Nezařazené

Sony Cybershot DSC-H1

Sony má velkou zkušenost s přístroji vybavenými elektronickým hledáčkem – připomeňme sedmi/osmistovkovou řadu a řadu přístrojů Mavica. Tentokrát vstoupil do jiného segmentu. Há jednička je pětimegový ultrazoom (1:12), který svým konceptem připomíná “all i one SLR”, tedy klasické jednooké zrcadlovky s pevným, nevýměnným objektivem. S optickým stabilizátorem, což je dnes když ne samozřejmost, tak nutnost. Snad toho tolik neprozradím, když řeknu hned z kraje, že právě tento stabilizátor patří k velkým kladům tohoto přístroje. I cena je stanovena rozumně – třináct a něco tisíc je cena velmi rozumná.
Přístroj zapůjčila k testu firma Megapixel.

Jaký je a komu je určen

Jde o přístroj s ultrazoomem 1:12, odpovídající svým ohniskem 36-432 mm objektivu se světelností F2.8-3.7. Už tyto údaje jsou úctyhodné: ve svém režimu “chytrého” digitálního zoomu dosahuje rozsahu 1:15, tedy jeho dlouhé sklo odpovídá ohnisku 540mm! Světelnost má rozsah ani ne jednoho clonového čísla. Je to výrovek Sony Optical, nikoli Zeiss, jak jsme bývali u Sonyho zvyklí. Zoomování i ostření mají na starosti vnitřní optické členy, takže po zapnutí objektiv vyjede o 27 mm a už se pak nepohybuje.
Snímač je Super HAD CCD (s menší roztečí koncentračních čoček) s úhlopříčkou 1/2,5´´, 5,3 Mpx fyzicky a 5,1 Mpx efektivně.
Rozlišení je pětimegové s nižšími stupni rozlišení: 2592 x 1944 je “pětimego”, a následují 2592 x 1728 (3:2), 2048 x 1536, 1280 x 960 a 640 x 480. Jak vidno,jsou vynechány mezistupně a jde se 5 – 2 – 1 Mpx. To je rozumné, protože zásadní rozdíl je vždy mezi dvojnásobky rozlišení, tedy: je rozdíl mezi 5 a 3, ale už ne tak velký mezi 4 a 3 Mpx.
Video má 640×480 /16 – 30 Fps anebo pidivideo 160×11 / 8 fps. Tedy, žádné zdržování s “půleným formátem”. Video je mono a záznam vyžaduje kartu MemoryStick Pro.
Závěrka má rozsah časů od 30 sec do 1/2000 v různých režimech, jak uvidíme.
Citlivost je od 64 do 400 ISO.Dnes už jsme svědky pokusů s vyššími citlivostmi, Sony se drží při zemi, spoléhá na to, že jeho optický stabilizátor ustojí delší časy, takže vyšších citlivostí není zas tak moc třeba.
Napájení je dvěma tužkovými články, nabíječka i NiMH články jsou v dodávce.
Zápis
je v nouzi na vnitřní paměť 32 MB. V dodávce není žádná karta, rozumné minimum je 256 MB, pokud možno MS Pro.
Komunikace s PC je přes USB 2.0, standardní slot, protože videovýstup má svůj vlastní “cinch” výstup.
Rozměry a váha 108 x 82 x 91 mm / 591 řadí přístroj spíše k větším přístrojům. Dělo je plastové, účelně řešené, bez stylistických výstřelků: strohé, přísně účelné tvary. Příjemný je dvouapůlpalcový LCD, který ale není výklopný. Elektronický hledáček na pohled vypadá, že by mohl být výklopný, ale ní. Je ovšem vybaven korekcí oční vady. Přístroj se dobře drží a ovládá i jednou rukou. Jakmile ho uchopíme, prsty víc e méně automaticky jdou na nejdůležitější místa – ukazovák na spoušť (a roller, jak uvidíme) a palec na kolébku zoomu. Tak to má být.

Ukázka aberace


Ultrazoomy s elektronickým hledáčkem si už našly specifický druh uživatelů. Jsou určeny lidem, kteří dovedou přístroj ovládat a využijí jeho technických fines. Jsou – funkčně – jen krůček od pravé jednooké zrcadlovky. Jsou ovšem menší a lehčí – zde ale Sony se nebezpečně blíží “low endu” mezi jednookými zrcadlovkami. Oproti SLR mají výhodu, že se do nich nepráší. Nevýhodou je pevný objektiv, ale i to je diskutabilní. Dlouhé ohnisko

Stabilizace: expozice 1/4 sec


430, respektive 540 mm je “maximum rozumné použitelnosti a pokud jde o široký úhel, k H1 lze dokoupit konvertor (také telekonvertor, samozřejmě). Pokročilý amatér zde dostává do rukou nástroj, který je schopen pokrýt velkou škálu fotografických úkolů. Pro mnoho lidí bude plusem užití AA článků – přístroj nemá obvyklé Sony Infolithium aku. Dodejme, že výdrž článků je obdivuhodná, kolem tří set snímků na jedno nabití.

Ovládání a menu

Ukázka zoomu: široký úhel, 430 a 540 mm, vše v 3 Mpx


Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Vpravo od něho je kruhový volič režimů. Nalezneme zde automat/program. Ten “čistý automat” je tu trochu zbytečný, protože se nepředpokládá, že by si takový přístroj koupil někdo, kdo chce, “aby to fotilo samo”. Pak je trojice režimů priorita clony, času a plný manuál. Zde je třeba se zastavit.
Už jsem se zmínil o rolleru, o ovládacím kolečku pod spouští. To je přímo ideálně řešeno. Při režimu P (program) lze stisknutím režimu dostat přístroj to “shift” režimu,což znamená, že můžeme rollerem měnit vzájemně závislé časy/clony, aniž se změní EV. Tedy, po lopatě: když je expozice 1/250 při F2.8, lze rollerem měnit na 1/125 při F4 atd. až po 1/30 při F8, což je maximální clona. Máme tedy pod okamžitou kontrolou hloubku ostrosti a optimální čas. To ale není všechno! Namáčknutím rolleru lze přeskočit do režimu expoziční kompenzace. Velmi snadno si tedy expozici naladíme jak potřebujeme a v elektronickém hledáčku, který je mimochodem velmi kvalitní, vidíme výsledek.

Pod hranou je přepínač elektronický hledáček / LCD displej a vedle něho vypínač optického stabilizátoru. To je vtipné řešení: ten je totiž pořád zapnutý, ale kvůli úspoře energie ho lze vypnout. Vzhledem k celkové úspornosti přístroje je to ale v praxi zbytečné, ledaže bychom se ocitli v nouzi a ždímali elektrony z vybité baterky.

Čtyřcestný volič je určen k ovládání menu, ale také k ovládání blesku / makra / samospouště a okamžitého náhledu. Nad voličem je tlačítko pro menu, pod voličem je volba režimu displeje: čistý obraz, obraz s údaji a histogram, vpravo pak je tlačítko pro mazání, pokud jsme v režimu prohlížení,eventuálně volba velikosti obrazu.

Menu je řešeno typickým soňáckým způsobem,je to “pop up” menu, tedy cosi jako lišta pod obrazem a zatímco volíme, na pozadí je vidět záběr. Zde volíme režim měření (zonální, středové, bodové), nastavení bílé (jen 4 předvolby a manuál), ISO (64-400), kvalita (fine/standard), efekty (černobílé, hnědé), a trojice sytost, kontrast a doostření (normál a do plusu a do mínusu). Na konci je setup, zde nastavujeme obvyklé parametry jako je datum a čas, videovýstup, jas LCD a pod. Je zde třeba nastavit digitální zoom,doporučuji “smart” dogitální zoom, který předpokládá práci v režimu tří megapixelů, ovšem pak má zoom dosah až ekv. 540 mm.

Jak se s ním fotí

Ukázka saturace: slabá, velká a střední


Aparát je velmi svižný. Po zapnutí lze fotit za cca 2,5 sec, zpoždění s namáčknutím pouště je 0,1 sec, bez namáčknutí 0,6 sec. Při sériovém fotografování pořídíme 9 obrázků rychlostí 1,3 fps, anebo jeden megový snímek s 16 maličkými fotkami,kde lze nastavit odstup 1,7.5 sec, 1/15 sec nebo 1/30 sec. Je škoda, že výsledný obrázek je jen megový, to značně snižuje použitelnost tohoto režimu.
Je třeba si zvyknout na značnou rychlost zoomu, někdy se špatně chytá přesné nastavení. Přístroj rychle a přesně ostří i za snížených světelných podmínek, díky neobvykle silnému přisvětlení. Stabilizátor obrazu je asi něco, na co bude každý zvědavý. Použitelné fotografie pořizované 1/2 sec z ruky, to je výsledek, který hovoří sám o sobě. Pak ovšem nemá smysl, aby se Sony trápil zesilováním signálu na 800, neřku-li 1600 ISO. Snímač je malý (kvůli ultrazoomové optice), tudíž energetický zisk je omezený. Cesta přes optickou stabilizaci je víc než rozumná. Poměřování se stabilizátory jiných výrobců je problematické, protože neexistuje standardní metodika měření. Mohu tedy vycházet jen z praktických zkušeností a ty jsou velmi dobré. Navíc, přístroj nabízí výbornou kontrolu – zřejmě jakmile stabilizátor začne pracovat, objeví se varovný ikonka, která vede k tomu, že se zklidníme. Ta ikonka varuje při různých časech s ohledem na aktuální ohnisko – samozřejmě, že při vyjetém objektivu je 1/125 sec nebezpečně dlouhý čas, kdežto v širokém záběru by bohatě stačil.

Obrazová kvalita je vynikající. V přírodě neškodí nastavit vyšší sytost barev. Škoda, že aparát nenabízí RAW formát, myslím, že v příštích verzích se s ním setkáme. Při citlivosti 400 ISO nastupuje masivní redukce šumu, dokonce od 1/25 sec (typicky bývá od 1.3 sec!). To samozřejmě trochu zpomaluje práci přístroje, protože po expozici nastává “pucování”. Obrázky jsou vyčištěné celkem slušně, nicméně přece jen zůstává trochu umělý dojem a sem tam nějaký ten černý pixlík unikne smetáku. Při 5 Mpx ale tyto drobné nedostatky nebudou na pevné kopii menšího rozměru vidět. Objektiv má trochu fialové kontury, zato nezkresluje a nevignetuje (tmavé rohy).

Shrnutí
Sony Cybershot DSC-H1 je robustně stavěný přístroj s širokorozsahovým opticky stabilizovaným zoomem 1:12 a vysokou světelností F2.8-3.7. Je plně funkčně vybaven a v rukou zkušeného fotografa dosáhne takřka profi výsledků.

Klady:

  • Optická stabilizace objektivu 1:12
  • Výborný obraz
  • Snadná ovladatelnost, zvláště práce s rollerem je velmi efektivní
  • Dobrý hledáček a mimořádně velký LCD
  • Výdrž AA baterií

Zápory:

  • Nemá RAW
  • Jednorychlostní velmi rychlý zoom
  • Ne moc dobré sériové fotografování
  • Barevná vada

Ukázky:
1,2 – záběr za ideálních podmínek, 3,4 vysoký kontrast osvětlení, 5 příroda, 6 vyšší saturace (sytost barev), 7 makro z dálky, 8 syté barvy, 9,10 práce stabilizátoru při 400 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10




Sony má velkou zkušenost s přístroji vybavenými elektronickým hledáčkem – připomeňme sedmi/osmistovkovou řadu a řadu přístrojů Mavica. Tentokrát vstoupil do jiného segmentu. Há jednička je pětimegový ultrazoom (1:12), který svým konceptem připomíná “all i one SLR”, tedy klasické jednooké zrcadlovky s pevným, nevýměnným objektivem. S optickým stabilizátorem, což je dnes když ne samozřejmost, tak nutnost. Snad toho tolik neprozradím, když řeknu hned z kraje, že právě tento stabilizátor patří k velkým kladům tohoto přístroje. I cena je stanovena rozumně – třináct a něco tisíc je cena velmi rozumná.
Přístroj zapůjčila k testu firma Megapixel.

Jaký je a komu je určen

Jde o přístroj s ultrazoomem 1:12, odpovídající svým ohniskem 36-432 mm objektivu se světelností F2.8-3.7. Už tyto údaje jsou úctyhodné: ve svém režimu “chytrého” digitálního zoomu dosahuje rozsahu 1:15, tedy jeho dlouhé sklo odpovídá ohnisku 540mm! Světelnost má rozsah ani ne jednoho clonového čísla. Je to výrovek Sony Optical, nikoli Zeiss, jak jsme bývali u Sonyho zvyklí. Zoomování i ostření mají na starosti vnitřní optické členy, takže po zapnutí objektiv vyjede o 27 mm a už se pak nepohybuje.
Snímač je Super HAD CCD (s menší roztečí koncentračních čoček) s úhlopříčkou 1/2,5´´, 5,3 Mpx fyzicky a 5,1 Mpx efektivně.
Rozlišení je pětimegové s nižšími stupni rozlišení: 2592 x 1944 je “pětimego”, a následují 2592 x 1728 (3:2), 2048 x 1536, 1280 x 960 a 640 x 480. Jak vidno,jsou vynechány mezistupně a jde se 5 – 2 – 1 Mpx. To je rozumné, protože zásadní rozdíl je vždy mezi dvojnásobky rozlišení, tedy: je rozdíl mezi 5 a 3, ale už ne tak velký mezi 4 a 3 Mpx.
Video má 640×480 /16 – 30 Fps anebo pidivideo 160×11 / 8 fps. Tedy, žádné zdržování s “půleným formátem”. Video je mono a záznam vyžaduje kartu MemoryStick Pro.
Závěrka má rozsah časů od 30 sec do 1/2000 v různých režimech, jak uvidíme.
Citlivost je od 64 do 400 ISO.Dnes už jsme svědky pokusů s vyššími citlivostmi, Sony se drží při zemi, spoléhá na to, že jeho optický stabilizátor ustojí delší časy, takže vyšších citlivostí není zas tak moc třeba.
Napájení je dvěma tužkovými články, nabíječka i NiMH články jsou v dodávce.
Zápis
je v nouzi na vnitřní paměť 32 MB. V dodávce není žádná karta, rozumné minimum je 256 MB, pokud možno MS Pro.
Komunikace s PC je přes USB 2.0, standardní slot, protože videovýstup má svůj vlastní “cinch” výstup.
Rozměry a váha 108 x 82 x 91 mm / 591 řadí přístroj spíše k větším přístrojům. Dělo je plastové, účelně řešené, bez stylistických výstřelků: strohé, přísně účelné tvary. Příjemný je dvouapůlpalcový LCD, který ale není výklopný. Elektronický hledáček na pohled vypadá, že by mohl být výklopný, ale ní. Je ovšem vybaven korekcí oční vady. Přístroj se dobře drží a ovládá i jednou rukou. Jakmile ho uchopíme, prsty víc e méně automaticky jdou na nejdůležitější místa – ukazovák na spoušť (a roller, jak uvidíme) a palec na kolébku zoomu. Tak to má být.

Ukázka aberace


Ultrazoomy s elektronickým hledáčkem si už našly specifický druh uživatelů. Jsou určeny lidem, kteří dovedou přístroj ovládat a využijí jeho technických fines. Jsou – funkčně – jen krůček od pravé jednooké zrcadlovky. Jsou ovšem menší a lehčí – zde ale Sony se nebezpečně blíží “low endu” mezi jednookými zrcadlovkami. Oproti SLR mají výhodu, že se do nich nepráší. Nevýhodou je pevný objektiv, ale i to je diskutabilní. Dlouhé ohnisko

Stabilizace: expozice 1/4 sec


430, respektive 540 mm je “maximum rozumné použitelnosti a pokud jde o široký úhel, k H1 lze dokoupit konvertor (také telekonvertor, samozřejmě). Pokročilý amatér zde dostává do rukou nástroj, který je schopen pokrýt velkou škálu fotografických úkolů. Pro mnoho lidí bude plusem užití AA článků – přístroj nemá obvyklé Sony Infolithium aku. Dodejme, že výdrž článků je obdivuhodná, kolem tří set snímků na jedno nabití.

Ovládání a menu

Ukázka zoomu: široký úhel, 430 a 540 mm, vše v 3 Mpx


Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Vpravo od něho je kruhový volič režimů. Nalezneme zde automat/program. Ten “čistý automat” je tu trochu zbytečný, protože se nepředpokládá, že by si takový přístroj koupil někdo, kdo chce, “aby to fotilo samo”. Pak je trojice režimů priorita clony, času a plný manuál. Zde je třeba se zastavit.
Už jsem se zmínil o rolleru, o ovládacím kolečku pod spouští. To je přímo ideálně řešeno. Při režimu P (program) lze stisknutím režimu dostat přístroj to “shift” režimu,což znamená, že můžeme rollerem měnit vzájemně závislé časy/clony, aniž se změní EV. Tedy, po lopatě: když je expozice 1/250 při F2.8, lze rollerem měnit na 1/125 při F4 atd. až po 1/30 při F8, což je maximální clona. Máme tedy pod okamžitou kontrolou hloubku ostrosti a optimální čas. To ale není všechno! Namáčknutím rolleru lze přeskočit do režimu expoziční kompenzace. Velmi snadno si tedy expozici naladíme jak potřebujeme a v elektronickém hledáčku, který je mimochodem velmi kvalitní, vidíme výsledek.

Pod hranou je přepínač elektronický hledáček / LCD displej a vedle něho vypínač optického stabilizátoru. To je vtipné řešení: ten je totiž pořád zapnutý, ale kvůli úspoře energie ho lze vypnout. Vzhledem k celkové úspornosti přístroje je to ale v praxi zbytečné, ledaže bychom se ocitli v nouzi a ždímali elektrony z vybité baterky.

Čtyřcestný volič je určen k ovládání menu, ale také k ovládání blesku / makra / samospouště a okamžitého náhledu. Nad voličem je tlačítko pro menu, pod voličem je volba režimu displeje: čistý obraz, obraz s údaji a histogram, vpravo pak je tlačítko pro mazání, pokud jsme v režimu prohlížení,eventuálně volba velikosti obrazu.

Menu je řešeno typickým soňáckým způsobem,je to “pop up” menu, tedy cosi jako lišta pod obrazem a zatímco volíme, na pozadí je vidět záběr. Zde volíme režim měření (zonální, středové, bodové), nastavení bílé (jen 4 předvolby a manuál), ISO (64-400), kvalita (fine/standard), efekty (černobílé, hnědé), a trojice sytost, kontrast a doostření (normál a do plusu a do mínusu). Na konci je setup, zde nastavujeme obvyklé parametry jako je datum a čas, videovýstup, jas LCD a pod. Je zde třeba nastavit digitální zoom,doporučuji “smart” dogitální zoom, který předpokládá práci v režimu tří megapixelů, ovšem pak má zoom dosah až ekv. 540 mm.

Jak se s ním fotí

Ukázka saturace: slabá, velká a střední


Aparát je velmi svižný. Po zapnutí lze fotit za cca 2,5 sec, zpoždění s namáčknutím pouště je 0,1 sec, bez namáčknutí 0,6 sec. Při sériovém fotografování pořídíme 9 obrázků rychlostí 1,3 fps, anebo jeden megový snímek s 16 maličkými fotkami,kde lze nastavit odstup 1,7.5 sec, 1/15 sec nebo 1/30 sec. Je škoda, že výsledný obrázek je jen megový, to značně snižuje použitelnost tohoto režimu.
Je třeba si zvyknout na značnou rychlost zoomu, někdy se špatně chytá přesné nastavení. Přístroj rychle a přesně ostří i za snížených světelných podmínek, díky neobvykle silnému přisvětlení. Stabilizátor obrazu je asi něco, na co bude každý zvědavý. Použitelné fotografie pořizované 1/2 sec z ruky, to je výsledek, který hovoří sám o sobě. Pak ovšem nemá smysl, aby se Sony trápil zesilováním signálu na 800, neřku-li 1600 ISO. Snímač je malý (kvůli ultrazoomové optice), tudíž energetický zisk je omezený. Cesta přes optickou stabilizaci je víc než rozumná. Poměřování se stabilizátory jiných výrobců je problematické, protože neexistuje standardní metodika měření. Mohu tedy vycházet jen z praktických zkušeností a ty jsou velmi dobré. Navíc, přístroj nabízí výbornou kontrolu – zřejmě jakmile stabilizátor začne pracovat, objeví se varovný ikonka, která vede k tomu, že se zklidníme. Ta ikonka varuje při různých časech s ohledem na aktuální ohnisko – samozřejmě, že při vyjetém objektivu je 1/125 sec nebezpečně dlouhý čas, kdežto v širokém záběru by bohatě stačil.

Obrazová kvalita je vynikající. V přírodě neškodí nastavit vyšší sytost barev. Škoda, že aparát nenabízí RAW formát, myslím, že v příštích verzích se s ním setkáme. Při citlivosti 400 ISO nastupuje masivní redukce šumu, dokonce od 1/25 sec (typicky bývá od 1.3 sec!). To samozřejmě trochu zpomaluje práci přístroje, protože po expozici nastává “pucování”. Obrázky jsou vyčištěné celkem slušně, nicméně přece jen zůstává trochu umělý dojem a sem tam nějaký ten černý pixlík unikne smetáku. Při 5 Mpx ale tyto drobné nedostatky nebudou na pevné kopii menšího rozměru vidět. Objektiv má trochu fialové kontury, zato nezkresluje a nevignetuje (tmavé rohy).

Shrnutí
Sony Cybershot DSC-H1 je robustně stavěný přístroj s širokorozsahovým opticky stabilizovaným zoomem 1:12 a vysokou světelností F2.8-3.7. Je plně funkčně vybaven a v rukou zkušeného fotografa dosáhne takřka profi výsledků.

Klady:

  • Optická stabilizace objektivu 1:12
  • Výborný obraz
  • Snadná ovladatelnost, zvláště práce s rollerem je velmi efektivní
  • Dobrý hledáček a mimořádně velký LCD
  • Výdrž AA baterií

Zápory:

  • Nemá RAW
  • Jednorychlostní velmi rychlý zoom
  • Ne moc dobré sériové fotografování
  • Barevná vada

Ukázky:
1,2 – záběr za ideálních podmínek, 3,4 vysoký kontrast osvětlení, 5 příroda, 6 vyšší saturace (sytost barev), 7 makro z dálky, 8 syté barvy, 9,10 práce stabilizátoru při 400 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: