Nezařazené

Sony 7R krátce v ruce

Už brzy budu psát bilanci Co mě vzalo v roce 2013 a tenhle full frame od Sonyho v článku nebude chybět. Je to skutečně NEX se snímačem 24 x 36 mm, ve dvou verzích, 36 a 24 mega. Model A7R má rozlišení 36 mega, je bez filtru a ostří na kontrast na čipu. Čip je podle všeho stejný, jako v Nikonu D800E. Jeho procesor Bionz X, hledáček s rozlišením 2,4 mega. Třípalcový LCD displej je vyklápěcí s 1,2 mega pixely. všechny další parametry jsou na špičkové úrovni. Citlivost 100 až 25600 ISO, rozsah závěrky od 30 sec do 1/8000. Sériové focení je pomalejší, ovšem jde o full frame – buď 3 nebo 5 fps. Video je HD 1920, přístroj má vstupy pro sluchátka a externí mikrofon. Zapisuje na SD nebo MS Duo karty. Má vestavěnou wifinu včetně NFC. Váží 474 g, měří 127 x 94 x 48 mm . Je dokonce menší než MFT  Olympus E-M1, který měří 130 x 94 x 63 mm. Znamená to, že novinka se rozměrově a váhově opravdu blíží řadě NEX, model NEX7 váží 400 g a míry má 120 x 67 x 43 mm. Zkoumaný model je předprodukční vzorek, to je třeba brát při posuzování v úvahu.


NEX sedmičku hodně připomíná i vzhledově, opět je to nádherný kus designu a ultrapečlivého zpracování. A hlavně, je podstatně lépe ovladatelný (mluvím o modelu 7R, ale týká se to samozřejmě i „sedmičky bez přívlastku“). Menu má podobně řešené jako mají Sony Alfy, tedy není tu žádné obrázkové rozhraní a tlačítko, které každou chvíli znamená něco jiného, což je něco, na co si nemůžu zvyknout na NEXech.

Přístroj vychází vstříc náročným uživatelům, kteří si přejí fotit na full frame ale existující zrcadlovky jsou příliš velké a těžké. Tak – tato potřeba je tu naplněna stoprocentně. Aparát je tak velký a tak těžký, jak je to příjemné. Chceme mít „něco v ruce“ když fotíme. V ruce ho držíme s příjemným pocitem stability a solidnosti.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou u spouště, to je nepochybně nejpříjemnější a nejvíce operativní řešení, známe ho především z Nikonů. Přední roller je při pohledu shora pěkně vysunutý dopředu na úchopu, ale v praxi je přece jen hodně blízko a oba ovládací prvky se trochu pletou. Na to je třeba si zvyknout. Další roller je pod zadní hranou, přesně vám na něj padne palec. V menu pak lze definovat jejich chování, zvláště pak co má přední a zadní roller ovládat při manuálním nastavení expozice. Na horní stěně ještě najdeme výrazný volič korekce expozice. Tlačítko C1 je definovatelné. Navolil jsem si tam nastavení pohyblivého ostřicího bodu. Ve výchozím nastavení se totiž musí kvůli přesunu bohu jít do menu a to je hodně nešikovné – ovšem toto nastavení to řeší.


Další pracoviště je na zadní stěně. Pod hranou je tlačítko pro menu a definovatelné C2 tlačítko, dále pak kombinované tlačítko AF/MF a AEL. V menu lze nastavit jeho chování, například volbu focus peaking. Důležité je tlačítko Fn, tedy funkční menu. Ve dvou řadách je tam po šesti pozicích důležitých funkcí, takže do velkého menu se v podstatě nemusí chodit, jen pro základní nastavení funkcí přístroje. Kruhový volič má na třech pozicích definované funkce, režim pohonu (singl, série, samospoušť)), nahoru je to režim displeje (vodováha, informace, histogram) a vpravo je WB. Spodní pozice je neobsazená a lze ji v menu doplnit. Kruhový volič kolem tohoto čtyřcestného voliče slouží v základním nastavení na volbu ISO, ale to je nešikovné, protože si to snadno rozhodíte. Lépe je nastavit ISO na třetí uživatelské tlačítko C3, které v režimu prohlížení slouží k mazání. No a vlevo dole je tlačítko pro prohlížení.


Menu má šest oddílů, fotomenu se sedmi obrazovkami, setup – ozubené kolečko se šesti, setup – aktovka taky se šesti. Menu pro wi-fi má dvě obrazovky, pro aplikace jednu a pro prohlížení dvě. Je toho tam opravdu hodně, podrobnější popis si nechám pro důkladnou recenzi sedmičky „normál“, která má menu totožné. Zde jen upozorním, že obsah menu je hodně podobný menu v řadě Alfa, že se tu setkám s nastavením dynamického rozsahu, jsou zde rozsáhlé možnosti bracketingu a snímání HDR – jak jsme si na přístrojích Sony zvykli. Pokud jde o aplikace, i tento přístroj umí natahovat aplikace z internetu, ovšem tato funkce je zatím u Sonyho nepochopitelně ne-přítulná. S českým zákazníkem se moc nepočítá a je třeba se k odběru aplikací přihlásit coby cizinec. Tuto trapnou proceduru jsem popisoval před rokem v recenzi Sony NEX 5R a nic se od té doby nezměnilo. Zato připojení k wi-fi je skvěle jednoduché, do smartfonu je třeba instalovat free app PlayMemories Mobile a spojení je snadné a standardní.

Jak se s ním fotí
Po zapnutí startuje za dvě vteřiny, je to přece jenom kompakt. Ovladatelnost je skvělá, zvláště pak, když vychytáte přes menu některé drobnosti, hlavně když utrhnete ISO-drápky tomu kolečku kolem čtyřcestného voliče.

Obrazová kvalita je úžasná, přičemž podotýkám znovu, že jsem měl předprodukční vzorek a dokonce se sami můžete přesvědčit, že se přístroj v EXIF nehlásí jako Sony A7R, ale jako MODEL-NAME. Měl jsem k disposici objektiv Zeiss 55/1.8. Poněkud vinětuje, ovšem kresbu má naprosto dokonalou. Zde je srovnání:


Byl jsem zvědavý na funkčnost nového procesoru Bionz, který by měl eliminovat vliv difrakce, tedy ohybu světelných paprsků přes lamely clony při vysokých hodnotách. Těžko soudit, muselo by se srovnávat, ale zázraky nelze čekat. Elektronický hledáček je výtečný. V menu je třeba volit, zda má uazovat reál anebo pomáhat při komponování. když reál, tak v nízkých světelných hladinách je obraz tmavý. Háček je v tom, že histogram, který si navolíte do hledáčku, reaguje na to co vidíte a ne na to co bude na fotce. Takže to je třeba ohlídat. Zkoušel jsem i objektivy Nikon přes redukční kroužek Novoflex, nicméně ruční ostření není moje silná stránka. Přístroj má velmi dobře zajištěné ostření přes zvýraznění kontur focus peaking. Dokud používáte delší ohnisko, funguje to velmi příjemně a spolehlivě, ale s krátkým ohniskem vám focus peaking hlásí „všechno ostré“ – zohledňuje velkou hloubku ostrosti. Výborné je automatické nastavení WB, v podstatě nemá smysl se jiným nastavením trápit.

Šum je minimální – toto je 100% výřez při 12800 ISO, výřez z obrázku který má přes 7000 bodů…


Zde je ovšem srovnání čtyř různých použitých stupňů ISO. Krátce, problém s citlivostí nemusíte řešit.


Rychlost ostření plyne z použité technologie ostření na kontrast (model A7 24 megapixelů má hybrid kontrast / fázová detekce). Znovu opakuji, že šlo o předprodukční vzorek, takže se omezím na konstatování, že zde je prostor ke zlepšování. Pro statickou fotografii je ostření zcela dostačující, ovšem pro živou fotku s ním narazíme na problémy, pokud se ve finální verzi ostření nezrychlí. Shrnutí Sony A7R je převratný model, čip 24×36 v těle s rozměry kompaktu. Sony jím zahajuje novou modelovou řadu a troufnu si předpovědět, že novou éru. Přístroje tohoto druhu budou vhodné zejména pro rychlou živou fotku kontaktního typu právě díky své nenápadnosti. K disposici jsou objektivy 55/1.8, dále 35/2.8 a 24-70/4 od Zeisse a 40/200/4 od Sonyho, do konce příštího roku bude celkem patnáct objektivů. Ovšem přes redukční kroužky lze použít objektivy takřka libovolné značky, pravda, s ručním ostřením. 37 megapixelů ve spojení s dokonalou optikou dávají skvělé výsledky zvláště při portrétní a studiové fotografii.

Ukázky:

Ukázka číslo 10 je silné protisvětlo, 11 při 1600 ISO a 12 při 5000 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12