Nezařazené

Sony DSC-H9


Modelová řada „H“ má u Sonyho za úkol tvrdě konkurovat přístrojům s elektronickým hledáčkům, především Panasonicu, který si v tomto segmentu vydobyl významné postavení. Nutno dodat, že se to Sonymu daří, že tato řada neměla zatím žádné slabé místo. Její dobré jméno nejnovější osmimegový přírůstek s pořadovým číslem 9 bezpochyby upevní.

Jaký je a komu je určen
Základní koncept byl definován a nemění se: Přístroj má mohutný oválný korpus, ve kterém je širokorozsahový zoom, u tohoto modelu patnáctinásobný, dále pak elektronický hledáček s vestavěným bleskem v hodní části a vzadu displej. Vpravo pak je výrazný úchop s ovládacími prvky. Lidé s většími prsty zjistí, že prostor mezi úchopem a korpusem je dosti úzký, ostatně, i ovládání čtyřcestného voliče a kolečka (viz níže) není nejpohodlnější.

Základní parametry
Rozlišení 8,1 Mpx
Objektiv 31-465 mm ekv
LCD 3 palce
citlivost 80-3200 ISO
rozsah časů 30 sec-1/4000
světelnost F2.7 – 4.5
napájení LiIon
karta MemoryStick Duo formát
rozměry 113.2 x 83 x 94 mm
váha 554 g
orientační cena cca 13000 Kč

Je to řešení dnes už tradiční, sdílené i jinými výrobci – protože „ono to skoro jinak nejde“. Ve vypnutém stavu je objektiv ukryt v korpusu, po zapnutí se vysouvá hodně daleko. K přístroji lze našroubovat mohutný adaptér a na něj se nasouvá pomocí bajonetu slunečné clona. Na obrubě korpusu je ryska a na adaptéru a na sluneční cloně taky. Přiznám se k nedostatečnému IQ – nepodařilo se mi spasovat rysky tak, aby a) adaptér byl dobře dotažen, b) clona seděla jak má. V manuálu tištěném (velmi málo obsažném) se o cloně nemluví, v přiloženém pdf manuálu taky ne. Adaptér má vnitřní závit pro filtry, při maximálním vyzoomováním se objektiv zastaví těsně u skleněné plochy filtru. Potíž je v tom, že průměr je 74 milimetrů, což je na potvoru tak na půl cestě mezi typizovanými průměry 77 mm a 72 mm a je to „soňácký průměr“. Na trhu zatím nejsou, podle našich informací se chystá dodávka polarizačního a ochranného filtru s tímto neobvyklým průměrem.

Očka pro řemínek jsou po stranách, na řemínku aparát sedí velmi dobře.

První nápadnou změnou oproti předchozímu modelu H7 je LCD displej. Ten je nyní jednak větší (3 palce), jednak vyklápěcí, takže lze pohodlně fotografovat nad hlavou i od země. To je velmi příjemná změna, usnadňující práci v těchto neobvyklých polohách. Dokonce se zdá, že Sony chce lidi odnaučit EVF hledáčku: po zapnutí se obraz vždy objeví na velkém LCD a do EVF se musí přepnout. V setupu to nelze změnit.

Přístroj je napájen LiIon akumulátorem, jako obvykle velmi kvalitním, má 31 MB vnitřní paměti a zapisuje na MemoryStick Duo. Závit pro stativ je kovový, je umístěn na kompromisním místě, nicméně v podstatě by neměl dělat problémy ani při použití ministativů. Vstup pro kombinovaný USB kabel (je společný pro přenos do PC i pro promítání na TV) je dole, zleva (z pohledu fotografa). Je uzavřen umělohmotnou plácačkou, která budí pochyby, zdali přežije sklizeň švestek (míněno jako časový úsek). Přístroj není zrovna kapesní (měří 110 x 83 x 86 mm a váží 440 g), nicméně pořád ještě je menší lehčí než DSLR.

Shrnuto: jde o širokorozsahový opticky stabilizovaný osmimegový přístroj určený pokročilejším amatérům, kteří se z nějakých důvodů ostýchají zakoupit zrcadlovku.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, vedle kruhového voliče režimů a scén. Volič obsahuje především auto-režim ( doporučuji nepoužívat), dále pak kreativní režim program / priorita clony – času a plný manuál, dále video, volbu scén a pak scény: vysoké ISO (zajímavá varianta!), portrét se zaostřením nablízko, sport s prediktivním ostřením, portrét za soumraku (prakticky slow flash, tedy s vynuceným bleskem, ale respektujícím i dlouhý čas), krajina (ostření na dálku), snímek u vody s bohatou modrou. Pak je ještě volba scény, ale tam jsou jen čtyři: soumrak (ne moc pochopitelné nastavení: drží nízké ISO, ale nezapne blesk, takže je to fakticky „vypnutí blesku“, hm…), pak tam zbude ta voda s bohatou modrou, a přidán je sněhulák (scéna „sníh“, tedy kompenzace do plusu) a ohňostroj. Je poněkud nepochopitelné, proč jsou scény takto rozhozeny a rozděleny. ˇČímž se dostáváme do oblasti málo pochopitelných jevů, dovolím si malou odbočku, ale hned se k nabídce kruhového voliče vrátím.
Na zadní stěně je obvyklý čtyřcestný volič a kolem něho otočné kolečko. Když na kruhovém voliči volíte scény, na displeji se ukáže segment kruhu s ikonami. Takže si myslíte, že tím kolečkem se ty scény dají volit. Nedají! Ani v režimu scény se nedají, musíte je volit čtyřcestným voličem…
Že je to jak u blbejch? Tak si myslíte totéž, co já.
Zpátky k ovládacím prvkům. Nahoře je ještě u spouště tlačítko pro změnu režimu nastavení expozice (poměrové celoplošné, středové a bodové) a pro bracketing (postupné snímání s různou expozicí) a samozřejmě spoušť, ta je velmi příjemná, jemná, ale přesná.

Na zadní stěně je nahoře to přepínání z displeje na velmi jemný a příjemný EVF elektronický hledáček a vedle je prohlížení obrázků . Pod hranou je kolébka pro zoomování a pak ta dvojice – čtyřcestný volič a to kolečko.

To ale má svoji funkci. jednoduché to ale není.
Na spodní hraně displeje najdete údaj pro ISO, údaj o expozičním čase a použité cloně a údaj o nastavení kompenzace EV. Když to svítí žlutě, je to ovlivnitelné oním kolečkem a nad tím jsou bílé trojúhelníčky. Když ale stisknete potvrzovací tlačítko, údaje zbělají a žluté jsou trojúhelníčky a ty pak lze přenastavit kolečkem na jinou položku, tedy z IS na expozici anebo na EV. Je to sice méně zmatené než volba scén, ale že by to bylo „intuitivní“, tak to věru není. No a konečně, pokud si myslíte, že přeháním a že to není tak složité jak tvrdím: pod kolečky je ještě tlačítko home a tím se dostáváme do kapitol menu snímání, prohlížení, tisk, volba paměťového média a setup, přičemž ten je dvojí až šesterý, podle toho, jak se to vezme. Pro praxi je důležité, že jazyk se nastavuje právě v tomhle home, kdybyste šli přes menu a setup, tak se do nastavení jazyka nepodíváte.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,6 sec, to je vcelku slušný, ba velmi dobrý výkon na tento druh fotoaparátů. Příjemným překvapením je 0,2 sec zpoždění bez namáčknutí, s namáčknutím je pod 0,1 sec: přístroj je tedy velmi hbitý a lze si s ním troufnout na živou fotografii. Doslova vynikající je obraz – a jeho kvalita aspoň v mých očích vyvažuje výtky, které jsem až dosud měl.
Obraz je velmi ostrý, bez sklonů k fialovým konturám, vinětaci (tmavnutí rohů) a soudková vada je při krátkém ohnisku ve velmi kultivovaných mezích, právě tak jako polštářková vada při dlouhém ohnisku. Kupodivu ale nelze nastavit stupeň komprese, drží se kolem 1:10, což je velmi rozumný poměr a vede k velikosti obrazu v plném rozlišení na cca 2,5 MB. Nelze však nastavit vyšší kompresní poměr, a nelze fotit v RAW, což by přístroj této třídy přece jen měl umět. Je tedy třeba jít do nižších rozlišení. Kresba je při nich velmi dobrá, zkoušel jsem třímegové – a to pak ještě prodlužuje rozsah zoomu díky funkci „smart digital zoom“. Pak dosahuje neuvěřitelného 23násobného přiblížení, což je ekvivalent přes 700 mm! Samozřejmě platí všechny zásady, tedy: expozice 1/750 sec… Jistě, stabilizátor by měl pomoci, ale neriskoval bych to, „stativ to jistí“. Při kresebné mohutnosti tohoto přístroje je třímegové rozlišení velmi dobře použitelné – na míru zvětšení i na kresbu se podívejte na této ukázce, v podstatě nahodile pořízené z okna, pohled na mladého kosa po koupeli…

Vlevo celkový pohled, vpravo smart digital zoom s ekvivalentem přes 700 mm. Snímáno na tři megapixely.

