Sony Alfa DSLR-A100 – poprvé v ruce

Na tiskové konferenci v úterý 20.6. seznámilo české zastoupení firmy Sony novináře s digitální zrcadlovkou A100 – Alfa. První info bylo uvolněno už před čtrnácti dny, kdy jsme přinesli obsáhlou zprávu. Dnes se mohu podělit o první dojmy a také o obrázky, které jsem v krátké době pořídil.

První dotyky
Přístroj je to na první pohled sympatický, lehoučký (638 g s akumulátorem) a malý (133 x 95 x 71 mm ). Čímž vzniká maličký problém pro ty, kteří jsou zvyklí na „podstatné tělo“ a tyto low end zrcadlovky jim připadají titěrný. Z ergonomického hlediska mi přišlo problematické umístění spouště a rolleru ovládací kolečko). Jistě je to věc zvyku, ale i tak nepokládám za dobrý nápad, že nahoře na gripu nahmátneme nejdřív roller a pak po dalším šátrání spoušť.

Co naopak velmi chválím je ovladatelnost. Především – stavový displej je umístěn na velký LCD displej – je i výškově orientovaný, takže při otočení se „srovná“. Ano, jsme na to zvyklí z Konica Minolty. Podstatné funkce, jako je nastavení bílé, citlivost, nastavení „SD-range“ čili vyjasnění stínů – se děje nastavením kotouče na levé straně (z hlediska fotografa), potvrzením přes středový kotouč a pak volíme na LCD. Přičemž hlavní spínač je vlevo nahoře na zadní stěně, tlačítka pro kompenzaci expozice a uzávěr ostření vpravo nahoře a ovladač pro vynikající optický stabilizátor vpravo dole. Z hlediska ovladatelnosti je přístroj skvělý, na vše si lze okamžitě zvyknout (až na tu nešikovně umístěnou spoušť).
Na tiskové konferenci se pánové od Sony chlubili rychlou odezvou spouště – nebyla příležitost to nějak měřit, ale nemám důvod k pochybám. Nicméně pocit při expozici je poněkud plechový, dáno samozřejmě použitým materiálem a též lehkostí přístroje. Na tiskovce jsme se ptali na funkci protiprachové bariéry. Snímač má antistatickou vrstvu a navíc se otřásá. Kam s tím prachem, ptal jsem se. Existuje specifický režim,kdy lze sklopit zrcátko, otevřít závěrku a při vyjmutém objektivu a „dírou dolů“ prach vyklepat. Prosté a jistě účinné.

D-range
Jde o softwarový proces, kdy se zeslabuje stinná partie na obrázku. Děje se to už v úrovni JPEG, nikoli v rovině RAW, zněla odpověď na naši otázku. Opravdu to funguje, není třeba se toho obávat, ani při silné aplikaci (D-range má dva stupně). V zeslabených stinných partiích vynikne poněkud šum, ale na výsledném obrázku nebude mnoho co řešit. Na této ukázce je zachycena možná až extrémní situace: za poledního slunce bělost ubrusů bolela do očí – a přesto je velmi dobrá kresba jak v nasvícené, tak ve stinné části. Snímek byl exponován v režimu měření multi – bylo ovšem nutno jít s kompenzací silně do mínusu. Bez kompenzace a bez D-range nebylo možno snímek kloudně vyfotit.

Na přístroji byl kitový Sony objektiv 18-70 F3.5-5.6, s ním by přístroj měl stát asi 28 tisíc. Není to žádný zázrak, má celkem markantní fialové kontury a lehce tmavne v rozích v širokém úhlu, v delším se nešvary neprojevují:

Stabilizátor obrazu je efektivní, osvědčený a funguje i zde. Spolu s prachovým filtrem, D-range a vynikající ovladatelností je to silná stránka tohoto přístroje.Problematičtější je úroveň šumu, který je znatelný už při 800 ISO. Snímek vlevo byl pořízen 1/10 sec z ruky. Vlevo dole je ukázka šumu (a ukázka krásné slečny), vpravo dole ukázka, jak přístroj zvládá jasové rozdíly.

První dojmy: Výborná ovladatelnost, D-range a protiprachový „oslíčku otřes se“ výborné, kitový objektiv nic moc, ale „za ty prachy“ ujde, ten šum zamrzí. Hodně bude záležet na ceně. Ty první cifry, které výrobci na tiskovkách uvádějí, bývají „zkouška bojem“ a pak nastává náraz na realitu.

Závěrem několik ještě něco z tiskovky: toto je první ale pro příští období zdaleka ne poslední zrcadlovka od Sony – další mají následovat. údajně včetně full size (24×36 mm) přístroje. Sony bude osazovat i CMOS, nejen CCD – důvod, proč je tato Alfa vybavena CCD je zřejmě praktický, neboť jde o převzetí technologie Konica Minolta. Sony má ambici stát se v zrcadlovkách číslo dvě na světe, tedy předstihnout Nikon. Je to věru ambiciózní plán. Na otázku, zdali ho Sony hodlá dosáhnout koupí Nikonu, zněla odpověď: O tom se také uvažovalo, ale cena byla moc vysoká.
🙂

Na tiskové konferenci v úterý 20.6. seznámilo české zastoupení firmy Sony novináře s digitální zrcadlovkou A100 – Alfa. První info bylo uvolněno už před čtrnácti dny, kdy jsme přinesli obsáhlou zprávu. Dnes se mohu podělit o první dojmy a také o obrázky, které jsem v krátké době pořídil.

První dotyky
Přístroj je to na první pohled sympatický, lehoučký (638 g s akumulátorem) a malý (133 x 95 x 71 mm ). Čímž vzniká maličký problém pro ty, kteří jsou zvyklí na „podstatné tělo“ a tyto low end zrcadlovky jim připadají titěrný. Z ergonomického hlediska mi přišlo problematické umístění spouště a rolleru ovládací kolečko). Jistě je to věc zvyku, ale i tak nepokládám za dobrý nápad, že nahoře na gripu nahmátneme nejdřív roller a pak po dalším šátrání spoušť.

Co naopak velmi chválím je ovladatelnost. Především – stavový displej je umístěn na velký LCD displej – je i výškově orientovaný, takže při otočení se „srovná“. Ano, jsme na to zvyklí z Konica Minolty. Podstatné funkce, jako je nastavení bílé, citlivost, nastavení „SD-range“ čili vyjasnění stínů – se děje nastavením kotouče na levé straně (z hlediska fotografa), potvrzením přes středový kotouč a pak volíme na LCD. Přičemž hlavní spínač je vlevo nahoře na zadní stěně, tlačítka pro kompenzaci expozice a uzávěr ostření vpravo nahoře a ovladač pro vynikající optický stabilizátor vpravo dole. Z hlediska ovladatelnosti je přístroj skvělý, na vše si lze okamžitě zvyknout (až na tu nešikovně umístěnou spoušť).
Na tiskové konferenci se pánové od Sony chlubili rychlou odezvou spouště – nebyla příležitost to nějak měřit, ale nemám důvod k pochybám. Nicméně pocit při expozici je poněkud plechový, dáno samozřejmě použitým materiálem a též lehkostí přístroje. Na tiskovce jsme se ptali na funkci protiprachové bariéry. Snímač má antistatickou vrstvu a navíc se otřásá. Kam s tím prachem, ptal jsem se. Existuje specifický režim,kdy lze sklopit zrcátko, otevřít závěrku a při vyjmutém objektivu a „dírou dolů“ prach vyklepat. Prosté a jistě účinné.

D-range
Jde o softwarový proces, kdy se zeslabuje stinná partie na obrázku. Děje se to už v úrovni JPEG, nikoli v rovině RAW, zněla odpověď na naši otázku. Opravdu to funguje, není třeba se toho obávat, ani při silné aplikaci (D-range má dva stupně). V zeslabených stinných partiích vynikne poněkud šum, ale na výsledném obrázku nebude mnoho co řešit. Na této ukázce je zachycena možná až extrémní situace: za poledního slunce bělost ubrusů bolela do očí – a přesto je velmi dobrá kresba jak v nasvícené, tak ve stinné části. Snímek byl exponován v režimu měření multi – bylo ovšem nutno jít s kompenzací silně do mínusu. Bez kompenzace a bez D-range nebylo možno snímek kloudně vyfotit.

Na přístroji byl kitový Sony objektiv 18-70 F3.5-5.6, s ním by přístroj měl stát asi 28 tisíc. Není to žádný zázrak, má celkem markantní fialové kontury a lehce tmavne v rozích v širokém úhlu, v delším se nešvary neprojevují:

Stabilizátor obrazu je efektivní, osvědčený a funguje i zde. Spolu s prachovým filtrem, D-range a vynikající ovladatelností je to silná stránka tohoto přístroje.Problematičtější je úroveň šumu, který je znatelný už při 800 ISO. Snímek vlevo byl pořízen 1/10 sec z ruky. Vlevo dole je ukázka šumu (a ukázka krásné slečny), vpravo dole ukázka, jak přístroj zvládá jasové rozdíly.

První dojmy: Výborná ovladatelnost, D-range a protiprachový „oslíčku otřes se“ výborné, kitový objektiv nic moc, ale „za ty prachy“ ujde, ten šum zamrzí. Hodně bude záležet na ceně. Ty první cifry, které výrobci na tiskovkách uvádějí, bývají „zkouška bojem“ a pak nastává náraz na realitu.

Závěrem několik ještě něco z tiskovky: toto je první ale pro příští období zdaleka ne poslední zrcadlovka od Sony – další mají následovat. údajně včetně full size (24×36 mm) přístroje. Sony bude osazovat i CMOS, nejen CCD – důvod, proč je tato Alfa vybavena CCD je zřejmě praktický, neboť jde o převzetí technologie Konica Minolta. Sony má ambici stát se v zrcadlovkách číslo dvě na světe, tedy předstihnout Nikon. Je to věru ambiciózní plán. Na otázku, zdali ho Sony hodlá dosáhnout koupí Nikonu, zněla odpověď: O tom se také uvažovalo, ale cena byla moc vysoká.
🙂