Sony Alpha A7R II

Dvaačtyřicet mega na full frame, zcela nový snímač s hybridním autofokusem a pětiosá stabilizace, o 4K nemluvě, takový je špičkový model sedmičky od Sonyho, který hvězdně září i rok po svém uvedení. Vzhledově a provedením se nový model od předchůdců liší jen v detailech, tělo s hliníkové slitiny má mohutnější grip (úchop) a trochu je pozměněno rozložení ovládacích prvků. Nicméně, co je dobré, netřeba měnit a tato zásada byla aplikována i zde. Snímač je CMOS s předním osvitem, i to je světový unikát a Sony zde využívá svoji zásadní přednost špičkového výrobce elektroniky s obrovským zázemím vývoje a výzkumu. Přední osvit, to znamená, že delikátní vrstvy čoček a filtrů, které přicházejí výrobně nakonec a logicky bývá nahoře, jsou připojeny zespodu dolů k vrstvě fotodiod, která se vyrábí jako první, to vše s mikroskopickou přesností, a pak se vše otočí. Zní to jednoduše, ve skutečnosti je to technický zázrak a na full frame dodnes unikát. Na čipu je 399 ostřicích bodů na bázi fázové detekce, takže autofokus je o 40% rychlejší. Body kryjí 45% plochy snímače, což znamená 60% jak vodorovně, tak svisle. Žádný jiný FF tak velké krytí AF body v současnosti nemá. Autofokus je schopen spolupracovat i s jinými objektivy než od Sony přes adaptéry, včetně průběžného ostření. Hledáček je vybaven optikou od Zeisse, takže nabízí zvětšení 0,78X, tedy největší ze současných FF přístrojů. Displej je výklopný, velmi chválím, nedotykový, nechválím, nechápu.

Přístroj má pětiosou stabilizaci shodnou s modelem a7 II. Dokáže ustát chvění v osách X a X, dopředu a dozadu a rotační pohyby vznikající při snímání videa. Prodloužení udržitelných časů uvádí výrobce 4,5 až 5 EV. Video je 4K v rozlišení 3840 x 2160 bodů v režimu full frame anebo super 35 mm. V tomto režimu Super 35 jde o výřez cca 15 MP, který je převzorkován na 4K rozlišení. Další variantou je video z plné plochy snímače. Video lze průběžně ukládat na notebooku přes HDMI kabel.

Nově konstruovaná závěrka má vydržet 500 tisíc cyklů. Je tu odstraněna „první lamela“, takže expozice začíná vždy elektronicky. V tichém režimu přechází přístroj na čistě elektronický režim, takže netřeba se obávat neostrosti vyvolané chodem lamel – při rozlišení nad 40 mega je to obava oprávněná.

Přístroj spadá do kategorie profesionálních zařízení a tomu odpovídá i cena 96490 korun za tělo (srpen 2016). Já měl tělo osazené objektivem FE35/2.8 ZA Sonnar T, tato kombinace přijde na 116 490 Kč. Ideální univerzální objektiv pro toto tělo je určitě Vario Tessar 24-70/4.0 za 34 tisíc, z delších skel pak jistě bude přicházet v úvahu 70-200/4.0 za 39 tisíc. A to se nezmiňuji o G-objektivech. Ano, je to náročný fotoaparát.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná páčkou u spouště. Spoušť s vypínačem jsou na přední stěně gripu a pod jeho přední hranou je roller. Další roller je pod zadní hranou, přesně vám na něj padne palec, když jím lehce vyjedete zpoza vystouplé opory. Ještě k rollerům, trochu předběhnu vývoj událostí: v menu lze definovat jejich chování, zvláště pak co má přední a zadní roller ovládat při manuálním nastavení expozice. Na horní stěně ještě najdeme výrazný volič korekce expozic a volitelná tlačítka C1 a C2. Pro pořádek: C3 a C4 jsou na zadní stěně a lze na ně naložit cokoli ze širokého výběru funkcí.
Podstatný je kruhový volič režimů – je zde zelené AUTO, dále pak scénické režimy, panorama a video a nezbytné PASM – režimy Program (automatika s možností korekcí a nastavení), priorita clony a času a plný manuál. Nabídku uzavírají dvě pozice pro uživatelské nastavení.

Pod hranou na zadní stěně je tlačítko pro menu vlevo a vpravo a definovatelné C3 tlačítko, dále pak kombinované tlačítko AF/MF a AEL. V menu lze nastavit jeho chování, například volbu focus peaking (barevné zvýraznění hran zaostřeného objektu v hledáčku). Důležité je tlačítko Fn, tedy funkční menu. Ve dvou řadách je tam po šesti pozicích důležitých funkcí, takže do velkého menu se v podstatě nemusí chodit, jen pro základní nastavení funkcí přístroje. Čtyřcestný volič má na třech pozicích definované funkce, režim pohonu (singl, série, samospoušť)), nahoru je to režim displeje (vodováha, informace, histogram) a vpravo je ISO. Bývalo tam WB, ale to dnes přestalo být téma.. Automatika funguje bezvadně. Spodní pozice je ve výchozím nastavení neobsazená a lze ji v menu doplnit. Kruhový volič kolem tohoto čtyřcestného voliče lze také navolit, například na ISO. Musí se s tím ale opatrně, protože ať tam dáte cokoli, můžete nechtěným dotykem nastavit něco, o co nestojíte. No a vlevo dole je tlačítko pro prohlížení a C4 – koš.

Menu má šest oddílů, fotomenu s devíti obrazovkami, setup – ozubené kolečko s osmi, setup – aktovka se šesti. Menu pro wi-fi má dvě obrazovky, pro aplikace jednu a pro prohlížení dvě. Aktovka má oddílů šest. Kdo měl někdy přístroj Sony bude tu brzy jako doma. Pokud jde o aplikace, i tento přístroj umí natahovat aplikace z internetu Sony nadále s českým zákazníkem nepočítá a je třeba se k odběru aplikací přihlásit coby cizinec. Samo připojení k wi-fi je skvěle jednoduché, do smartfonu je třeba instalovat free app PlayMemories Mobile a spojení je snadné a standardní.

Ve fotomenu se na obr.5 nastavuje minimální čas, při kterém začne automatika zvedat ISO v režimu ISO AUTO. Lze tam ale zadat, dejme tomu, 500 a pak v režimu priority clony regulujeme hloubku ostrosti a nemusíme se starat o rychlost závěrky. Jistě, určitá ostražitost je tu zapotřebí, ale je dobře vědět, že i tak se to dá dělat. Dále se v této obrazovce nastavuje dynamický rozsah a kreativní styl, na obr. 6 obrazové efekty. Na obr. 6 lze též vypnout redukci šumu při dlouhé expozici – ono to při focení zdržuje a eventuální odšumění se dá lépe udělat v editoru. Na obr. 8 se zapíná / vypíná stabilizace.
Menu nastavení má osm obrazovek, na obrazovce 1 se zapíná Zebra – ta vyznačí nezaostřené oblasti zebrováním – proužky. Asistent MF zvýrazňuje obrysy při ručním ostření – velmi užitečné, pokud fotíme s nestandardními objektivy přes redukci. To se v souvislosti s tímto přístrojem děje často – jeho vysoké rozlišení se využívá často v krajinářské fotografii a pak v podstatě nezbývá než použít skla „třetí strany“. Pak ovšem musíme na obr. 4 aktivovat funkci „uvolnění bez objektivu“. Zde je i položka finder/monitor. Defaultně je nastaven na automatické přepínání s využitím očního senzoru. Na obr.5 se nastaví tiché snímání. Pak opravdu není nic slyšet, ani při sériovém focení – to může být za specifických okolností velmi užitečné. Wifi je užitečná věc, spárování s mobilním telefonem je už vedeno přes QR kód a je vcelku jednoduché.
Menu setup má sedm obrazovek, na obr 2 lze vypnout „dlaždice“, obrázkové ikonky, a nahradit je psaným textem. Na obr.5 se formátuje karta.

Jak se s ním fotí
Především je třeba zdůraznit, že celá tato řada bezzrcadlovek Sony A7 s plnoformátovým čipem je geniálně nastavená a zatím nemá rivala, pokud nebudeme počítat kuriozitu, panzerleicu Leica T. Rozpětí funkčnosti i cen, absence originál optiky nahrazena možností fotit na objektivy jiných výrobců, i to je další skvělá vlastnost této řady.

Hlavní předností modelu R II je nový čip s unikátními vlastnostmi. Má ultravysoké rozlišení a ve spojení s kvalitním objektivem podává obdivuhodný výkon. Jako obvykle jsem zkoušel kresbu v rozsahu clon, ale snad ještě nikdy jsem neviděl tak vyrovnaný výkon – sklo kreslí ostře už od plné světelnosti, takže ta pětatřicítka na 2.8 má velmi slušný separační efekt. Toto je vskutku unikát – 100% výřez při clonách 2.8 – 8.0 a 16 a kresba je prakticky stejná.

Tím bych mohl snad i skončit, protože kvůli čemu si někdo kupuje čtyřicetimego, když ne kvůli kresbě. Jenže tenhle přístroj má skvělý i dynamický rozsah, tedy schopnost podat detaily v jasech i stínech. Mám na zahradě zákoutí, kde to zkouším, světlá dlažba, nádobka s vodou, keře v hlubokém stínu, to je nelítostné aranžmá. Toto je zobrazení přepalů v Zoneru, za prudkého slunce:

Znamenitostí přístroje je i možnost volby komprimovaného a nekomprimovaného RAW. Nu, ten komprimovaný má typicky 40 MB dat a nekomprimovaný 80 MB dat… Při dnešní ceně karet to není nic zdrcujícího. Snímky jsem převedl v Camera RAW bez jakéhokoli zásahu. Vlevo nekomprimovaným, vpravo komprimovaný, jde o 100% zobrazení. Rozdíl je neznatelný.

Při dalším zvětšení na 200% ale přece jen je vidět, že trs trávy je lépe vyrýsovaný.

Ve velkoformátovém tisku by to asi bylo více vidět.
Další významnou vlastností je stabilizace. Pořád se držím zásady, že nejlepší stabilizace je pořádný stativ a čtyřicetimegové fotky jsou z podstaty spíše statického charakteru, nicméně doba si to žádá – a nezapomeňme, že lze tímto přístrojem snímat i video ve 4K a při snímání videa je stabilizace nedocenitelná pomůcka. Ale při fotografování si též vede velmi dobře. Abychom si ujasnili, o čem se bavíme, toto je předloha focená ze stativu s vypnutou stabilizací:

Jde o výřez z této předlohy:

Na další ukázce je vlevo záběr ze stativu. Podle zažitých pravidel by ohnisku 35 mm na plný formát měla odpovídat cca 1/40 sec. Nastavil jsem na střední pozici 1/20 a na pravé pozici 1/10 sec a fotil z ruky se stabilizací. Ze snímků 1/20 byly v podstatě všechny stejně ostré jako vidíte, ze snímků 1/10 bylo 5 z 10 jak vidíte.

Na poslední ukázce je na pravé pozici 1/5 sec – takto ostré byly 4 z 10, 6 bylo neostrých.

To je myslím dobrý výkon – jsou to tři stupně oproti doporučované rychlosti závěrky, nota bene s takto vysokým rozlišením čipu. S rozlišením logicky stoupají nároky na stabilitu obrazu.
Nakonec jsem si nechal šum. Čip s dvaačtyřiceti megapixely, ten by měl být na štíru s šumem. No, není. Dole v ukázkách je fotka na 5000 ISO a dokonce 12800 ISO. Zde jspou ukázky při 100% zvětšení. Je třeba vzít v úvahu, že při 100% zobrazení je fotka velká před 4 obrazovky 24palcového monitoru s rozlišením 1920 bodů… Při pohledu plného zobrazení jakousi zašuměnost vnímám při 8000 ISO. Jistěže proslaveným fenomenem na vysoké ISO je dvanáctimegový mopdel Sony Alpha 7S II (viz moji recenzi). Tento typ má výce než trojnásobek fotodiod, ty jsou tudíž menší. Ale ve výsledku, přinejmenším v obrazovém pocitu, jsou si v podstatě na stejném – rozdíl pak vidíme zase v tom 100% zvětšení.

Shrnutí
Bezzrcadlovka s plným formátem obrazu Sony Alpha A7R II je zaměřena na vytváření obrazu ve vrcholné kvalitě. Je to profesionální přístroj a celkem logicky by jí slušely profi objektivy Sony řady G, teď myslím třeba 27-70/2,8 GM, to je objektiv snů za 77 tisíc. Měl jsem možnost se s nimi jen letmo setkat na prezentaci Sony v Budapešti – a je zřejmé, že v kombinaci s takovou optikou by tento přístroj dosáhl obrazových výsledků blízkým digitálnímu středoformátu. Jde o přístroj z vrcholu soudobé fotografické techniky. Vzhledem ke kvalitám je moje výtka stran (bohužel u Sony tradiční) absence dotykového displeje komická. Celá řada A7 je skvělá a celosvětoý její úspěch je zasloužený. Tento model v celé řadě stojí na vrcholu.

Ukázky:

Obr. 15 a 16 jsou při ISO 5000 resp. 12800