Sony CyberShot RX 10 II

Loni v lednu jsem tu recenzoval jeho předchůdce a bědoval jsem, že je drahý jako čert. Čert zlevnil, zato nástupce přitvrdil a je drahý jako dva čerti. Ale zase je nejlepší.

Jaký je a komu je určen
Jde o kompakt se superzoomem, anglicky těmto přístrojům říkají bridge, tedy most, nevím proč. Vypadá jako jednooká zrcadlovka, ale je „vše v jednom“, nemá výměnnou optiku. Od původní RX 10 se liší nově řešeným, takzvaně vrstveným snímačem. On je tedy každý snímač vrstvený, avšak tento speciální Sony jednopalcový (13.2 x 8.8 mm) snímač má k sobě navrstvenou akcelerační vrstvu, výrazně urychlující převod dat přes DRAM paměť, takže přenos má pětinásobnou rychlost. Tím pádem přístroj dokáže rychleji snímat – 14 oken za vteřinu je už hodně velký rachot, umí 4 K video a díky posílené výpočetní kapacitě zvládá až 25600 ISO, tedy čistě teoreticky. Od předchůdce se jinak moc nevzdálil a nebyl důvod, jde pořád o zcela skvělý přístroj. Objektiv od Zeisse má ekvivalent 24 až 200 s průběžnou světelností F2.8. Displej je výklopný třípalcový, s 1290 tisíci body. Hledáček je elektronický, s vysokým rozlišením 2,4 mega, což je momentálně nejvyšší používané rozlišení elektronického hledáčku.

Rozsah časů je od 30 sec do 1 / 32000 sec., pokud přejdeme na elektronickou závěrku Přístroj je vybaven vestavěným bleskem, ale má i sáňky pro externí blesk (jde o multi-interface, lze do něho vložit mikrofon a další příslušenství). Sériové focení má frekvenci 14 fps, video je 4K 3840 x 2160/30 oken, lze ale snímat i zpomalené video 960 fps. Formáty jsou MPEG-4, AVCHD a XAVC S. Zapisuje na karty rodiny SD, ale také na MemoryStick Duo. Slot pro karty je přístupný z boku, neobvyklé to řešení u kompaktu. Mívají to zrcadlovky a výhodu to přináší při použití stativu, pohodlně se dostaneme ke kartě, aniž musíme manipulovat s upínací destičkou. Na druhé straně jsou dvířka pro výstupy, sem se dává USB kabel, jímž se přístroj nabíjí. Akumulátor je NP-PW50, napájí se USB kabelem, lze dokoupit nabíječku pro externí nabíjení. Je přístupný zespodu, což je obvyklé, v těle je umístěn šikmo, to je rarita. Přístroj váží 813 g a měří 129 x 88 x 102 mm.

To jsou základní data. Původní model stál při zavádění 30 tisíc, ovšem tento přístroj jde za 44 tisíc. Uvažoval jsem o optice: Objektiv má široký rozsah, je 8,3 násobný. Pokud by byl prvotřídní, nahradil by dva špičkové objektivy s vysokou světelností – klasické rozsahy jsou 24 – 70 a 70-200. Sony taková skla taky vyrábí. Objektiv 24-70/2.8 stojí 57500 Kč a 70-200 / 2.8 stojí 78 tisíc. Logika to byla vcelku solidní, jenže teď tu máme háček. Původní model je stále na trhu, ale za 23 tisíc. To je skoro půlka ceny novinky. Objektiv je stejný, obrazová kvalita taktéž. Stojí dvojnásobná cena za to, že máme frekvenční focení o něco rychlejší a že je do hledáčku líp vidět? Ale to je jen upozornění na něco, co se mi jeví jako problém. O vysokých kvalitách přístroje není pochyb. Je to náročný přístroj pro náročné, z kovu, je utěsněný, se skvělou optikou, velkým čipem, rychlým ostřením a bleskovou sériovou frekvencí. Superlativy přešly z původní desítky na nástupce.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou u spouště, ta páčka je ale dovnitř, tedy k vám, k fotografovi Na horní stěně krom spouště (se závitem pro drátěnou spoušť a je u ní páčka na ovládání zoomu) najdeme C 1 tlačítko. Je to Custom neboli uživatelské tlačítko, nastavuje se v druhém oddíle menu (ozubené kolečko), 5 obrazovka, třetí položka Vlastní nastavení kláves – velmi důležitá položka! Ve výchozím nastavení je na C1 určen ND filtr. Krom toho je na rohu naražené ovládání korekce expozice. Na druhé stran je kruhový volič režimů. Tam najdeme obvyklou čtveřici PASM (program, priorita času / clony a manuál), scény, plynulé panorama a video jakož i dvě pozice pro uživatelské nastavení. Jednoduché, funkční.

Na přední stěně, vlevo dole je důležitý přepínač režimů ostření – S jednorázové, C průběžné „continuous“ a DMF neboli manuální, ruční ostření.
Na zadní stěně máme vlevo od displeje tlačítko pro menu, vpravo je spoušť videa, roller, uzávěr ostření, Fn tlačítko pro aktivaci funkčního menu (lze rozsáhle editovat). Pod tím je čtyřcestný volič s kroužkem, ten kroužek je taky jako cosi roller, lze na něj definovat funkce – ve výchozím nastavení je tam ISO. Problém je, že při nošení na řemeni si hnete kolečkem a nastavíte tam nějaké divoké ISO. To je potřeba hlídat. Ve směru nahoru se voličem zapíná režim displeje, zbylé tři směry jsou nenastaveny, lze nadefinovat cokoli si dovedete vzpomenout. Dole pak je tlačítko na prohlížení a koš na mazání fotek, který v režimu fotografování funguje jako volitelné C2 tlačítko, defaultně je na něm samospoušť při bracketingu, tedy hodně exotická funkce.

Menu

Menu má šest oddílů, foto, nastavení, wi-fi, aplikace, prohlížení a setup (aktovka). Ten je trvale důležitý, protože v něm formátujeme kartu.
Fotomenu má devět obrazovek. Zajímavá je obr. č. 5, tam je položka DRO/HDR, Kreativní styl a Obrazový efekt. Kreativní filtry jsou silnou stránkou přístrojů Sony, jsou zábavné a efektivní. Lze se k nim ovšem dostat přes Fn menu, velmi jednoduše. V obrazovce 6. řešíme redukci šumu. Při dlouhé expozici lze RŠ jen vypnout nebo zapnout, při vysokém ISO lze vypnout a nastavit normální a vysoké. Doporučuji normální. Menu „ozubené kolečko“ vede k nastavování. Má 6 obrazovek, hned na 1. jsou pomůcky k ručnímu ostření. Je zde i pomůcka k nastavení kontroly expozice, tedy funkce „zebra“, v základním nastavení je vypnutá. Na rozdíl od funkce „highlights“, která barevně zvýrazní přepaly, tedy místa s hodnotami úrovní 255 ve všech třech kanálech RGB, zebra určí specificky nastavitelnou jasovou úroveň. Úroveň naší pleti má hodnotu zebra 75. Zebra je nastavitelná od 70 do 100+. Je to funkce pro jasovou kontrolu, vypadá to takto:

Asistent ručního ostření, ten barevně zvýrazní hrany zaostřených objektů. Celkem dobře to funguje při nastavení dlouhého ohniska, při krátkém ohnisku (a velké hloubce ostrosti) je to dosti zmatené a nefunkční. Najdeme ho na obrazovce 2.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za půl druhé vteřiny. V běžných světelných podmínkách ostří velmi rychle a nebyly s autofokusem problémy ani v interiéru. Zvláštně se choval při průběžném (kontinuálním) ostření, kdy to v hledáčku vypadalo, jako nějaké ustavičné houpání. Obrázky tím ale postiženy nebyly.

Kresbu jsem velebil už posledně, je skutečně dokonalá. Velkou radost ale tato novinka udělá sériovým focením. Samozřejmě, je to žrout jak objemu karty, tak i baterky – ono se nám zdá, že jsme udělali jednu fotku, ale ve skutečnosti jich bylo deset, a při frekvenci 14 fps je deset fotek dřív než řekneš Sony. Pro prudké děje je to k nezaplacení. Podotýkám ještě, že těch 14 fps není žádný klam a mam – opravdu za vteřinu tu čtrnáctku sjedete. Zde první příklad, parkurové závody v Hořovicích na ranči pana Opatrného:

Samozřejmě že stihnu vyfotit koně nad překážkou. Na ukázce jsou na všech čtyřech oknech kopyta nad břevnem. Ale jen na poslední fotce je obličej jezdkyně vidět. Moje reakční schopnosti nestačí na to, abych takto krátký okamžik vystihl.

Jiný, možná výmluvnější příklad. Zkuste vyfotit výstřel, tedy ten oheň z hlavně. Na rekonstrukci bitvy na Bílé Hoře jsem to zkoušel Canonem 5D Mk III – v sérii, ale měl jsem smůlu. Zde výřez ze sousedních snímků, oba pod střechou jedné vteřiny, oheň šel někde mezi:

Při 15 fps není s ohněm problém – a zase, objeví se jen na jednom okně ze série:

Toto je bezpochyby obrovská přednost přístroje a navýšení hodnoty oproti původnímu modelu. Při starém – jak jinak – zůstávají vlastnosti objektivu. K těm dobrým, ba dokonce skvělým patří kresba. Na první ukázce jsou srovnání plné světelnosti F2.8. pak 5,6, 8.0 a 16. Už od plné světelnosti to sklo řeže a difrakce se projeví, pochopitelně, při nejmenším clonovém otvoru. Pro informaci, na snímku vlevo vidíte poměr plochy nasnímaného obrazu a stokoruny, kterou jsem na almaru připevnil. Nejdříve kresba na nejkratším ohnisku, ekv. 24 mm, při 2.8 a pak 5.6 a 8.0 a konečně 16.0:

V podstatě ke stejnému výsledku dospějeme při nastavení ekv. 100 mm (fyzicky je to 36 mm). Uplavaná je clona F16, jinak je to výtečné:

Dokonce je zajímavé, že i při ekv. 200 mm je kresba nejlepší při plné světelnosti (foceno pochopitelně ze stativu a se samospouští):

Kresba je tedy dokonalá, světelnost vysoká. Výhrady mám i nadále (měl jsem je posledně) k ovládání zoomu. Ovladatelný je elektricky, lze nastavit plynulé a krokové ovládání, nicméně při práci v terénu mi elektrický zoom prostě vadí. Chápu, že na kompaktech to v podstatě ani jinak nejde, ale on je tenhle fotoaparát tak jakoby profi, a tak jakobyzrcadlovka, že mi to elektrické ovládání zoomu jde na nervy.

Pokud jde o šum, nelze se vymanit ze zákona o velikosti a jejím vztahu k zašumění.

Při 800 ISO se nemusíme o šum starat, při 1600 je už dost vidět, na spodních obrázcích je šum při 3200 a 6400 ISO. Jako obvykle dodám, že lépe je mít fotku zašuměnou než rozmazanou vlivem dlouhé expozice a že stabilizace není nic, na co se spoléhám.

Shrnutí
Sony CyberShot RX 10 II patří k tomu nejlepšímu, co současný trh v této kategorii nabízí. Jeho specialitou je vysokorychlostní snímání a 4K video. Kdybych měl přístroj hodnotit jako videokameru, pak by asi byly závěry jiné a pak by asi byla i ta cena 44 tisíc opodstatněná. Nicméně v kategorii fotoaparátu mi přijde omezující zvlášť ve srovnání s obrazově shodně skvělým modelem RX10, který se stále prodává, ale za polovic.

Ukázky:

1 a 2 rozsah zoomu, 3 až 7, 8 František Dostál se svou knihou, 9 až 16 běžné osvětlení, 17 zvýšená sytost (obrazový efekt), 18 efekt drsné černobílé fotky