Sony DSC-T100 (recenze)

Jaký je a komu je určen
Už při svém prvním uvedení na trh v říjnu 2003 budil koncept „téčkové řady“ úžas svým vzhledem a od té doby se podstata nezměnila. Vždy jde o přístroj připomínající klasickou dědečkovu cigártašku, kovové ploché pouzdro s mohutným posuvným krytem, který se odsouvá směrem dolů a odhaluje tak objektiv a

zároveň zapíná aparát. Rozdíly jsou v detailech, u některého modelu Sony jde jaksi stranou, ale duch zůstává. Tato stovka je na trhu v provedení stříbro, červená a černá, já měl v rukou černý přístroj. Už tato kombinace černé barvy a střízlivě řešených stříbrných prvků, jako je zarážka na pravé straně (z hlediska fotografujícího), ovládací prvky a sám nápis SONY dodává aparátu jakéhosi vznešeného vzezření.

Přístroj není žádná miniatura a je celkem dosti těžký – i to přispívá k dojmu, že jde o důkladný aparát, který hodně vydrží, třebaže je to takový elegán.

Je to kompakt určený pro běžné fotografování, zaměřený na laiky, kteří si ale potrpí na krásné věci a nesahají do nákupních košíků v hypermarketech se slevovým zbožím. Krása a kvalita na jedné straně, ale rozhodně ne nějaké hlavolamy a třísetstránkové manuály! Je to přístroj „namiř a stiskni“ se vším všudy.

Když se řekne Sony, pak samozřejmě jde o aparát používající MemoryStick Duo, případně jeho vysokorychlostní „Pro“ variantu. Lze použít i 31 MB vnitřní paměť, ale jen z nouze. Napájení je z Infolithium akumulátoru, což je něco, na co jsem nikdy neslyšel kritiku (kritika MS Duo je jediná, na trhu jsou zatíženy zvláštní daní vypsanou firmou Sony, musíte prostě platit víc za stejnou užitnou hodnotu, protože je to Sony. Což se mi principiálně nelíbí.

Uživatele ovšem potěší české menu, vyhledávání tváří (ostření na obličeje), případně možnost přehrávat obrázky ve vysokém rozlišení Full HD 1080 pomocí speciálního kabelu, který se musí dokoupit.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná stažením plochého krytu dolů. Má samozřejmě i svůj vypínač na elegantně zkosené horní hraně, ovšem ten se zapíná jen když chceme prohlížet obrázky, případně na TV přijímači přes speciální kabel pouštět „slide show“, tedy sled obrázků. Na horní stěně je spoušť, na hraně už zmíněný vypínač a vedle něho tlačítko pro zapínání prohlížení.
Na zadní stěně je nahoře kolébka pro ovládání zoomu, pod tím tlačítko pro menu, čtyřcestný volič pro pohyb menu a ještě níže tlačítko „home“. To slouží k základní volbě režimů. Podotknu hned, že menu je velmi krásně graficky řešeno, ta tam jsou strohá (byť efektivní a přehledná) „pop jup“ menu, jichž se Sony držel tolik let! Běžnému uživateli bych samozřejmě doporučil, aby si od začátku zvykl na režim „automatický program“, který přece jen dává nějakou možnost volby, třebaže jich není mnoho.

Menu v tomto režimu nabízí velikost snímku od osmi mega. Zde je třeba podotknout, že i tento přístroj má tzv. „chytrý digitální zoom“, což je fakticky výřez z původního osmimegového formátu. Jakmile tedy zvolíme zde v menu rozlišení 3 Mpx, tedy tři miliony pixelů, kapacita zoomu se rozšíří až na velmi příjemné 8x, tedy osminásobné přiblížení, což už je v kategorii ultrazoomu. Přičemž snímek s třemi milióny pixely je velmi kvalitní, pro rodinnou fotografii určenou ke zvětšeninám do 13×18 cm případně A4 s přimhouřením oka naprosto dostatečný. To jen na okraj, rada pro uživatele.
Další položka menu je režim snímání – jednotlivé obrázky nebo série, případně bracketing, což je postupné snímání s různou expozicí. Barevný režim má jako druhou položku syté barvy, pak jemnější – lze s tím laborovat, zvláště pak ty syté barvy někdy vedou k příjemným výsledkům. Volba ISO je volba citlivosti, do 800 ISO je šum v podstatě snesitelný, ale 3200 ISO je opravdu hodně zašuměný obrázek a má to zřejmě smysl jen ve zvláštních případech. Expoziční kompenzace spojená s histogramem je až úplně dole. Váhám, jak toto hodnotit – zřejmě se počítá s tím, že uživatelé tohoto přístroje nikdy nedojdou v příručce tak daleko, aby se seznámili s expoziční kompenzací, třebaže na našich IDIF kurzech to pokládáme spolu s volbou bílé a volbou ISO za nejdůležitější funkci. Nastavení bílé je až na druhé obrazovce, za nastavením režimu měření expozice (celoplošné, středové a bodové) a ostření. Pak už zbývá nastavení síly blesku, redukce červených očí a nastavení stabilizátoru (nejlépe je ho mít stále zapnutý).

Úplně dole je setup, tedy zde se nastaví autofokus buď jednorázově, nebo „monitor“ – toto exotické označení znamená průběžné ostření, tedy přístroj ostří i při namáčknuté spoušti až do okamžiku domáčknutí, tedy samotné expozice.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje velmi rychle za 1,6 sec a při fotografování je „blesan“, tedy bleskově rychlý: s namáčknutím není zpoždění žádné, bez namáčknutí 0,15 průměr z 10 snímků, to je opravdu vynikající výsledek. To je velmi příjemné, protože tento přístroj se dá velmi dobře použít v živé fotografii, což při snímání domácího života velmi dobře použijeme. Obrazová kvalita je uspokojivá pro účel, k jemuž je přístroj určen. V osmimegovém rozlišení je dost velká rezerva, aby pokryla eventuální nedostatky kresby v rohových oblastech, ty jsou normální průvodní jev periskopového řešení. Důležité je, že zde není fialové konturování na přechodech jasů, rohy netmavnou a soudkové zkreslení je v mezích normy. Velmi příjemné je nastavení bílé v automatickém režimu: snímky jsou sice načervenalé při žárovkovém osvětlení, avšak výsledek vypadá přirozeně a při nastavení režimu „žárovka“ je bílá opravdu sněhobílá.
Šummá zde hranici praktické použitelnosti pro běžné účely 400, případně 800 ISO, co je nad to, je už hodně zašuměné a při 3200ISO se musíme smířit jen s velmi hrubou obrazovou informací. Je to vidět na ukázce dole – vlevo je výřez 1:1 při 3200 ISO, vpravo při 800 ISO.

Snímek vpravo je velmi příjemně použitelný.
Fotoaparát je určen především pro zábavu, lze ho tedy použít k nahrávání videa i hudebních ukázek. Kabel pro vysoké TV rozlišení jsem neměl, nicméně „slide show“ i v normálním režimu byla velmi působivá a ač nejsem příznivcem všelijakých těch opiček, rád jsem se díval na převedení do hnědéhotónů a na přechodové efekty včetně náznaku panoramování.

Shrnutí
Sony DSC-T100 je elegantní přístroj s vysokým osmimegovým rozlišením a objektivem s rozsahem 1:5, určený k běžnému rodinnému fotografování. Důraz je kladen na snadnost obsluhy. Optická stabilizace a „face recognition“, tedy ostření na obličeje, usnadňují cestu ke kvalitním výsledkům.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3 až 5 zom a „smart digitálnáí zoom“ (1:8), 6 pošmourné počasí, 7 hezké počasí, 8 makro, 9 velký rozsah jasů, 11 ve stínu, 12 protisvětlo

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Jaký je a komu je určen
Už při svém prvním uvedení na trh v říjnu 2003 budil koncept „téčkové řady“ úžas svým vzhledem a od té doby se podstata nezměnila. Vždy jde o přístroj připomínající klasickou dědečkovu cigártašku, kovové ploché pouzdro s mohutným posuvným krytem, který se odsouvá směrem dolů a odhaluje tak objektiv a

zároveň zapíná aparát. Rozdíly jsou v detailech, u některého modelu Sony jde jaksi stranou, ale duch zůstává. Tato stovka je na trhu v provedení stříbro, červená a černá, já měl v rukou černý přístroj. Už tato kombinace černé barvy a střízlivě řešených stříbrných prvků, jako je zarážka na pravé straně (z hlediska fotografujícího), ovládací prvky a sám nápis SONY dodává aparátu jakéhosi vznešeného vzezření.

Přístroj není žádná miniatura a je celkem dosti těžký – i to přispívá k dojmu, že jde o důkladný aparát, který hodně vydrží, třebaže je to takový elegán.

Je to kompakt určený pro běžné fotografování, zaměřený na laiky, kteří si ale potrpí na krásné věci a nesahají do nákupních košíků v hypermarketech se slevovým zbožím. Krása a kvalita na jedné straně, ale rozhodně ne nějaké hlavolamy a třísetstránkové manuály! Je to přístroj „namiř a stiskni“ se vším všudy.

Když se řekne Sony, pak samozřejmě jde o aparát používající MemoryStick Duo, případně jeho vysokorychlostní „Pro“ variantu. Lze použít i 31 MB vnitřní paměť, ale jen z nouze. Napájení je z Infolithium akumulátoru, což je něco, na co jsem nikdy neslyšel kritiku (kritika MS Duo je jediná, na trhu jsou zatíženy zvláštní daní vypsanou firmou Sony, musíte prostě platit víc za stejnou užitnou hodnotu, protože je to Sony. Což se mi principiálně nelíbí.

Uživatele ovšem potěší české menu, vyhledávání tváří (ostření na obličeje), případně možnost přehrávat obrázky ve vysokém rozlišení Full HD 1080 pomocí speciálního kabelu, který se musí dokoupit.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná stažením plochého krytu dolů. Má samozřejmě i svůj vypínač na elegantně zkosené horní hraně, ovšem ten se zapíná jen když chceme prohlížet obrázky, případně na TV přijímači přes speciální kabel pouštět „slide show“, tedy sled obrázků. Na horní stěně je spoušť, na hraně už zmíněný vypínač a vedle něho tlačítko pro zapínání prohlížení.
Na zadní stěně je nahoře kolébka pro ovládání zoomu, pod tím tlačítko pro menu, čtyřcestný volič pro pohyb menu a ještě níže tlačítko „home“. To slouží k základní volbě režimů. Podotknu hned, že menu je velmi krásně graficky řešeno, ta tam jsou strohá (byť efektivní a přehledná) „pop jup“ menu, jichž se Sony držel tolik let! Běžnému uživateli bych samozřejmě doporučil, aby si od začátku zvykl na režim „automatický program“, který přece jen dává nějakou možnost volby, třebaže jich není mnoho.

