Nezařazené

Sony Alpha A700 (recenze)

Dvanáctimegová zrcadlovka se stabilizovaným čipem jasně míří do střední třídy. Sony už dříve oznámil, že se chystá další ofenzíva na tomto poli. Tahle sedmistovka je docela dobrá dělostřelecká příprava. Velká, těžká kamera s tělem z hořčíkové slitiny je předurčena k tvrdé práci v terénu. Nebožka Minolta zde našla důstojného nástupce!

Jaký je a komu je určen
Je to jednooká zrcadlovka s CMOS snímačem 23,5 x 15,6 mm velkým , tedy formát DX s crop factorem 1,5 (fyzickou ohniskovou vzdálenost je třeba násobit 1,5x, abychom získali obraz o úhlu záběru). Snímač je stabilizovaný a má 13,05 Mpx fyzicky a 12,25 Mpx efektivně. Však také obrázky velké 4288 x 2856 mají až 12 MB v nejvyšší kvalitě JPEG (samozřejmě lze fotit i v RAW formátu). Menší rozměry jsou 4272 x 2848, 4272 x 2400, 3104 x 2064, 2128 x 1424, 2128 x 1200, lze fotit v poměru stran 3:2 nebo 9:16. Obraz zpracovává Bionz procesor.
Citlivost je 100 až 6400 ISO, rozsah závěrky 30 sec až 1/8000 sec. Expoziční režimy jsou automat, program a priorita clony/času a plný manuál. LCD má 3 palce a 921 tisíc pixelů (3×300 tisíc) – slouží i jako stavový displej (jiný stavový displej přístroj nemá). Synchronizační rychlost blesku je 1/125 sec. Blesk je zde i vestavěný. Záznam je na všechny typy CompactFlash karet, jakož i na Sony Memory Stick Duo, Memory Stick PRO Duo a Memory Stick PRO HG. Akumulátor vydrží 650 snímků na jedno nabití. Přístroj váží (tělo) 690g a jeho rozměry jsou 41,7 x 104,8 x 79,7 mm. Českého zájemce potěší přítomnost českého menu.

Přístroj jsem zkoušel se dvěma objektivy, jednak s Vario-Sonnarem od Zeisse 16-80 mm, jednak Sony 70-200 mm.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná šoupátkem na levou ruku. To je poněkud neobvyklý přístup, jelikož neumožňuje zapnutí jednou rukou. Vlevo nahoře je i kruhový volič režimů. Na něm nalezneme obvyklou nabídku auto + PSAM ( program a priorita clony/času a plný manuál) plus MR, což je uživatelské nastavení (tři varianty jsou k disposici). Dále jsou zde scénické režimy – což je tak trochu známka amatérismu. Nicméně zajímavý je sportovní režim, automaticky zapíná průběžné fotografování, vysokorychlostní snímání (5 fps) a samozřejmě prioritu clony na největší clonový otvor.

Na druhé straně od hledáčku je trochu pusto – slušel by tam stavový displej. Pod spouští je roller (druhý je vzadu, na palec), u spouště je ovládání expoziční kompenzace a u zadní hrany tlačítka drive (volba režimu snímání, v překladu zde používané “režim pohonu”), nastavené bílé a nastavení ISO.

Na zadní stěně vedle rolleru je tlačítko pro přepínání autofokusu a ručního ostření a uzávěr AEL s volbou měření expozice zonální, středové a bodové.
Joystick je zde místo čtyřcestného voliče. Ovládáme jím pohyb v menu a pohyb na interaktivním stavovém displeji na LCD: to je řešení známé už z minula, velmi dobré: na LCD můžeme vyvolat informaci, která nás při režimu snímání (P/A/A/M), expoziční kompenzaci, použitém ISO, “režimu pohonu”, způsobu ostření, poloze ostřicí ho bodu, způsobu měření expozice, optimalizace dynamického rozsahu (viz níže), režimu obrazu (kontrast, saturace a doostření), WB A v poslední řadě stav baterky v procentech, velikost a kvalita obrazu, záznamové médium a počet zbývajících snímků. Výhoda tohoto řešení je v tom, že je to přehledné, snadno čitelné i na slunci. Navíc, v setupu lze nastavit menu tak, aby reagovalo na orientaci přístroje horizontálně/vertikálně (mě to rozčilovalo, tak jsem to vypnul).
Mluvíme však o joysticku: jím se v tomto menu pohybujeme, pokud stiskneme tlačítko Fn a stavový displej se promění v interaktivní displej. Důležitá je ale jeho funkce při ovládání zaostřovacího bodu: máme bod neustále pod kontrolou, pokud AF přepneme na režim “místní”. Potom nemusíme nic zapínat a jen joystickem přesouváme bod tam, kam potřebujeme. Jedinou věc bych vytkl – v hledáčku ty body jsou malé, ne vždy dobře čitelné.
Funkční tlačítko Fn “oživí” stavový displej a pak můžeme joystickem nastavovat to, co potřebujeme. Nad ním je tlačítko označené jako C, to je fakticky zkratka do funkce, kterou chceme nejčastěji ovládat (lze ale nastavit i jinak, jako zkratka mi připadá nejpraktičtější). Vpravo je přepínání stabilizace obrazu.

Menu je velmi dobře rozvrženo do čtyř kapitol, foto (4 sekce), setup (4 sekce), prohlížení (2 sekce) a ještě jeden setup, hranice mezi oběma setupy mi není jasná, ten první se více týká nastavení různých ovládacích prvků na fotoaparátu.

Jak se s ním fotí
Přístroj je velmi příjemný na obsluhu, dobře padne do ruky, jen ten vypínač na levou ruku připadne pravákovi zpočátku nezvyklý. Jinak ale jsou všechny ovládací prvky více méně tam, kde bychom je hledali; je to individuální, ale jen ta kompenzace expozice mi přišla trošku “z ruky”. Po zapnutí přístroj jede v podstatě okamžitě, uvádí se půlvteřinové zpoždění.
LCD displej má VGA rozlišení, s relativně vysokou hustotou bodů. O menu byla řeč na jiném místě. Režim přehrávání má možnosti obraz bez údajů, s údaji a náhledem obrázků nad obrazem. Po stisknutí tlačítka C se zobrazí histogram plus indikace přepalů. V režimu prohlížení funguje tlačítko AF/MF jako “lupa”, tedy s jeho pomocí lze obraz zvětšit a joystickem detailně prohlédnout každé jeho místo. Tyto režimy lze měnit tisknutím tlačítka DISP. Přístroj ovšem nemá funkci Live View, tedy náhled obrazu při snímání. To dnes už začíná být handicap – ačkoli je to novinka, vyrábějí to tři hlavní výrobci DSLR, tedy Canon, Nikon a Olympus a Sonyho to bude čekat také, bohužel ještě ne v tomto modelu. Je to nespravedlivé, protože live View je žhavá novinka, ale co naplat: je to velmi užitečná věc a zde chybí. Obrazová kvalita je mimo diskusi. Dvanáctimegové rozlišení na snímači s DX rozměrem, tam není prostor pro chyby. Už jsem uvedl, že jsem kontrolní snímky pořizoval se špičkovými objektivy a technicky vzato, výsledky tomu odpovídají. Myslím si, že tak dobré tělo si toho Zeisse 16-80 zaslouží, lze pořídit za 48 tisíc (listopad 2007). Nelze se vyhnout ošemetné otázce šumu. Sony nastavil laťku vysoko u všech svých modelů – a zde šel do nadoblačné výšky s 6400 ISO. Takže: do 800 žádný problém, do 1600 dejme tomu, co nad to je, nouzovka je – ovšem při reportážní fotce při špatném osvětlení se šum nepokládá za vadu na kráse. Lze nastavit redukci šumu, ovšem za cenu mírného rozostření. Redukci šumu lze vypnout pro dlouhé časy, pro vysoké ISO lze volit ze tří stupňů. Velký rozdíl mezi jedním a druhým výsledkem nevidím.
V menu lze nastavit několik variant obrazového stylu, hlavně pokud jde o kontrast a saturaci. Možná, že by bylo užitečné to spojit s MR (tedy osobním nastavením, víme, že má tři možnosti, tři paměti). Pokud by ovšem někdo fotil v RAWu, nemusí si tím lámat hlavu, jsou to skutečně jen filtry při převodu dat do obrazového formátu.

Vlevo nízká, vpravo vysoká redukce šumu – po kliknutí uvidíte srovnání 1:1

Dynamický rozsah je zde nastavitelný. Dovedla to už Alfa 100, zde je to dovedeno k dokonalosti. Jde o zmírnění stínů na kontrastně nasvícených scénách. Funkci lze nastavit v pětistupních (na naší ukázce jsou stavy vypnuto (nahoře) a zapnuto na stupeň 5 (dole. S funkcí se musí opatrně, protože při přehnaném nastavení se ztrácí plasticita scény – asi nejrozumnější je nastavení na automat nebo na stupeň 3.

Rozhodně ale je tato funkce velmi zajímavá a doporučuji její vyzkoušení a používání.
Ostření je zde velmi důmyslně ošetřeno. Tak především vlevo dole na těle je přepínač s polohami S (jednorázové ostření), A (přepíná automaticky mezi single a průběžným ostřením, pokud se objekt pohne), C průběžné ostření a MF je ruční ostření. V menu lze zapnout buď AF-A, to je prostý autofokus, anebo DMF (direct manual focus), tedy možnost ručního doostření. Přístroj ale má vychytávku umožňující ostření po přiložení hledáčku k oku (pod hledáčkem jsou senzory). Ono to ale funguje na jakékoli zastínění, takže když máte zapnutý aparát na řemenu u těla, často uslyšíte zabziknutí autofokusu. Ostření je celoplošné, bodové nebo s volbou zaostřovacího bodu – pomocí joysticku lze zaostřovací bod měnit kdykoli, když ho zmáčkneme, skočí na střed: to je naprosto vynikající řešení, které zaslouží opravdu velkou pochvalu.
Dlužno ale podotknout, že při nižší hladině světla je lépe používat vícebodového ostření – tím se zvětší pravděpodobnost, že se některý z bodů přece jen chytne.

 
 
Pořízeno při 800 ISO z ruky 1/15 sec.


Stabilizátor je velmi dobrý, nevidím důvod, proč ho nemít pořád zapnutý. Stav stabilizátoru pozorujeme v hledáčku vpravo dole – to je velmi užitečné, protože je to fakticky varování před nestabilní pozicí fotografa. Zde je třeba upozornit uživatele, který by použil objektivu se stabilizací, že se velmi doporučuje stabilizaci snímače vypnout – obě stabilizace se nejen nesčítají, ale mohly by snadno jít i proti sobě!
Režim čištění zvedne zrcátko a umožní čištění snímače; hlídá si stav aku a při nízké kapacitě nefunguje. To proto, že hrozí nebezpečí poškození fotoaparátu, kdyby šťáva došla a zrcátko třísklo dolů právě ve chvíli, kdy špachtlí dolujeme nečistotu z čipu.
Nastavení bílé v automatickém režimu nedává valné výsledky. Bezproblémové jsou předvolby, které jsou navíc doladitelné více do modra nebo do červena.

Shrnutí
Sony Alpha A700 není nástupcem “stovky”. Je to “o něčem jiném”, je to vážný konkurent poloprofesionálních přístrojů, jako je – z novinek – Canon 40D, Nikon D300 a Olympus E3. Dvanáctimegový stabilizovaný čip v kovovém těle, k disposici vynikající optika, to je velké lákadlo. Přístroj je velmi jednoduše ovladatelný a do značné míry nastavitelný podle individuálních potřeb. K specialitám patří rozšíření dynamického rozsahu (pravda, úpravou obrazu při konverzi). Má velkou výdrž akumulátoru (s možností rozšíření o batery grip). K vážné práci ho lze velmi doporučit.

Pro a proti:

Pro:
skvělý obraz
Stabilizace snímače
rozšíření dynamického rozsahu
Proti:
nic, leda že…
nemá Live View

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu objektivu 16 až 80 mm, 3 a 4 běžné světlo, 5 a 6 kresba detailů, 7 a 8 zvláštní světelné podmínky, 9 podvečer, 10 protisvětlo, 11 při 400 ISO, 12 při 6400 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Dvanáctimegová zrcadlovka se stabilizovaným čipem jasně míří do střední třídy. Sony už dříve oznámil, že se chystá další ofenzíva na tomto poli. Tahle sedmistovka je docela dobrá dělostřelecká příprava. Velká, těžká kamera s tělem z hořčíkové slitiny je předurčena k tvrdé práci v terénu. Nebožka Minolta zde našla důstojného nástupce!

Jaký je a komu je určen
Je to jednooká zrcadlovka s CMOS snímačem 23,5 x 15,6 mm velkým , tedy formát DX s crop factorem 1,5 (fyzickou ohniskovou vzdálenost je třeba násobit 1,5x, abychom získali obraz o úhlu záběru). Snímač je stabilizovaný a má 13,05 Mpx fyzicky a 12,25 Mpx efektivně. Však také obrázky velké 4288 x 2856 mají až 12 MB v nejvyšší kvalitě JPEG (samozřejmě lze fotit i v RAW formátu). Menší rozměry jsou 4272 x 2848, 4272 x 2400, 3104 x 2064, 2128 x 1424, 2128 x 1200, lze fotit v poměru stran 3:2 nebo 9:16. Obraz zpracovává Bionz procesor.
Citlivost je 100 až 6400 ISO, rozsah závěrky 30 sec až 1/8000 sec. Expoziční režimy jsou automat, program a priorita clony/času a plný manuál. LCD má 3 palce a 921 tisíc pixelů (3×300 tisíc) – slouží i jako stavový displej (jiný stavový displej přístroj nemá). Synchronizační rychlost blesku je 1/125 sec. Blesk je zde i vestavěný. Záznam je na všechny typy CompactFlash karet, jakož i na Sony Memory Stick Duo, Memory Stick PRO Duo a Memory Stick PRO HG. Akumulátor vydrží 650 snímků na jedno nabití. Přístroj váží (tělo) 690g a jeho rozměry jsou 41,7 x 104,8 x 79,7 mm. Českého zájemce potěší přítomnost českého menu.

Přístroj jsem zkoušel se dvěma objektivy, jednak s Vario-Sonnarem od Zeisse 16-80 mm, jednak Sony 70-200 mm.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná šoupátkem na levou ruku. To je poněkud neobvyklý přístup, jelikož neumožňuje zapnutí jednou rukou. Vlevo nahoře je i kruhový volič režimů. Na něm nalezneme obvyklou nabídku auto + PSAM ( program a priorita clony/času a plný manuál) plus MR, což je uživatelské nastavení (tři varianty jsou k disposici). Dále jsou zde scénické režimy – což je tak trochu známka amatérismu. Nicméně zajímavý je sportovní režim, automaticky zapíná průběžné fotografování, vysokorychlostní snímání (5 fps) a samozřejmě prioritu clony na největší clonový otvor.

Na druhé straně od hledáčku je trochu pusto – slušel by tam stavový displej. Pod spouští je roller (druhý je vzadu, na palec), u spouště je ovládání expoziční kompenzace a u zadní hrany tlačítka drive (volba režimu snímání, v překladu zde používané “režim pohonu”), nastavené bílé a nastavení ISO.

Na zadní stěně vedle rolleru je tlačítko pro přepínání autofokusu a ručního ostření a uzávěr AEL s volbou měření expozice zonální, středové a bodové.
Joystick je zde místo čtyřcestného voliče. Ovládáme jím pohyb v menu a pohyb na interaktivním stavovém displeji na LCD: to je řešení známé už z minula, velmi dobré: na LCD můžeme vyvolat informaci, která nás při režimu snímání (P/A/A/M), expoziční kompenzaci, použitém ISO, “režimu pohonu”, způsobu ostření, poloze ostřicí ho bodu, způsobu měření expozice, optimalizace dynamického rozsahu (viz níže), režimu obrazu (kontrast, saturace a doostření), WB A v poslední řadě stav baterky v procentech, velikost a kvalita obrazu, záznamové médium a počet zbývajících snímků. Výhoda tohoto řešení je v tom, že je to přehledné, snadno čitelné i na slunci. Navíc, v setupu lze nastavit menu tak, aby reagovalo na orientaci přístroje horizontálně/vertikálně (mě to rozčilovalo, tak jsem to vypnul).
Mluvíme však o joysticku: jím se v tomto menu pohybujeme, pokud stiskneme tlačítko Fn a stavový displej se promění v interaktivní displej. Důležitá je ale jeho funkce při ovládání zaostřovacího bodu: máme bod neustále pod kontrolou, pokud AF přepneme na režim “místní”. Potom nemusíme nic zapínat a jen joystickem přesouváme bod tam, kam potřebujeme. Jedinou věc bych vytkl – v hledáčku ty body jsou malé, ne vždy dobře čitelné.
Funkční tlačítko Fn “oživí” stavový displej a pak můžeme joystickem nastavovat to, co potřebujeme. Nad ním je tlačítko označené jako C, to je fakticky zkratka do funkce, kterou chceme nejčastěji ovládat (lze ale nastavit i jinak, jako zkratka mi připadá nejpraktičtější). Vpravo je přepínání stabilizace obrazu.

Menu je velmi dobře rozvrženo do čtyř kapitol, foto (4 sekce), setup (4 sekce), prohlížení (2 sekce) a ještě jeden setup, hranice mezi oběma setupy mi není jasná, ten první se více týká nastavení různých ovládacích prvků na fotoaparátu.

Jak se s ním fotí
Přístroj je velmi příjemný na obsluhu, dobře padne do ruky, jen ten vypínač na levou ruku připadne pravákovi zpočátku nezvyklý. Jinak ale jsou všechny ovládací prvky více méně tam, kde bychom je hledali; je to individuální, ale jen ta kompenzace expozice mi přišla trošku “z ruky”. Po zapnutí přístroj jede v podstatě okamžitě, uvádí se půlvteřinové zpoždění.
LCD displej má VGA rozlišení, s relativně vysokou hustotou bodů. O menu byla řeč na jiném místě. Režim přehrávání má možnosti obraz bez údajů, s údaji a náhledem obrázků nad obrazem. Po stisknutí tlačítka C se zobrazí histogram plus indikace přepalů. V režimu prohlížení funguje tlačítko AF/MF jako “lupa”, tedy s jeho pomocí lze obraz zvětšit a joystickem detailně prohlédnout každé jeho místo. Tyto režimy lze měnit tisknutím tlačítka DISP. Přístroj ovšem nemá funkci Live View, tedy náhled obrazu při snímání. To dnes už začíná být handicap – ačkoli je to novinka, vyrábějí to tři hlavní výrobci DSLR, tedy Canon, Nikon a Olympus a Sonyho to bude čekat také, bohužel ještě ne v tomto modelu. Je to nespravedlivé, protože live View je žhavá novinka, ale co naplat: je to velmi užitečná věc a zde chybí. Obrazová kvalita je mimo diskusi. Dvanáctimegové rozlišení na snímači s DX rozměrem, tam není prostor pro chyby. Už jsem uvedl, že jsem kontrolní snímky pořizoval se špičkovými objektivy a technicky vzato, výsledky tomu odpovídají. Myslím si, že tak dobré tělo si toho Zeisse 16-80 zaslouží, lze pořídit za 48 tisíc (listopad 2007). Nelze se vyhnout ošemetné otázce šumu. Sony nastavil laťku vysoko u všech svých modelů – a zde šel do nadoblačné výšky s 6400 ISO. Takže: do 800 žádný problém, do 1600 dejme tomu, co nad to je, nouzovka je – ovšem při reportážní fotce při špatném osvětlení se šum nepokládá za vadu na kráse. Lze nastavit redukci šumu, ovšem za cenu mírného rozostření. Redukci šumu lze vypnout pro dlouhé časy, pro vysoké ISO lze volit ze tří stupňů. Velký rozdíl mezi jedním a druhým výsledkem nevidím.
V menu lze nastavit několik variant obrazového stylu, hlavně pokud jde o kontrast a saturaci. Možná, že by bylo užitečné to spojit s MR (tedy osobním nastavením, víme, že má tři možnosti, tři paměti). Pokud by ovšem někdo fotil v RAWu, nemusí si tím lámat hlavu, jsou to skutečně jen filtry při převodu dat do obrazového formátu.

Vlevo nízká, vpravo vysoká redukce šumu – po kliknutí uvidíte srovnání 1:1

Dynamický rozsah je zde nastavitelný. Dovedla to už Alfa 100, zde je to dovedeno k dokonalosti. Jde o zmírnění stínů na kontrastně nasvícených scénách. Funkci lze nastavit v pětistupních (na naší ukázce jsou stavy vypnuto (nahoře) a zapnuto na stupeň 5 (dole. S funkcí se musí opatrně, protože při přehnaném nastavení se ztrácí plasticita scény – asi nejrozumnější je nastavení na automat nebo na stupeň 3.

Rozhodně ale je tato funkce velmi zajímavá a doporučuji její vyzkoušení a používání.
Ostření je zde velmi důmyslně ošetřeno. Tak především vlevo dole na těle je přepínač s polohami S (jednorázové ostření), A (přepíná automaticky mezi single a průběžným ostřením, pokud se objekt pohne), C průběžné ostření a MF je ruční ostření. V menu lze zapnout buď AF-A, to je prostý autofokus, anebo DMF (direct manual focus), tedy možnost ručního doostření. Přístroj ale má vychytávku umožňující ostření po přiložení hledáčku k oku (pod hledáčkem jsou senzory). Ono to ale funguje na jakékoli zastínění, takže když máte zapnutý aparát na řemenu u těla, často uslyšíte zabziknutí autofokusu. Ostření je celoplošné, bodové nebo s volbou zaostřovacího bodu – pomocí joysticku lze zaostřovací bod měnit kdykoli, když ho zmáčkneme, skočí na střed: to je naprosto vynikající řešení, které zaslouží opravdu velkou pochvalu.
Dlužno ale podotknout, že při nižší hladině světla je lépe používat vícebodového ostření – tím se zvětší pravděpodobnost, že se některý z bodů přece jen chytne.

 
 
Pořízeno při 800 ISO z ruky 1/15 sec.


Stabilizátor je velmi dobrý, nevidím důvod, proč ho nemít pořád zapnutý. Stav stabilizátoru pozorujeme v hledáčku vpravo dole – to je velmi užitečné, protože je to fakticky varování před nestabilní pozicí fotografa. Zde je třeba upozornit uživatele, který by použil objektivu se stabilizací, že se velmi doporučuje stabilizaci snímače vypnout – obě stabilizace se nejen nesčítají, ale mohly by snadno jít i proti sobě!
Režim čištění zvedne zrcátko a umožní čištění snímače; hlídá si stav aku a při nízké kapacitě nefunguje. To proto, že hrozí nebezpečí poškození fotoaparátu, kdyby šťáva došla a zrcátko třísklo dolů právě ve chvíli, kdy špachtlí dolujeme nečistotu z čipu.
Nastavení bílé v automatickém režimu nedává valné výsledky. Bezproblémové jsou předvolby, které jsou navíc doladitelné více do modra nebo do červena.

Shrnutí
Sony Alpha A700 není nástupcem “stovky”. Je to “o něčem jiném”, je to vážný konkurent poloprofesionálních přístrojů, jako je – z novinek – Canon 40D, Nikon D300 a Olympus E3. Dvanáctimegový stabilizovaný čip v kovovém těle, k disposici vynikající optika, to je velké lákadlo. Přístroj je velmi jednoduše ovladatelný a do značné míry nastavitelný podle individuálních potřeb. K specialitám patří rozšíření dynamického rozsahu (pravda, úpravou obrazu při konverzi). Má velkou výdrž akumulátoru (s možností rozšíření o batery grip). K vážné práci ho lze velmi doporučit.

Pro a proti:

Pro:
skvělý obraz
Stabilizace snímače
rozšíření dynamického rozsahu
Proti:
nic, leda že…
nemá Live View

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu objektivu 16 až 80 mm, 3 a 4 běžné světlo, 5 a 6 kresba detailů, 7 a 8 zvláštní světelné podmínky, 9 podvečer, 10 protisvětlo, 11 při 400 ISO, 12 při 6400 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: