Sony Alfa 77 II

Letos v květnu přišla nová verze špičkového přístroje typu ne-zrcadlovka s polopropustným zrcátkem z dílny Sonyho. Už v srpnu 2011 jsem poprvé zkoušel původní A77 na náročné prezentaci v Aténách, kdy se uplatnila především rychlost tohoto přístroje. První dojem z nástupce s římskou dvojkou? Je ještě rychlejší.
Přístroj patří do unikátní Sony třídy SLT, tedy Single Lens Translucent, není to tedy zrcadlovka v pravém slova smyslu, protože se jeho zrcátko nepohybuje při expozici: zůstává stabilní a je polopropustné. O principu jsem tu už psal, ale neškodí si ho připomenout obrázkem:

Plyne z toho, že se díváme na elektronický obraz, nikoli průhledem na matnici. A zrcátko je pevné, což umožní úžasnou frekvenci 12 oken za vteřinu. Zároveň je zřejmé, že je část světelné energie odvedena nahoru, dokonce značná část, plná třetina. To je jistý hendikep tohoto systému.

Jaký je a komu je určen.
Přístroj z hořčíkové slitiny a plastových dílů je vybaven 24megovým snímačem nové generace. Ten má bezešvé čočky (jsou těsně na sobě), a jsou „offset“, tady vyosené – čím dále od středu čipu, tím víc se směrují do strany směrem ke středu, aby se maximálně využila světelná energie. Senzací je AF modul se 79 snímacími body, který pokrývá 40% plochy obrazu. Tak na tohle žádná zrcadlovka nemá a mít nemůže – pravá zrcadlovka má AF modul ve dně těla a světlo k ní prochází poloprospustným okénkem v zrcátku. Toto okénko pochopitelně taky žere energii. Elektronický hledáček má 2,4 mega, je to OLED displej. Displej na zadní stěně je výklopný a překlápěcí – v jedné rovině, nikoli do strany. Nejkratší čas je 1/8000, výrobce uvádí životnost 150 tisíc expozic. Rozsah ISO je 100-25600, v rozšířeném módu 50 – 51200. Přístroj má vestavěnou wifinu. Oproti modelu z roku 2011 má tedy zcela nový čip plus procesor Bionz X, zlepšený LCD displej a výrazně zlepšený AF modul – počtem zaostřovacích bodů nemá konkurenci.

Je to tedy masivně vybavený poloprofesionální přístroj, který se uplatní především v živé, sportovní fotografii. Tam se jeho udivující schopnosti rychle a přesně ostřit uplatní nejvíce. Pocitově i funkčně je to zrcadlovka. Tyto SLT modely mívaly problém se šumem, protože na jejich čipy dopadalo méně světla, než kolik ho dopadne za srovnatelných světelných okolností se srovnatelnou optikou v zrcadlovce. V tomto ohledu došlo k významnému pokroku. Je to tedy přístroj, který lze brát velmi vážně. Konkurenci má hlavně v Canonu 7D, Nikonu D7100 a Pentaxu K-3. Při rozhodování o koupi hraje roli cena – jen Canon 7D je dražší, a podstatná samozřejmě i nabídka optiky, jelikož přístroj této třdy je základ pro budování systému. Já měl k disposici velmi kvalitní objektiv 16-50/2.8, s ním přístroj stojí 48500 (srpen 2014), samotné tělo stojí 32 tisíc. Jako bonus lze k němu v Megapixelu získat zdarma padesátku /1.8. Vzhledem k vlastnostem bych volil tělo plus objektiv 11-18/4.5-5.6 a 70-200/4 a i s tou bonusovoou padesátkou bych měl vystaráno, jádro systému by bylo hotovo. Za hodně peněz, ale prvotřídní výbavu na roky kupředu.

Ovládání a menu

Přístroj skvěle padne do ruky a jeho četné ovládací prvky jsou rozumně rozmístěné. Ovládání jednou rukou tedy nedělá problémy.
Přístroj se zapíná páčkou u spouště, to je bezkonkurenčně nejlepší řešení. Na horní stěně, mezi stavovým displejem a spouští, je čtveřice důležitých tlačítek, Zleva tlačítko pro samospoušť a sériové focení, pro nastavení bílé, hned u spouště korekce expozice a ISO. Ovládání korekce expozice však lze navolit na zadní roler, takže není nutné mačkat tlačítko – skvělé! Přední roler je pod vypínačem. Vlevo od stavového displeje je tlačítko pro přepínání obrazu z displeje do hledáčku, nicméně hledáček má velmi dobře fungující oční senzor. Vpravo od stavového displeje je jeho osvětlení.

Vpravo od hledáčku je na horní stěně kruhový volič režimů, zajištění aretací uprostřed. Je pozměněný oproti starší A77. Má obvyklé PASM – tedy programovatelnou automatiku, prioritu clony a času a plný manuál, dále tři pozice pro uživatelské nastavení, video, sériové ocení, panorama a scénické režimy. Velmi vítám rozdělení původního MR (Memory Recal) do tří samostatných pozic, v praxi to nesmírně usnadňuje volbu uživatelského nastavení (na jedné pozici si dáte – třeba – bracketing, na druhou vysoké ISO, na třetí černobílou HDR fotku…).
Nahoře na hledáčku jsou multifunkční aktivní sáňky pro blesk a pro externí mikrofon, důležité pro video.

Na zadní stěně je vlevo od hledáčku tlačítko pro menu, vpravo odleva video, uzávěr ostření a expozice a přepínání automatického a ručního ostření. To je skvělá – pro ambulantní doostření i objektivem, který nemá překlenutí autofokusu.

Vpravo od displeje je joystick pro navigaci v menu a posouvání zaostřovacího bodu, vzhledem k velkému rozsahu zaostřovacího pole ho budeme potřebovat. Pod ním je funkční menu a režim displeje a o další patro níže tlačítko po zapínání jakoby – zoomu, jde fakticky o výřez, získáme při volbě 2x šestimegový obrázek. Vpravo o něco níže je C tlačítko, kterým můžeme předvolit pásmo omezující rozsah autofokusu.

Menu
Menu má pět oddílů, fotomenu, setup, wifinu, prohlížení a ještě jeden setup, nikdy jsem nepochopil, proč má Sony dva setupy, ozubené kolečko a aktovku. Přirozeně že se v důležitých bodech dubluje s Fn – s funkčním menu.
Fotomenu má 9 obrazovek. Zajímavost najdeme na č. 5, kde jsou pod položkou ISO dvě AUTO. První je AUTO ISO, tím získáme snímek s vší citlivostí (přístroj to nepřehání, šel na 2000) a pořídí sérii, kterou pak složí do jednoho odšuměného oblázku. Funkci nelze použít v RAW formátu a lze na ní navolit míru odšumnění, normální a vysokou. Moc velký smysl nemá, vede k neostrým obrázkům. Druhou AUTO má volitelnou horní, ale i spodní hranici. ISO, včetně obou automatických, lze volit i přes tlačítko ISO na horní stěně a rollerem. Opět výborná věc, nemusíme do menu. Na obr. 6 je redukce šumu při dlouhé expozici vypnout / zapnout, při vysokém ISO lze vypnout a zapnout normální / nízké. Na obr. 8 lze vypnout stabilizaci čipu a nastavit barevný prostor.

Setup má sedm obrazovek, je zde řada možností, jak ovlivňovat funkci autofokus, ale toto doporučuji řešit s manuálem v jedné hrsti a s rozumem v druhé hrsti. Důležitý detail najdeme na obr.5, kde je nastaveno, zdali se korekce týká jak blesku tak i okolí současně, nebo jen okolí – je to podstatné, když chceme, když chceme bleskem vykrýt zastíněné partie. Blesk lze použít i k bezdrátovému řízení externích blesků. Velkou pozornost je třeba věnovat obr. 6, kde lze upravit podle svého Fn menu (funkční menu) a hlavně podle svého nastavit klávesy. Přístroj má neuvěřitelných 11 tlačítek přeprogramovatelných (kupodivu mezi ně nepatří spoušť videa), lze mim přiřadit libovolnou z neuvěřitelných 53 funkcí (včetně „nenastaveno“). Takto rozsáhlou rekonfigurovatelností se žádný jiný přístroj pochlubit nemůže. Na obr. 7 se nastavují rollery, v základním nastavení zadní roller ovlivňuje korekci expozice, pak ovšem je volné tlačítko pro korekci expozice a hned mu lze něco přiřadit.

Ovládání wifiny je třetí položka v menu. Nastavení spojení (pokud nemáte NFC) je poněkud zastaralé s nutností zadat heslo typu bFLmPsvz , což mne vždy přivede na kraj zběsilosti, ovšem mobil si to pak už zapamatuje s spojení funguje více méně bez problémů.

Menu prohlížení nabízí možnost výběru fotek k mazání, to je užitečná funkce.
Setup „aktovka“ má šest obrazovek, na obr.4 nastavujeme jazyk, datum a čas, na obr. 5 je možno zadat novou složku k ukládání a lze nastavit, aby se název složky řídil datem, což může být užitečné. Na obr.6 je reset nastavení, to je užitečné, když si něco v džungli nastavení zmršíme a chceme se z džungle vysekat – příkaz reset je ta správná mačeta.
Funkční menu nabízí 12 položek ve dvou řadách, položky lze nastavit podle svého, v defaultu jsou ale podle mého názoru rozumné a necítil jsem potřebu je měnit. Záleží na režimu zobrazení displeje, jak to uvidíme – buď opravdu ve dvou řadách ve spodní části obrazu (na zadním displeji a samozřejmě i v elektronickém hledáčku, Fn tlačítko snadno nahmatáme a joystickem se dobře pohybujeme a jeho středovým tlačítkem potvrzujeme volbu. V jedné figuře zobrazení zadního displeje ale máme plný stavový displej s histogramem, vodováhou, korekcí expozice i síly blesku – a vpravo je opět Fn menu, aktivovatelné tlačítkem Fn.

Tohle všechno dovede začátečníka k pláči, ale toto je vysoce sofistikovaný přístroj, určený k expertní práci. Začátečník může na kruhovém voliči nastavit zelenou, ale pak bude jezdit ve Ferrari do trafiky pro noviny a zpátky.

Jak se s ním fotí
Je to rychlík. Jediné co je pomalejší než bývá mezi aparáty tohoto typu zvykem je náběh po zapnutí, ale pořád je to hluboko v normě hbité použitelnosti. Ostří bleskurychle a pravou lahůdkou je poslech tiché expozice: nemlátí tam žádné zrcátko, když stisknete spoušť, je to jako když kočička upustí špulku nítí.
Ostření, to je velká síla tohoto přístroje, přičemž obecně je ostření slabý článek řetězu současné fotografické techniky a na něj je nyní kladen velký inovativní důraz. Sny A77 II je o hodně koňských délek vpředu. Ve Fn menu se snadno dostaneme k režimům ostření, celoplošné, zónové, bodové s rozšířením i bodové bez rozšíření. Pozor: režim ostření, konkrétně třeba: tracking (sledování) s jednotlivým rozšířeným bodem lze nadefinovat na libovolné z jedenácti tlačítek jež jsou disposici, já si to cvaknul na tlačítko korekce expozice, protože je zbytečné (koriguji zadním rollerem, aniž bych cokoli dalšího mačkal). Pokud budeme používat sledování tracking, pak je dobré ve fotomenu (ikona foťáček) obr. 4 sledovat položku Doba sledování AF. Má pět stupňů, defaultně je vysoká, takže AF rychle reaguje na změnu situace. Pokud ale sledovaný objekt zmizí za překážkou,AF přeostří na překážku – pokud je rychlost na položce 5. Pomalá reakce (krajní je rychlost 1) zabrání nežádoucímu přeostření. Navíc lze definovat rozsah, kde se bude objekt pohybovat – nastavuje se to defaultně tlačítkem VC na zadní stěně, ale lze to změnit na kterékoli z volitelných tlačítek.

Ostrost samozřejmě závisí na použité optice. Měl jsem k disposici jen jediný objektiv 16-50/2.8, takže nemám srovnání. Nicméně v Kreativních stylech lze měnit doostření. Zde je ukázka bez doostření:

Na další ukázce nastaveno doostření +3.