Menu v tomto režimu nabízí velikost snímku od osmi mega. Zde je třeba podotknout, že i tento přístroj má tzv. „chytrý digitální zoom“, což je fakticky výřez z původního osmimegového formátu. Jakmile tedy zvolíme zde v menu rozlišení 3 Mpx, tedy tři miliony pixelů, kapacita zoomu se rozšíří až na velmi příjemné 8x, tedy osminásobné přiblížení, což už je v kategorii ultrazoomu. Přičemž snímek s třemi milióny pixely je velmi kvalitní, pro rodinnou fotografii určenou ke zvětšeninám do 13×18 cm případně A4 s přimhouřením oka naprosto dostatečný. To jen na okraj, rada pro uživatele.
Další položka menu je režim snímání – jednotlivé obrázky nebo série, případně bracketing, což je postupné snímání s různou expozicí. Barevný režim má jako druhou položku syté barvy, pak jemnější – lze s tím laborovat, zvláště pak ty syté barvy někdy vedou k příjemným výsledkům. Volba ISO je volba citlivosti, do 800 ISO je šum v podstatě snesitelný, ale 3200 ISO je opravdu hodně zašuměný obrázek a má to zřejmě smysl jen ve zvláštních případech. Expoziční kompenzace spojená s histogramem je až úplně dole. Váhám, jak toto hodnotit – zřejmě se počítá s tím, že uživatelé tohoto přístroje nikdy nedojdou v příručce tak daleko, aby se seznámili s expoziční kompenzací, třebaže na našich IDIF kurzech to pokládáme spolu s volbou bílé a volbou ISO za nejdůležitější funkci. Nastavení bílé je až na druhé obrazovce, za nastavením režimu měření expozice (celoplošné, středové a bodové) a ostření. Pak už zbývá nastavení síly blesku, redukce červených očí a nastavení stabilizátoru (nejlépe je ho mít stále zapnutý).

Úplně dole je setup, tedy zde se nastaví autofokus buď jednorázově, nebo „monitor“ – toto exotické označení znamená průběžné ostření, tedy přístroj ostří i při namáčknuté spoušti až do okamžiku domáčknutí, tedy samotné expozice.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje velmi rychle za 1,6 sec a při fotografování je „blesan“, tedy bleskově rychlý: s namáčknutím není zpoždění žádné, bez namáčknutí 0,15 průměr z 10 snímků, to je opravdu vynikající výsledek. To je velmi příjemné, protože tento přístroj se dá velmi dobře použít v živé fotografii, což při snímání domácího života velmi dobře použijeme. Obrazová kvalita je uspokojivá pro účel, k jemuž je přístroj určen. V osmimegovém rozlišení je dost velká rezerva, aby pokryla eventuální nedostatky kresby v rohových oblastech, ty jsou normální průvodní jev periskopového řešení. Důležité je, že zde není fialové konturování na přechodech jasů, rohy netmavnou a soudkové zkreslení je v mezích normy. Velmi příjemné je nastavení bílé v automatickém režimu: snímky jsou sice načervenalé při žárovkovém osvětlení, avšak výsledek vypadá přirozeně a při nastavení režimu „žárovka“ je bílá opravdu sněhobílá.
Šummá zde hranici praktické použitelnosti pro běžné účely 400, případně 800 ISO, co je nad to, je už hodně zašuměné a při 3200ISO se musíme smířit jen s velmi hrubou obrazovou informací. Je to vidět na ukázce dole – vlevo je výřez 1:1 při 3200 ISO, vpravo při 800 ISO.

Snímek vpravo je velmi příjemně použitelný.
Fotoaparát je určen především pro zábavu, lze ho tedy použít k nahrávání videa i hudebních ukázek. Kabel pro vysoké TV rozlišení jsem neměl, nicméně „slide show“ i v normálním režimu byla velmi působivá a ač nejsem příznivcem všelijakých těch opiček, rád jsem se díval na převedení do hnědéhotónů a na přechodové efekty včetně náznaku panoramování.

Shrnutí
Sony DSC-T100 je elegantní přístroj s vysokým osmimegovým rozlišením a objektivem s rozsahem 1:5, určený k běžnému rodinnému fotografování. Důraz je kladen na snadnost obsluhy. Optická stabilizace a „face recognition“, tedy ostření na obličeje, usnadňují cestu ke kvalitním výsledkům.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3 až 5 zom a „smart digitálnáí zoom“ (1:8), 6 pošmourné počasí, 7 hezké počasí, 8 makro, 9 velký rozsah jasů, 11 ve stínu, 12 protisvětlo

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12