Těmto částem menu je třeba věnovat pozornost. Výběr AF / MF je vcelku jasný (autofokus nebo ruční ostření), oblast zaostřovacího bodu je také obvyklá. Je ale třeba nechat vypnuté „sledování“, pak dotykový displej skvěle ostří tam, kam klepnete, kdežto když to zapnete, zapne se cosi jako tracking, tedy sledování objektu, a fotoaparát je puštěn z vodítka. Zde také lze zapnout až 10x digitální zoom (nedoporučuji) a je tu skupina nastavení stran detekce obličeje (registrace preferovaných tváří, aktivace přes úsměv apod.). Zde ale je také konfigurace pozice DISP čtyřcestného voliče, kde si určíte, jak má vypadat za jakých okolností LCD displej, což očividně patří do setupu.
Položka velikost snímku je celkem jasná, krom velikosti lze nastavit i kvalitu (JPEG a RAW) a kvalitu a typ videa. Ovšem, zde se nastavuje směr panoramatu, což je zase něco, co bych hledal spíš ve fotomenu. Jas a barva, to je oblast týkající se fotky jako takové. Je zde kompenzace expozice (lze i čtyřcestným voličem), ISO (totéž) a pak tu jsou poněkud se vzájemně peroucí, avšak velmi zajímavé položky, D-R, což je projasňování stínů a HDR, což je skládání fotek s různou expozicí. Obě užitečnosti jsou vynikající a věnuji se jim níže. Poslední položka je Vlastní nastavení, což jsou v podstatě styly (živý, černobílý atd.). Jakmile s tím začneme pracovat, tlačítko C změní svoji funkci a stane se z ní Option, totiž nastavení variant efektu. Pak se dá aparát opravdu vyladit do podivuhodných detailů a individualizovat ho podle svého.
V setupu se pak dá nastavit jazyk a čas a jas displeje a podobné samozřejmosti, ale především je tu vlastní nastavení kláves a to je ta pravá pytlákova radost, protože si můžete aparát přetvořit k vlastnímu obrazu.
Jak se s ním fotí
Přístroj svižně startuje a za běžného světla velmi rychle ostří. Má vynikající kresbu a přirozené barvy – používal jsem setový objektiv 18-55, pak pevnou šestnáctku a přes adaptér LA-EA2 objektiv 18-200. Ergonomie přístroje je zajímavá. Objektiv je hodně excentricky umístěný, vyvažuje mohutný úchop, avšak objektiv a úchop mají mezi sebou jen malý prostor a je trochu těžké tam strčit prsty. LCD je výklopný, to je další ohromná výhoda tohoto vysoce výkonného přístroje. Navíc, je možné k němu připojit OLED EVF hledáček, což je dobrá zpráva, ten stojí sedm tisíc, to je studená sprcha. Do stejného slotu lze vsadit externí blesk – vnitřní blesk přístroj nemá. Ovšem znamená to, že nelze použít současně blesk a EVF. Není možné připojit externí mikrofon, což asi těžce ponesou videisté.
Přiznám se, že jsem se nechal doslova fascinovat takzvanými efekty. Je jich tu požehnaně. Je tu velmi dobrý HDR, ale také tónový HDR, který posouvá barevnost do nebývalé malebnosti. Navíc, každý z těch efektů je konfigurovatelný – např. HDR má volitelné odstupy expozice od 1 EV do 6 EV! Pozoruhodný je i výkon při vysokých ISO, kdy je velmi dobře možno použít 3200 ISO a dokonce 6400, což je podle mého názoru v podstatě maximum, co v normální praxi potřebujeme. Co se týká výkonu, jde naprosto o špičkový přístroj schopný plnit i velmi náročné úkoly. S velmi kvalitním setovým objektivem přístroj stojí 16 500 Kč (listopad 2011). To je víc než za kolik lze pořídit Samsung NX200 za 14 tisíc s podobným objektivem. Ale je to podstatně méně, než 22 tisíc požadovaných za dalšího konkurenta, Olympus E-P3, který se tedy dostává do marketingového stínu. Bez ohledu na peníze má tento Sony jednoznačnou přednost, totiž výklopný displej. To je myslím velká výhoda, je to vlastnost, kterou podceňují především ti, kdo s výklopným displejem nikdy nepracovali a pokládají to za hračičku a zbytečnost. No a 10 oken za vteřinu a nabídka efektů které jdou hluboko do funkčnosti a přesahují hranici nějakého líbivého hračičkářství, to jsou další argumenty ve prospěch tohoto vyzrálého přístroje.
Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu setového objektivu, 10 je tome mapping HDR, 11 při 6400 ISO, 12 HDR.
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
| 9 |
 |
10 |
 |
| 11 |
 |
12 |
 |