Obrázek vychází výrazně ostřejší (ukázka dole v plném rozlišení, obrázky č.3 a 4), přičemž až při zvětšení na 200% je na hranách doostření markantní.
Buď jak buď, tento základní objektiv má velmi vyrovnanou kresbu od plné světelnosti, zde při ohnisku 16 mm:

Velmi dobrá je i při ohnisku 50, tedy jde o ekvivalent rozsahu 24 – 75 kinofilmového formátu:

Horší je soudková vada a aberace, ale to hodnotíme objektiv a ne tělo přístroje:

O tomto objektivu jsem v lednu 2012 v recenzi A77 napsal:
Fotografická veřejnost si všimla některých nepěkných vlastností tohoto objektivu. Takže to vezměme popořádku. Je to objektiv s průběžnou vysokou světelností F2.8. U Canonu zaplatíte za obdobný objektiv 17-55/2.8 přes 22 tisíc, Nikon chce za 17-55/2.8 pětatřicet tisíc. Tolik tedy k debatě o tom, zdali tento objektiv je nebo není předražený. A to se pak můžeme bavit o parametrech, kdy zmíněný Nikon má délku 11 cm a váží tři čtvrti kila, kdežto tento Sony je dlouhý 88 mm a váží 577 g, přičemž je odolný proti vodě. Zkrátka, objektivy s průběžnou vysokou světelností JSOU náročné a tudíž drahé a komu cena vadí, může ke své A77 koupit seťák za tisícovku, ale bude to, jako kdyby k závodnímu koni připojil žebřiňák se zelím. Na tom i nadále trvám a nemám k tomu co dodat.

Stabilizace obrazu SteadyShot je na čipu, tudíž se projeví při snímání kterýmkoli objektivem. Při ohnisku 50 mm (ekv. 75) byly přijatelně ostré 2 fotky ze 3 při expozičním čase 1/20 sec. Při 1/30 to byl 1 obrázek ze 3 a to je limit jakés takés použitelnosti.

Šum byl vždycky problém SLT systému a také tento špičkový model se s ním musel vypořádat. Bezešvé čočky na čipu a procesor Bionz X činí divy udatenství a šum se podařilo dostat do snesitelného normálu. Zde ovšem podotknu, že se díváme na obrázky 600 x 4000 bodů a při zkoumání monitoru sledujeme fotku, která má při 100% zobrazení řádově metrový rozměr.

Obrazové efekty jsou zde rozsáhlé, laditelné, velmi zábavné. V tom nemá Sony konkurenci, snad jen v přístrojích Casio, ale to je třída kompaktů, nikoli zrcadlovek. Velmi se vylepšilo plynulé panorma, které teď funguje opravdu bez rušivých momentů – zde je neupravené panorama snímané bez jakékoli korekce. Výsledkem jsou šestimegové fotky 3872 x 2160 bodů.

Focení v RAW
Přirozeně že plněhodnotný výsledek získáme až při vyvolání RAW snímku. Všechny ukázky jsem zde fotil v JPEG, protože převod z RAW nelze standardizovat, vždy záleží na typu konvertoru i na zdatnosti uživatele. Nicméně rozdíly jsou veliké:

Fotka vlevo je originální JPEG focený souběžně s RAW, vpravo snímek převedený v Camera Raw Photoshopu. Rozdíl je zásadní. Není čemu se divit – pamatujme, že žádná fotografie není. Jsou jen číslíčka a způsoby, jak se s nimi naloží.

Shrnutí
Sony Alfa 77 II je SLT zrcadlovka s polopropustným zrcátkem v vrcholně sofistikovaným zaostřovacím systémem, který ji předurčuje k živé sportovní fotografii. Vyniká rozsahem konfigurovatelnosti a jak je už tradičně u Sonyho zavedeno, je vybaven spoustou zábavných dodatků, jako jsou kreativní filtry a plynulé panorama. Závěrem dovolte parafrázi už citované recenze A77 z ledna 2012: Přístroj s objektivem 16-50/2,8 stojí skoro pade (přesněji 48500 Kč, srpen 2014). Na trhu jsou zrcadlovky podobného výkonu za míň peněz, ale jsou méně zábavné. Je to milenka, se kterou se nasmějete. Stojí vám ta holka za ty drahé večeře? V tom recenzent neporadí.

Ukázky:

1 – 2 rozsah zoomu, 11vyrovnání s bleskem, 12 vysoký kontrast bez navýšení dynamického rozsahu, 13 s navýšením, 14 ři ISO 1600.