Vyvážení bílé nepřináší žádná překvapení. V automatickém režimu při svícení žárovkou je obraz načervenalý, ale korigovatelný, trochu mě zklamala předvolba „žárovka“, která na bílé ploše ujížděla hodně do červena (střední hodnoty R 175 a B 145). Nicméně v editoru lze napravit.

Šum. Přístroj má realitně malý čip (kvůli rozsahu zoomu). Nicméně v citlivostech do 800 ISO je při osmimegovém rozlišení dostatečná rezerva. Při 1600 je to s šumem horší a 3200 je opravdu jen nouzovka. Dodejme ale, že jde o amatérský přístroj a nelze na něj klást špičkové nároky a srovnávat ho tedy s výkonem DSLR.

Vlevo šum při 1600 ISO, vpravo při 3200 ISO. Dole je ukázka celých obrázků.

Noční snímání přisvěcuje infračervenými paprsky. Přístroj je při tom nastaven na 3200 ISO (/třebaže ten údaj v EXIFu není) – výsledek podle toho vypadá a myslím, že se tato funkce dá používat jen ve speciálních případech. Žádné přisvěcování není totiž vidět, neaktivuje se ani pomocné světlo nutné pro ostření.

Optická stabilizace je v celé této řadě na velmi dobré úrovni, takže se lze směle pohybovat v rychlostech závěrky pod 1/30 cm i při práci se zoomem. Je to samozřejmě individuální, každému se ruce třesou jinak, nicméně platí, že optický stabilizátor je dobrý pomocník. Zde se zapíná v menu, obvykle mívá své tlačítko: defaultně je zapnutý a výrobce předpokládá, že uživatel v labyrintu menu k němu nenajde cestu, aby ho neblahým omylem vypnul.

Vestavěný blesk má dobře řešený slow režim, včetně – jak řečeno – speciálního scénického režimu. Co je politování je to, že zde nelze snížit intenzitu blesku, to uměly i staré Maviky ukládající fotky na disketu…

Technologie DRO znamená automatickou opravu kontrastu a expozice. Zkoušel jsem to v extrémních podmínkách v lese, kde byl velký rozdíl mezi osvětlenými a zastíněnými částmi. Rozdíly mezi ručním nastavením kontrastu a tímto DRO systémem nebyl zásadní, nicméně patrný byl ve stínech. Škoda, že zde není žádný systém softwarové redukce hloubky stínů, Sony tuto technologii má a umí a měl by ji zavést i v řadě H, zasloužila by si to. Zajímavější je rozpoznávání obličeje, tato funkce je dnes už skoro standardem a je to opravdu užitečný pomocník.

Vlevo výřez ze stinné partie při nastavení slabého kontrastu, vpravo při DRO v automatickém režimu.

Full HD 1080 vyžaduje speciální kabel, zatím nebylo možno promítání na HD televizi vyzkoušet.

Výdrž baterie je tradičně vysoká, dosáhl jsem počtu 230 snímků včetně občasného použití blesku a prohlížení na displeji.

Shrnutí
Užitná hodnota přístroje, který se svou cenou cca 13 tisíc korun blíží ceně levnějších (nebo výběhových) DSLR zrcadlovek je vysoká. Přístroj je pohotový, jeho obrazový výkon je doslova skvělý. Na zmatené menu a chaotické ovládání si lze zvyknout – pravda, při tom nepomáhá spartánský manuál a plný manuál dodávaný jen na CD.

Pro a proti:

Pro:
Stabilizovaný zoom se začátkem na 31 mm (ekv)
Výklopný LCD displej
Vynikající obraz
Proti:
nepřehledné menu
problematická adjustace slunečné clony

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3 a 4 při běžných podmínkách, 5 a 6 ukázka kresby v krajním rozsahu zoomu, 7 kresba při třímegovém rozlišení, 8 zaostřeno na nebe, 9 makro, 10 foceno v infra režimu, 11 při 1600 ISO, 12 při 3200 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Modelová řada „H“ má u Sonyho za úkol tvrdě konkurovat přístrojům s elektronickým hledáčkům, především Panasonicu, který si v tomto segmentu vydobyl významné postavení. Nutno dodat, že se to Sonymu daří, že tato řada neměla zatím žádné slabé místo. Její dobré jméno nejnovější osmimegový přírůstek s pořadovým číslem 9 bezpochyby upevní.

