Nezařazené

Sony chystá revoluci


Podle neoficiálních informací vyvíjí Sony vysokorychlostní snímače typu CMOS, schopné snímat ve vysokém rozlišení frekvencí 60 snímků za sekundu. Souběžně se snímačem vyvíjí procesor schopný ve fotoaparátu tento tok informací zpracovat. Důsledky by mohly být zásadního významu a mohly by znamenat převrat i ve fotografii jako takové.
Toto vysokorychlostní snímání převyšuje potřeby běžného videa. Konvenční filmové promítání používá frekvenci 25 snímků za sec, normou pro video ve fotoaparátu se stala frekvence 30 fps. Tato rychlost je dokonce dvojnásobná. Samozřejmě bude možno vytvářet “zpomalený film”, tedy videozáběry rychle se pohybujících objektů v působivém zpomaleném zobrazení. Z pořízené série ale bude možno vyjmout i jednotlivé záběry. Jelikož půjde o snímání v maximálním rozlišení, bude možno zvolit libovolný dílčí snímek ze záběru – ten, který nejlépe vystihuje daný okamžik.
To ale není jediné využití.

Sony uvažuje o tom, že by složením dílčích obrázků se dal zesílit signál, což by fakticky znamenalo vyšší citlivost v ISO, aniž by se zvýšil šum. Slučováním dílčích obrazů bude možno vyladit digitální stabilizaci obrazu, takže sloučením většího množství dílčích obrazů pořízených frekvencí 60 fps půjde vygenerovat ostrý obraz zachycující podrobnosti i v málo osvětlených částech.

Zatím to zní tak trochu jako sci-fi a nikde nemáme záruku, že se skutečně tohoto technického řešení dočkáme. Je to ale připomenutí, že jsme se nedostali na hranici možností. Současná digitální fotografie se dostala řekl bych už lehce za hranici dosaženou běžnými prostředky kinofilmové fotografické techniky. Jinými slovy, současné digitální fotoaparáty dokáží zhruba to, co kvalitní kinofilmové přístroje. Úvahy jež prosákly od firmy Sony naznačují, že potenciál digitální fotografie je širší.
Nad výše uvedenými úvahami nás samozřejmě okamžitě napadne jedna pochybnost: smazání hranice mezi videem a fotografií je hezká věc – ale co s datovými objemy? Dnešní vysoce kvalitní fotografie má obem ve formátu JPEG – dejme tomu – do 5 MB. Když těch dílčích snímků bude šedesát, pokud mě násobilka neklame, bude to 300 MB jeden vteřinový snímek, takže na gigovou kartu se vejdou tři… Takže mi z toho vychází, že se nové technologie hned tak nedočkáme. Těšit se ale můžeme. Já se na digitální fotografii těšil od šedesátých let, kdy se o “elektrické fotografii” začalo mluvit.

Podle neoficiálních informací vyvíjí Sony vysokorychlostní snímače typu CMOS, schopné snímat ve vysokém rozlišení frekvencí 60 snímků za sekundu. Souběžně se snímačem vyvíjí procesor schopný ve fotoaparátu tento tok informací zpracovat. Důsledky by mohly být zásadního významu a mohly by znamenat převrat i ve fotografii jako takové.
Toto vysokorychlostní snímání převyšuje potřeby běžného videa. Konvenční filmové promítání používá frekvenci 25 snímků za sec, normou pro video ve fotoaparátu se stala frekvence 30 fps. Tato rychlost je dokonce dvojnásobná. Samozřejmě bude možno vytvářet “zpomalený film”, tedy videozáběry rychle se pohybujících objektů v působivém zpomaleném zobrazení. Z pořízené série ale bude možno vyjmout i jednotlivé záběry. Jelikož půjde o snímání v maximálním rozlišení, bude možno zvolit libovolný dílčí snímek ze záběru – ten, který nejlépe vystihuje daný okamžik.
To ale není jediné využití.

Sony uvažuje o tom, že by složením dílčích obrázků se dal zesílit signál, což by fakticky znamenalo vyšší citlivost v ISO, aniž by se zvýšil šum. Slučováním dílčích obrazů bude možno vyladit digitální stabilizaci obrazu, takže sloučením většího množství dílčích obrazů pořízených frekvencí 60 fps půjde vygenerovat ostrý obraz zachycující podrobnosti i v málo osvětlených částech.

Zatím to zní tak trochu jako sci-fi a nikde nemáme záruku, že se skutečně tohoto technického řešení dočkáme. Je to ale připomenutí, že jsme se nedostali na hranici možností. Současná digitální fotografie se dostala řekl bych už lehce za hranici dosaženou běžnými prostředky kinofilmové fotografické techniky. Jinými slovy, současné digitální fotoaparáty dokáží zhruba to, co kvalitní kinofilmové přístroje. Úvahy jež prosákly od firmy Sony naznačují, že potenciál digitální fotografie je širší.
Nad výše uvedenými úvahami nás samozřejmě okamžitě napadne jedna pochybnost: smazání hranice mezi videem a fotografií je hezká věc – ale co s datovými objemy? Dnešní vysoce kvalitní fotografie má obem ve formátu JPEG – dejme tomu – do 5 MB. Když těch dílčích snímků bude šedesát, pokud mě násobilka neklame, bude to 300 MB jeden vteřinový snímek, takže na gigovou kartu se vejdou tři… Takže mi z toho vychází, že se nové technologie hned tak nedočkáme. Těšit se ale můžeme. Já se na digitální fotografii těšil od šedesátých let, kdy se o “elektrické fotografii” začalo mluvit.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: