Loni jsem byl 17. listopadu s Canonem a Tamronem 24-70/2.8 G2, o rok dřív se Sigmou 35/1.4. Letos to tedy byl Sony A7R Mk III a v titulku zmíněná šestnáct pětatříca. Ony jsou masovky tohoto druhu zajímavá fotografická výzva. Obecně vzato, víc se tam uplatní širší záběr, tedy kratší ohnisko.
Loni jsem byl 17. listopadu s Canonem a Tamronem 24-70/2.8 G2, o rok dřív se Sigmou 35/1.4. Letos to tedy byl Sony A7R Mk III a v titulku zmíněná šestnáct pětatříca. Ony jsou masovky tohoto druhu zajímavá fotografická výzva. Obecně vzato, víc se tam uplatní širší záběr, tedy kratší ohnisko. Pětatřicítka, ale i ta čtyřiadvacítka je někdy málo širokoúhlá, teď se bavíme o plnoformátových fotoaparátech. Abych nešel na nervy čtenářům vybaveným přístroji s APS-C čipem, základní setový objektiv 18-55, což je standard a klasika, má ekvivalent cca 28-80 mm ohniska objektivu na přístroji s kinofilmových formátem. Je to klasický rozsah univerzálního objektivu pro živou fotografii a na kratší straně se i v davu dobře uplatní. Nicméně vždycky radím těm, kdo si už zvykli na širokoúhlé vidění, aby investovali do objektivu s rozsahem cca 10-20 mm a to je právě rozsah, který odpovídá oné 16-35.
Pojďme tedy do toho.
Ta pětatřicítka, tedy delší konec rozsahu zmíněného objektivu, je umírněně širokoúhlý objektiv. Málo deformuje postavy, zachytí prostředí i dominantní objekt, zde je to postava skauta střežícího pamětní desku. 
Ovšem zachytit samo zapalování svíček pod deskou, to je celkem problém. Tady se jednoznačně uplatnilo těch 16 mm a samozřejmě výklopný displej. Jinak než z úrovně svíček se to v podstatě nedá ani vyfotit, lidi se sklánějí nad svíčkami, není jim vidět do obličeje atd. Musí se ovšem počítat s určitým zkreslením. Jakmile ale jde o takovouto fotku dokumentárního typu, zkreslení (viz holčička u levého okraje) divák promine, doufám.
To zkreslení je nevyhnutelné, na téhle fotce se projevuje na domech na Staroměstském náměstí, vypadají jako zborcené. Přiznám se k jednomu kiksu… Před lety jsem získal 16-35 objektiv a fotil jím svatbu. Na displeji fotoaparátu vypadaly fotky skvěle – byly malinké. Ale jakmile jsem je viděl na obrazovce, vypadaly šíleně, lidi měli hlavy jako melouny! Od té doby jsem na ty šestnáctky hodně opatrný, nicméně při reportážní fotce se dobře uplatní. Fotka je z klidné chvíle, než začala samotná demonstrace.
Brzy na to demonstrace vypukla. Při použití silně širokoúhlého objektivu (10 mm na APS-C) je třeba mít na fotce nějakou dominantu, zde je to kontrastující dvojice dvou politiků. Důležitá je i věž Staroměstské radnice, protože definuje umístění. Je dobře, že jsou tu vidět tři tváře účastníků, ono není dobré, když jsou lidi na fotce zády. Tahle fotka, myslím, docela dobře charakterizuje náladu této zatím poslední pražské politické demonstrace.
Zmiňoval jsem se o dominantě. Demonstranti měli papíry formátu A4 s výzvou DEMISI. V médiích se objevila fotka pořízená naopak dlouhým ohniskem z dálky, kde byly ty papírky díky zkrácení perspektivy jeden na druhém. I to bylo dobré řešení, které vedlo k výsledku. Já ovšem byl uprostřed toho dění a fotil jsem to na krátkou vzdálenost. Pak ovšem to musí být hodně krátká vzdálenost, od prvního papíru jsem byl snad třicet centimetrů. V průhledu pak vyniká žena s praporem v ruce. Opakuji, je třeba jít ultraširokým objektivem hodně blízko, aby dominanta opravdu dominovala.
Ještě k tomuto obrázku – fotil jsme ho vlastně natřikrát, pokaždé v režimu sériového focení. Dole to vidíte. Nejdřív byla série pěti snímků. Pak jsem si všiml slečny s nápisem – fotka v rámečku – a požádal ji, aby zvedla ruku. Následovala další série a doma jsem vybral fotku označenou oválem – na ní byly obličeje nejlíp vidět.
Oblíbená je technika „fotoaparát nad hlavou“ – i tady je výhodné mít přístroj s výklopným displejem. Snažil jsem se dostat se co nejblíž k obrázkům na laťce, ovšem tohle bylo dosažitelné maximum. A zase, všimněte si perspektivního zkreslení. Ono obecně, čím je přístroj výš nebo níž od vodorovné osy, tím je zkreslení větší.
No ale někdy… není to krátké ohnisko všechno. Vidím pejska v zákrytu s vlajkou, ostřím (průběžné ostření), zoomuju nahoru se šestnácti… ale vlajka mi ho přikryje. Takže je tu jen jedna fotka, ohnisko 17 mm – a nezbývá než ořez. Naštěstí se řeže ze čtyřiceti mega docela snadno…
Je tu jeden obecný problém – tyhle akce se odehrávají odpoledne, pak brzy padne světlo a je tma. A to se blbě fotí, ať si kdo chce co chce říká o ostření při mínus 4EV – jsou to pindy staré Mindy…
Chcete znát názor prodejce, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky objektivu Sony 16-35/2.8 GM?