Jaký je a komu je určen
Základní koncept byl definován a nemění se: Přístroj má mohutný oválný korpus, ve kterém je širokorozsahový zoom, u tohoto modelu patnáctinásobný, dále pak elektronický hledáček s vestavěným bleskem v hodní části a vzadu displej. Vpravo pak je výrazný úchop s ovládacími prvky. Lidé s většími prsty zjistí, že prostor mezi úchopem a korpusem je dosti úzký, ostatně, i ovládání čtyřcestného voliče a kolečka (viz níže) není nejpohodlnější.

Základní parametry
Rozlišení 8,1 Mpx
Objektiv 31-465 mm ekv
LCD 3 palce
citlivost 80-3200 ISO
rozsah časů 30 sec-1/4000
světelnost F2.7 – 4.5
napájení LiIon
karta MemoryStick Duo formát
rozměry 113.2 x 83 x 94 mm
váha 554 g
orientační cena cca 13000 Kč

Je to řešení dnes už tradiční, sdílené i jinými výrobci – protože „ono to skoro jinak nejde“. Ve vypnutém stavu je objektiv ukryt v korpusu, po zapnutí se vysouvá hodně daleko. K přístroji lze našroubovat mohutný adaptér a na něj se nasouvá pomocí bajonetu slunečné clona. Na obrubě korpusu je ryska a na adaptéru a na sluneční cloně taky. Přiznám se k nedostatečnému IQ – nepodařilo se mi spasovat rysky tak, aby a) adaptér byl dobře dotažen, b) clona seděla jak má. V manuálu tištěném (velmi málo obsažném) se o cloně nemluví, v přiloženém pdf manuálu taky ne. Adaptér má vnitřní závit pro filtry, při maximálním vyzoomováním se objektiv zastaví těsně u skleněné plochy filtru. Potíž je v tom, že průměr je 74 milimetrů, což je na potvoru tak na půl cestě mezi typizovanými průměry 77 mm a 72 mm a je to „soňácký průměr“. Na trhu zatím nejsou, podle našich informací se chystá dodávka polarizačního a ochranného filtru s tímto neobvyklým průměrem.

Očka pro řemínek jsou po stranách, na řemínku aparát sedí velmi dobře.

První nápadnou změnou oproti předchozímu modelu H7 je LCD displej. Ten je nyní jednak větší (3 palce), jednak vyklápěcí, takže lze pohodlně fotografovat nad hlavou i od země. To je velmi příjemná změna, usnadňující práci v těchto neobvyklých polohách. Dokonce se zdá, že Sony chce lidi odnaučit EVF hledáčku: po zapnutí se obraz vždy objeví na velkém LCD a do EVF se musí přepnout. V setupu to nelze změnit.

Přístroj je napájen LiIon akumulátorem, jako obvykle velmi kvalitním, má 31 MB vnitřní paměti a zapisuje na MemoryStick Duo. Závit pro stativ je kovový, je umístěn na kompromisním místě, nicméně v podstatě by neměl dělat problémy ani při použití ministativů. Vstup pro kombinovaný USB kabel (je společný pro přenos do PC i pro promítání na TV) je dole, zleva (z pohledu fotografa). Je uzavřen umělohmotnou plácačkou, která budí pochyby, zdali přežije sklizeň švestek (míněno jako časový úsek). Přístroj není zrovna kapesní (měří 110 x 83 x 86 mm a váží 440 g), nicméně pořád ještě je menší lehčí než DSLR.

Shrnuto: jde o širokorozsahový opticky stabilizovaný osmimegový přístroj určený pokročilejším amatérům, kteří se z nějakých důvodů ostýchají zakoupit zrcadlovku.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, vedle kruhového voliče režimů a scén. Volič obsahuje především auto-režim ( doporučuji nepoužívat), dále pak kreativní režim program / priorita clony – času a plný manuál, dále video, volbu scén a pak scény: vysoké ISO (zajímavá varianta!), portrét se zaostřením nablízko, sport s prediktivním ostřením, portrét za soumraku (prakticky slow flash, tedy s vynuceným bleskem, ale respektujícím i dlouhý čas), krajina (ostření na dálku), snímek u vody s bohatou modrou. Pak je ještě volba scény, ale tam jsou jen čtyři: soumrak (ne moc pochopitelné nastavení: drží nízké ISO, ale nezapne blesk, takže je to fakticky „vypnutí blesku“, hm…), pak tam zbude ta voda s bohatou modrou, a přidán je sněhulák (scéna „sníh“, tedy kompenzace do plusu) a ohňostroj. Je poněkud nepochopitelné, proč jsou scény takto rozhozeny a rozděleny. ˇČímž se dostáváme do oblasti málo pochopitelných jevů, dovolím si malou odbočku, ale hned se k nabídce kruhového voliče vrátím.
Na zadní stěně je obvyklý čtyřcestný volič a kolem něho otočné kolečko. Když na kruhovém voliči volíte scény, na displeji se ukáže segment kruhu s ikonami. Takže si myslíte, že tím kolečkem se ty scény dají volit. Nedají! Ani v režimu scény se nedají, musíte je volit čtyřcestným voličem…
Že je to jak u blbejch? Tak si myslíte totéž, co já.
Zpátky k ovládacím prvkům. Nahoře je ještě u spouště tlačítko pro změnu režimu nastavení expozice (poměrové celoplošné, středové a bodové) a pro bracketing (postupné snímání s různou expozicí) a samozřejmě spoušť, ta je velmi příjemná, jemná, ale přesná.

Na zadní stěně je nahoře to přepínání z displeje na velmi jemný a příjemný EVF elektronický hledáček a vedle je prohlížení obrázků . Pod hranou je kolébka pro zoomování a pak ta dvojice – čtyřcestný volič a to kolečko.

To ale má svoji funkci. jednoduché to ale není.
Na spodní hraně displeje najdete údaj pro ISO, údaj o expozičním čase a použité cloně a údaj o nastavení kompenzace EV. Když to svítí žlutě, je to ovlivnitelné oním kolečkem a nad tím jsou bílé trojúhelníčky. Když ale stisknete potvrzovací tlačítko, údaje zbělají a žluté jsou trojúhelníčky a ty pak lze přenastavit kolečkem na jinou položku, tedy z IS na expozici anebo na EV. Je to sice méně zmatené než volba scén, ale že by to bylo „intuitivní“, tak to věru není. No a konečně, pokud si myslíte, že přeháním a že to není tak složité jak tvrdím: pod kolečky je ještě tlačítko home a tím se dostáváme do kapitol menu snímání, prohlížení, tisk, volba paměťového média a setup, přičemž ten je dvojí až šesterý, podle toho, jak se to vezme. Pro praxi je důležité, že jazyk se nastavuje právě v tomhle home, kdybyste šli přes menu a setup, tak se do nastavení jazyka nepodíváte.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,6 sec, to je vcelku slušný, ba velmi dobrý výkon na tento druh fotoaparátů. Příjemným překvapením je 0,2 sec zpoždění bez namáčknutí, s namáčknutím je pod 0,1 sec: přístroj je tedy velmi hbitý a lze si s ním troufnout na živou fotografii. Doslova vynikající je obraz – a jeho kvalita aspoň v mých očích vyvažuje výtky, které jsem až dosud měl.
Obraz je velmi ostrý, bez sklonů k fialovým konturám, vinětaci (tmavnutí rohů) a soudková vada je při krátkém ohnisku ve velmi kultivovaných mezích, právě tak jako polštářková vada při dlouhém ohnisku. Kupodivu ale nelze nastavit stupeň komprese, drží se kolem 1:10, což je velmi rozumný poměr a vede k velikosti obrazu v plném rozlišení na cca 2,5 MB. Nelze však nastavit vyšší kompresní poměr, a nelze fotit v RAW, což by přístroj této třídy přece jen měl umět. Je tedy třeba jít do nižších rozlišení. Kresba je při nich velmi dobrá, zkoušel jsem třímegové – a to pak ještě prodlužuje rozsah zoomu díky funkci „smart digital zoom“. Pak dosahuje neuvěřitelného 23násobného přiblížení, což je ekvivalent přes 700 mm! Samozřejmě platí všechny zásady, tedy: expozice 1/750 sec… Jistě, stabilizátor by měl pomoci, ale neriskoval bych to, „stativ to jistí“. Při kresebné mohutnosti tohoto přístroje je třímegové rozlišení velmi dobře použitelné – na míru zvětšení i na kresbu se podívejte na této ukázce, v podstatě nahodile pořízené z okna, pohled na mladého kosa po koupeli…

Vlevo celkový pohled, vpravo smart digital zoom s ekvivalentem přes 700 mm. Snímáno na tři megapixely.

Vyvážení bílé nepřináší žádná překvapení. V automatickém režimu při svícení žárovkou je obraz načervenalý, ale korigovatelný, trochu mě zklamala předvolba „žárovka“, která na bílé ploše ujížděla hodně do červena (střední hodnoty R 175 a B 145). Nicméně v editoru lze napravit.

Šum. Přístroj má realitně malý čip (kvůli rozsahu zoomu). Nicméně v citlivostech do 800 ISO je při osmimegovém rozlišení dostatečná rezerva. Při 1600 je to s šumem horší a 3200 je opravdu jen nouzovka. Dodejme ale, že jde o amatérský přístroj a nelze na něj klást špičkové nároky a srovnávat ho tedy s výkonem DSLR.

Vlevo šum při 1600 ISO, vpravo při 3200 ISO. Dole je ukázka celých obrázků.

Noční snímání přisvěcuje infračervenými paprsky. Přístroj je při tom nastaven na 3200 ISO (/třebaže ten údaj v EXIFu není) – výsledek podle toho vypadá a myslím, že se tato funkce dá používat jen ve speciálních případech. Žádné přisvěcování není totiž vidět, neaktivuje se ani pomocné světlo nutné pro ostření.

Optická stabilizace je v celé této řadě na velmi dobré úrovni, takže se lze směle pohybovat v rychlostech závěrky pod 1/30 cm i při práci se zoomem. Je to samozřejmě individuální, každému se ruce třesou jinak, nicméně platí, že optický stabilizátor je dobrý pomocník. Zde se zapíná v menu, obvykle mívá své tlačítko: defaultně je zapnutý a výrobce předpokládá, že uživatel v labyrintu menu k němu nenajde cestu, aby ho neblahým omylem vypnul.

Vestavěný blesk má dobře řešený slow režim, včetně – jak řečeno – speciálního scénického režimu. Co je politování je to, že zde nelze snížit intenzitu blesku, to uměly i staré Maviky ukládající fotky na disketu…

Technologie DRO znamená automatickou opravu kontrastu a expozice. Zkoušel jsem to v extrémních podmínkách v lese, kde byl velký rozdíl mezi osvětlenými a zastíněnými částmi. Rozdíly mezi ručním nastavením kontrastu a tímto DRO systémem nebyl zásadní, nicméně patrný byl ve stínech. Škoda, že zde není žádný systém softwarové redukce hloubky stínů, Sony tuto technologii má a umí a měl by ji zavést i v řadě H, zasloužila by si to. Zajímavější je rozpoznávání obličeje, tato funkce je dnes už skoro standardem a je to opravdu užitečný pomocník.

Vlevo výřez ze stinné partie při nastavení slabého kontrastu, vpravo při DRO v automatickém režimu.

Full HD 1080 vyžaduje speciální kabel, zatím nebylo možno promítání na HD televizi vyzkoušet.

Výdrž baterie je tradičně vysoká, dosáhl jsem počtu 230 snímků včetně občasného použití blesku a prohlížení na displeji.

Shrnutí
Užitná hodnota přístroje, který se svou cenou cca 13 tisíc korun blíží ceně levnějších (nebo výběhových) DSLR zrcadlovek je vysoká. Přístroj je pohotový, jeho obrazový výkon je doslova skvělý. Na zmatené menu a chaotické ovládání si lze zvyknout – pravda, při tom nepomáhá spartánský manuál a plný manuál dodávaný jen na CD.

Pro a proti:

Pro:
Stabilizovaný zoom se začátkem na 31 mm (ekv)
Výklopný LCD displej
Vynikající obraz
Proti:
nepřehledné menu
problematická adjustace slunečné clony

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3 a 4 při běžných podmínkách, 5 a 6 ukázka kresby v krajním rozsahu zoomu, 7 kresba při třímegovém rozlišení, 8 zaostřeno na nebe, 9 makro, 10 foceno v infra režimu, 11 při 1600 ISO, 12 při 3200 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12