Sony Alpha A5100

Za třináct tisíc tělo, za sedmnáct a něco kit s motorovým zoomem 15-50 mm (bajonet E). To je rozumná cena za systémový kompakt s čipem formátu APS-C (23.5 x 15.6 mm) řady Alpha, té její odnože, navazující na řadu NEX. Je to můj první testovaný fotoaparát v tomto roce.

Přístroj do značné míry slučuje vlastnosti řady 5000 a 6000. V kompozitovém těle je snímač 24.3 MP APS-C Exmor™ CMOS. Autofokus Fast Hybrid AF je postaven na principu duálních fotodiod na snímači, je zde 179 ostřicích bodů rozmístěných na velmi široké ploše čipu. Připomenu, že toto je výhoda oproti zrcadlovkám, které mají svoje ostřicí body vždy soustředěny v poměrně úzké oblasti kolem středu obrazu. Systém je posílen třípalcovým výklopným dotykovým displejem (921 tisíc bodů). Procesor je výkonný Bionz X. Ten umožňuje snímání videa frekvencí 50 fps ve formátu AVCHD a XAVC S2. Je též možné snímat video a souběžně ho ukládat na kartu SD jeho HD ve vysoké kvalitě i jako MP4 v nižší kvalitě. Citlivost má rozsah 100 až 25600 ISO, snímky lze ukládat jako JPEG v třech různých stupních komprese anebo v RAW (Sony ARW 2.3).

Rozsah časů je 30 sec až 1/4000. Má obvyklé snímací režimy včetně dvou automatických a devět scénických režimů. Vestavěný blesk má skromný dosah 4 m při 100 ISO, externí blesk nelze použít. Sériové focení má pěknou frekvenci 6 fps. Přístroj má vestavěnou wifinu schopnou s androidími přístroji propojení NFC (přímý dotyk). Baterka vydrží 400 fotek, přístroj váží 283 gramy a měří 110 x 63 x 36 mm. Celkově budí dojem solidní práce. Závit pro stativ je kovový, dvířka pro kartu jsou z boku, pravda, karta se tam trochu špatně zasouvá a dvířka jsou zdvojená a dělá to neplechu. Napájí se přes USB. To má výhodu v autě, za čtyři stovky se ale dá koupit nabíječka, která jde jak do sítě, tak do slotu pro zapalovač v autě.

Jaký je a komu je určen
Přístroj skutečně sedí cenově i svým vybavením mezi modely A5000 a A6000. Čtyřiadvacetimegový snímač ho spojuje se šestitisícovkou, která je pokládána za nejlepší model (někdejší řady) NEX od Sonyho: co se týká poměru cena / výkon: nemá ale elektronický hledáček. Také jeho vyklápěcí třípalcový LCD panel má 921 tisíc bodů. Chybí mu ale sáňky pro blesk, respektive pro externí mikrofon a jeho frekvence sériového focení je 6 fps oproti 11, zato ale má dotykový displej, což A6000 chybí. Jeho výkon je obdivuhodný, zvláště pokud jde o rychlost autofokusu.

Můj první dojem je poněkud rozháraný. Je jasné, že jde o přístroj určený uživatelům, kteří si ho koupí jako záruku optimálního výsledku – a nebudou rozhodně zklamáni. Inteligentní automatika, motorový zoom, výklopný displej – když chci fotit sebe sama. Koho popadne zvídavá, zjistí, že se tam dají nastavit priority čau i clony a že je tam spousta art filtrů a bracketingů a HDR režimů a může si hrát. Pokud k tomu někdo přistupuje takto, pak není o čem diskutovat,je to výborný přístroj.
Mně osobně od prvního NEX3 (nějakou dobu jsem ho vlastnil) šlo na nervy ovládání. Jak si ukážeme, je tu minimum vstupních prvků a vše je pak nutno vypátrat a displeji. Není tu ani Fn menu s nabídkou nejdůležitějších funkcí. Opakuji, toto chybí mně a nebude to scházet tomu, kdo nechce nic jiného než mačkat spoušť. Totéž platí o objektivu: motorový zoom je skvělá věc pro video (plynulé zoomování) a může si ho oblíbit i fotograf. Já to nesnáším a volil bych spíš objektiv 16-50 OSS, jenže tím se dostáváme cenově jinam a příjemná cena / výkon by byla ta tam. Ještě raději bych měl 10-18 OSS, ale to pak by cenově byl totální nesmysl. Takže zpětně mi z toho zase vychází ten přístroj pro příjemné focení bez starostí o to, co kdy a kde jak nastavit.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou na horní stěně, vedle spouště a ovladače motorového zoomu (pokud je objektiv typu PZ – power zoom). Na horní stěně, na její hraně, je ještě tlačítko pro aktivaci blesku vlevo) a spoušť videa.

Na zadní stěně jsou jen čtyři tlačítka a to je právě to, co někdo uvítá a někdo se zamračí. Nahoře je tlačítko pro menu, úplně dole vlevo tlačítko pro prohlížení fotek a otazníček, což je nápověda, ne moc důkladná a laskavá (na př: co je to Or.exp.DRO:Hi? Zaznamená 3 snímky s Lv1, Lv3 a Lv5 v nastavení DRO současně. Aha. To jsme se toho dozvěděli.). Uprostřed je tlačítko s plochým rollerem kolem dokola. Po stisku tohoto tlačítka objevíme volbu režimů.

Jak vidíte, je jich hodně a přístroj je připraven se přizpůsobit i volbám zkušeného fotografa. Při volbě dejme tomu A nastavíme prioritu clony a rollerem nastavujeme její hodnotu, analogicky je to s volbou S, prioritou času. Manuální režim M má roller spojen s časem, pokud chceme hýbat se clonou, je třeba roller stisknout dolů a pak se to přepne. Stiskem dolů se v automatických režimech aktivuje korekce expozice, vpravo je to ISO, nahoru je to režim displeje a vlevo režim snímání: jednotlivé obrázky, série, samospoušť a bracketing – postupné snímání s různými hodnotami expozice, bílé a dynamického rozsahu.
S tím se dá rozumně vydržet a netřeba dalšího.
Kupodivu takto z tlačítek se nedostaneme ke kouzelným funkcím Sonyho, ke kreativním stylům a Obrazovým efektům. Pro ně musíme přes tlačítko Menu do fotomenu (ikona foťáčku), obrazovka 5. Kreativní styly, to jsou v podstatě míry sytosti a ostrosti plus černobílá fotka. Mé oblíbené jsou ale Obrazové efekty. Ty jsou Dětský fotoaparát, pop artové barvy, posterizace, retrofotografie, měkký high-key, částečná barva (červené, zelená, modrá, žlutá), vysoce kontrastní černobilá, měkké zaostření, malování HDR, mono s bohatými tóny, miniatura, akvarel a ilustrace. Pokud vás zajímají, loni v květnu jsem jim věnoval samostatný článek a jsou opravdu skvělé. A pozor, došlo k významné změně, oni snad čtou moje recenze 🙂 ! Vytýkal jsem modelu A5000 (a mnohým dalším), že v režimu Obrazový efekt nelze fotit v RAW – v tom smyslu, že by přístroj pořídil RAW se syrovými daty a vedle toho zapsal i JPEG s aplikovaným efektem. To už A5100 umí a je to opravdu velká pomůcka. Takže můžete třeba, na příklad – fotit sudkovské „mono s bohatými tóny“ a z RAW si uděláte – pokud chcete – barevnou fotku. Zde je „dětský fotoaparát“:

Je to foceno A5000, ony jsou ty efekty všude stejné. Opakuji ale, že pro ně na tomto modelu musíte do menu. Pokud jde dál o menu, má šest oddílů, foto, nastavení, wi-fi, aplikace, prohlížení a „aktovka“ čili setup.
Mimochodem, manuál v krabici je jako obvykle k ničemu. Lze z webu stáhnout PDF. I zde jsem marně pátral, jak přivést zaostřovací bod k pohybu, aniž bych v menu musel volit „pohyblivý bod M“. Toto je z uživatelského hlediska velké, a bohužel trvalé mínus. Na menu obr. 7 se zapíná / vypíná stabilizace. Menu Nastavení (ozubené kolečko) má čtyři obrazovky, na obr. 3 je zajímavá funkce „uvolnění bez objektivu“ – tu je třeba povolit, pokud s redukcí chceme fotit cizími objektivy. Na obrazovce 1 se zapíná Zebra – ta vyznačí přepálené oblasti zebrováním – proužky. Asistent MF zvýrazňuje obrysy při ručním ostření – velmi užitečné, pokud fotíme s nestandardními objektivy přes redukci. Menu Setup (aktovka) má sedm obrazovek, na obr 1 lze vypnout „dlaždice“, obrázkové ikonky, a nahradit je psaným textem. Záleží na gustu uživatele, někdo to má rád, někdo ne. Na trojce nastavujete jazyk a čas, na čtyřce formátujete kartu. Záhad zde není, jen je škoda, že není žádné funkční menu, zkrácené, s podstatnými položkami.

Jak se s ním fotí
Je to v podstatě kompakt, ovšem vybavený čipem velikosti APS-C, se všemi výhodami z toho vyplývajícími, především tedy kresbou a dynamickým rozsahem. Tento dojem umocňuje i setový objektiv s power (elektricky ovládaným) zoomem. Ten je powerový dokonce dvojnásob, jak už jsem upozornil, lze ho elektricky ovládat od spouště a pak šoupátkem na těle objektivu. Toto šoupátko se bohužel nedá vypnout, takže musíte opatrně, abyste nezazoomovali v nevhodném okamžiku. Je ideální pro poklidné fotografování. Výklopný displej usnadňuje focení ze žabí perspektivy a otočení o 180 stupňů je vhodné pro dnes oblíbené selfies, autoportréty na dlouhou ruku. Velkého pokroku se dosáhlo v rychlosti autofokusu. Ten funguje opravdu bleskově, takže odpadla jedna velká nevýhoda kompaktních fotoaparátů. Spolehnout se lze i na expoziční automatiku. Vysoké ISO zvládá A5100 znamenitě. Při této příležitosti vždy zdůrazňuji, že posuzování je individuální a že záleží na vkusu uživatele a použití fotky – logicky, že živá fotka z prostředí s nízkou světelnou hladinou asi počítá s jinými nároky, než dejme tomu zátiší. Na ukázkách jsem šel do 8000 ISO, to si myslím, že je aktuálně oblast už hodně vysoké citlivosti. Výsledky pokládám za velmi dobré, mimochodem – i WB je v automatu a fotil jsem to při žárovkovém osvětlení. Připadá mi to velmi přirozené, takové, jak žárovkové osvětlení vnímám očima.

Totéž platí o stabilizaci. Fotil jsem s nataženýma rukama, 1/25, 1/15, 1/8 a 1 /4 vteřiny. Ta čtvrtina bez opory, to už je silné kafe, ale v podstatě to přístroj zvládl.

Abych jen nechválil, dvouvteřinový náběh po zapnutí je poněkud pomalý. Ovšem hlavní problém vidím v samotném konceptu kompaktů bez hledáčku, v úterý chvíli svítilo sluníčko… a na displeji jsem viděl starou belu. Tím hůř jsem pak viděl miniaturní ikonky na okraji displeje. Ale toto není výtka vůči tomuto přístroji, je to problém absolutně všech kompaktů minulosti, přítomnosti a budoucnosti, pokud nemají elektronický hledáček.
Ten najdeme na příbuzném přístroji A6000, ten ovšem je o 4 tisíce dražší (což je cena elektronického hledáčku…) avšak nemá dotykový displej. No a jsme u úvah, které jsou nad rámec recenze…

Shrnutí
Sony Alpha A5100 je vysoce kvalitní a rozsáhle vybavený přístroj určený běžnému focení a je zamýšlen i pro nepoučené uživatele. Má vysoké rozlišení 24 Mpx a přesto mu nedělá problém i vysoké ISO. Má výklopný dotykový displej a wifinu. Absence GPS by mi tolik nevadila jako že nemá sáňky pro blesk, v lepším případě inteligentní sáňky umožňující rozšíření o přídavný elektronický hledáček. Dodává se s objektivem vybaveným elektrickým zoomem – lze zoomovat i otáčením prstence, ale i pak je to elektrické, s doběhem. Kit s jiným základním objektivem není v nabídce. Dodává se černý, bílý a hnědý.

Ukázky:

1 a 2 rozsah zoomu kitového objektivu, 14 a 15 protisvětlo, 16 při 6400 ISO.