Minulý týden umožnila firma Sony vyzkoušet v poměrně drsných podmínkách systémový kompakt nejvyšší třídy Alpha 7S II. Je znám svými vynikajícími výsledky v nízkých světelných hladinách. V Mnichově mají zařízení, cosi mezi divadlem a cirkusem. A tam, ve tmě napálené reflektory, jsme novou Alfu týrali. První model 7S jsem zkoumal loni v červenci a dotáhl ISO až k laťce 400 tisíc. V praxi jsem pak zkoušel sedmičku esko letos v dubnu na předávání Sony Awards v Londýně. Tentokrát to tedy byla druhá generace dvanáctimegového systémového kompaktu, vybaveného mimo jiné i pětiosou stabilizací. Firma Sony připravila k testovacím fotkám náročné prostředí. Bylo šero až tma, občas ostré světlo. První kroky tedy byly ke srovnání míry šumu v různých hodnotách ISO. Zde je řada 500 – 1250 – 8000 – 16000 ISO:
![](/obrdg2015/fotaky/sony_a7sii/sony_a7sii_srov_01m.jpg)
V druhé sérii jsem šel 25600 – 40000 – 64000 a 128000 ISO.
![](/obrdg2015/fotaky/sony_a7sii/sony_a7sii_srov_02m.jpg)
Postupná degradace obrazu je zřetelná – jde ovšem o 100% zobrazení. To byl jen takový první průzkum. Coby milovník silných zážitků jsem pak šel hned na 409600 ISO. A zde máme výsledek:
![](/obrdg2015/fotaky/sony_a7sii/z_409600m.jpg)
Zašuměný? Aby ne! Ale porovnejme ho s výsledkem 409600 původního Sony 7S :
![](/obrdg2015/fotaky/sony_a7sii/sony_a7sii_stara_7sm.jpg)
Když oba snímky postavíme vedle sebe, dopadne to takto:
![](/obrdg2015/fotaky/sony_a7sii/sony_a7sii_pokrokm.jpg)
Pokrok je to nepochybný a na první pohled patrný. Nicméně je k tomu třeba říci, že je potřeba fotit v RAW a šum zvládat při konverzi. Zde je srovnání téhož záběru – fotil jsem souběžně v RAW a JPEG. Vlevo tedy JPEG, vpravo JPEG po konverzi z Photoshopu.
![](/obrdg2015/fotaky/sony_a7sii/sony_a7sii_pokrok_02m.jpg)
Jistě by bylo možno jít v odšumění dál, jenže pak objekty nabývají nepříjemně umělého vzhledu. Vždyť ono to odšumění je v podstatě rozmazání…
![](/obrdg2015/fotaky/sony_a7sii/z_409600am.jpg)
Vraťme se ale k realitě, těch 409600 ISO je v roce 2015 pořád ještě spíš cirkusové vystoupení. S původní sedmičkou eskem jsem byl spokojený i při 20000 ISO. Jak si bude počínat její nástupce při 40000 ISO?
![](/obrdg2015/fotaky/sony_a7sii/z_40000m.jpg)
Při 100% zvětšení jsou na snímku vidět artefakty, nicméně jako celek je naprosto dobře použitelný. Nemám problémy ani s tímto snímkem pořízeným takřka ve tmě (předchozí snímek byl nasvícen), také při 40 tisících ISO.
![](/obrdg2015/fotaky/sony_a7sii/z_40000_lustrm.jpg)
A co když ještě přitvrdíme? I při 64 tisících ISO lze získat z přístroje Sony 7S II použitelný snímek. Pořízeno v naprosté tmě – to světýlko nedávalo skoro žádné světlo, to tam bylo, jen abychom se po vstupu do temné místnosti nepřerazili. Jediným světelným zdrojem tedy byla ta sirka.
![](/obrdg2015/fotaky/sony_a7sii/z_64000m.jpg)
Ovšem při 6400 budeme v pohodě. I kdyby ohně kolem nás lítaly.
![](/obrdg2015/fotaky/sony_a7sii/z_6400m.jpg)
K tomu všemu je třeba ještě podotknout, že v oněch kormutlivých světelných podmínkách si Sony Alpha 7S II vedla velmi dobře co do ostření. Přístroj má 169 ostřicích bodů, ovšem to nemá pro ostření v nízkých světelných hladinách vliv. Plnoformátové sedmičky mají sklony k váhavosti a několikrát mě takto zaskočila i 7S, nicméně tato 7S II statečně ostřila i v mnichovském – doslova – cirkusu.
Shrnutí
Hodinu trvající experiment potvrdil veliký pokrok, učiněný za jeden jediný rok ve vývoji. Přitom jak 7S, tak 7S II disponují týmž procesorem Bionz X. Ovšem v modelu 7S II má Bionz II nový procesní algoritmus a to se projevilo zlepšením zpracování obrazu v ultravysokých hodnotách ISO, jakož i rozšířením dynamického rozsahu.
![](/obrdg2015/fotaky/sony_a7sii/sony_a7sii_160m.jpg)