Sony Alpha A6000

Ještě nedávno by to byl NEX, teď je to součást řady Alpha – systémový kompakt s velkým zrcadlovkovým čipem a výměnnou optikou. Od svého předchůdce NEX 6 se hodně vzdálil – dobrým směrem. Právem budí velkou pozornost.

Jaký je
Šestitisícovka má 24 mega na hybridním čipu APS-C 23.5 x 15.6 mm , přičemž Af body kryjí 92% plochy čipu (je jich 179). Výrobce deklaruje, že je to momentálně nejrychlejší autofokus na trhu, každopádně je pozoruhodné, že průběžný AF ostří i při frekvenci 11 snímků za vteřinu. Čip má ultrazvukovou ochranu proti prachu a speciální protiprachovou vrstvu. Přístroj má elektronický hledáček, zde ale se šlo oproti NEX6 s počtem pixelů dolů na 1,4 mega . Rozsah citlivosti je 100-25600 ISO, rozsah časů od 30 sec do 1/4000. Displej je vyklápěcí třípalcový, nikoli dotykový. Vestavěný fleš má dosah 6 m při 100 ISO, synchronizační čas 1/160 sec. Video MPEG-4 nebo AVCHD je HD1920 a menší, zápis je na karty systému buď SD nebo Memory Stick Pro Duo. Je zde vestavěná wi-fi s režimem NCF (spojení s mobilem při těsném dotyku). Baterka NP-FW50 má vydržet 360 snímků, rozměry jsou 120 x 67 x 45 mm , tělo váží i s baterkou 344 g.

Komu je určen
Než se pustíme do dalšího zkoumání, podívejme se na tržní situaci. Na pultech se ještě dá sehnat původní NEX 6. V Megapixelu ho mají za 24 tisíc (červen 2014), jako kit: tělo plus setový 16-50 a navazující zoom 55-210. Stejně vybavená sada , ale s tělem A6000 stojí o dva a půl tisíce více. Dá se ale koupit i sada jen s objektivem 16-55 za 20500 Kč a dokonce jen samotné tělo za 16500. Takže cenový odstup je vcelku malý.

Model A6000 má na čipu APS-C (23,5×15,6 mm) 24 milionů pixelů s podporou výkonného procesoru Bionz X. Ten si i při tak velkém rozlišení dovolí „multiframe noise reduction“, tedy vyhlazení šumu složením rychle po sobě sejmutých snímků, jakož i zvládá velmi rychlé ostření na hybridním čipu (analýza kontrastu i fázového posunu) – přičemž, jak řečeno, plocha pro aktivní AF je nyní skoro celá plocha obrazu. Kapacita procesoru vystačí i na korekci difrakce (jev působící růst neostrosti při vysoké cloně v důsledku ohybu světelných ln), v technickém popisu najdeme i údaj o různorodém omezování šumu (je aplikováno spíš na stinná místa než dobře osvětlená) a zdůraznění hran. Změny tedy nejsou převratné a majitel NEX 6 asi nebude mít nutkání k upgradu. Nicméně váhání mezi dosud prodávaným NEX 6 a novým A 6000 by mělo vyústit ve prospěch nového modelu. Je prostě lepší a není zas nerozumně dražší.

Ovládání a menu V modelové řadě charakterizované kompaktním tělem a výměnnými objektivy s bajonetem Sony E jsou dvě větve. Nedávno zde recenzovaná A5000 je reprezentant konceptu, kdy je minimalizován počet přímých vstupů k funkcím a spoléhá se na to, že uživatel spíš bude pracovat v automatice a tudíž mu výrobce nechce kazit náladu nabídkou mnoha knoflíků. Naopak NEX 6 a teď i A6000 nabízí klasické řešení před dedikované ovládací prvky.

Přístroj se zapíná spínačem u spouště, ideální to řešení. Hned vedle je volitelné tlačítko C1. Nas horní stěně je kruhový volič zapuštěný do těla, takže je chráněný před nechtěným posunem. Vedle něho je roller – ovládací kolečko. Kruhový volič nabízí PASM čtveřici – tedy programovatelnou automatiku, prioritu clony / času a ruční nastavení expozice. Dále je tu MR – to je uživatelské nastavení, video, scénické režimy a dva režimy plné automatiky. Zelené je inteligentní automatika, žluté s pluskem je super auto – liší se tím, že v superautu ve specifických situacích dělá více snímků z sebou a kombinuje je.

Ostření setového objektivu je elektrické, buď prostřednictvím kroužku, anebo posunem šoupátka. Já to rád nemám, v poslední době to ale vidíme čím dál častěji.

Pod hranou je zleva – od hledáčku – kolečko pro korekci oční vady, aktivace vestavěného blesku, velké menu AEL, uzávěr ostření – lze přenastavit podle libosti.

Vpravo od displeje je funkční FN menu – ve dvou řadách je zde 6 nabídek a opět – lze to měnit podle svého. Čerstvý majitel asi s tím nebude nic dělat, ale po nějaké době si možná některou pozici přeobsadí. Zde ale obecně je možno dodat – že jednou, během dalšího vývoje, by bylo skvělé, kdyby v Fn menu byl přímý přístup ke speciálním efektům – například „černobílé s bohatými tóny“, moje oblíbená funkce Sony, anebo HDR. Zatím je možné si nastavit přístup k efektům a tam ručně vyhledat a nastavit žádaný efekt.

Na čtyřcestném voliči je nahoře nastavení displeje, vlevo režim pohonu (jednotlivé snímky, série, samospoušť, vpravo je ISO a dole je korekce expozice. Tři tyto pozice lze obsadit jinou funkcí dle libosti. Korekci expozice lze přiřadit buď k hornímu rolleru, anebo ke kolečku kolem čtyřcestného voliče – tato možnost mi připadá praktičtější. Dole pak je tlačítko pro zobrazení fotek a vpravo dole C uživatelské tlačítko.

Kámen úrazu ovladatelnosti je složitost při posouvání zaostřovacího bodu. Kdyby tak byl displej dotykový… ale víte, jak je to s kdyby, jsou to chyby.

V recenzi na A5000 jsem si zaplakal ad absencí manuálu a nad tím, že jsem ho nenašel ani na webu. Teď jsem pokročil, na webu je, v mnoha jazycích, česky tam nebyl, takže aspoň anglicky je zde.

Menu má šest oddílů, foto, nastavení, wi-fi, aplikace, prohlížení a „aktovka“ čili setup. Menu jsou velmi přehledná a snadno pochopitelná.
Ve fotomenu doporučuji obrazovku 4, ta se nastavuje dynamický rozsah, kreativní styl a obrazové efekty. Na obr. 6 se zapíná / vypíná stabilizace. Menu nastavení má čtyři obrazovky, na obrazovce 1 se zapíná Zebra – ta vyznačí nezaostřené oblasti zebrováním – proužky. Asistent MF zvýrazňuje obrysy při ručním ostření – velmi užitečné, pokud fotíme s nestandardními objektivy přes redukci. Na obr. 3 je zajímavá funkce „uvolnění bez objektivu“ – tu je třeba povolit, pokud s redukcí chceme fotit cizími objektivy. Zde je i položka finder/monitor. To je další bolavý palec tohoto přístroje. Zde se dá zapnout automatické přepínání – oční senzor přepne do hledáčku. Dá se i natvrdo přepnout buď EVF nebo displej. Ale na žádné z volitelných tlačítek nelze navilit přepínání EVF/LCD. To je pěkná otrava, protože ten senzor je citlivý a protože je blízko kraje, stačí abyste při focení neopatrně hnuli palcem a obrázek vám z displeje zmizí do EVF.

Wifi je užitečná věc, bohužel spárování se smartfonem je složité, vyžaduje hesla typu BfLM123PsVz. O nesnázích se získáváním aplikací jsem už několikrát psal, omezím se tedy na fňuknutí, že nás Sony nadále nepokládá za plnohodnotné zákazníky. Menu prohlížení je prostinké, škoda že tu nelze aplikovat filtry a ukládat fotky. Je tu položka Přehrávání fotografií 4K, pokud máte televizi 4K. Což nemám, nemohu posoudit. Menu setup má sedm obrazovek, na obr 1 lze vypnout „dlaždice“, obrázkové ikonky, a nahradit je psaným textem.

Jak se s ním fotí
Přístroj je skvěle ovladatelný a elektronický hledáček v kombinaci s výklopným displejem ho pasují do role pohotového, nenápadného partnera pro živou fotografii. Škoda, že nejde tlačítkem přepínat hledáček a displej a že displej není dotykový. Za dobrých světelných podmínek ostří velmi rychle a ani to doostřování při sérii 11 fps není klamavá reklama..

Při zpracování jsem se potkal s mně dosud neznámý jevem. Fotil jsem v RAW a fotky byly neostré… Jenže ony to byly neostré jen náhledy těch obrázků, obrázky samy o sobě byly v pořádku. Proč to tak je nevím, zatím jsem nic podobného neviděl.

Byl jsem zvědav na údajné odstranění difrakce – setový objektiv cloní do F22, respektive F32 při nejdelším ohnisku. Ukázka – vlevo clona 22, vpravo 8, výřez 100% zobrazení.

Efekt přesvědčivý není, na kratší straně rozumná kresba setového objektivu končí na F11. Pak ovšem fotky splňují všechna očekávání, kladená na velký čip APS-C a na 24megové rozlišení.

Vysoké ISO je velká přednost tohoto přístroje. I krajních 6400 ISO se dá použít. Přístroj nabízí automatické ISO s multi-odstraněním šumu složením z dílčích expozic. To je specialita Sony už delší dobu, nicméně to vede k nepřirozeným vymydleným výsledkům při 3200 ISO. To je mi jemně zašumění obrázek při 6400 ISO milejší.

Shrnutí
Sony A6000 je důstojný nástupce velmi úspěšného modelu NEX 6. Nabízí výtečný obrazový výsledek s velmi dobrou ovladatelností, přičemž je tu možno stroj upravit podle vlastních potřeb. Tradičně výtečné jsou obrazové efekty včetně plynulého panorama, jehož je Sony průkopníkem.

Obecně vzato je háček v optice. Setový objektiv 16-50 s rozsahem ekv. 20 – 75 je velmi dobrý, jeho další předností jsou malé rozměry. Záleží ovšem na tom, zdali se uživatel nadchne pro „power zoom“, elektrické zoomování. Sony nabízí velmi zajímavý zoom 10-18/4.0. Osobní zkušenost s ním nemám, ale odhaduji, že by mohl být velmi dobrý, ale za cenu převyšující cenu těla. Což je problém Sonyho optiky obecně, nejen pro E-bajonety. Na NEX3 jsem míval pevnou 16/2.8 za rozumnou cenu, ale sláva to nebyla. Užasné jsou Zeiss Touit, taková 12/2.8 je skvělá, ale stojí 24 tisíc. To dodávám pro úplnost, ovšem na druhou stranu, je to Sony, a ten nebyl nikdy v žádném produkčním segmentu přívětivý k těm, kdo obracejí každou korunu, než ji vydají.

Ukázky:

1 – 2 rozsah zoomu, 12 při 3200 ISO, 13 a 14 filtr „černobílý s bohatými tóny“