Nezařazené

Sony Cybershot DSC-T10 (recenze)

„Téčkovou řadu“ Sonyho zde sledujeme od jejího startu v říjnu 2003, loni v dubnu jsme tu recenzovali T30 . Podívejme se dnes, v jakém vývojovém stádiu se nachází dnes toto sympatické „sedmimego“ s periskopovým objektivem.

Jaký je a komu je určen

Koncept se na jistou dobu ustálil. Periskopový objektiv znamená, že v optické oseje hranol lomící osu objektivu kolmo dolů. Veškeré pohyblivé součásti jsou tudíž ukryty uvnitř těla přístroje, z líce aparátu nic nevyčnívá. Oproti předchozímu modelu T9 se na T10 nezměnily rozměry, jen váha je o malinko nižší (168 g). V „klidové poloze“ je objektiv, či vlastně celá horní část, chráněn poměrně mohutnou posuvnou clonou. Teď je zde výstupkem, který slouží jako opora pro prsty. je to vtipné řešení, jelikož došlo k vzácnému souznění estetického řešení s praktickým účelem: přístroj je hezčí a líp se drží.
Snímač se změnil – je to teď 1/2.5 “ CCD (made by Sony) s 7,2 Mpx fyzicky a 7,1 efektivně, což znamená obrázky veliké 3072 x 2304 v největším rozlišení a 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1632 x 1224 a 640×480 v menších rozlišeních, lze nastavit i 16:9 a 3:2 poměry stran – výchozí je 4:3.
Citlivost stoupla, má rozsah 80, 100, 200, 400, 800, 1000. To není ale nic divného, hodnoty 1000 ISO nyní dosahují i levné modely Sonyho. Je to součást ofenzívy „proti rozhýbání“.
Objektiv Carl Zeiss Vario-Tessar je periskopový s ohniskem odpovídajícím 38-114 mm (3x). Dále je tu digitální zoom, který je příjemným překvapením, protože je prakticky použitelný! S ním se dá dosáhnout až šestinásobného přiblížení (tedy 3+3). Objektiv je opticky stabilizovaný. Ostrá automaticky i manuálně v pěti krocích, makro je od 1 cm, běžné ostření začíná od 50 cm. Clonový rozsah je F3.5/F5.6 – F4.4/F10, ta největší clona F4.4 při širokém úhlu záběru je překvapující a ne moc potěšitelná. Měření pro expozici je zonální, středové i bodové. Přístroj má pět předvoleb bílé a deset scénických režimů.
Procesor je zde Real Imaging Processor, zaručující rychlý start a úsporný provoz – 250 snímků na jedno nabití.
Závěrka má rozsah od 1 sec do 1/1000, tedy má o kratší nejdelší čas oproti T9. Není zvykem u přístrojů tohoto typu ovládat manuálně nastavení závěrky – co se clony týče, ani by to nemělo moc velký smysl.
Video má 640×480 při 30 fps.
Zápis je do 56 MB interní paměti nebo na MemoryStick Duo/Pro Duo.
Napájení je z InfoLithia (NP-FT1).

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná stažením ochranné clony dolů – a výstupek ideálně padne pod bříško prsteníku, opět musím pochválit, že tentokrát funkcionalita nebyla obětí designu. Na horní stěně vlevo od spouště je ale tlačítko POWER, to má smysl jen pro prohlížení fotek na displeji, jakmile ho stiskneme při zakrytém objektivu, přístroj protestuje – česky, má české menu.Vpravo od spouště je tlačítko pro stabilizaci.
Pod horní hranou nad dvouapůlpalcovým displejem je šoupátko na přepínání režimů prohlížení / foto / video, na pravém horním rohu je kolébka pro zoom.
Tlačítka na zadní stěně:
nahoře je režim displeje, obraz bez údajů, s údaji a s údaji plus histogramem, platí to jak pro režim přehrávání, tak pro focení. Živý histogram je velmi užitečná pomůcka.
Pod ním je tlačítko pro menu a další dvě tlačítka jsou zcela dole.
To levé slouží k zapnutí volby velikosti obrazu, v prohlížení pak slouží k mazání snímků (a videa). Vpravo dole je tlačítko pro aktivaci expoziční kompenzace.
Čtyřcestný volič je řešen jako čtveřice podlouhlých tlačítek s kulatým uprostřed. V běžném provozu slouží k nastavená režimu blesku (síla blesku se nastavuje menu, přes tlačítko se nastavuje automat, vynucený blesk, blesk do pomalého času a vypnutý blesk). Další tlačítko slouží k zapnutí makra, pak přijde samospoušť a okamžitý náhled posledního snímku.

Menu je v nezměněné grafické podobě už deset let. Na spodní hraně displeje jsou volby s „pop up“ pod-menu.
Začneme vlevo, tady se nastaví režim focení, tedy auto, program (= automat s možností korekcí) a scénické režimy, jako první je „vysoká citlivost“ . Následuje nastavení barvy (normál, živá, přírodní, čb a hnědá), poté režim ostření, přičemž manuální nastavení volně přechází z voleb autofokusu, pak je měření expozice, nastavení bílé, ISO, komprese (kvalita obrazu, dva stupně), režim jednotlivé obrázky, série, postupná expozice (bracketing) – jmenuje se to „orient. expres“, ale neznamená to vlak do Istanbulu! 🙂 a „velká série“ (16 snímků na jedné ploše). Pro ni lze nastavit intervaly od 1/7,5 sec do 1/30 sec. Pak ještě lze nastavit kontrast a doostření a přejde se do setupu.
Setup je poměrně rozsáhlý. Upozornit bych chtěl na digitální zoom, ten je zde vypnutý nebo zapnout „přesný“, což je běžný dig. zoom a „smart“, to je prakticky výřez a aby fungoval, je nutno mít nastavené nižší rozlišení a pak se na displeji ukazuje míra zvětšení.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za půl druhé vteřiny. Zpoždění spouště při namáčknutí je prakticky neměřitelné, bez namáčknutí 0,4 sec. Baterka infolithium vydrží cca 250 snímků. Navíc, infolithium velmi spolehlivě informuje o stavu baterky. přezoomování trvá 2,8 sec.
Co je příjemné je to, že z měnu vypadneme stisknutím spouště (bohužel to není samozřejmost). Pokud jde o kompenzaci expozice, z ní taky vypadneme po stisknutí spouště – to je trochu nešikovné.
Obrazová kvalita je velmi dobrá. Při krátkém ohnisku je obraz mírně soudkový (obdélník se vydouvá ven), na opačné straně je podušková vada (propadá se dovnitř), ale je to věru zanedbatelné. Není pozorována vinětace (něco jiného je, že se občas připlete prst před objektiv, což je častá chybka při focení periskopovými „tabatěrkami“. Při pomalejším času se zapíná automatická redukce šumu, vcelku s dobrým výsledkem. Při 100% zvětšení spatříme poněkud rozmydlený obraz, ale tyhle aparáty jsou určeny především k domácímu focení a nepředpokládá se, že by snímky někdo zvětšoval na metrové plachty. Barevnost je při běžném snímání venku příjemná, přirozená.
Co není velká sláva je nastavení bílé, při žárovkovém osvětlení byl obraz v automatickém režimu dosti do žluta a i při „žárovce“ měl výchylku do červena. Navíc nedržel jednotnou barevnost, takže jednotlivé obrázky se barevně lišily.

Ukázky šumu při ISO 80, 200 (horní dvojice), 400 a 800 (střední dvojice) a 1000 vlevo dole. Celý obrázek je pak mezi ukázkami na závěr článku.
Podotkněme, že ukázky jsou výřez 1:1 z obrázku hračky (viz dole) při žárov. osvětlení a při nastavení WB „žárovka“.


Digitální zoom je velmi příjemné překvapení – je to velmi dobře použitelné zařízení i při „přesném“, čili stoprocentním digi zoomu. Skoro nemá smysl se trápit s nastavováním „smart“ digi zoomu, které vyžaduje přechod do nižšího rozlišení.
Video umožňuje zoomování při snímání, přičemž se nic nepřenáší do zvukové stopy.
Stabilizátor ustál s dobrým výsledkem 1/13 sec v plném zoomu (3x) v natažených rukách, to je jistě dobrý výsledek.
Přenos fotek jasně směřuje na kolébku, v dodávce je kabel s legračním koncem „all in one“, tedy vypadá trochu jako nějaký hlavonožec. Čtečka to samozřejmě jistí.

S přístrojem se velmi dobře pracuje. Zonální měření expozice dobře zvládá i velké jasové rozdíly a nebezpečí přepalů je vcelku minimáln í – nicméně v ostrém slunci pomůže nastavení expoziční kompenmzace na -0,3. Přítulný a elegantní, to je základní charakteristika tohoto vyzrálého pokračovatele dobře nastavené modelové řady.

Shrnutí
Sony Cybershot DSC-T10 je sedmimegový přístroj s periskopovým zoomem od Zeisse s poměrem 1:3. Je velmi elegantní s vynikajícím dílenským zpracováním. Je určen k běžnému rodinnému fotografování, snadno se ovládá a jeho obsluha nevyžaduje žádné zvláštní dovednosti – je velmi intuitivní. Pohodlně se vejde do kapsy. Problémy nedělá, výhrady mám jen k výkonu při umělém světle.

Pro a proti:

Pro:
design
výkonný stabilizátor
digitální zoom
Proti:
problémy s nastevním bílé

Ukázky:
1,2,3 široký záběr, úzký a digitální zoom, 4,5 při běžném počasí, 6-9 rozdíly jasů, 10,11 protisvětlo, 12 makro při 1000 ISO a nastavení „žárovka“

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


„Téčkovou řadu“ Sonyho zde sledujeme od jejího startu v říjnu 2003, loni v dubnu jsme tu recenzovali T30 . Podívejme se dnes, v jakém vývojovém stádiu se nachází dnes toto sympatické „sedmimego“ s periskopovým objektivem.

Jaký je a komu je určen

Koncept se na jistou dobu ustálil. Periskopový objektiv znamená, že v optické oseje hranol lomící osu objektivu kolmo dolů. Veškeré pohyblivé součásti jsou tudíž ukryty uvnitř těla přístroje, z líce aparátu nic nevyčnívá. Oproti předchozímu modelu T9 se na T10 nezměnily rozměry, jen váha je o malinko nižší (168 g). V „klidové poloze“ je objektiv, či vlastně celá horní část, chráněn poměrně mohutnou posuvnou clonou. Teď je zde výstupkem, který slouží jako opora pro prsty. je to vtipné řešení, jelikož došlo k vzácnému souznění estetického řešení s praktickým účelem: přístroj je hezčí a líp se drží.
Snímač se změnil – je to teď 1/2.5 “ CCD (made by Sony) s 7,2 Mpx fyzicky a 7,1 efektivně, což znamená obrázky veliké 3072 x 2304 v největším rozlišení a 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1632 x 1224 a 640×480 v menších rozlišeních, lze nastavit i 16:9 a 3:2 poměry stran – výchozí je 4:3.
Citlivost stoupla, má rozsah 80, 100, 200, 400, 800, 1000. To není ale nic divného, hodnoty 1000 ISO nyní dosahují i levné modely Sonyho. Je to součást ofenzívy „proti rozhýbání“.
Objektiv Carl Zeiss Vario-Tessar je periskopový s ohniskem odpovídajícím 38-114 mm (3x). Dále je tu digitální zoom, který je příjemným překvapením, protože je prakticky použitelný! S ním se dá dosáhnout až šestinásobného přiblížení (tedy 3+3). Objektiv je opticky stabilizovaný. Ostrá automaticky i manuálně v pěti krocích, makro je od 1 cm, běžné ostření začíná od 50 cm. Clonový rozsah je F3.5/F5.6 – F4.4/F10, ta největší clona F4.4 při širokém úhlu záběru je překvapující a ne moc potěšitelná. Měření pro expozici je zonální, středové i bodové. Přístroj má pět předvoleb bílé a deset scénických režimů.
Procesor je zde Real Imaging Processor, zaručující rychlý start a úsporný provoz – 250 snímků na jedno nabití.
Závěrka má rozsah od 1 sec do 1/1000, tedy má o kratší nejdelší čas oproti T9. Není zvykem u přístrojů tohoto typu ovládat manuálně nastavení závěrky – co se clony týče, ani by to nemělo moc velký smysl.
Video má 640×480 při 30 fps.
Zápis je do 56 MB interní paměti nebo na MemoryStick Duo/Pro Duo.
Napájení je z InfoLithia (NP-FT1).

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná stažením ochranné clony dolů – a výstupek ideálně padne pod bříško prsteníku, opět musím pochválit, že tentokrát funkcionalita nebyla obětí designu. Na horní stěně vlevo od spouště je ale tlačítko POWER, to má smysl jen pro prohlížení fotek na displeji, jakmile ho stiskneme při zakrytém objektivu, přístroj protestuje – česky, má české menu.Vpravo od spouště je tlačítko pro stabilizaci.
Pod horní hranou nad dvouapůlpalcovým displejem je šoupátko na přepínání režimů prohlížení / foto / video, na pravém horním rohu je kolébka pro zoom.
Tlačítka na zadní stěně:
nahoře je režim displeje, obraz bez údajů, s údaji a s údaji plus histogramem, platí to jak pro režim přehrávání, tak pro focení. Živý histogram je velmi užitečná pomůcka.
Pod ním je tlačítko pro menu a další dvě tlačítka jsou zcela dole.
To levé slouží k zapnutí volby velikosti obrazu, v prohlížení pak slouží k mazání snímků (a videa). Vpravo dole je tlačítko pro aktivaci expoziční kompenzace.
Čtyřcestný volič je řešen jako čtveřice podlouhlých tlačítek s kulatým uprostřed. V běžném provozu slouží k nastavená režimu blesku (síla blesku se nastavuje menu, přes tlačítko se nastavuje automat, vynucený blesk, blesk do pomalého času a vypnutý blesk). Další tlačítko slouží k zapnutí makra, pak přijde samospoušť a okamžitý náhled posledního snímku.

Menu je v nezměněné grafické podobě už deset let. Na spodní hraně displeje jsou volby s „pop up“ pod-menu.
Začneme vlevo, tady se nastaví režim focení, tedy auto, program (= automat s možností korekcí) a scénické režimy, jako první je „vysoká citlivost“ . Následuje nastavení barvy (normál, živá, přírodní, čb a hnědá), poté režim ostření, přičemž manuální nastavení volně přechází z voleb autofokusu, pak je měření expozice, nastavení bílé, ISO, komprese (kvalita obrazu, dva stupně), režim jednotlivé obrázky, série, postupná expozice (bracketing) – jmenuje se to „orient. expres“, ale neznamená to vlak do Istanbulu! 🙂 a „velká série“ (16 snímků na jedné ploše). Pro ni lze nastavit intervaly od 1/7,5 sec do 1/30 sec. Pak ještě lze nastavit kontrast a doostření a přejde se do setupu.
Setup je poměrně rozsáhlý. Upozornit bych chtěl na digitální zoom, ten je zde vypnutý nebo zapnout „přesný“, což je běžný dig. zoom a „smart“, to je prakticky výřez a aby fungoval, je nutno mít nastavené nižší rozlišení a pak se na displeji ukazuje míra zvětšení.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za půl druhé vteřiny. Zpoždění spouště při namáčknutí je prakticky neměřitelné, bez namáčknutí 0,4 sec. Baterka infolithium vydrží cca 250 snímků. Navíc, infolithium velmi spolehlivě informuje o stavu baterky. přezoomování trvá 2,8 sec.
Co je příjemné je to, že z měnu vypadneme stisknutím spouště (bohužel to není samozřejmost). Pokud jde o kompenzaci expozice, z ní taky vypadneme po stisknutí spouště – to je trochu nešikovné.
Obrazová kvalita je velmi dobrá. Při krátkém ohnisku je obraz mírně soudkový (obdélník se vydouvá ven), na opačné straně je podušková vada (propadá se dovnitř), ale je to věru zanedbatelné. Není pozorována vinětace (něco jiného je, že se občas připlete prst před objektiv, což je častá chybka při focení periskopovými „tabatěrkami“. Při pomalejším času se zapíná automatická redukce šumu, vcelku s dobrým výsledkem. Při 100% zvětšení spatříme poněkud rozmydlený obraz, ale tyhle aparáty jsou určeny především k domácímu focení a nepředpokládá se, že by snímky někdo zvětšoval na metrové plachty. Barevnost je při běžném snímání venku příjemná, přirozená.
Co není velká sláva je nastavení bílé, při žárovkovém osvětlení byl obraz v automatickém režimu dosti do žluta a i při „žárovce“ měl výchylku do červena. Navíc nedržel jednotnou barevnost, takže jednotlivé obrázky se barevně lišily.

Ukázky šumu při ISO 80, 200 (horní dvojice), 400 a 800 (střední dvojice) a 1000 vlevo dole. Celý obrázek je pak mezi ukázkami na závěr článku.
Podotkněme, že ukázky jsou výřez 1:1 z obrázku hračky (viz dole) při žárov. osvětlení a při nastavení WB „žárovka“.


Digitální zoom je velmi příjemné překvapení – je to velmi dobře použitelné zařízení i při „přesném“, čili stoprocentním digi zoomu. Skoro nemá smysl se trápit s nastavováním „smart“ digi zoomu, které vyžaduje přechod do nižšího rozlišení.
Video umožňuje zoomování při snímání, přičemž se nic nepřenáší do zvukové stopy.
Stabilizátor ustál s dobrým výsledkem 1/13 sec v plném zoomu (3x) v natažených rukách, to je jistě dobrý výsledek.
Přenos fotek jasně směřuje na kolébku, v dodávce je kabel s legračním koncem „all in one“, tedy vypadá trochu jako nějaký hlavonožec. Čtečka to samozřejmě jistí.

S přístrojem se velmi dobře pracuje. Zonální měření expozice dobře zvládá i velké jasové rozdíly a nebezpečí přepalů je vcelku minimáln í – nicméně v ostrém slunci pomůže nastavení expoziční kompenmzace na -0,3. Přítulný a elegantní, to je základní charakteristika tohoto vyzrálého pokračovatele dobře nastavené modelové řady.

Shrnutí
Sony Cybershot DSC-T10 je sedmimegový přístroj s periskopovým zoomem od Zeisse s poměrem 1:3. Je velmi elegantní s vynikajícím dílenským zpracováním. Je určen k běžnému rodinnému fotografování, snadno se ovládá a jeho obsluha nevyžaduje žádné zvláštní dovednosti – je velmi intuitivní. Pohodlně se vejde do kapsy. Problémy nedělá, výhrady mám jen k výkonu při umělém světle.

Pro a proti:

Pro:
design
výkonný stabilizátor
digitální zoom
Proti:
problémy s nastevním bílé

Ukázky:
1,2,3 široký záběr, úzký a digitální zoom, 4,5 při běžném počasí, 6-9 rozdíly jasů, 10,11 protisvětlo, 12 makro při 1000 ISO a nastavení „žárovka“

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12