Sony Cyber-shot DSC-RX100 IV

Rok co rok, vždycky v létě, uvádí Sony nový model špičkového kompaktu, už po čtyři roky za sebou. Druhá zajímavost je, že tento model má v názvu čtyřku, tedy v Asii nešťastné číslo, ale když je římsky, tak se asi nepočítá. No a třetí zajímavost, všechny čtyři jsou pořád v prodeji, přičemž čtyřka je třikrát dražší než jednička.

Jaký je a komu je určen
Je to kompakt nejvyšší třídy, v kovovém těle jednopalcový BSI-CMOS čip 13,2 x 8,8 mm velký s 20 megapixely. Objektiv má rozsah zoomu (od modelu 3) 24-70, první dva modely měly 28-100. Tenhle rozsah 24-70 je ideální pro běžné živé focení a rozsah v poměru 1:3 je v podstatě záruka vrcholné kvality. Světelnost je od F1.8 do 2.8, je to trochu reklamní trik, protože sotva se dotknete páčky zoomu, světelnost skočí na F2.0. Takže v praxi je světelnost od 2.0 do 2.8, čili výtečná světelnost. Objektiv ostří od 5 cm. Obraz pozorujeme na třípalcovém, vyklápěcím leč ne-dotykovém LCD, anebo na výtečném vyskakovacím elektronickém hledáčku s rozlišením 2,6 mega: to je zásadní, uživatelem hned postřehnutelné vylepšení oproti předchozímu modelu. Rozsah závěrky je od 30 sec do neuvěřitelné 1/32000 (32 a tři nuly, není to překlep). Sériové focení stouplo na frekvenci 16 oken za vteřinu a video je 4K 3840×2160 bodů a nižší, ve formátech MPEG-4, AVCHD a XAVC S. Toto 4K video umí odejít přes micro HDMI port v nekomprimované podobě. Přístroj je vybaven wifinou včetně kontaktního NFC protokolu, takže je ovladatelný z mobilu přes příslušnou appku. Baterka NP-BX1 se nabíjí přes USB, ale za dvě stovky lze koupit neoriginální nabíječku, která umí dobíjet jak ze sítě, tak z auta. Přístroj váží 298 g a měří stejně jako předchůdce, tedy 102x58x41 mm.

Po zkušenostech s předchozími modely (recenzoval jsem je všechny) volám: chvála bohu, že se Sony nehoní za nějakými rekordy, že necpe do kompaktu stonásobný zoom a z čipu neždíme pětatřicetimegové rozlišení. Toto je nesmírně solidní, nenápadný, absolutně pohotový a snadno ovladatelný kompakt. Holt, stojí 32 tisíc, kdežto jeho loňský předchůdce jde za 21 tisíc.

O co je lepší
Ta hlavní změna není totiž vidět. Je vybaven zcela novým snímačem EXMOR RS, s vestavěnou DRAM pamětí. Ta výrazně urychluje přenos dat do analog-digitálního převodníku, takže bylo možno – na příklad – dosáhnout té úžasné rychlosti závěrky 1/32000 sec. Má to samozřejmě vliv i na rychlost sériového focení a na 4K video.

Hodně se zlepšila i nastavitelnost automatického ISO. A čím jsem obzvlášť nadšený – i v režimu automatického ISO lze korigovat expozici! To je tak důležitá vlastnost, že se k ní chci vrátit ve zvláštním článku.

Ovládání a menu
Zapíná se tlačítkem na horní stěně, ale přístroj lze zapnout i vypnout vysunutím, respektive zasunutím elektronického hledáčku. Vysouvá se nadvakrát, tlačitkem se nechá vyskočit nahoru a pak ručně posunem dozadu. Vidíme v něm potřebné údaje, případně si tam můžeme pustit vodováhu a histogram, obé jsou velmi užitečné. Nemá a nemůže mít očnici, ale dívá se do něho dobře a bezpochyby je to jedna z velkých předností tohoto přístroje. . Spoušť je zapuštěná, takže nad povrch horní stěny vyčnívá jen nepatrně. Snadno se nahmatá a je s ní spojena páčka pro obsluhu zoomu – jak ale uvidíme, funkci lze nastavit i na prstenec kolem objektivu. Zapuštěný je i kruhový volič režimů. Ty jsou PASM (program, priorita clony / času, plný manuál), automat a inteligentní automat s volbou režimu snímání, scénické režimy, panorama, video a MR volba, znamená to memory, tedy paměť – má to tři polohy pro uživatelské nastavení.

Zmíněný ovládací prstenec je velká znamenitost RX stovek. Tady je to na zvážení, co si na tento užitečný nástroj navolíte. Kandidáti jsou dva (tedy, hodně kandidátů, ale podle mého názoru dva vážní). Já si tam dal korekci expozice, Ken Rockwell radí dát tam zoom, jelikož pak dostanete ovládání podobné jako na zrcadlovce: jednou rukou zoomujete, druhou fotíte.

Na zadní stěně je tlačítko pro spoušť videa, pak je Fn tlačítko. Čtyřcestný volič má standardně určené volby nahoře režim displeje, vpravo blesk, dole korekce expozice a vlevo režim pohonu (jednotlivé obrázky, série a samospoušť).

Menu má šest oddílů, to se už ustálilo: fotografování, nastavení všeho možného, wi-fi, aplikace, přehrávání a setup.

Oddíl Fotografování má devět obrazovek. Je dobře je všechny projít a seznámit se s nimi.
Na obrazovce 4 je položka Oblast ostření. Zde je dobře nastavit pohyblivý AF bod. Ten se pak aktivuje stiskem středového tlačítka a můžeme si ho přestěhovat podle potřeby – když už displej není dotykový. ND filtr (neutrální filtr) umožňuje prodloužit expozici – například pro dosažení efektu rozmazané vody. Ve výchozím nastavení, když vytáhnete přístroj z krabice, je ND filtr nastaven ve fotomenu obrazovka 5 na pozici AUTO a pak se plete do expozice, takže je třeba ho vypnout. Na obrazovce 6 lze nastavit Profil obrazu – tedy obrazové parametry, jako je kontrast, doostření sytost. Tam se také nastavuje míra odšumění při dlouhé expozici a vysokém ISO, nicméně ve výchozím nastavení je to nastaveno rozumně a nedoporučuji na to sahat, pokud si naprosto nejsme jisti, čeho chceme dosáhnout.

Automatický režim se nastavuje na kruhovém voliči. Ale pak je dobře se podívat do menu na obrazovku 7: tam lze přepnout z normální automatiky na inteligentní Super Auto; ta analyzuje scénu a koná protiopatření. Doporučuji SuperAuto. Po analýze situace dělá přístroj protiopatření – například nastaví vícenásobnou expozici za účelem snížení šumu anebo zapne HDR, když je osvětlení kontrastní. No a díky Exmor RS to jde rychle jako když bičem práská.
Panoramatické obrázky byly odjakživa doménou Sony. Zdá se ale, že vývoj zde poněkud usnul. Přístroj nabízí široké a užší panorama a jenom při daném ohnisku. Naštěstí lze korigovat expozici, aspoň že tak. V menu lze navolit šíři a také směr panoramatu. Jistě že je rozumné fotit přístrojem postaveným na výšku. Nastavení všeho (ozubené kolečko) má důležitý oddíl, v němý lze definovat funkci ovládacího kroužku kolem objektivu, klávesu C vpravo dole na zadní stěně, levé, pravé a prostřední tlačítko na čtyřcestném voliči. Je to tedy pět ovládacích prvků, které jsou definovatelné, myslím, že to bohatě stačí. Na obrazovce 4. najdeme Funkce zoom na kroužku, zde je možné nastavit krokové zoomování, mně připadá velmi užitečné. V oddíle aplikací najdete dálkové ovládání. Wi-fi spojení vyžaduje, abyste si na smartfonu instalovali nejnovější verzi Play Memories. Sony trvale ignoruje podřadné zákazníky jako jsou Češi a pohodlné sdílení této funkce je vyhrazeno jen vyšším kastám z bohatších států Unie. Oddíl přehrávání má jen dvě obrazovky, nadále tu není postprodukce fotografií.

Setup (ikona aktovky) se týká hlavně chodu fotoaparátu (jas displeje atd.), zde najdeme i formátování karty.
Funkční menu má celkem dvanáct pozic a po zapnutí se otevře ta pozice, kde jste byli naposledy, což usnadňuje eventuální laborování – třeba s dynamickým rozsahem, který je tu také zastoupen. To je změna k lepšímu. Ve velkém menu v oddílu Nastavení na 4. obrazovce najdeme Nastavení nabídky funkcí a zde tedy je možné pozice vypnout a tím zpřehlednit funkční menu.
Funkce Vyvolat paměť se jmenovala ještě ve verzi II anglicky – Memory Recall. Po nastavení na kruhovém voliči je třeba jít do menu a tam si příslušný blok s parametry najít. U mě je to posedlost, dávám přednost pevným pozicím paměti přímo na kruhovém voliči… s tou výhradou, že asi málo lidí této možnosti využívá. Proto to Sony nezavedl ani ve čtvrté verzi své RX 100.

Jak se s ním fotí
Nový model je ve znamení rychlosti, avšak pomalé nebyly ani ty předchozí. Objektiv přístroje je výtečný. Prakticky postrádá soudkovou i poduškovou vadu.

Nahoře je ukázka záběru na ekv. 24 mm, dole 70 mm.

Ani s vinětací netřeba si lámat hlavu.

Tohle je výřez 100% z rohu, přeexponováno 1EV v přímém slunečním protisvětle.

Na testovacích lavicích se to projeví, nicméně existuje jakási hranice – říkám tomu fyziologická hranice – kdy jsme s rychlostí (ale také třeba s kresbou a v jiném oboru – s kvalitou reprodukce hudby) spokojeni a zvyšování kvality je pak spíše laboratorní záležitostí. Takže je-li rozdíl kresby v rohu a středu tak malý jako zde, pak mě nějaké tabulky MFT příliš nevzrušují.

Nahoře ke kresba ve středu, dole v rohu, clona F2.8.

S kresbou souvisí stabilizace. Stabilizace se vypíná a zapíná v menu. S její pomocí jsem na ekv. 70 mm udržel pětadvacetinu, to je myslím velmi slušný výkon. Nemám valný důvod, proč radit k ignorování funkce SteadyShot.

Šum je další sledovaný parametr. Zde je třeba brát v úvahu, že je to přece jenom kompakt. Do 1600 ISO nevidím problém. Šum při 3200 mně nevadí, někomu vadit může a při 6400 je viditelný – podotýkám ovšem, že posuzuji fotky pořízené v JPEG a kdybych pracoval v RAW a dal si práci s odšuměním, slušné by byly jistě i fotky na 8000 ISO. Domnívám se však, že s vysokou světelností a výkonnou stabilizací dobře obstojíme i při těch maximálně 3200 ISO. Na ukázce je 800 – 1600 (nahoře) a 3200 a 6400 ISO (dole).

Blesk funguje výtečně. Přístroj nemá sáňky na externí blesk, ale pro běžnou praxi s ním dobře vystačíte a co je senzační – má synchronizační rychlost až 1/800, takže ho lze použít i při sluníčku. Pravda, vzdoroval režimu Slow Flash (blesk do pomalého času, používá se v místnosti při delších expozičních dobách), ale v režimu Fill In (pořád zapnut) odváděl výbornou službu.

Shrnutí
Už prvním modelem RX 100 nasadil Sony vysoko laťku a všechny další modely ji nejen držely, ale navyšovaly. Nerad srovnávám, nicméně s klidným svědomím prohlásím, že RX100 IV patří mezi kompakty do první ligy. Jako obvykle ale se zastavím u poměru ceny a výkonu. Čtyřka je lepší než trojka, o to nic. Nejsem si ale jistý, zda to opravňuje 30% rozdíl v ceně. Ale je to součást marketingové strategie Sonyho. Na trhu jsou modely všechny, všechny jsou výtečné a každý si může vybrat podle svých finančních možností.

Ukázky:

1 a 2 rozsah zoomu, 2 až 14 běžné světlo, 15 černobílé HDR, 16 s bleskem, 17 blesk při 1/800 sec, 18 TOY kamera