Nezařazené

Sony DSC-W200 (recenze)


Představujeme u nás v pořadí druhý dvanáctimegový kompakt, tentokrát z dílny Sonyho. Jde o pokračování osvědčené řady W, je to tedy vyzrálý přístroj, určený k běžnému rodinnému fotografování. Výrobce si zakládá samozřejmě na dvanáctimegovém zobrazení (oproti osmimegovému W90, který stojí cca o 3 tisíce méně) a také na Full HD 1080 pro zobrazení fotografií na televizoru HD (pomocí volitelného kabelu). Snímač je větší než býval (1/1,7 palce), opět typu Super HAD (s menší roztečí čoček na snímači), procesor BIONZ. Z dnes už běžných funkcí nabízí stabilizaci, dokonce „dvojí“, tedy mechanickou na čipu a zvýšení citlivosti, dále pak rozpoznávání tváře.

Jaký je a komu je určen

Čímž se dostáváme k otázce, jaký je a komu je určen. Je to elegantní kompakt v kovovém plášti ( 91 x 58,5 x 27,3 mm mm a 142 g) s objektivem Carl Zeiss Vario-Tessar s rozsahem 1:3 (ekv. 35-105 mm) světelným F 2,8-5,5. Ostří od 34 cm, v makru od 5 cm. Obrázky vytváří v rozlišení 4000 x 3000, 3264 x 2448, 3072 x 2048, 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1920 x 1080 a 640 x 480, zde je třeba připomenout „smart digital zoom“, který umožní při nižším rozlišení výřez z obrazu, čili ve výsledku vyšší rozsah zoomu – na př. při 3 megapixelem se dosáhne 5,9násobného zvětšení. A to už je pěkný rozsah. Lze snímat i v poměrech stran 3:2 a 16:9, zobrazovač je ale 4:3, takže při snímání 3:2 (a samozřejmě 16:9) je černý pruh nahoře i dole na snímači. Snímky zapisuje do mrňavé 31 MB paměti nebo na Memory Stick Duo či Memory Stick PRO Duo (tato karta je rychlejší). Má režimy auto, program a manuál, dá se tedy ovládat čas i clona (ta ve třech krocích, plná světelnost, střední clona, ta činí v širokém úhlu a nejkratším ohnisku F5.6 a největší clona, na př. F8.0). Není tu priorita clony, předpokládá se, že kdo už se chce párat s manuální expozicí, dovede používat na př. bodové měření a dokáže si změřit scénu a naměřené hodnoty přenést do přístroje. Primárně je to tedy zcela amatérský přístroj a člověk znalejší věci má šanci. Aparát je napájen li-ion akumulátorem, nabíječka je v balení. K přístroji se dodává ještě kabel pro spojení s PC a televizí, má „kolébkovou“ koncovku, nikoli standardní USB konektor. Takže rada zní: neztratit. Má průhledový hledáček a displej 2,5 palce se skromným počtem 115 tisíc pixelů.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, hned vedle spouště. Na zadní stěně je pod kolébkovým ovladačem zoomu kruhový volič režimů: auto, program, manuál, video a scény: ty jsou kupodivu jen čtyři, tedy nejvyšší citlivost (při 3 Mpx)až 6400 ISO, další polohy kruhového voliče vedou na scény krajina, soumrak, portrét za soumraku (vlastně slow flash, tedy blesk do pomalého času), zamlžení s rozostřeným pozadím, vysoké ISO, a to je zde velmi vysoké – 3200 ISO. Je v tom trochu hokej, ale lze si zvyknout.
Vedle kruhového voliče je volba „prohlížení“, pod tím tlačítko pro menu. Hned prozradím, že z menu se dá vyskočit pouhým stisknutím spouště, to je chvályhodné, nejsme tedy nuceni z menu odcházet opětovným stiskem tlačítka. V menu se pohybujeme čtyřcestným voličem, který má v režimu fotografování přidělené funkce : displej (zapne/vypne displej a zapne/vypne živý histogram. Vpravo je ovládání blesku, dole samospoušť 10 a 2 sec prodleva a vlevo jako obvykle makro. Expoziční kompenzace se loví v menu (druhá položka shora, aspoň že tak) a její hodnota není na displeji vidět, to je bezpochyby nepříjemné opomenutí. Tlačítko home otevírá nabídku toho, co má přístroj dělat: fotit, tisknout, zobrazovat prezentace, nahrávat muziku a nastavovat parametry v setupu. Zde je i položka „inicializace“, to je resetování všech nastavení. Všech, bohužel i data a hodin, což je nepříjemné. Tenhle reset nás mnohdy vytahuje z bryndy, když „někde něco“ nastavíme a nevíme, kde a co. Nedovedu si představit potřebu změny data, leda že by někdo chtěl cestovat časem pomocí „time machine“.

Menu samo o sobě je přehledné, z hlediska Sonyho reformované – od jisté doby se nabídka přestěhovala z dolního okraje doleva svisle. Ve výsledku je to jedno, hlavně, že je menu česky (nutno nastavit přes tlačítko home). Zmatky nastávají s dvojím setupem – jeden je pod menu, a dva další pod home. Obvyklá cesta k uživatelské přívětivosti vede opačně -dělají se funkční menu, podrobné menu a setup. Tady je funkční a podrobné nasypáno dohromady a setupy jsou tři. Uf.

Jak se s ním fotí

 
  Makrozáběr – zmenšenina plného formátu, největší dosažitelné přiblížení v režimu „široký úhel“. V režimu „teleobjektiv“ se dosáhne mnohem menšího efektu.
 
  Výřez 1:1 z kraje obrázku. Silné rozostření a aberace.


Přístroj startuje za 1,2 sec, s namáčknutím fotí bez zpoždění, bez za 0,5 sec. To jsou vcelku slušné výsledky. Obrazové výsledky poněkud budí rozpaky. Za slunce, zvláště pak za nízkého slunce je barevnost velmi příjemná, ale za pošmournějšího počasí dokáže uletět, že se jeden nestačí divit. Fialové kontury jsou zřejmě společným bolestným výsledkem experimentu s dvanácti milióny diod napěchovanými na plochu o rozměru nehtu malíčku. Mrzutá je soudková vada, naopak příjemné překvapení znamená 3200 ISO. Samozřejmě, že je tu šum, ale umožňuje pořizovat živé obrázky za opravdu bídného osvětlení – na př. ukázková fotka č. 12 je pořízena při světle, které se odráželo od projekčního plátna z prezentace datovým projektorem – v sále bylo sotva vidět! Co je ovšem kupodivu je komprese, která je vysoká až na úkor kvality. Je sice hezké, že snímek má typicky 3,5 MB (což je komprese cca 1:10), ale kdo chce šetřit místem na kartě, nekupuje dvanáctimegový aparát. Přístroj je pohotový, vcelku svižný. Jeho průhledový hledáček je jaksi do počtu, „lidi to chtějí“, ale je tak malý, že v něm nic moc nevidíte. Horší je, že moc toho nevidíte ani na LCD displeji. Člověk by čekal u „vlajkové lodi“ zobrazovač, který zprostředkuje alespoň základní informaci o barevné charakteristice obrazu. Jediné dobré co se o něm dá říct je to, že při zapnutém náhledu pořízeného snímku přehrávání vypadá mnohem líp, než režim „vyhledávání záběru“.

Vyvážení bílé je opět ukázka, jak displej klame tělem. Na něm vidíte výsledek velmi dobrý, ale naopak skutečnost je podprůměrná v automatickém režimu, vcelku slušná v režimu „žárovka“ (zkouška na žárovkové osvětlení. Na ukázce vlevo automat, vpravo přednastavená hodnota.

Stabilizace je účinná, není třeba se bát ani expozic dlouhých 1/6 sec (je to samozřejmě individuální, záleží na okolnostech a mnohdy i na náhodě).

Shrnutí
Sony DSC-W200 je elegantní celokovový, pečlivě zpracovaný kompakt s dvanáctimegovým čipem a Zeissovou optikou v rozsahu 1:3. Je určen pro nenáročnou fotografii. Za dobrých světelných podmínek podává příjemný obrazový výkon, je schopen i snímání za horších světelných podmínek. Vybaven je skromně, neskromná je cena převyšující průměr (září 2007 – doporučená cena je těsně pod 12 tisíci, lze získat za cca 11200.).

Pro a proti:

Pro:
Elegantní vzhled
Stabilizace snímače
Vysoké ISO
Proti:
špatný displej
zmatené menu – setup
optické vady

Ukázky:
1-2 rozsah zoomu, 3-4 příznivé podmínky, 5-6 problematické výsledky při mdlém světle, 7-8 večerní světlo, 9 soudková vada, 10 makro, 11 třímegový snímek, 12 při 3200 ISO

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Představujeme u nás v pořadí druhý dvanáctimegový kompakt, tentokrát z dílny Sonyho. Jde o pokračování osvědčené řady W, je to tedy vyzrálý přístroj, určený k běžnému rodinnému fotografování. Výrobce si zakládá samozřejmě na dvanáctimegovém zobrazení (oproti osmimegovému W90, který stojí cca o 3 tisíce méně) a také na Full HD 1080 pro zobrazení fotografií na televizoru HD (pomocí volitelného kabelu). Snímač je větší než býval (1/1,7 palce), opět typu Super HAD (s menší roztečí čoček na snímači), procesor BIONZ. Z dnes už běžných funkcí nabízí stabilizaci, dokonce „dvojí“, tedy mechanickou na čipu a zvýšení citlivosti, dále pak rozpoznávání tváře.

Jaký je a komu je určen

Čímž se dostáváme k otázce, jaký je a komu je určen. Je to elegantní kompakt v kovovém plášti ( 91 x 58,5 x 27,3 mm mm a 142 g) s objektivem Carl Zeiss Vario-Tessar s rozsahem 1:3 (ekv. 35-105 mm) světelným F 2,8-5,5. Ostří od 34 cm, v makru od 5 cm. Obrázky vytváří v rozlišení 4000 x 3000, 3264 x 2448, 3072 x 2048, 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1920 x 1080 a 640 x 480, zde je třeba připomenout „smart digital zoom“, který umožní při nižším rozlišení výřez z obrazu, čili ve výsledku vyšší rozsah zoomu – na př. při 3 megapixelem se dosáhne 5,9násobného zvětšení. A to už je pěkný rozsah. Lze snímat i v poměrech stran 3:2 a 16:9, zobrazovač je ale 4:3, takže při snímání 3:2 (a samozřejmě 16:9) je černý pruh nahoře i dole na snímači. Snímky zapisuje do mrňavé 31 MB paměti nebo na Memory Stick Duo či Memory Stick PRO Duo (tato karta je rychlejší). Má režimy auto, program a manuál, dá se tedy ovládat čas i clona (ta ve třech krocích, plná světelnost, střední clona, ta činí v širokém úhlu a nejkratším ohnisku F5.6 a největší clona, na př. F8.0). Není tu priorita clony, předpokládá se, že kdo už se chce párat s manuální expozicí, dovede používat na př. bodové měření a dokáže si změřit scénu a naměřené hodnoty přenést do přístroje. Primárně je to tedy zcela amatérský přístroj a člověk znalejší věci má šanci. Aparát je napájen li-ion akumulátorem, nabíječka je v balení. K přístroji se dodává ještě kabel pro spojení s PC a televizí, má „kolébkovou“ koncovku, nikoli standardní USB konektor. Takže rada zní: neztratit. Má průhledový hledáček a displej 2,5 palce se skromným počtem 115 tisíc pixelů.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, hned vedle spouště. Na zadní stěně je pod kolébkovým ovladačem zoomu kruhový volič režimů: auto, program, manuál, video a scény: ty jsou kupodivu jen čtyři, tedy nejvyšší citlivost (při 3 Mpx)až 6400 ISO, další polohy kruhového voliče vedou na scény krajina, soumrak, portrét za soumraku (vlastně slow flash, tedy blesk do pomalého času), zamlžení s rozostřeným pozadím, vysoké ISO, a to je zde velmi vysoké – 3200 ISO. Je v tom trochu hokej, ale lze si zvyknout.
Vedle kruhového voliče je volba „prohlížení“, pod tím tlačítko pro menu. Hned prozradím, že z menu se dá vyskočit pouhým stisknutím spouště, to je chvályhodné, nejsme tedy nuceni z menu odcházet opětovným stiskem tlačítka. V menu se pohybujeme čtyřcestným voličem, který má v režimu fotografování přidělené funkce : displej (zapne/vypne displej a zapne/vypne živý histogram. Vpravo je ovládání blesku, dole samospoušť 10 a 2 sec prodleva a vlevo jako obvykle makro. Expoziční kompenzace se loví v menu (druhá položka shora, aspoň že tak) a její hodnota není na displeji vidět, to je bezpochyby nepříjemné opomenutí. Tlačítko home otevírá nabídku toho, co má přístroj dělat: fotit, tisknout, zobrazovat prezentace, nahrávat muziku a nastavovat parametry v setupu. Zde je i položka „inicializace“, to je resetování všech nastavení. Všech, bohužel i data a hodin, což je nepříjemné. Tenhle reset nás mnohdy vytahuje z bryndy, když „někde něco“ nastavíme a nevíme, kde a co. Nedovedu si představit potřebu změny data, leda že by někdo chtěl cestovat časem pomocí „time machine“.

Menu samo o sobě je přehledné, z hlediska Sonyho reformované – od jisté doby se nabídka přestěhovala z dolního okraje doleva svisle. Ve výsledku je to jedno, hlavně, že je menu česky (nutno nastavit přes tlačítko home). Zmatky nastávají s dvojím setupem – jeden je pod menu, a dva další pod home. Obvyklá cesta k uživatelské přívětivosti vede opačně -dělají se funkční menu, podrobné menu a setup. Tady je funkční a podrobné nasypáno dohromady a setupy jsou tři. Uf.

Jak se s ním fotí

 
  Makrozáběr – zmenšenina plného formátu, největší dosažitelné přiblížení v režimu „široký úhel“. V režimu „teleobjektiv“ se dosáhne mnohem menšího efektu.
 
  Výřez 1:1 z kraje obrázku. Silné rozostření a aberace.


Přístroj startuje za 1,2 sec, s namáčknutím fotí bez zpoždění, bez za 0,5 sec. To jsou vcelku slušné výsledky. Obrazové výsledky poněkud budí rozpaky. Za slunce, zvláště pak za nízkého slunce je barevnost velmi příjemná, ale za pošmournějšího počasí dokáže uletět, že se jeden nestačí divit. Fialové kontury jsou zřejmě společným bolestným výsledkem experimentu s dvanácti milióny diod napěchovanými na plochu o rozměru nehtu malíčku. Mrzutá je soudková vada, naopak příjemné překvapení znamená 3200 ISO. Samozřejmě, že je tu šum, ale umožňuje pořizovat živé obrázky za opravdu bídného osvětlení – na př. ukázková fotka č. 12 je pořízena při světle, které se odráželo od projekčního plátna z prezentace datovým projektorem – v sále bylo sotva vidět! Co je ovšem kupodivu je komprese, která je vysoká až na úkor kvality. Je sice hezké, že snímek má typicky 3,5 MB (což je komprese cca 1:10), ale kdo chce šetřit místem na kartě, nekupuje dvanáctimegový aparát. Přístroj je pohotový, vcelku svižný. Jeho průhledový hledáček je jaksi do počtu, „lidi to chtějí“, ale je tak malý, že v něm nic moc nevidíte. Horší je, že moc toho nevidíte ani na LCD displeji. Člověk by čekal u „vlajkové lodi“ zobrazovač, který zprostředkuje alespoň základní informaci o barevné charakteristice obrazu. Jediné dobré co se o něm dá říct je to, že při zapnutém náhledu pořízeného snímku přehrávání vypadá mnohem líp, než režim „vyhledávání záběru“.

Vyvážení bílé je opět ukázka, jak displej klame tělem. Na něm vidíte výsledek velmi dobrý, ale naopak skutečnost je podprůměrná v automatickém režimu, vcelku slušná v režimu „žárovka“ (zkouška na žárovkové osvětlení. Na ukázce vlevo automat, vpravo přednastavená hodnota.

Stabilizace je účinná, není třeba se bát ani expozic dlouhých 1/6 sec (je to samozřejmě individuální, záleží na okolnostech a mnohdy i na náhodě).

Shrnutí
Sony DSC-W200 je elegantní celokovový, pečlivě zpracovaný kompakt s dvanáctimegovým čipem a Zeissovou optikou v rozsahu 1:3. Je určen pro nenáročnou fotografii. Za dobrých světelných podmínek podává příjemný obrazový výkon, je schopen i snímání za horších světelných podmínek. Vybaven je skromně, neskromná je cena převyšující průměr (září 2007 – doporučená cena je těsně pod 12 tisíci, lze získat za cca 11200.).

Pro a proti:

Pro:
Elegantní vzhled
Stabilizace snímače
Vysoké ISO
Proti:
špatný displej
zmatené menu – setup
optické vady

Ukázky:
1-2 rozsah zoomu, 3-4 příznivé podmínky, 5-6 problematické výsledky při mdlém světle, 7-8 večerní světlo, 9 soudková vada, 10 makro, 11 třímegový snímek, 12 při 3200 ISO

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12