|
Na scénu vstoupila další těžká váha, pravá zrcadlovka se snímačem o rozměrech 24×36 mm, který má 24,6 miliónů zobrazovacích bodů. Tento dědic někdejší Minolty uvedl do světa první full frame zrcadlovku se stabilizovaným snímačem. Navíc, model A900 míří do řad náročných pokročilých fotografů ze záliby, i to je novum, které stojí za zaznamenání. Jedno z mnoha.
Jaký je a komu je určen
Na první pohled přístroj trochu vypadá jako návštěva ze starých časů. je řešen ve stylu „retro“, jakoby mimo designová studia Sonyho, která v jiných oborech udivují vynalézavostí. Zdvořile řečeno přístroj je robustní, a o to větší překvapení nad jeho nízkou váhou. I s akumulátorem váží 895 gramů a měří 156 x 117 x 82 mm. Majitelům některého ze stávajících modelů Alfy padne dobře do ruky – koncept ovládání je velmi podobný. Své vážné úmysly signalizuje absencí vyskakovacího blesku a dvěma rollery. Kdybychom oloupali jeho kůži, narazíme na hořčíkové tělo. Pozoruhodný je už první náhled do hledáčku, který je jasný a velký. Pětiboký hranol je dole osazen zařízením spřaženým se stabilizovaným snímačem, takže obraz neustále kryje 100% toho, co bude na snímku. Zvětšení je 0,74x. Matnice je výměnná, lze kupříkladu použít matnici typu L s mřížkou. Snímač je typu Exmor. Je vybaven 6000 A/D převodníky, které obstarávají datový tok do dvojice procesorů Bionz. Dvoustupňová je i redukce šumu. Je stabilizovaný. Výrobce ujišťuje, že je možno s uspokojivým výsledkem udržet až o 4 stupně delší expozice, než bez stabilizace. Pochopitelně že výhod stabilizace využijí majitelé kteréhokoli z použitých objektivů. Citlivost má rozsah 100 až 1600 ISO, respektive 6400 ISO. Zaostřování je opřeno o systém devíti sensorů, doplněných dalšími deseti pomocnými sensory. Uprostřed je speciální sensor usnadňující ostření vysoce světelných objektivů. Nutno ovšem dodat, že celková šíře pole zaostřovacích bodů je relativně menší, než šíře pole DSLR formátu APS-C a to bude jedna z mála výhrad vůči tomuto přístroji. Sériové focení má pěknou rychlost 5 fps. Velikost obrazu se pohybuje od 6048 x 4032 až 1984×1320, což je spodní rozměr, kdy se simuluje APS-C rozměr snímače (od 11 Mpx). Napájení je z NP-FM500H Lithium-Ion akumulátoru a zápis na celou nabídku karet Compact Flash a také na Memory Stick Duo. Jak hodnotit tento přístroj? Ovládání a menu Přístroj se zapíná šoupátkem vlevo od hledáčku pod horní hranou. Vlevo od hledáčku je i kruhový volič, kde najdeme režimy Auto, dále programovatelnou automatiku, prioritu clony / času, plný manuál a tři pozice pro uložení osobního nastavení. Na druhé, tedy pravé straně je malý stavový displej. Na mohutném úchopu je přední roller a spoušť, následuje ovládání expoziční kompenzace a „drive“, tedy snímky jednotlivé/série, samospoušť a pak bracketing: ten je buď kontinuální nebo po jednotlivých snímcích. Dále je zde bracketing nastavení bílé a bracketing optimalizace dynamického rozsahu. Optimalizace dynamického rozsahu je tak trochu trik, protože jde v podstatě o D-lighting, tedy softwarové projasňování stínů. Sony ho má pěkně ošetřený už od modelu Alfa 100 a skvěle se s ním pracuje i na tomto přístroji. Následuje tlačítko pro osvětlení malého displeje a nad horní hranou je tlačítko pro WB a pro ISO. Mně se trochu nepříjemně nahmatávaly, ale jistě je to otázka zvyku. Na zadní stěně je velký třípalcový displej, na nějž si můžeme otevřít funkční menu (i v češtině). Tlačítkem disp vlevo od něho přepínáme malé a velké funkční menu. Tlačítkem fn vpravo od displeje lze vstoupit do tohoto funkčního menu a kdykoli měnit parametry. Čímž se dostáváme k jedné velké přednosti, totiž k ovladatelnosti. Nejenže na tomto přístroji lze prakticky kterýkoli parametr v dosti širokém rozmezí měnit, ale dělá se to snadno a přístupně. V této souvislosti je velice zajímavý inteligentní náhled, který má tlačítko pod objektivem: exponuje se obrázek, který se uloží do vyrovnávací paměti a pak lze v reálném čase měnit jeho parametry a hned vidíme výsledek. Je to neobvyklá funkce, a setkal jsem se u některých kolegů i s rozpačitou reakcí. Rozhodně je to ale zajímavá pomůcka a předpokládám, že najde své nadšené vyznavače. Vraťme se k zadní stěně. Vlevo od displeje jsou tlačítka pro menu, režim displeje (vypnout, malé/velké funkční menu), mazání a přehrávání. Osobně bych uvítal, kdyby tlačítko pro koš bylo jinde, třeba místo ISO, které mi připadá ne moc snadno dostupné (i když jak ISO, tak WB lze přestěhovat jinam, jak uvidíme). Na pravé straně od displeje je nahoře blokace expozice a hned vedle maličké tlačítko pro okamžité zaostření. Kolem blokace expozice je přepínač režimu měření expozice. Pod tím je joystick, kterým lůze přesouvat zaostřovací bod. Následuje C tlačítko, což je volitelné tlačítko. Lze tam navolit:
Jak vidno, je toho požehnaně a těžko radit, co je „nejlepší“. Na zadní stěně pak ještě najdeme ono Fn tlačítko, o němž šla řeč. a zapínání/vypínání stabilizace. Funkční menu umožňuje kontrolovat to nejdůležitější: kompenzaci expozice / blesku, režim blesku, ISO, drive, způsob autofokusu, zaostřovací bod, dynamický rozsah, předvolbu barevnosti, bílou, stav baterie, kompresi, velikost obrazu, druh záznamové karty a nakonec vidíme i kolik nám na kartě zbývá místa. Menu má čtyři oblasti.
nastavení funkcí je cosi jako setup, kde se ladí , jak mají být nastaveny ty které ovládací prvky menu prohlížení setup, zde pozor, na pozici 2 se dá přepnout Memory Stick na CF a naopak. Zde se nastavuje i čeština, název složky, výstup HDMI a pod. Kdo zná zrcadlovky tak ví, že toto není složité menu. Nejsou tu žádná „podmenu podmenu“, kdy vzpomínáme „hergot, ono to někde je, ale kde“ a podobně. Fotomenu má čtyři obrazovky, ten jakobysetup tři, prohlížení dvě a setup zase čtyři, to opravdu není žádná kabala. Každopádně, ovladatelnost patří k velkým kladům přístroje. Jak se s ním fotí Obrazová kvalita je nejspíš to, co nás všechny bude nejvíc zajímat. A jsme u základního rozhodnutí, která cesta je lepší, zdali navyšování Mpx (tedy zlepšování kresby), anebo držet ve full frame střízlivější rozlišení, avšak navýšit ISO, jak se rozhodl Nikon. Ukázky zde předvedené jsou fragmenty ze zobrazení 1:1, tam výsledky nejsou nijak dramatické, nicméně na fotkách opravdu při vysokém ISO šum vidět je.
Vyvážení bílé v automatickém režimu ve výrazném žárovkovém osvětlení se drží statečně, s předvolbou žárovka je bezproblémové. Lze ručně nastavit – velmi jednoduše, stisknutím spouště a uložením do předvolených pozic. Lze též nastavit Kelviny anebo „filtr“, tedy ladit do žluta či červena – tato jediná funkce mi nepřipadá moc účelná a dobře vyřešená. Předvolby lze ladit do plusu (do teplých tónů) a do mínusu (studené tóny) ve třech krocích. Kupodivu zde není ladění barevnosti – což je funkce kterou nedoporučuji, nicméně bývá jinde vídána.
Kapacita baterky je vynikající, pořídil jsem přes 800 snímků a nebyl jsem na suchu. Datové objemy jsou ovšem mamutí. V režimu Normal mají obrázky kolem 7 MB, v režimu Fine kolem 10 a v režimu Extra Fine přes 20 MB, v RAW 40 MB. To samozřejmě znamená, že čtyřgigová karta je skromné minimum. Do vyrovnávací paměti se vejde cca 20 snímků, podle toho, jakou kompresi zvolíme a co je na obrázku. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|
Na scénu vstoupila další těžká váha, pravá zrcadlovka se snímačem o rozměrech 24×36 mm, který má 24,6 miliónů zobrazovacích bodů. Tento dědic někdejší Minolty uvedl do světa první full frame zrcadlovku se stabilizovaným snímačem. Navíc, model A900 míří do řad náročných pokročilých fotografů ze záliby, i to je novum, které stojí za zaznamenání. Jedno z mnoha.
Jaký je a komu je určen
Na první pohled přístroj trochu vypadá jako návštěva ze starých časů. je řešen ve stylu „retro“, jakoby mimo designová studia Sonyho, která v jiných oborech udivují vynalézavostí. Zdvořile řečeno přístroj je robustní, a o to větší překvapení nad jeho nízkou váhou. I s akumulátorem váží 895 gramů a měří 156 x 117 x 82 mm. Majitelům některého ze stávajících modelů Alfy padne dobře do ruky – koncept ovládání je velmi podobný. Své vážné úmysly signalizuje absencí vyskakovacího blesku a dvěma rollery. Kdybychom oloupali jeho kůži, narazíme na hořčíkové tělo. Pozoruhodný je už první náhled do hledáčku, který je jasný a velký. Pětiboký hranol je dole osazen zařízením spřaženým se stabilizovaným snímačem, takže obraz neustále kryje 100% toho, co bude na snímku. Zvětšení je 0,74x. Matnice je výměnná, lze kupříkladu použít matnici typu L s mřížkou. Snímač je typu Exmor. Je vybaven 6000 A/D převodníky, které obstarávají datový tok do dvojice procesorů Bionz. Dvoustupňová je i redukce šumu. Je stabilizovaný. Výrobce ujišťuje, že je možno s uspokojivým výsledkem udržet až o 4 stupně delší expozice, než bez stabilizace. Pochopitelně že výhod stabilizace využijí majitelé kteréhokoli z použitých objektivů. Citlivost má rozsah 100 až 1600 ISO, respektive 6400 ISO. Zaostřování je opřeno o systém devíti sensorů, doplněných dalšími deseti pomocnými sensory. Uprostřed je speciální sensor usnadňující ostření vysoce světelných objektivů. Nutno ovšem dodat, že celková šíře pole zaostřovacích bodů je relativně menší, než šíře pole DSLR formátu APS-C a to bude jedna z mála výhrad vůči tomuto přístroji. Sériové focení má pěknou rychlost 5 fps. Velikost obrazu se pohybuje od 6048 x 4032 až 1984×1320, což je spodní rozměr, kdy se simuluje APS-C rozměr snímače (od 11 Mpx). Napájení je z NP-FM500H Lithium-Ion akumulátoru a zápis na celou nabídku karet Compact Flash a také na Memory Stick Duo. Jak hodnotit tento přístroj? Ovládání a menu Přístroj se zapíná šoupátkem vlevo od hledáčku pod horní hranou. Vlevo od hledáčku je i kruhový volič, kde najdeme režimy Auto, dále programovatelnou automatiku, prioritu clony / času, plný manuál a tři pozice pro uložení osobního nastavení. Na druhé, tedy pravé straně je malý stavový displej. Na mohutném úchopu je přední roller a spoušť, následuje ovládání expoziční kompenzace a „drive“, tedy snímky jednotlivé/série, samospoušť a pak bracketing: ten je buď kontinuální nebo po jednotlivých snímcích. Dále je zde bracketing nastavení bílé a bracketing optimalizace dynamického rozsahu. Optimalizace dynamického rozsahu je tak trochu trik, protože jde v podstatě o D-lighting, tedy softwarové projasňování stínů. Sony ho má pěkně ošetřený už od modelu Alfa 100 a skvěle se s ním pracuje i na tomto přístroji. Následuje tlačítko pro osvětlení malého displeje a nad horní hranou je tlačítko pro WB a pro ISO. Mně se trochu nepříjemně nahmatávaly, ale jistě je to otázka zvyku. Na zadní stěně je velký třípalcový displej, na nějž si můžeme otevřít funkční menu (i v češtině). Tlačítkem disp vlevo od něho přepínáme malé a velké funkční menu. Tlačítkem fn vpravo od displeje lze vstoupit do tohoto funkčního menu a kdykoli měnit parametry. Čímž se dostáváme k jedné velké přednosti, totiž k ovladatelnosti. Nejenže na tomto přístroji lze prakticky kterýkoli parametr v dosti širokém rozmezí měnit, ale dělá se to snadno a přístupně. V této souvislosti je velice zajímavý inteligentní náhled, který má tlačítko pod objektivem: exponuje se obrázek, který se uloží do vyrovnávací paměti a pak lze v reálném čase měnit jeho parametry a hned vidíme výsledek. Je to neobvyklá funkce, a setkal jsem se u některých kolegů i s rozpačitou reakcí. Rozhodně je to ale zajímavá pomůcka a předpokládám, že najde své nadšené vyznavače. Vraťme se k zadní stěně. Vlevo od displeje jsou tlačítka pro menu, režim displeje (vypnout, malé/velké funkční menu), mazání a přehrávání. Osobně bych uvítal, kdyby tlačítko pro koš bylo jinde, třeba místo ISO, které mi připadá ne moc snadno dostupné (i když jak ISO, tak WB lze přestěhovat jinam, jak uvidíme). Na pravé straně od displeje je nahoře blokace expozice a hned vedle maličké tlačítko pro okamžité zaostření. Kolem blokace expozice je přepínač režimu měření expozice. Pod tím je joystick, kterým lůze přesouvat zaostřovací bod. Následuje C tlačítko, což je volitelné tlačítko. Lze tam navolit:
Jak vidno, je toho požehnaně a těžko radit, co je „nejlepší“. Na zadní stěně pak ještě najdeme ono Fn tlačítko, o němž šla řeč. a zapínání/vypínání stabilizace. Funkční menu umožňuje kontrolovat to nejdůležitější: kompenzaci expozice / blesku, režim blesku, ISO, drive, způsob autofokusu, zaostřovací bod, dynamický rozsah, předvolbu barevnosti, bílou, stav baterie, kompresi, velikost obrazu, druh záznamové karty a nakonec vidíme i kolik nám na kartě zbývá místa. Menu má čtyři oblasti.
nastavení funkcí je cosi jako setup, kde se ladí , jak mají být nastaveny ty které ovládací prvky menu prohlížení setup, zde pozor, na pozici 2 se dá přepnout Memory Stick na CF a naopak. Zde se nastavuje i čeština, název složky, výstup HDMI a pod. Kdo zná zrcadlovky tak ví, že toto není složité menu. Nejsou tu žádná „podmenu podmenu“, kdy vzpomínáme „hergot, ono to někde je, ale kde“ a podobně. Fotomenu má čtyři obrazovky, ten jakobysetup tři, prohlížení dvě a setup zase čtyři, to opravdu není žádná kabala. Každopádně, ovladatelnost patří k velkým kladům přístroje. Jak se s ním fotí Obrazová kvalita je nejspíš to, co nás všechny bude nejvíc zajímat. A jsme u základního rozhodnutí, která cesta je lepší, zdali navyšování Mpx (tedy zlepšování kresby), anebo držet ve full frame střízlivější rozlišení, avšak navýšit ISO, jak se rozhodl Nikon. Ukázky zde předvedené jsou fragmenty ze zobrazení 1:1, tam výsledky nejsou nijak dramatické, nicméně na fotkách opravdu při vysokém ISO šum vidět je.
Vyvážení bílé v automatickém režimu ve výrazném žárovkovém osvětlení se drží statečně, s předvolbou žárovka je bezproblémové. Lze ručně nastavit – velmi jednoduše, stisknutím spouště a uložením do předvolených pozic. Lze též nastavit Kelviny anebo „filtr“, tedy ladit do žluta či červena – tato jediná funkce mi nepřipadá moc účelná a dobře vyřešená. Předvolby lze ladit do plusu (do teplých tónů) a do mínusu (studené tóny) ve třech krocích. Kupodivu zde není ladění barevnosti – což je funkce kterou nedoporučuji, nicméně bývá jinde vídána.
Kapacita baterky je vynikající, pořídil jsem přes 800 snímků a nebyl jsem na suchu. Datové objemy jsou ovšem mamutí. V režimu Normal mají obrázky kolem 7 MB, v režimu Fine kolem 10 a v režimu Extra Fine přes 20 MB, v RAW 40 MB. To samozřejmě znamená, že čtyřgigová karta je skromné minimum. Do vyrovnávací paměti se vejde cca 20 snímků, podle toho, jakou kompresi zvolíme a co je na obrázku. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
