Sony Cyber-shot DSC-R1

Sony vždycky vynikal neobvyklými technickými podniky – a tento přístroj s elektronickým hledáčkem (EVF) dnes nemá obdobu. Je to možná šílený pokus, ale možná je to cesta, jak čelit sílícímu tlaku jednookých zrcadlovek. Desetimegový přístroj má CMOS snímač o rozměrech 21,5×11,4 mm, tedy téměř tak velký, jako mají zrcadlovky.

Jaký je a komu je určen
To podstatné bylo již řečeno. EVF, tedy přístroj s elektronickým hledáčkem, vytváří desetimegové snímky 3888 x 2592 pixelů velké (další rozlišení 3264 x 2176, 2748 x 1856, 2160 x 1440, 1296 x 864, tedy nemá „mailový“ rozměr 640×480). Podstatná je velikost jeho snímače – ostatně i to, že jde o CMOS, je u Sonyho neobvyklé. Sony je významný výrobce CCD snímačů s vysokou hustotou sběrných čoček na čipu, takže jeho příklon k CMOS řešení je velké vítězství této technologie. Má pětinásobný zoom Carl Zeiss Vario-Sonnar, který má rozsah odpovídající 24 až 120 mm kinofilmového přístroje. Tedy „čtyřiadvacítka“, to je rekordně široký úhel záběru u vestavěného objektivu – hranicí zatím byla „osmadvacítka“, tedy objektiv odpovídající 28 mm kinofilmového přístroje. Objektiv má velmi dobrou světelnost F2.8-F4.8, největší clona je F16.Podle údajů výrobce má „short back focus design“, což znamená, že výstupní čočka je jen 2,1 mm od snímače. To by ovšem znamenalo, že průměr poslední čočky bude přinejmenším roven úhlopříčce snímače, což je pokládáno za ideál pro optiku použitou v digi. Objektiv má 10 skupin 12 členů, čtyři jsou asférické
Velký čip si může dovolit vysoké ISO, zde je rozsah od 160 do 3200, tedy opět: je to výkon, jaký jsme zvyklí na SLR jednookých zrcadlovkách. Výsledky jsou ale problematické, jak ještě uvidíme. Rozměry přístroje též připomínají SLR – jsou 139 x 168 x 97 mm, váha 995 g. Napájení je typicky soňácké InfoLithium (NP-FM50), zápis na MemoryStick nebo CF (dva sloty, lze přepínat).
Takže: vypadá to jako zrcadlovka, má to rozměry a váhu a výkon jako zrcadlovka, cenu jako zrcadlovka a není to zrcadlovka, proč tedy u všech čipů a pixelů Sony nedělá rovnou zrcadlovku?
Toto bude zřejmě největší otazník kolem tohoto přístroje. Oproti SLR totiž nemá výhodu výměny objektivu. Má objektiv pevně vestavěný, byť velmi kvalitní. Proč tedy? Zodpovězení této otázky bude pro Sony velký problém – a pokusme se tedy pomoci.
Možnost výměny objektivu je jistě výhoda, ovšem ne každý fotograf ji využívá. K tomuto přístroji jistě bude možno dokoupit konvertor, který prodlouží ohnisko k ekvivalentu hranice 300 mm. To by pak byl rozsah dostatečný pro většinu fotografických úkolů.
Hlavní půvab (z uživatelského hlediska) tohoto přístroje ale spočívá v prvním skutečně kvalitním WEVF hledáčku, který je na trhu. Má vysoké rozlišení a optický systém se třemi čočkami, takže fotograf má před očima dokonale prokreslený obraz. Za vysoké rozlišení je zaplaceno poněkud horším překreslováním, takže při směně polohy někdy dochází k trhání obrazu, ale obraz nikdy nezmizí nebo neustrne – a právě to by bylo skutečně na závadu. V jednooké zrcadlovce tedy vidíme „to co bude na fotce“, ale jenom v EVF přístroji vidíme opravdu tom, co bude na fotce – tedy nejen zarámování obrazu, ale ji hodnotu expozice, kontrast, barevnost a pod. Toho nemůže SLR nikdy dosáhnout (ledaže by polopropustným zrcadlem dokázal simultánně snímat část obrazu a pouštět ho na displej). Tento přístroj ale zobrazuje záběr ostře a věrně a navíc nabízí velmi kvalitně řešený histogram a zebru – tedy zvýraznění přepálených míst. Díky tomu lze obraz nastavit opravdu přesně. Samozřejmě, že v hledáčku si můžeme zobrazit veškeré údaje o provozu aparátu.
Co na tomto přístroji zaráží jsou jeho poněkud mamutí rozměry, které se nezdají být ospravedlnitelné velikostí čipu. Design je v podstatě tradiční – tedy válcové tělo přechází do tubusu objektivu a pravé ruce je určen úchop s ovládacími prvky. Ten je tak mohutný, že se trochu špatně drží a navíc by zasloužil příjemnější povrch. Celá zadní stěna je poseta ovládacími prvky (viz níže) a vyklápěcí dvoupalcový displej je zapuštěn do horní části „kapličky“ pro hledáček. Ta je také velmi rozměrná a její přední část skrývá vyskakovací blesk. U takového mamuta bychom čekali větší než dvoupalcový displej LCD, chápeme ale, že jeho velikost je určena místem, do něhož je zapuštěn..

