Sony Alpha a7 III

Před pěti lety Sony vsadil na plnoformátovou bezzrcadlovku a od té doby sklízí jeden vavřín za druhým – se vzrůstající tendencí. Loni přišel s modelem Alpha 9 a Alpha 7R III a letos je to tahle 7 III a čeká se 7S III. Nejlepší poměr ceny a výkonu má právě tato Alpha 7 III a jestli se nestane něco neočekávaného, bude z ní šampion roku 2018.

Jaký je a komu je určen
Všechny modely této řady mají své nesporné přednosti a proto je řada tak úspěšná. Nicméně až Alpha A9 se zbavila nepříjemné prodlevy po stisku spouště abez tohoto neduhu jsou i 7R III a prostá 7 III. Všechny tři mají velkokapacitní baterku s možností dobíjení přes USB z powerbanky, další plusové znamínko. Slabinou Sonyho obecně bývala optika: vždycky nabízel výtečné objektivy, ale za pekelné peníze, anebo horší jenom za drahé. Dneska už pro bajonet E nabízí své objektivy kde kdo. Samozřejmě že je možno nakoupit optiku za pytel peněz, objektivy Sony GM jsou fenomenální, ale jsou obrovité a těžké. Nicméně k disposici jsou i malé svižné objektivy, já ke své A7 R III používám Zeiss 35/2.8 a to pak mám pocit, že držím v ruce kompakt.

Sony tedy nabízí dvě nové sedmičky, tuto čtyřiadvacetimegovou a erkovou dvaačtyřicetimegovou se čtyřmegovým hledáčkem. Tato A7 III má 2,5megový elektronický hledáček, ale má optické zvětšení, takže pocitově je v podstatě stejný jako ten čtyřmegový – a rozhodně v něm vidíte víc než v klasickém hranolovém hledáčku jednooké zrcadlovky. O to vidíte víc, když je nízká světelná hladina, protože v hledáčku je snímek zesílený elektronicky.

Zopakujme základní data. Tato A7 III. nabízí 24megový stabilizovaný hybridní snímač s předním osvitem, má větší kapacitu baterky než zatímní sedmičky, má joystick na nastavování zaostřovacího bodu a umí ostřit na oko. Rozsah citlivosti je 100 – 25600 ISO s navýšením na 204800. Stabilizace je stavěná na 5 EV. Zaostřovacích bodů je 693, displej je vyklápěcí dotykový s 921 tisíci body. Elektronický hledáček se 100% krytím má 2,4 mega, není to tedy čtyřmegový hledáček, jaké nabízejí devítka a 7R III., nicméně má větší zvětšení obrazu než předchozí sedmičky. Sériové snímání má maximum 10 fps, do vyrovnávací paměti se vejde 127 oken. Video je až 4K s formáty MPEG-4, AVCHD, XAVC S a H.264 , jsou tu vstupy jak na mikrofon tak i sluchátka. Video 4K při 24 oknech za vteřinu snímá obraz z 6K oblasti čipu, při 30 oknech za vteřinu z oblasti 58K, je zde tedy až 1,2 x crop. Pro zvýšení dynamického rozsahu lze nastavit S-Log2 a S-Log3, funkce Hybrid Log Gamma umožní snímat v režimu vysokého dynamického rozsahu bez nutnosti následného procesování. Vestavěná wifina komunikuje i skrz NFC (párování dotykem). Zapisuje na karty rodiny SD – má dva sloty. Tělo je hořčíkové, utěsněné, baterka je NP-FZ100 s kapacitou na 610 fotek podle CIPA. Tělo váží 650 g a měří 127 x 96 x 74 mm. To vše vyvolává jásot, bručení si zaslouží záslepky konektorů na levém boku. Ty jsou očividně pofidérní a značně zpochybňují tezi o profi utěsnění.

Tělo stojí šedesát tisíc (květen 2018). Sedmička tedy hodně podražila od té původní před pěti lety. Jenže je to špičkový fotoaparát, který může směle soupeřit s DSLR matadory Canon 5D Mk IV, Nikon D850 a Pentax K1 Mk II. Rozhodně za nimi nezaostává a v mnoha ohledech je před nimi: žádný nemá zaostřovací body na 93% plochy, nemá autenticky tichý režim, nemá ostření na oko a vychytaný tracking tak dokonalý, jako má tento (i jiné) Sony. Díky adaptérům je přechod z jiného systému humánní, s adaptérem autofokusy autofokusují, co byste chtěli víc? Prodává se i v sadě s objektivem 28-70/3,5-5.6., set stojí 65500 Kč, takže ten objektiv vychází hodně levně (samotný stojí 16 tisíc). Neznám ho. Já přístroj zkoušel m.j., s objektivem 24-40/4.0 od Zeisse, ten jde za 32 tisíc, perfektní je géčkový Sony FE 24-105/4.0 za cca 37 tisíc. Volba optiky je vždycky delikátní a vychází z potřeb. Toto jistě není začátečnický přístroj. Je určen vážné práci a zaslouží doplnění kvalitní optikou. Mně k němu sedí monofokální objektivy s pevným ohniskem, malé, lehké, dokonale kreslící… Ale to je na každém, jakou cestou půjde.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou u spouště, bezpochyby nejlepší způsob zapínání fotoaparátu, jak ho kdysi Nikon zavedl. Spoušť trůní na mohutném gripu neboli úchopu, vpředu je přední roller a za spouští jsou volitelná tlačítka C1 a C2. Defaultně je na C1 vyvážení bílé, což je dneska celkem luxus, protože už dávno je automatická WB naprosto vyhovující. Na C2 je ve výchozím nastavení volba oblasti ostření. Dále je napravo od hledáčku kruhový volič režimů s obvyklou čtveřicí PASM (program, priorita času a clony a manuál, dále pak automatický režim, dvě pozice pro video a dvě pozice pro uživatelské nastavení. Volič nemá pojistku, nicméně je dostatečně tuhý na to, aby byl odolný vůči bezděčnému posunutí. Na pravém rohu je kruhový volič korekce expozice.

Hledáček má na své pravé straně obvyklé ovládání pro dioptrickou korekci. Vlevo pak je volitelné C3 tlačítko, jímž ve výchozím nastavení měníme režim ostření – jednotlivé, průběžné, ruční atd. Hned u hledáčku je menu.
Čímž jsme se dostali na hranu zadní stěny. Když se vrátíme opět vpravo, nalezneme zde zadní roller a pod ním tlačítko AF ON a AEL, tedy tlačítka pro aktivaci ostření a uzávěrku expozice. Tato tlačítka jsou ovšem volitelná (obrazovka 8 Fotomenu 2) a lze na ně navalit cokoli z nabízených 22 obrazovek menu. Rozumí se samo sebou, že tato tlačítka vhodně fungují pro způsob ostření, kdy vypneme autofokus se spouští (Fotomenu 1, obrazovka 6 dole) a necháme jen AF ON – poté přístroj ostří jen při stisku tohoto tlačítka a ostření je na spoušti nezávislé. Je to velmi oblíbený způsob obsluhy fotoaparátu a kdo si na to zvykne, už nechce nic jiného. O patrno níž je joystick, výrazný pokrok oproti předchozí verzi – joystickem ovládáme umístění zaostřovacího bodu, včetně toho, že jeho stiskem vrátíme bod doprostřed zorného pole, pokud si ho neopatrnou manipulací s dotykovým displejem odstěhujeme někam do rohu.

Pod ním je Fn tlačítko, zapneme jím funkční menu s volitelnými položkami. Zadní stěně vévodí čtyřcestný volič, ve směru nahoru je DISP (režim displeje), vlevo režim pohonu (jednotlivé obrázky, série, samospoušť), vpravo ISO a dolů je defaultně nenastaveno (opět: lze tam navolit cokoli). Důležité je středové tlačítko tohoto voliče: pokud fotíme autofokusovým objektivem Sony, tímto tlačítkem se aktivuje ostření na oko, tedy: AF systém rozpozná oko a zaostří na něj. Součástí čtyřcestného voliče je i třetí roller. V menu ho najdete pod názvem Řídící kolečko. U tohoto modelu se podařilo vyladit jeho tuhost, takže je pohodlné si tam navolit ISO. Pak velmi pohodlně měníte ISO, aniž odkládáte přístroj od oka – v obtížných světelných podmínkách je tu super.

O patro níž je tlačítko pro přehrávání a volitelné tlačítko C4, defaultně se jím zapíná/vypíná dotyková obsluha na displeji.
Jak vidno, ovládacích prvků je celkem málo. Jsou rozumně rozmístěné a už ve výchozím nastavení jsou rozumně obsazené. Těžko někomu radit, co by si tam měl navolit jiného, než zvolili technici od Sonyho. Záleží na osobních preferencích. Za úvahu stojí spolupráce s uživatelskými pozicemi 1 a 2, že třeba: na 1 si navolíte obsluhu pro případ, kdy používáte manuální nestandardní objektivy s adaptérem bez elektrického přenosu: pak je vhodné na C3 navolit lupu do hledáčku. Nebo na pozici 2 navolit černobílé focení a s ním pak spojit nějakou specialitu podle vlastního uvážení.

Menu má šest oddílů, Fotomenu 1 se čtrnácti obrazovkami, Fotomenu 2 s devíti obrazovkami, Síť se dvěma, Prohlížení se 3, Setup (ikona aktovka) se sedmi a Vlastní se dvěma: sem si můžete natahat vše, co často potřebujete, například formátování anebo vytvoření nové složky na kartě, což byste jinak složitě honili po obrazovkách menu. Pokud jde o aplikace, i tento přístroj umí natahovat aplikace z internetu Sony nadále s českým zákazníkem nepočítá a je třeba se k odběru aplikací přihlásit coby cizinec. Samo připojení k wi-fi je skvěle jednoduché, do smartfonu je třeba instalovat free app PlayMemories Mobile a spojení je snadné a standardní.

Jak se s ním fotí
Zůstala pomalost náběhu, ta je přes dvě vteřiny a obraz v hledáčku podivně zahoupe, než se ustálí. Toho jsem si všiml už při zkoumání předchozího modelu a zde to zůstalo. Je to spíš podivnost než něco zásadně omezujícího, nicméně hodné pochvaly to není.
Ostření je velmi rychlé. I v nízkých světelných hladinách se chytá velmi rychle i na málo kontrastních objektech. I v tomto přístroji výtečně funguje sledování objektu. Když ho budete nastavovat, nesmíte zapomenout přepnout na průběžné (kontinuální) zaostřování, jinak to hlásí, že funkci nelze nastavit (aniž by to poradilo, co pro prospěch věci máte udělat – tohle mi u soňáků vždycky jde na nervy).

Stabilizace je vestavěná na čipu, tedy lze ji použít s jakýmkoli objektivem. A ovšem i vypnout. Zkoušel jsem ji na ohnisku 70 mm, vždy série 10 snímků, s nataženými pažemi. Výraznější pokles kvality začal při 15tině vteřiny a při osmině byly už jen dva obrázky perfektní a dva mimo. Nicméně s nataženýma rukama fotí osminou jen Pepek Vyskoč. Na přístroji lze nastavit i režim 2vteřinové samospouště 3 nebo 5 fotek za sebou a to je pak pravděpodobnost, že udržíte aspoň jeden záběr při půlvteřinové expozici z ruky. Ovšem stativ je nejlepší řešení…

Program line je křivka proměny expozice s klesající světelnou hladinou při automatickém režimu. Ten se samozřejmě snaží držet oblast nejlepší kresby objektivu při cloně F5.6 až 8, při 24 mm jde až na 1/60 vteřinu a poté ji drží při plné světelnosti a zvyšuje ISO. Té šedesátině věří a zvyšuje vesele ISO až po neuvěřitelného 12800 (nespletl jsem se: dvanáct tisíc osm set) a teprve pak prodlužuje expozici. Při přezoomování na 70 mm byl průběh program line podobný, jenom čas byl 1 / 80 vteřiny.

To samozřejmě souvisí s vysokým ISO. Hranice praktické použitelnosti je tu posunuta na dvacet tisíc ISO a to je opravdu citlivost, která je potřebná při skutečně extrémních situacích.

Shrnutí
Sony Alpha a7 III je na trhu teprve krátce a už si vydobyl vavříny. Bezzrcadlovka s plnoformátovým čipem naplňuje špičkově všechny myslitelné parametry pro fotografii a je určena i ke snímání náročného 4K videa. Je završením pět let trvajícího vývoje. Neznám vady, které by měly být – někdy příště – odstraněny. Tenhle přístroj hned tak brzy morálně nezestárne, je to investice na dlouhou trať.

Ukázky:

19 je půl vteřiny z ruky, 20 je foceno předpotopním objektivem Helios + adaptér.