Sony Alfa 7 II

Tento full frame systémový kompakt získává vysoká ocenění jako nejlepší přístroj této třídy. Těžko posoudit, nemá totiž skutečného konkurenta, existuje spousta mirrorless přístrojů s APS-C snímačem, avšak 24×36 nabízí jen tahle sedmička, nyní už v druhé generaci. Pojďme se na ni podívat.

Jaký je a komu je určen
Hlavní pokrok tohoto přístroje v kovovém těle utěsněném proti vlhkosti a prachu je ve stabilizovaném čipu. Tahle stabilizace funguje výtečně – na 1/20 sec při 70 mm ohnisku má velmi uspokojivou kresbu, klobouk dolů. Většina parametrů zůstala zachovaná z původní verze. Je to přístroj s výměnnými objektivy a elektronickým hledáčkem, má CMOS s 24 megapixely, procesor je Bionz X, elektronický hledáček s rozlišením 2,4 mega. Snímač má RGB Bayerovu masku, disponuje barevnými prostory sRGB a AdobeRGB. Třípalcový LCD displej je vyklápěcí s 1,2 mega pixely, nedotykový. Je podivuhodně plochý, zapadá do těla přístroje (poněkud špatně se vytahuje ven ze svého lůžka) a na sluníčku je obrázek na něm skoro dobře vidět. Ostření je hybridní, je tu 117 bodů – fotodiod s fázovou detekcí, a 25 bodů pro analýzu kontrastu. Díky tomuto systému přístroj ví, kterým směrem doostřovat, tím se zkracuje doba ostření o 30%. Citlivost se uvádí 100 až 25600 ISO, nicméně lze volit i 50 ISO; rozsah závěrky od 30 sec do 1/8000. Sériové focení je buď 3 nebo 5 fps. Video je HD 1920, přístroj má vstupy pro sluchátka a externí mikrofon. Zapisuje na SD nebo MS Duo karty, nabíjí se USB kabelem (lze dokoupit nabíječku). Má vestavěnou wifinu včetně NFC, je ovladatelný přes PlayMemories Mobile, avšak lze použít i dálkové ovládání Sony. Měří 127 x 94 x 48 mm, ale váží víc než původní sedmička, totiž 599g – to je tou stabilizací.

Je to špičkový fotoaparát, ovšem za profi cenu. Stojí bez desetikoruny padesát tisíc (únor 2015), já ho měl osazený objektivem Sony FE 28-70mm f/3,5-5,6 OSS za přívětivou cenu 13600, ovšem Vario Tessar od Zeisse pro tento přístroj stojí 32500. Je to tedy investice, a přístroj tudíž dlužno porovnávat nikoli s jinými mirrorlessy, nýbrž s plnoformátovými zrcadlovkami.

Výkonově se jim vyrovnává, cenově jeho tělo také, je ovšem mnohem menší. Nadále platí, co už jsem jednou o něm napsal. Přístroj vychází vstříc náročným uživatelům, kteří si přejí fotit na full frame, ale existující zrcadlovky jsou příliš velké a těžké. Tato potřeba je tu naplněna stoprocentně. Přístroj je osazen E-bajonetem. Lze tedy použít i objektivy určené pro někdejší NEX řadu, nyní A, a s adaptérem i objektivy určené pro zrcadlovky a polozrcadlovky Sony. Aparát je přiměřeně tak velký a tak těžký, jak je to příjemné. Chceme mít „něco v ruce“, když fotíme. V ruce ho držíme s příjemným pocitem stability a solidnosti.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná páčkou u spouště. Přední roller se oproti původnímu A7 schoval, celý ten grip je přepracovaný, je na něm teď spoušť s vypínačem a roller je zapuštěný do přední stěny gripu. Posledně jsem si stěžoval, že se plete s vypínačem, teď už se tedy neplete. K přepracování gripu – je to m.j. i důsledek zesílení přední stěny, aby byla solidnější a snesla použití těžkých objektivů s dlouhým ohniskem.

Další roller je pod zadní hranou, přesně vám na něj padne palec. V menu pak lze definovat jejich chování, zvláště pak co má přední a zadní roller ovládat při manuálním nastavení expozice. Na horní stěně ještě najdeme výrazný volič korekce expozic a volitelná tlačítka C1 a C2. Pro pořádek: C3 a C4 jsou na zadní stěně a lze na ně naložit cokoli ze širokého výběru funkcí.

Podstatný je kruhový volič režimů – je zde zelené AUTO (hm… chápu, lze mít tento aparát a fotit v automatickém režimu, ale je to škoda), dále pak scénické režimy, panorama a video a nezbytné PASM – režimy Program (automatika s možností korekcí a nastavení), priorita clony a času a plný manuál. Nabídku uzavírají dvě pozice pro uživatelské nastavení.

Pod hranou na zadní stěně je tlačítko pro menu vlevo a vpravo a definovatelné C3 tlačítko, dále pak kombinované tlačítko AF/MF a AEL. V menu lze nastavit jeho chování, například volbu focus peaking. Důležité je tlačítko Fn, tedy funkční menu. Ve dvou řadách je tam po šesti pozicích důležitých funkcí, takže do velkého menu se v podstatě nemusí chodit, jen pro základní nastavení funkcí přístroje. Čtyřcestný volič má na třech pozicích definované funkce, režim pohonu (singl, série, samospoušť)), nahoru je to režim displeje (vodováha, informace, histogram) a vpravo je ISO. Bývalo tam WB, ale to dnes přestalo být téma.. Automatika funguje bezvadně. Spodní pozice je ve výchozím nastavení neobsazená a lze ji v menu doplnit. Kruhový volič kolem tohoto čtyřcestného voliče lze také navolit, například na kreativní filtry. Musí se s tím ale opatrně, protože ať tam dáte cokoli, můžete nechtěným dotykem nastavit něco, o co nestojíte. No a vlevo dole je tlačítko pro prohlížení.

Menu má šest oddílů, fotomenu s devíti obrazovkami, setup – ozubené kolečko se sedmi, setup – aktovka se šesti. Menu pro wi-fi má dvě obrazovky, pro aplikace jednu a pro prohlížení dvě. Kdo měl někdy přístroj Sony bude tu brzy jako doma. Pokud jde o aplikace, i tento přístroj umí natahovat aplikace z internetu Sony nadále s českým zákazníkem nepočítá a je třeba se k odběru aplikací přihlásit coby cizinec. Samo připojení k wi-fi je skvěle jednoduché, do smartfonu je třeba instalovat free app PlayMemories Mobile a spojení je snadné a standardní.

Jak se s ním fotí
Startuje dvě vteřiny, tuto pomalost oproti zrcadlovce moc nechápu, nicméně v praxi to není omezující. Jediné s čím jsem se potýkal bylo automatické přepínání mezi elektronickým hledáčkem a displejem.
Ostření je velmi rychlé, v podstatě na úrovni zrcadlovek střední třídy. Je to i díky hybridnímu systému zaostřování, ten ovšem má jistá omezení. Fázová detekce nefunguje se všemi objektivy, nekomunikuje s objektivy přes LA-EA4 a dále, body fázové detekce jsou soustředěné kolem středu obrazu.

Stabilizace obrazu, to je hlavní kvalitativní posun oproti předchozímu modelu. Pozoruhodná je schopnost systému spojit stabilizační úsilí stabilizátoru na čipu, v těle přístroje, a eventuálnímu stabilizátoru v objektivu. Podle klasických pravidel se to kombinovat nemá (viz např. kolize Olympusů se stabilizovanými čipy se stabilizovanými objektivy MFT Panasonic). Zde to ale funguje. Výrobce uvádí, že optická stabilizace objektivů OSS (Optical Steady Shot system ) vyrovnává výkyvy, kdežto stabilizátor snímače pohyby ve třech osách, nahoru, dolů a v ose. Je to vidět i na schématu:

To ovšem vyvrací domněnky, že jde o implementaci systému Olympus, ten je pětiosý rovnou na čipu, kdežto zde jde o spolupráci dvou elementů, podle některých zdrojů jde o přepínání systémů. Buď jak buď, 1/20 na f=70mm je pěkný výkon. Nicméně – obecně vzato – nechápu ta tvrzení o 5 EV delším času atd., protože podle zavedeného úzu by na 70 mm měla být 1/70 sec, dejme tomu 1/25 s rezervou. Pak bychom se měli dostat někam na desetinu vteřiny a to ani náhodou. I ta 1/125 je velmi hypotetická… ale to jen na okraj pozastavení nad stabilizací tohoto přístroje.

Použitý objektiv 28-70/3.5-5.6 má velmi dobrou kvalitu za poměrně nízkou cenu. Jeho soudková vada na 28 mm je zanedbatelná.

Také vinětace se v praxi nebude projevovat ani na plné světelnosti.

Firmware přístroje je inzerován jako bojovník proti difrakci, onomu nepříjemnému jevu, vznikajícímu ohybem světelných vln kolem ostrých hran clony – při vysokých clonách. U tohoto objektivu lze při 70 mm nastavit až nevídanou clonu F36. Nicméně i zde platí, že kresba vrcholí na cloně F8.0, při F11 je dobrá, ale pak jde dolů.

Úžasný je výkon přístroje pokud jde o vysokou citlivost. Jsem v tomto ohledu liberál, zastávám zásadu, že šum nekouše a že je lepší fotka trochu zašuměná než hodně rozhýbaná. U obrázku s 24 miliony pixelů nevidí,m moc velký smysl šťourat se v jeho výřezu 550 x 320 bodů, ty fotky s vysokým ISO jsou v ukázkách a podívejte se na ně sami.

Shrnutí
Sony Alpha 7 II je vyzrálý přístroj, který doplnil skvělé vlastnosti svého předchůdce o fungující optickou stabilizaci a výkonnější zaostřování. Je vhodný k univerzálnímu použití, při živé fotce bude jeho předností menší nápadnost ve srovnání s full frame zrcadlovkami. Jeho tělo je levnější než výkonově odpovídající zrcadlovky. Jeho výběr optiky ovšem není tak široký jako nabízí Canon a Nikon v zrcadlovkové branži. To je třeba v úvahách zvážit. Není sporu o tom, že se v tomto ohledu bude situace zlepšovat. Rozhodně jde o investici na dlouhá léta, přístroje této třídy dosahují takové úrovně, že hned tak nebudou překonané tak, že by musely jít do starého železa. Pardon, v tomto případě do starého magnézia.

Ukázky:

1 a 2 rozsah zoomu setového objektivu, 13 při 1600 ISO, 14 stabilizace – 1/20 sec, 15 a 16 efekty.