Nezařazené

Sony HX-5 (recenze)

Už dávno, dávno tomu, co jsem se pídil po kompaktech, nicméně líbí se mi přístroje se zajímavými novinkami. GPS už není ojedinělý jev, ale zase to není zcela běžný jev. Automatické panorama, to je též zajímavá vymoženost a HDR, to je zatím něco, s čím výrobci spíš laborují než oslňují. Podívejme se, jak je na tom tento kompakt od Sonyho.

Jaký je a komu je určen

 

Je to ultrazoom v rozměrech slušného kompaktu: snímač CMOS EXMOR R 1/2,4 palce má rozumných 10,4 mega. Připomínám, že jde o “back-iluminated” snímač, totiž takový, který je během výroby “obrácen na hlavu” a sběrné čočky a barevné filtry Bayerovy masky se nanesou tam, kde býval spodek snímače. Světlo pak má méně rušenou cestu do nitra křemíkové vrstvy a energetický zisk snímače je vyšší, což vede ke snížení šumu při vysokých ISO. Také zoom je rozumě posazený, patří do prestižní řady Sony G, pozicován je mezi slušně širokoúhlých 25 mm a slušně “dlouhých” 250 mm při světelnosti F3,3 až 5,5. Objektiv je stabilizovaný. Citlivost má rozpětí od 125 do 3200 ISO a závěrka závěrkuje od 30 sec do 1/1600 sec. Scénických režimů je jen osm, to je moc dobře – nemyslím, že se laikovi usnadňuje a zpříjemňuje fotografování nabídkou třiceti různých režimu, jako je “jídlo” a podobně. Osm je i předvoleb bílé plus ruční nastavení, blesk má i pomalou synchronizaci, což velmi chválím, jakkoli nevěřím, že se většina uživatelů k této vynikající funkci v manuálu prokouše. Interní paměť má 45 MB, nechápu, k čemu to tam je, prý aby příručí v krámě nemusel hledat v šupleti kartu. U tohoto přístroje by to měl snadné, pasují do něho dva formáty, MemoryStick Duo a SD , MemoryStick Duo pro ty lidi, kteří rádi dávají víc peněz za něco, co mohou jinde získat levněji( tak třeba SDHC 8 GB od Sandisku stojí 1000 korun, kdežto MS Duo od Sonyho 1300 Kč, i to patří k záhadám tohoto světa). Přístroj samozřejmě točí i video se stereozvukem b HD kvalitě 1920×1080 pixelů / 25 oken/sec.

Ovládání a menu
Na ovládání toho tady nic není. Na horní stěně přístroj zapínáme a lze tu také zapnout sériové focení (až 10 fps), eventuálně “řadu”, jak se v terminologii návodu tohoto přístroje nazývá bracketing (snímání 3 snímků v různých hodnotách expozice, eventuálně vyvážení bílé). Je zde samozřejmě spoušť, doprovázená páčkou na zoomování. Vpravo je kruhový volič režimů, má trochu volný chod a rád se sám přepne v kapse, takže na to pozor.
Důraz je zde kladen na jednoduchost a vskutku, i naprostý laik si nemusí mysl zatěžovat ničím. V režimu EASY po stisknutí tlačítka menu volí jen velké / malé obrázky a zapíná / vypíná GPS. Vedle něho je na kruhovém voliči jeho příbuzný, inteligentní focení (viz níže). Dále je tu další příbuzná dvojice, “panáček s třesením”, úředně pojmenováno “redukce rozmazání pohybu” a “ručně držený soumrak”. Při tomto režimu se pořídí šest pracovních snímků a z nich se složí jeden – bez šumu.

Menu nebylo nikdy silnou stránkou Sonyho kompaktů. Především je nesmyslné rozvžení tlačítek čtyřcestného voliče na zadní stěně. Ovládání jasu LCD opravdu nemusí být tak na ráně, navíc je na místě, kde obvykle bývá expozičníkompenzace. Blesk a samospoušť jsou v pořádku, ale ladění senzitivity na úsměv nemusí být na forhontě! POkud jde o samotné menu, je řešené celkem střízlivě, v setapu lze navolit, jestli chcete nápovědu nebo ne. Menu vám nabídne několik volitelných funkcí, velikost, ISO, WB, režim ostření a měření expozice, taky detekci obličeje. V oddíle “aktovka” se nalézá setup. Lze to pochopit intuitivně, nicméně pro bližší prozkoumání přece jen doporučuji manuál. Ten se dodává jen v pdf souboru na CD, je dobře řešený, s přímým vstupem na rejstřík.

