Sony Carl Zeiss DT 16-80 mm f 3,5-4,5 Vario-Sonnar T

Objektiv má dva ovládací kropužky kryté jemně vroubkovanou gumou (někteří recenzenti z řad uživatelů si stěžují, že po delším užívání se jemné vroubkování zanáší špínou). Kroužek bližší tělu ovládá zoom – přezoomování vyžaduje pohyb cca 90⁰, jde příjemně ztuha a plynule – zoom se „nevyklepává“, ani když kameru nosíme na rameni. Zoom nemá zámek. Ostřicí kroužek je u obruby objektivu. Ostření je vnitřní, tedy přední část se nepohybuje, avšak při ostření se pohybuje onen ostřicí kroužek. Prokontrolu máme na objektivu stupnici vzdáleností, je krytá organickým sklem. V režimu autofokusu je ostření blokované, uvolní se po přepnutí na ruční ostření. Reaguje také na funkci DMF přístroje Sony Alfa 700 (direct manual focus), kdy při nastavení A po namáčknutí spouště přístroj automaticky zaostří, ale pak lze ručně doostřovat. V tomto případě spojka ostření odblokuje a doostření umožní.
Diskutabilní je samozřejmě světelnost. No, při ohnisku 16 mm je to o půl clony nad F2.8, která by u většiny z nás vyvolala „cheeeez“, to zaprvé, a zadruhé, ekvivalent 24 mm mi připadá větší výhra, než abych F2.8 pokládal za něco, bez čeho nemohu žít. Při snímání bílé obrazovky s kompenzací -3 se projevuje úbytek jasu v rozích. Zhorší se to při použití filtru při 16 mm, při 80 mm jsou výsledky stejné. To je ovšem extrémní zkouška, v běžné praxi se žádná vinětace neprojevila.
K objektivu se dodává sluneční clona, nasazuje se bajonetovým způsobem. Drží pevně, nemá tendenci k vysmeknutí.

Kresba
Kresba je podivuhodně vyrovnaná. Graf vlevo ukazuje průběh kresby, vyplývá z něho , že mezi clonami F4 a F8 kresba lehce stoupá, klesá mezi F11 a F16 a ne moc dobrá je při F22, to vše při ohnisku f=16 mm.
Při ohnisku f=80 je kresba slabší při plné světelnosti a při F22, při ostatních clonách je vyrovnaná. Podotýkám ještě, že grafické zobrazení propadu je dramatičtější než skutečnost!

Vlevo f=16, vpravo f=80

Shrnutí
Sony Carl Zeiss DT 16-80 mm f 3,5-4,5 Vario-Sonnar T je špičkový objektiv, ideální „záklaďák“, kterýž mohu doporučit bez výhradně. Dodává se někdy v kitu spolu s tělem, myslím, že stjí za to popátrat a poohlédnout se po tomto řešení.

Ukázky

Snímky při clonách: 3.5 a 4 (první řada), 5.6 a 8 (druhá řada), 16 a 22 (3.řada)

Bylo zajímavé srovnat setový objektiv s tímto Zeissem. Na ukázce je Zeiss vlevo, setový objektiv vpravo. Rozdíl v kresbě není markantní.

Další ukázky:

Slunce v záběru – na snímku je jediný reflex, červená skvrna úhlopříčně na druhé straně obrazu.

Hyperfokální vzdálenost:
k maximálnímu proostření je užito clony F22 a je zaostřeno ručně cca na vzdálenost 1,5 m.

Ukázka soudkového zkreslení – je minimální, třebaže přísně pravoúhlý motiv vyplňuje celou plochu obrazu.

Na posledních dvou ukázkách jsou záběry pořízené při nejdelším ohnisku 80 mm.

Objektiv má dva ovládací kropužky kryté jemně vroubkovanou gumou (někteří recenzenti z řad uživatelů si stěžují, že po delším užívání se jemné vroubkování zanáší špínou). Kroužek bližší tělu ovládá zoom – přezoomování vyžaduje pohyb cca 90⁰, jde příjemně ztuha a plynule – zoom se „nevyklepává“, ani když kameru nosíme na rameni. Zoom nemá zámek. Ostřicí kroužek je u obruby objektivu. Ostření je vnitřní, tedy přední část se nepohybuje, avšak při ostření se pohybuje onen ostřicí kroužek. Prokontrolu máme na objektivu stupnici vzdáleností, je krytá organickým sklem. V režimu autofokusu je ostření blokované, uvolní se po přepnutí na ruční ostření. Reaguje také na funkci DMF přístroje Sony Alfa 700 (direct manual focus), kdy při nastavení A po namáčknutí spouště přístroj automaticky zaostří, ale pak lze ručně doostřovat. V tomto případě spojka ostření odblokuje a doostření umožní.
Diskutabilní je samozřejmě světelnost. No, při ohnisku 16 mm je to o půl clony nad F2.8, která by u většiny z nás vyvolala „cheeeez“, to zaprvé, a zadruhé, ekvivalent 24 mm mi připadá větší výhra, než abych F2.8 pokládal za něco, bez čeho nemohu žít. Při snímání bílé obrazovky s kompenzací -3 se projevuje úbytek jasu v rozích. Zhorší se to při použití filtru při 16 mm, při 80 mm jsou výsledky stejné. To je ovšem extrémní zkouška, v běžné praxi se žádná vinětace neprojevila.
K objektivu se dodává sluneční clona, nasazuje se bajonetovým způsobem. Drží pevně, nemá tendenci k vysmeknutí.

Kresba
Kresba je podivuhodně vyrovnaná. Graf vlevo ukazuje průběh kresby, vyplývá z něho , že mezi clonami F4 a F8 kresba lehce stoupá, klesá mezi F11 a F16 a ne moc dobrá je při F22, to vše při ohnisku f=16 mm.
Při ohnisku f=80 je kresba slabší při plné světelnosti a při F22, při ostatních clonách je vyrovnaná. Podotýkám ještě, že grafické zobrazení propadu je dramatičtější než skutečnost!

Vlevo f=16, vpravo f=80

Shrnutí
Sony Carl Zeiss DT 16-80 mm f 3,5-4,5 Vario-Sonnar T je špičkový objektiv, ideální „záklaďák“, kterýž mohu doporučit bez výhradně. Dodává se někdy v kitu spolu s tělem, myslím, že stjí za to popátrat a poohlédnout se po tomto řešení.

Ukázky

Snímky při clonách: 3.5 a 4 (první řada), 5.6 a 8 (druhá řada), 16 a 22 (3.řada)

Bylo zajímavé srovnat setový objektiv s tímto Zeissem. Na ukázce je Zeiss vlevo, setový objektiv vpravo. Rozdíl v kresbě není markantní.

Další ukázky:

Slunce v záběru – na snímku je jediný reflex, červená skvrna úhlopříčně na druhé straně obrazu.

Hyperfokální vzdálenost:
k maximálnímu proostření je užito clony F22 a je zaostřeno ručně cca na vzdálenost 1,5 m.

Ukázka soudkového zkreslení – je minimální, třebaže přísně pravoúhlý motiv vyplňuje celou plochu obrazu.

Na posledních dvou ukázkách jsou záběry pořízené při nejdelším ohnisku 80 mm.