Ovládání a menu
Podstatné prvky jsou vyvedeny ven, na povrch. Takže popořadě: přístroj se zapíná kroužkem u spouště. Po zapnutí s e rozsvítí zelená ledka, když přístroj usne, ledka svítí červeně. Hned vedle je maličké, ale dobře nahmatatelné tlačítko pro změnu ISO. Ze zadní strany úchopu je nahoře roller, ovládací kolečko. Pod ním je tlačítko pro volbu režimu obrazovky, vedle něho AE lock, tedy zámek ostření a expozice. Šikmo pod ním je velké a dobře nahmatatelné klečko, jímž ovládáme expoziční kompenzaci: je to jinými výrobci osvědčené řešení a ve spolupráci s histogramem a zebrou patří k velkým přednostem tohoto řešení. Pod ním je tlačítko pro menu a dole je přepínání mezi „žvejkačkou“ MemoryStickem a CompactFlashem.
Což zdaleka není konec.
Pod hledáčkem je toho taky přehršel. Vpravo dole je tlačítko pro prohlížení. Přepínání mezi EVF – LCD (buď natvrdo nebo automaticky, tedy EVF se zapne, když k němu přiložíte oko). Vedle je unikátní tlačítko, kterým se má předcházet blikání obrazu při fotografování při zářivkovém osvětlení. O patro níž je čtveřice tlačítek. Zleva:
nastavení režimu měření expozice (zóny, oblast středu, bodové)
sériové focení a bracketing – série jen 3 snímky při 3 fps, což je pro běžný provoz dostatečně rychlá frekvence snímání
samospoušť
digitální zoom (je zde samozřejmě i „smart digi zoom“, tedy fakticky výřez bez ztráty kvality (kromě ztráty velikosti obrazu v počtu pixelů, samozřejmě).
Vlevo je hlavní volič režimů, tedy automat, program, priorita clony/času a scénické režimy.
Ani to není vše. Na levoboku této velké mašiny je ještě ovládání blesku (režim slow má nastavitelnou přední a zadní roletu, tedy zda má blýsknout na začátku nebo na konci dlouhé expozice) a nastavení bílé. Pod tím je nastavení ostření, zdali automatické, makro a manuální, přičemž z manuálu lze přejít v nouzi na auto stisknutím středového tlačítka. Lze ovládat i zaostřovací bod – joystickem, který uprostřed kolečka ovládajícího nastavení kompenzace EV.

Je toho hodně, zato menu je jednoduché, tradičně „soňácky“ řešené coby „pop up“ – na spodní straně záběru je lišta s nabídkou a joystickem volíme – nic nepotvrzujeme, zůstane nastaveno to, na čem jsme skončili. A menu je česky! Není tu nic neobvyklého, až na „kontrast Advanced Gradation Control Systém“, což je vysvětleno coby schopnost vyhodnotit rozdělení jasu na obrazovce a použít vhodné zakřivení Gamma (distribuce jasu) znamená, že snímky mohou být měněny v reálném čase za jasně definované snímky. V praxi to znamená, že je zřetelně projasněná oblast vyšší hustoty stínů.
Jako obvykle je zde jen volba z dvou kompresních stupňů, ale pro náročné fotografování je zde možnost snímání v RAW formátu (ale ne v TIFFu, což je rozumné).
K chvályhodným vlastnostem menu patří i to, že „skrz“ menu vidíme obraz a můžeme okamžitě fotografovat s aktuálně nastavenou hodnotou. Po snímku se přístroj ale nevrátí do režimu menu, je třeba ho znovu aktivovat.

Jak se s ním fotí
Přístroj je velmi rychlý, náběh pod vteřinu (0,68 sec dle údaje výrobce), zpoždění s namáčknutím neměřitelné, bez namáčknutí 0,2 se v automatickém režimu ostření, v manuálním nulové.

Kdo čekal vysokou obrazovou kvalitu nebude zklamán. Po stránce kresby není výhrad. Přístroj kreslí velmi dobře až do rohů, bez vinětace. Fialové kontury jsou neznatelné a na výsledných vytištěných obrázcích nebudou vidět. Na silném zvětšení (800 %) jsou patrné známky silného doostřování a snaha o redukci šumu vede k rozmývání detailů. Pokud jde o šum, do 800 ISO je velmi kultivovaný, avšak v režimech 1600 a zejména 3200 ISO je silně patrný. Chcete-li čísla, pak kontrolní obrázek při 200 ISO měl 2,8 MB a pak to šlo 400 ISO / 3,2 MB, 800 ISO / 3,4 MB, 1600 ISO 4,2 MB a 3200 ISO / 4,5 MB. Nárůst datového objemu je úměrný nárůstu šumu. Je to překvapující, protože právě tyto – relativně – velkoplošné snímače vynikají dobrým podáním obrazu přinejmenším do 1600 ISO. Opakuji ale, že 10 Mpx je obrovské rozlišení s velkou rezervou a že na tištěných obrázcích tyto nežádoucí jevy nebudou vidět.

Z provozního hlediska má přístroj několik velkých předností. O kvalitách elektronického hledáčku sem už hovořil. Je opravdu vynikající a pokud půjde vývoj touto cestou – a není důvod, proč by ne, když Sony ukázal, že to jde, pak vyvstane zrcadlovkám velká konkurence a uvidíme renesanci EVF přístrojů. Výklopný a přetáčivý displej je velmi praktický a odpustíme mu, že není o ten půlpalec větší. Díky vynikajícímu obrazu snadno nastavujeme expozici s použitím „zebra funkce“ – a pomůže k tomu AGCS kontrast, který doporučuji mít trvale zapnutý.
Zarážející jsou rozměry tohoto přístroje. Přístroj je větší i než osmimegový DSC-F828 a to věru nebyl žádný skřítek. Rozměry vycházejí samozřejmě z objektivu, který byl konstruován pro tento účel. Výkonem, výbavou funkcemi a možnostmi je určen pro vážné, tedy velmi poučené fotografování. Dovedu si představit i profesionála, který sáhne po tomto neobvyklém přístroji.

Shrnutí
Sony Cyber-shot DSC-R1 je nováátorsky řešený přístroj s elektronickým hledáčkem. Nabízí velký rozměr snímače s rozlišením 10 mega a objektiv 1:5 posazený hodně „do široka“ s rozsahem 24 až 120 mm. Má vynikající hledáček, který umožňuje velmi jemnou kontrolu nastavení obrazu. Právě v tomto ohledu může přístroj konkurovat jednookým zrcadlovkám. K jeho problematickým vlastnostem patří především velké rozměry a váha.

Ukázky 1 a 2 ukázka rozsahu zoomu při raním slunci, 3 a 4 ukázka kresby. 5 zachycuje podvečerní atnosféru, 6 a 7 – kde chcete v těchto dnech najít syté barvy! 🙂 8 kresbaširokoúhlého nastavení, 9 a 10 při 3200 ISO.