Jak se s ním fotí
Přístroj poněkud pomalu nabíhá, trvá mu to tři a půl vteřiny, než se uráčí pracovat, to je dnes hodně dlouho, i na ultrazoom. Navíc je tlačítko spínače hluboko zapuštěné, takže někdy to vyžaduje opětovné stisknutí, než nás přístroj vezme na vědomí. Zpozdění spouště při namáčknutí je 0,2 sec, bez namáčknutí standardně 0,4, to jsou velmi dobré výkony. Ovládání má dvě roviny. V té svrchní je určen naprostému laikovi a ten bude pracovat v režimu easy nebo i-auto a nic nebude řešit. Poučenější uživatel z něho dokáže vydolovat i manuální nastavení clony a času, třebaže na webu se ve specifikacích někdy tato možnost upírá. Nejčastěji používanou funkcí – z těch pokročilejších – bude expoziční kompenzace. Bez ní jsou snímky jaksi vybledlé, takže není důvod k ostychu před EV -2/3 a když dáte -1, nic se nestane. Což není nic nad čím bych chtěl být nadšený.

Obrazová kvalita je velmi dobrá. Úbytek kresby do rohů je únosný, obrázky snesou v podstatě libovolné zvětšení.

Snadné fotografování má označení EASY: to je “inteligentní automatika” v níž nic neřešíte, jen zapínáte / vypínáte GPS, velikost snímku ( důmyslná volba: velká – malá). Přístroj sám analyzuje situaci a rozpozná scénu a nastaví parametry – zejména citlivost, WB, eventuálně další parametry. Navíc se tu zvětšuje obraz a ikony. Hodně příbuzný je režim inteligentní automatika, na kruhovém voliči nastavovaná ikonkou i+foťáček. Rozdíl je v tom, že zde přece jen lze něco nastavit, hlavně kompenzace expozice. Moc jsem nepochopil režim i+foťáček+ plus, v něm se exponuje dvakrát a po expozici objeví 2 sousední snímky na displeji. Nicméně uloží se jenom jeden, patrně ten lepší.

Vysoké ISO, tedy šum: zatím se hyperbolická pověst oněch zázračných “backlighted” snímačů nepotvrzuje. Při 800 ISO obraz ujde, při 1600 to je horší a při 3200 je to humus, to je normální a v poslední době to tak bylo u všech kompaktů.

Nic lepšího nečekejme od scénického režimu “vysoké ISO”, o něco lepší je ten “roztřesený noční portrét” (první vlevo, druhý vpravo na následující ukázce:

Soudková vada je prakticky nezjistitelná – beru fotoaparáty prakticky a z praktického hlediska je tedy tato vada nulová:

Snímek byl pořízen při ekvivalentu 25 mm a dlužno tedy poznamenart klobouk dolů před takovým výkonem.

Panorama patří k lahůdkám tohoto přístroje. Jde o tzv. Sweep Panorama, poprvé bylo předvedeno v modelech TX1 a WX1. Stručně a jasně: na kruhovém voliči nastavíte ikonku panorama, stisknete spoušť a pak panoramujete neboli česky švenkujete jako videokamerou a přístroj si slepí panorama sám. Při zpracování se zvládá i problém lidí pohybujících se v záběru. Doporučuji pak věnovat pozornost menu, jelikož tato funkce má svoje specifické. Na nastavení velmi závisí výsledek.

V menu si navolíte především zdali chcete “standard” nebo širokoúhlé panorama. V tomto režimu je totiž zablokován zoom a lze volit jen mezi těmito dvěma úhly záběru. Dále se zde volí, zdali budete panoramovat na šířku nebo na výšku (tedy: fotoaparát “naplacato” nebo “nastojato”. Ono švenkování má jakousi topografickou zpětnou vazbu, dovolí vám úhel zhruba od 900 nahoru, je to trochu nevyzpytatelné, v podstatě bez ohledu na to, zdali švenkujete rychle nebo pomalu. Návod sice nabádá k dodržování jakési blíže nespecifikované rychlosti švenku, avšak v praxi se nezdá, že by na šíři eventuálně plynulost měla rychlost vliv – měla vliv na ostrost. Když jsem panoramoval ve své pracovně, přístroj se choval velmi racionálně, nastavil 1600 ISO a 1/30 sec a snímek dopadl velmi kultivovaně:

Aparát zde pracuje v automatickém režimu, avšak umožní zde nastavit expoziční kompenzaci a WB, tedy předvolbu bílé, to je krajně inteligentní řešení.

Pokud jde o volbu zdali na výšku nebo na šířku, velmi se přimlouvám na řešení na výšku, protože “na šířku” vycházejí ne moc esteticky vyhlížející nudle. Pravda, získáme záběr široký i cca 2700, ale k čemu takový záběr v praxi je? Leda na web do posuvného okénka a pod..

Zkoušel jsem i “na výšku na výšku”, jistě pochopíte, že nohy v černých fuseklích patří mně. Podle tvaru zábradlí poznáte, jaké psí kusy lepicí program s fotkami které se postupně nastřádají dělá. To je samozřejmě stinná stránka věci a je třeba s ní počítat – a zde se nejvíc projeví plynulost tahu při panoramování.

V režimu panorama máme na displeji černý proužek s ukazatelem stavu, v jakém se nacházíme, je to jakýsi tachometr, nebo jak to nazvat, podle kterého poznáme, jak daleko máme do “konečné našeho panorama.

Tahle funkce v rukou člověka s trochou představivosti se může stát velmi významným nástrojem. Tuto recenzi píši před cestou do Utahu a Arizony a doufám, že předvedu aspoň nějaké snímky na základě představivosti… Sony vyrobil materiál, ostatek je na mně! 🙂

GPS je implementována jen na verzi HX-5V. Tady jsem trochu rozvrkočený, protože na zkoumaném modelu je napsáno HX-5 a jen na přední stěně je nálepka s označením GPS a kompas. Důležité je, že GPS funguje, zapne se v režimu easy a pak se data zapisují do exif bloku i v jiných režimech – a další synchronizace s mapami je už rutinní: zatím jsem zkoušel komunikaci s Photo Studiem od Zoneru, kde v průzkumníku stačí kliknout na ikonu “zeměkoule” a otevře se mapa Seznamu (musíte být na internetu) a tam se ukáže místo, kde jste snímek pořídili. Pravda, v autě jsou potíže a stává se, že přístroj označí snímek posledními daty získanými z družice. Pokud jste ale s přístrojem venku, není co řešit, fotíte s nepříjemným pocitem, že Vesmírný Bratr Vás Vidí.

Sériové focení nabízí až deset snímků za vteřinu v plném rozlišení, to je skvělá funkce a umožňuje opravdu zachytit fázování pohybu:

Desátá fotka se do obrázku nevešla. Takže výroba “kritických okamžiků” není s tímto přístrojem problém a těším se do zoologické zahrady, jak nachytám opičáky ve skoku:

Jediný problém je vystižení začátku expozice. V návodu o tom nic není, ale zdá se, že aparát průběžně ukládá do paměti (bufferuje) a pak na kartu uloží posledních deset snímků od uvolnění spouště. Na to je třeba si zvyknout a naučit se to ovládat.

Korekce protisvětla HDR se nedaří zvládat ani zde (zatím jsem nenarazil na fotoaparát, který by to dělal dobře). Tenhle aspoň nic nekazí a snímky HDR, které vznikly složením dvou různě exponovaných obrázků aspoň nejsou horší než snímky pořízené tradiční metodou. Ale nic moc si od toho neslibujte. Na obrázku je jeden HDR a druhý “obyč”. Který je který? Víte, že ani nevím? 🙂

Přehrávání není nic, co bychom zde obvykle zmiňovali. Tento přístroj si dělá databázi snímků a pokud máte na kartě fotky z jiného přístroje, nejdřív je chce importovat do databáze. To někdy komplikuje situaci a bohužel to nelze vypnout.

Shrnutí
Sony HX-5 se tváří jako nenápadný kompaktík, ale ve skutečnosti je to high-tech devil nabitý skvělými funkcemi, zvláště pak GPS, sériovým focením a panoramováním. Z rozlišení HX-5 a HX-5V nejsem moc moudrý, jak jsem upozornil, můj přístroj má na sobě napsáno HX-5, ale disponuje GPS, což by mělo být vyhrazeno HX-5V. Při koupi je tohle třeba ošéfovat. Jak rozlišením, tak rozsahem zoomu se vyhýbá extrémům. Je to příjemný přístroj pro běžné oddychové fotografování.

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu (optického), 3 až 8 běžné světlo, 9 protisvětlo, 10 a 11 měkké světlo, 12 ISO 800.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

Už dávno, dávno tomu, co jsem se pídil po kompaktech, nicméně líbí se mi přístroje se zajímavými novinkami. GPS už není ojedinělý jev, ale zase to není zcela běžný jev. Automatické panorama, to je též zajímavá vymoženost a HDR, to je zatím něco, s čím výrobci spíš laborují než oslňují. Podívejme se, jak je na tom tento kompakt od Sonyho.

Jaký je a komu je určen

 

Je to ultrazoom v rozměrech slušného kompaktu: snímač CMOS EXMOR R 1/2,4 palce má rozumných 10,4 mega. Připomínám, že jde o “back-iluminated” snímač, totiž takový, který je během výroby “obrácen na hlavu” a sběrné čočky a barevné filtry Bayerovy masky se nanesou tam, kde býval spodek snímače. Světlo pak má méně rušenou cestu do nitra křemíkové vrstvy a energetický zisk snímače je vyšší, což vede ke snížení šumu při vysokých ISO. Také zoom je rozumě posazený, patří do prestižní řady Sony G, pozicován je mezi slušně širokoúhlých 25 mm a slušně “dlouhých” 250 mm při světelnosti F3,3 až 5,5. Objektiv je stabilizovaný. Citlivost má rozpětí od 125 do 3200 ISO a závěrka závěrkuje od 30 sec do 1/1600 sec. Scénických režimů je jen osm, to je moc dobře – nemyslím, že se laikovi usnadňuje a zpříjemňuje fotografování nabídkou třiceti různých režimu, jako je “jídlo” a podobně. Osm je i předvoleb bílé plus ruční nastavení, blesk má i pomalou synchronizaci, což velmi chválím, jakkoli nevěřím, že se většina uživatelů k této vynikající funkci v manuálu prokouše. Interní paměť má 45 MB, nechápu, k čemu to tam je, prý aby příručí v krámě nemusel hledat v šupleti kartu. U tohoto přístroje by to měl snadné, pasují do něho dva formáty, MemoryStick Duo a SD , MemoryStick Duo pro ty lidi, kteří rádi dávají víc peněz za něco, co mohou jinde získat levněji( tak třeba SDHC 8 GB od Sandisku stojí 1000 korun, kdežto MS Duo od Sonyho 1300 Kč, i to patří k záhadám tohoto světa). Přístroj samozřejmě točí i video se stereozvukem b HD kvalitě 1920×1080 pixelů / 25 oken/sec.

Ovládání a menu
Na ovládání toho tady nic není. Na horní stěně přístroj zapínáme a lze tu také zapnout sériové focení (až 10 fps), eventuálně “řadu”, jak se v terminologii návodu tohoto přístroje nazývá bracketing (snímání 3 snímků v různých hodnotách expozice, eventuálně vyvážení bílé). Je zde samozřejmě spoušť, doprovázená páčkou na zoomování. Vpravo je kruhový volič režimů, má trochu volný chod a rád se sám přepne v kapse, takže na to pozor.
Důraz je zde kladen na jednoduchost a vskutku, i naprostý laik si nemusí mysl zatěžovat ničím. V režimu EASY po stisknutí tlačítka menu volí jen velké / malé obrázky a zapíná / vypíná GPS. Vedle něho je na kruhovém voliči jeho příbuzný, inteligentní focení (viz níže). Dále je tu další příbuzná dvojice, “panáček s třesením”, úředně pojmenováno “redukce rozmazání pohybu” a “ručně držený soumrak”. Při tomto režimu se pořídí šest pracovních snímků a z nich se složí jeden – bez šumu.

Menu nebylo nikdy silnou stránkou Sonyho kompaktů. Především je nesmyslné rozvžení tlačítek čtyřcestného voliče na zadní stěně. Ovládání jasu LCD opravdu nemusí být tak na ráně, navíc je na místě, kde obvykle bývá expozičníkompenzace. Blesk a samospoušť jsou v pořádku, ale ladění senzitivity na úsměv nemusí být na forhontě! POkud jde o samotné menu, je řešené celkem střízlivě, v setapu lze navolit, jestli chcete nápovědu nebo ne. Menu vám nabídne několik volitelných funkcí, velikost, ISO, WB, režim ostření a měření expozice, taky detekci obličeje. V oddíle “aktovka” se nalézá setup. Lze to pochopit intuitivně, nicméně pro bližší prozkoumání přece jen doporučuji manuál. Ten se dodává jen v pdf souboru na CD, je dobře řešený, s přímým vstupem na rejstřík.

Jak se s ním fotí
Přístroj poněkud pomalu nabíhá, trvá mu to tři a půl vteřiny, než se uráčí pracovat, to je dnes hodně dlouho, i na ultrazoom. Navíc je tlačítko spínače hluboko zapuštěné, takže někdy to vyžaduje opětovné stisknutí, než nás přístroj vezme na vědomí. Zpozdění spouště při namáčknutí je 0,2 sec, bez namáčknutí standardně 0,4, to jsou velmi dobré výkony. Ovládání má dvě roviny. V té svrchní je určen naprostému laikovi a ten bude pracovat v režimu easy nebo i-auto a nic nebude řešit. Poučenější uživatel z něho dokáže vydolovat i manuální nastavení clony a času, třebaže na webu se ve specifikacích někdy tato možnost upírá. Nejčastěji používanou funkcí – z těch pokročilejších – bude expoziční kompenzace. Bez ní jsou snímky jaksi vybledlé, takže není důvod k ostychu před EV -2/3 a když dáte -1, nic se nestane. Což není nic nad čím bych chtěl být nadšený.

Obrazová kvalita je velmi dobrá. Úbytek kresby do rohů je únosný, obrázky snesou v podstatě libovolné zvětšení.

Snadné fotografování má označení EASY: to je “inteligentní automatika” v níž nic neřešíte, jen zapínáte / vypínáte GPS, velikost snímku ( důmyslná volba: velká – malá). Přístroj sám analyzuje situaci a rozpozná scénu a nastaví parametry – zejména citlivost, WB, eventuálně další parametry. Navíc se tu zvětšuje obraz a ikony. Hodně příbuzný je režim inteligentní automatika, na kruhovém voliči nastavovaná ikonkou i+foťáček. Rozdíl je v tom, že zde přece jen lze něco nastavit, hlavně kompenzace expozice. Moc jsem nepochopil režim i+foťáček+ plus, v něm se exponuje dvakrát a po expozici objeví 2 sousední snímky na displeji. Nicméně uloží se jenom jeden, patrně ten lepší.

Vysoké ISO, tedy šum: zatím se hyperbolická pověst oněch zázračných “backlighted” snímačů nepotvrzuje. Při 800 ISO obraz ujde, při 1600 to je horší a při 3200 je to humus, to je normální a v poslední době to tak bylo u všech kompaktů.

Nic lepšího nečekejme od scénického režimu “vysoké ISO”, o něco lepší je ten “roztřesený noční portrét” (první vlevo, druhý vpravo na následující ukázce:

Soudková vada je prakticky nezjistitelná – beru fotoaparáty prakticky a z praktického hlediska je tedy tato vada nulová:

Snímek byl pořízen při ekvivalentu 25 mm a dlužno tedy poznamenart klobouk dolů před takovým výkonem.

Panorama patří k lahůdkám tohoto přístroje. Jde o tzv. Sweep Panorama, poprvé bylo předvedeno v modelech TX1 a WX1. Stručně a jasně: na kruhovém voliči nastavíte ikonku panorama, stisknete spoušť a pak panoramujete neboli česky švenkujete jako videokamerou a přístroj si slepí panorama sám. Při zpracování se zvládá i problém lidí pohybujících se v záběru. Doporučuji pak věnovat pozornost menu, jelikož tato funkce má svoje specifické. Na nastavení velmi závisí výsledek.

V menu si navolíte především zdali chcete “standard” nebo širokoúhlé panorama. V tomto režimu je totiž zablokován zoom a lze volit jen mezi těmito dvěma úhly záběru. Dále se zde volí, zdali budete panoramovat na šířku nebo na výšku (tedy: fotoaparát “naplacato” nebo “nastojato”. Ono švenkování má jakousi topografickou zpětnou vazbu, dovolí vám úhel zhruba od 900 nahoru, je to trochu nevyzpytatelné, v podstatě bez ohledu na to, zdali švenkujete rychle nebo pomalu. Návod sice nabádá k dodržování jakési blíže nespecifikované rychlosti švenku, avšak v praxi se nezdá, že by na šíři eventuálně plynulost měla rychlost vliv – měla vliv na ostrost. Když jsem panoramoval ve své pracovně, přístroj se choval velmi racionálně, nastavil 1600 ISO a 1/30 sec a snímek dopadl velmi kultivovaně:

Aparát zde pracuje v automatickém režimu, avšak umožní zde nastavit expoziční kompenzaci a WB, tedy předvolbu bílé, to je krajně inteligentní řešení.

Pokud jde o volbu zdali na výšku nebo na šířku, velmi se přimlouvám na řešení na výšku, protože “na šířku” vycházejí ne moc esteticky vyhlížející nudle. Pravda, získáme záběr široký i cca 2700, ale k čemu takový záběr v praxi je? Leda na web do posuvného okénka a pod..

Zkoušel jsem i “na výšku na výšku”, jistě pochopíte, že nohy v černých fuseklích patří mně. Podle tvaru zábradlí poznáte, jaké psí kusy lepicí program s fotkami které se postupně nastřádají dělá. To je samozřejmě stinná stránka věci a je třeba s ní počítat – a zde se nejvíc projeví plynulost tahu při panoramování.

V režimu panorama máme na displeji černý proužek s ukazatelem stavu, v jakém se nacházíme, je to jakýsi tachometr, nebo jak to nazvat, podle kterého poznáme, jak daleko máme do “konečné našeho panorama.

Tahle funkce v rukou člověka s trochou představivosti se může stát velmi významným nástrojem. Tuto recenzi píši před cestou do Utahu a Arizony a doufám, že předvedu aspoň nějaké snímky na základě představivosti… Sony vyrobil materiál, ostatek je na mně! 🙂

GPS je implementována jen na verzi HX-5V. Tady jsem trochu rozvrkočený, protože na zkoumaném modelu je napsáno HX-5 a jen na přední stěně je nálepka s označením GPS a kompas. Důležité je, že GPS funguje, zapne se v režimu easy a pak se data zapisují do exif bloku i v jiných režimech – a další synchronizace s mapami je už rutinní: zatím jsem zkoušel komunikaci s Photo Studiem od Zoneru, kde v průzkumníku stačí kliknout na ikonu “zeměkoule” a otevře se mapa Seznamu (musíte být na internetu) a tam se ukáže místo, kde jste snímek pořídili. Pravda, v autě jsou potíže a stává se, že přístroj označí snímek posledními daty získanými z družice. Pokud jste ale s přístrojem venku, není co řešit, fotíte s nepříjemným pocitem, že Vesmírný Bratr Vás Vidí.

Sériové focení nabízí až deset snímků za vteřinu v plném rozlišení, to je skvělá funkce a umožňuje opravdu zachytit fázování pohybu:

Desátá fotka se do obrázku nevešla. Takže výroba “kritických okamžiků” není s tímto přístrojem problém a těším se do zoologické zahrady, jak nachytám opičáky ve skoku:

Jediný problém je vystižení začátku expozice. V návodu o tom nic není, ale zdá se, že aparát průběžně ukládá do paměti (bufferuje) a pak na kartu uloží posledních deset snímků od uvolnění spouště. Na to je třeba si zvyknout a naučit se to ovládat.

Korekce protisvětla HDR se nedaří zvládat ani zde (zatím jsem nenarazil na fotoaparát, který by to dělal dobře). Tenhle aspoň nic nekazí a snímky HDR, které vznikly složením dvou různě exponovaných obrázků aspoň nejsou horší než snímky pořízené tradiční metodou. Ale nic moc si od toho neslibujte. Na obrázku je jeden HDR a druhý “obyč”. Který je který? Víte, že ani nevím? 🙂

Přehrávání není nic, co bychom zde obvykle zmiňovali. Tento přístroj si dělá databázi snímků a pokud máte na kartě fotky z jiného přístroje, nejdřív je chce importovat do databáze. To někdy komplikuje situaci a bohužel to nelze vypnout.

Shrnutí
Sony HX-5 se tváří jako nenápadný kompaktík, ale ve skutečnosti je to high-tech devil nabitý skvělými funkcemi, zvláště pak GPS, sériovým focením a panoramováním. Z rozlišení HX-5 a HX-5V nejsem moc moudrý, jak jsem upozornil, můj přístroj má na sobě napsáno HX-5, ale disponuje GPS, což by mělo být vyhrazeno HX-5V. Při koupi je tohle třeba ošéfovat. Jak rozlišením, tak rozsahem zoomu se vyhýbá extrémům. Je to příjemný přístroj pro běžné oddychové fotografování.

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu (optického), 3 až 8 běžné světlo, 9 protisvětlo, 10 a 11 měkké světlo, 12 ISO 800.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: