|
Nedávným oznámením ful frame zrcadlovky Alfa 900 dalo Sony jasně najevo, že se hodlá ucházet o hodně velký podíl na slunci ve třídě přístrojů pro znalce. Letos v lednu oznámilo dvojici, která se liší hlavně počtem megapixelů. Vyzkoušeli jsme větší z nich, A 350.
Jaký je a komu je určen Vzhledově to není žádný krasavec, je to robustní, poněkud bakelitově vyhlížející aparát, který poznáte i potmě podle křápavého zvuku závěrky. Rozměry má 131 x 99 x 75 mm a váží 632 g. Napájí ho li-ion aku NP-FM500H, zapisuje na karty Compact Flash I a II, nikoli na MemoryStick Duo, to umí jen starší bratři A700 a A900. Zapisuje ve formátech JPEG a RAW, včetně obého naráz. Výstup je vysokorychlostní USB 2.0. Ovládání a menu
Ovládání je silná stránka toho přístroje. Zapíná se šoupátkem na levou ruku pod horní hranou – velmi snadno se nahmátne i poslepu. Vlevo od hledáčku je kruhový volič. Nabízí obvyklou sadu PASM (programovatelná automatika, priorita clony / času a plný manuál), automat a scénické režimy, vypnout blesk, portrét, krajinu, makro, sport, soumrak a noční portrét (v praxi blesk do pomalého času). Vpravo od hledáčku je šoupátko pro live view. To je geniálně jednoduché řešení a uvítá ho každý, kdo si zvykne s live view pracovat. Live view je zde skvělý, m.j,. i díky tomu, že live view má v těle hledáčku ukrytý vlastní senzor. Pod ním je tlačítko pro samospoušť / sériové focení, vpravo od nich tlačítko pro volbu ISO. Na vrcholu úchopu je spoušť a roller (ovládací kolečko, je zde jen jedno, při manuálním režimu ovládá clonu, po stisknutí tlačítka pro expoziční kompenzaci rychlost závěrky. Tlačítko pro expoziční kompenzaci je pod horní hranou. Vedle něho je kolečko pro korekci oční vady hledáčku. Vpravo od něho je uzávěr expozice AEL a tlačítko pro digitální zoom při live view. Zadní stěna nabízí vlevo od LCD tlačítka pro menu, režim displeje, koš a prohlížení, vpravo je nahoře Fn tlačítko (funkční menu), čtyřcestný volič a dole je přepínač stabilizace obrazu. Ta má navíc signalizaci v hledáčku – kde dává najevo, jak moc s přístrojem klepeme. Vždycky mě udivovalo, proč výrobci tímto čidlem nevybavují všechny fotopřístroje. Menu a stavový displej: ten je promítán ve dvou velikostech na vyklápěcí LCD, na to jsme si zvykli už u Minolty. Bohužel tu není přímý přístup, to je škoda a modelu A700 je to značné ochuzení. Vpravo od LCD, připomenu, je Fn tlačítko. Po jeho stisku se dostaneme k ovládání režimu blesku, měření expozice, automatického zaostření, oblasti autofokusu, vyvážení bílé a optimalizace dynamického rozsahu (viz níže). To je velmi pohodlné a vcelku s tím v praxi vystačíme ve většině případů. Samo menu je jednoduché, fotomenu má jen dvě obrazovky, v té první se nastavuje velikost obrazu , poměr stran a komprese, ale také „vlastní nastavení“ – zde můžeme nastavit kontrast, sytost barev a doostření u šesti „stylů, sedmý je černobílý a osmý Adobe RGB. Nastavení blesku nabízí ADI blesk, kdy kromě předblesku přístroj bere v úvahu i načtenou vzdálenost roviny zaostření. V setup menu najdeme obvyklé položky, za zmínku stojí režim čištění snímače, kterým zvedneme zrcátko a umožníme přístup dovnitř. Jak se s ním fotí Rychlost je velmi dobrá, nabíhá od zapnutí do 1,1 sec, zpoždění spouště při snímání digitálních stopek na monitoru bylo neměřitelné jak s namáčknutím, tak bez namáčknutí spouště, tudíž v praxi naprosto bezproblémové. Obrazová kvalita odpovídá nárokům kladeným na DSLR s velikostí čipu APS-C. V nižších hodnotách ISO jsou snímky vynikající, ve vyšších jsou poněkud měkčí. Digitální zoom je možný při live view režimu. Je mu dedikováno tlačítko, které je zcela vpravo nahoře – k ničemu jinému neslouží a když ho zmáčkneme, hlásí neplatnou operaci. Asi by bylo dobré mu přiřadit i jinou funkci, například zvětšování/zmenšování při prohlížení (nesmyslně se to dělá tlačítkem Fn), ale při live view je užitečný – zmenšuje oblast načítání obrazu, takže získáme prodloužení ohniska 1,4x a 2x, slouží tedy jako jakýsi digitální telekonvertor – samozřejmě výsledkem jsou menší obrázky, 7 a 3,5 megové. Zde je srovnání:  Optimalizace dynamického rozsahu není nic jiného, než „D-lighting, tedy digiální blesk neboli vyjasňování stinných partií. Některé modely DSLR Sony mají tuto funkci velmi silnou, zde je naopak překvapivě neúčinná. Má tři stupně, vypnuto, normální a silnější, nicméně ve výsledku jsou rozdíly nepatrné:  Nastavení bílé je v automatickém režimu v žárovkovém světle velmi špatné, naopak předvolba žárovka je dobrá a samozřejmě ruční nastavení „to jistí“ – je velmi jednoduše nastavitelné, přes Fn se dostaneme k nastavení bílé a stisknutím spouště získáme dočasný obrázek, který uložíme tlačítkem SET do paměti a tím se ruční WB nastaví. Všechny předvolby lze ladit do teplejšího či studenějšího tónu. Lze nastavit i podle stupňů Kelvin. 
Šum nepřináší žádná překvapení, do 800 ISO, no, do 400 ISO je bezproblémový, při ISO 1600 jsou potíže a ty vrcholí při ISO 3200. V fotomenu lze zapnout/vypnout omezení šumu při dlouhých expozicích a vysokých ISO, ale prakticky to nemá velký efekt. Na naší ukázce vpravo je výřez 1:1 z obrázku 1600 ISO, dole pak je ukázka vlevo s omezením šumu, vpravo bez omezení snímku při 3200 ISO, zase je to výřez 1:1.  Live view je další lahůdka přístroje, spolu s výklopným LCD displejem. Zapíná a vypíná se šoupátkem a díky AF na kontrast lze namáčknout spoušť, tím zaostřit a pak po libosti domáčknout a exponovat. Dokud live view nemáte, pohodlně můžete brblat, že je to k ničemu, ale jakmile ho budete mít, zvlášť v tak komfortním provedení, věřím že se k němu budete vracet. Zde je jeho schéma:  Stabilizace obrazu se vypíná/zapíná vpravo dole, o indikaci „třasu“ už šla řeč. Právě tento indikátor , myslím, poněkud zkresluje test, protože i při vypnutém stabilizátoru na něj dávám pozor… Nicméně počet použitelných snímků při delší expozici z ruky (do 1/5 sec při f=70 mm) je výrazně vyšší při zapnutém stabilizátoru. Stejně si myslím, že nejlepší stabilizátor je stativ… Ne vždy ho máme po ruce. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|
Nedávným oznámením ful frame zrcadlovky Alfa 900 dalo Sony jasně najevo, že se hodlá ucházet o hodně velký podíl na slunci ve třídě přístrojů pro znalce. Letos v lednu oznámilo dvojici, která se liší hlavně počtem megapixelů. Vyzkoušeli jsme větší z nich, A 350.
Jaký je a komu je určen Vzhledově to není žádný krasavec, je to robustní, poněkud bakelitově vyhlížející aparát, který poznáte i potmě podle křápavého zvuku závěrky. Rozměry má 131 x 99 x 75 mm a váží 632 g. Napájí ho li-ion aku NP-FM500H, zapisuje na karty Compact Flash I a II, nikoli na MemoryStick Duo, to umí jen starší bratři A700 a A900. Zapisuje ve formátech JPEG a RAW, včetně obého naráz. Výstup je vysokorychlostní USB 2.0. Ovládání a menu
Ovládání je silná stránka toho přístroje. Zapíná se šoupátkem na levou ruku pod horní hranou – velmi snadno se nahmátne i poslepu. Vlevo od hledáčku je kruhový volič. Nabízí obvyklou sadu PASM (programovatelná automatika, priorita clony / času a plný manuál), automat a scénické režimy, vypnout blesk, portrét, krajinu, makro, sport, soumrak a noční portrét (v praxi blesk do pomalého času). Vpravo od hledáčku je šoupátko pro live view. To je geniálně jednoduché řešení a uvítá ho každý, kdo si zvykne s live view pracovat. Live view je zde skvělý, m.j,. i díky tomu, že live view má v těle hledáčku ukrytý vlastní senzor. Pod ním je tlačítko pro samospoušť / sériové focení, vpravo od nich tlačítko pro volbu ISO. Na vrcholu úchopu je spoušť a roller (ovládací kolečko, je zde jen jedno, při manuálním režimu ovládá clonu, po stisknutí tlačítka pro expoziční kompenzaci rychlost závěrky. Tlačítko pro expoziční kompenzaci je pod horní hranou. Vedle něho je kolečko pro korekci oční vady hledáčku. Vpravo od něho je uzávěr expozice AEL a tlačítko pro digitální zoom při live view. Zadní stěna nabízí vlevo od LCD tlačítka pro menu, režim displeje, koš a prohlížení, vpravo je nahoře Fn tlačítko (funkční menu), čtyřcestný volič a dole je přepínač stabilizace obrazu. Ta má navíc signalizaci v hledáčku – kde dává najevo, jak moc s přístrojem klepeme. Vždycky mě udivovalo, proč výrobci tímto čidlem nevybavují všechny fotopřístroje. Menu a stavový displej: ten je promítán ve dvou velikostech na vyklápěcí LCD, na to jsme si zvykli už u Minolty. Bohužel tu není přímý přístup, to je škoda a modelu A700 je to značné ochuzení. Vpravo od LCD, připomenu, je Fn tlačítko. Po jeho stisku se dostaneme k ovládání režimu blesku, měření expozice, automatického zaostření, oblasti autofokusu, vyvážení bílé a optimalizace dynamického rozsahu (viz níže). To je velmi pohodlné a vcelku s tím v praxi vystačíme ve většině případů. Samo menu je jednoduché, fotomenu má jen dvě obrazovky, v té první se nastavuje velikost obrazu , poměr stran a komprese, ale také „vlastní nastavení“ – zde můžeme nastavit kontrast, sytost barev a doostření u šesti „stylů, sedmý je černobílý a osmý Adobe RGB. Nastavení blesku nabízí ADI blesk, kdy kromě předblesku přístroj bere v úvahu i načtenou vzdálenost roviny zaostření. V setup menu najdeme obvyklé položky, za zmínku stojí režim čištění snímače, kterým zvedneme zrcátko a umožníme přístup dovnitř. Jak se s ním fotí Rychlost je velmi dobrá, nabíhá od zapnutí do 1,1 sec, zpoždění spouště při snímání digitálních stopek na monitoru bylo neměřitelné jak s namáčknutím, tak bez namáčknutí spouště, tudíž v praxi naprosto bezproblémové. Obrazová kvalita odpovídá nárokům kladeným na DSLR s velikostí čipu APS-C. V nižších hodnotách ISO jsou snímky vynikající, ve vyšších jsou poněkud měkčí. Digitální zoom je možný při live view režimu. Je mu dedikováno tlačítko, které je zcela vpravo nahoře – k ničemu jinému neslouží a když ho zmáčkneme, hlásí neplatnou operaci. Asi by bylo dobré mu přiřadit i jinou funkci, například zvětšování/zmenšování při prohlížení (nesmyslně se to dělá tlačítkem Fn), ale při live view je užitečný – zmenšuje oblast načítání obrazu, takže získáme prodloužení ohniska 1,4x a 2x, slouží tedy jako jakýsi digitální telekonvertor – samozřejmě výsledkem jsou menší obrázky, 7 a 3,5 megové. Zde je srovnání: Optimalizace dynamického rozsahu není nic jiného, než „D-lighting, tedy digiální blesk neboli vyjasňování stinných partií. Některé modely DSLR Sony mají tuto funkci velmi silnou, zde je naopak překvapivě neúčinná. Má tři stupně, vypnuto, normální a silnější, nicméně ve výsledku jsou rozdíly nepatrné: Nastavení bílé je v automatickém režimu v žárovkovém světle velmi špatné, naopak předvolba žárovka je dobrá a samozřejmě ruční nastavení „to jistí“ – je velmi jednoduše nastavitelné, přes Fn se dostaneme k nastavení bílé a stisknutím spouště získáme dočasný obrázek, který uložíme tlačítkem SET do paměti a tím se ruční WB nastaví. Všechny předvolby lze ladit do teplejšího či studenějšího tónu. Lze nastavit i podle stupňů Kelvin.
Šum nepřináší žádná překvapení, do 800 ISO, no, do 400 ISO je bezproblémový, při ISO 1600 jsou potíže a ty vrcholí při ISO 3200. V fotomenu lze zapnout/vypnout omezení šumu při dlouhých expozicích a vysokých ISO, ale prakticky to nemá velký efekt. Na naší ukázce vpravo je výřez 1:1 z obrázku 1600 ISO, dole pak je ukázka vlevo s omezením šumu, vpravo bez omezení snímku při 3200 ISO, zase je to výřez 1:1. Live view je další lahůdka přístroje, spolu s výklopným LCD displejem. Zapíná a vypíná se šoupátkem a díky AF na kontrast lze namáčknout spoušť, tím zaostřit a pak po libosti domáčknout a exponovat. Dokud live view nemáte, pohodlně můžete brblat, že je to k ničemu, ale jakmile ho budete mít, zvlášť v tak komfortním provedení, věřím že se k němu budete vracet. Zde je jeho schéma: Stabilizace obrazu se vypíná/zapíná vpravo dole, o indikaci „třasu“ už šla řeč. Právě tento indikátor , myslím, poněkud zkresluje test, protože i při vypnutém stabilizátoru na něj dávám pozor… Nicméně počet použitelných snímků při delší expozici z ruky (do 1/5 sec při f=70 mm) je výrazně vyšší při zapnutém stabilizátoru. Stejně si myslím, že nejlepší stabilizátor je stativ… Ne vždy ho máme po ruce. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
