Včera byl Halloween i u nás v Dolních Břežanech. Tentokrát jsem se tam vypravil s novinkou, jedna čtyřkovou širočinou od Sony na E7R III nasazenou. Moje první fotka ze série – to ještě bylo zbytkové světlo a tak ISO vylezlo na 3200: fotil jsem v manuálním režimu, clona F1.4 a dvousetina vteřiny. Zastávám zásadu, že je mi milejší šum (= nevadí mi u živé fotky) než rozmazaná fotka (= vadí mi u každého druhu focení, pokud to není ehm… výtvarný záměr). Na fotce je vidět jedna z hlavních ctností takového objektivu, díky malé cloně odpíchne motiv od pozadí, které je silně mimo ostrost. Říká s tmu separační efekt.
Světlo padalo hodně rychle. ISO stouplo na 12800, to je hodnota donedávna nepoužitelná. Docela konzervativně si myslím, že je to tak asi maximální rozumné ISO…. až na to, že si za pár let budu vzpomínat na ty děsné doby, kdy jsme měli jenom 12800 ISO. Tady jsem použil vyhledávání tváře. Focení na oko v té tmě nefungovalo. Ono to bylo opravdu hodně ve tmě, z fotky to tak není zřejmé – a to je jedna z hlavních výhod bezzrcadlovek, že i potmě dobře vidím motiv v hledáčku.
Přísná kostlivečka… Tady vyhledávání tváře ještě zafungovalo, ale už mi skákalo na druhou postavičku. Když je dav, tak to stoprocentní není.
Fotil jsem to do RAW. Ve formátu JPEG bych nedosáhl takového vyrovnání stínů a světel. Ani ty lampiony nejsou přepálené.
Souběžně pořízená JPEG fotka vypadá takto:
Širokoúhlý supersvětelný objektiv dokáže vypíchnout postavu a přitom zachytit prostředí. Tady vidíme celou scénu, jak to tam vypadalo.
Extrémní světelné rozdíly – zde jsem musel poprvé při editaci sáhnout do obrázku lokálně.
Uchechtané holky, tahle fotka se mi líbí. Ale to už jsem přepnul na jednobodové ostření, ono to vyhledávání tváří (natož pak ostření na oči) mělo potmě zamotanou hlavu.
Nakonec fotka, která se mi opravdu líbí. Osamělý pierot z balónkem pod značkou, nikde nikdo, slavnost odšuměla. Tohle je první fotka ze série, blížil jsem se k němu, ale ty bližší fotky nemají tu atmosféru osamění. I v davu lze být melancholicky sám, ale musíte k tomu mít vlohy… 🙂
