Nezařazené

Sony Alfa 900 – první poznatky

Jednooká zrcadlovka Sony Alfa 900 s full frame senzorem 24×36 mm velkým je doslova žhavá novinka, zvěřejněna byla v úterý. Jaké jsou první poznatky?

Tak především – jde o takřka 25 megový fotoaparát a výsledky co se kresby týká jsou skutečně ohromující. Ostrost připomíná spíše střední formát než kinofilm, který až dosud byl jakýmsi etalonem digitální fotografie. Zatím jsem se nepustil do nejvyššího rozlišení, pracoval jsem jen ve středním, ale i pak obrázky s velikostí 6048×4032 pixelů dosahoval objemů kolem 10 MB, od 6 do 16 MB, v závislosti na tom, kolik detailů je na snímku zobrazeno.

Velmi dobré je i zvládnutí dynamického rozsahu. Velké světelné rozdíly jsou překlenuté tak, jak bychom čekali od filmového materiálu. Detailnější zkoumání mě ještě čeká, nicméně už dnes je jasné, že velký dynamický rozsah je silná stránka tohoto přístroje.

Problém vidím s šumem. Otázka zní, zdali je to “dojem nebo pojem”. Na monitoru se projeví už od 400 ISO. Nicméně – projeví se od 100% zobrazení, což při velikosti šesti tisíc na šířku reprezentuje zvětšeninu velkou půl druhého metru na delší stranu s ohledem na rozlišení mého EIZO monitoru. A dívám se ze vzdálenosti půl metru. Kolem této otázky bude jistě mnoho diskusí.

S problémy jsem se nesetkal – ovládání je hodně podobné předchozím modelům Alfy, takže stávající majitelé nebudou s upgradem mít žádné nesnáze. Pocitově mi tahle devítistovka připadá trochu plácavá, při stisknutí spouště se ozve poněkud neurvalý zvuk a jakýsi otřes cítím v jejím těle – to je samozřejmě hořčíkové, ovšem odlehčené, takže to chvění si tím vysvětluji. Na ostrost to ale nemá vliv, jak se zdá.
Zkoušel jsem laborovat s režimy snímání – režim “portrét” dává teplejší tóny, než základní režim. Barvy jsou velmi živé, možná až příliš. Spíš bych se je snažil tlumit, ale to je hodně věcí vkusu každého z nás. Velmi účinné je ovládání dynamického rozsahu – zde ale musíme mít na paměti, že na LCD s velkým rozlišením vidíme jakousi ideální představu, ale při nastavení na stupeň 5 dochází ke značnému zašumění stinných partií. S nástrojem je tudíž třeba zacházet opatrně.

Závěrem této první “dojmologie” dodám jen to, že ono pokušení “to se ořízne” je zde veliké, protože ta obrovská rezerva v pixelech svádí k brutálnímu kudlání snímku. Ale pokud výsledek bude dobrý, proč ne?

Místo dlouhých řečí asi oceníte ukázky, ovšem upozorňuji, že skutečně ty objemy jsou hodně velké, kolem 10 MB.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Jednooká zrcadlovka Sony Alfa 900 s full frame senzorem 24×36 mm velkým je doslova žhavá novinka, zvěřejněna byla v úterý. Jaké jsou první poznatky?

Tak především – jde o takřka 25 megový fotoaparát a výsledky co se kresby týká jsou skutečně ohromující. Ostrost připomíná spíše střední formát než kinofilm, který až dosud byl jakýmsi etalonem digitální fotografie. Zatím jsem se nepustil do nejvyššího rozlišení, pracoval jsem jen ve středním, ale i pak obrázky s velikostí 6048×4032 pixelů dosahoval objemů kolem 10 MB, od 6 do 16 MB, v závislosti na tom, kolik detailů je na snímku zobrazeno.

Velmi dobré je i zvládnutí dynamického rozsahu. Velké světelné rozdíly jsou překlenuté tak, jak bychom čekali od filmového materiálu. Detailnější zkoumání mě ještě čeká, nicméně už dnes je jasné, že velký dynamický rozsah je silná stránka tohoto přístroje.

Problém vidím s šumem. Otázka zní, zdali je to “dojem nebo pojem”. Na monitoru se projeví už od 400 ISO. Nicméně – projeví se od 100% zobrazení, což při velikosti šesti tisíc na šířku reprezentuje zvětšeninu velkou půl druhého metru na delší stranu s ohledem na rozlišení mého EIZO monitoru. A dívám se ze vzdálenosti půl metru. Kolem této otázky bude jistě mnoho diskusí.

S problémy jsem se nesetkal – ovládání je hodně podobné předchozím modelům Alfy, takže stávající majitelé nebudou s upgradem mít žádné nesnáze. Pocitově mi tahle devítistovka připadá trochu plácavá, při stisknutí spouště se ozve poněkud neurvalý zvuk a jakýsi otřes cítím v jejím těle – to je samozřejmě hořčíkové, ovšem odlehčené, takže to chvění si tím vysvětluji. Na ostrost to ale nemá vliv, jak se zdá.
Zkoušel jsem laborovat s režimy snímání – režim “portrét” dává teplejší tóny, než základní režim. Barvy jsou velmi živé, možná až příliš. Spíš bych se je snažil tlumit, ale to je hodně věcí vkusu každého z nás. Velmi účinné je ovládání dynamického rozsahu – zde ale musíme mít na paměti, že na LCD s velkým rozlišením vidíme jakousi ideální představu, ale při nastavení na stupeň 5 dochází ke značnému zašumění stinných partií. S nástrojem je tudíž třeba zacházet opatrně.

Závěrem této první “dojmologie” dodám jen to, že ono pokušení “to se ořízne” je zde veliké, protože ta obrovská rezerva v pixelech svádí k brutálnímu kudlání snímku. Ale pokud výsledek bude dobrý, proč ne?

Místo dlouhých řečí asi oceníte ukázky, ovšem upozorňuji, že skutečně ty objemy jsou hodně velké, kolem 10 MB.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12