Nezařazené

Sony 100 mm F 2,8 Macro

Sony 100 mm F 2,8 Macro Objektivy s možností makrorežimu a s pevnou ohniskovou vzdáleností tvoří zajímavou kategorii v oblasti fotografické optiky. Takový objektiv nabízí i Sony ke své řadě SLR Alfa, současně reprezentované jediným modelem, “stovkou”.

Sony 100 mm F 2,8 Macro Objektivy s možností makrorežimu a s pevnou ohniskovou vzdáleností tvoří zajímavou kategorii v oblasti fotografické optiky. Takový objektiv nabízí i Sony ke své řadě SLR Alfa, současně reprezentované jediným modelem, “stovkou”.

Na prvním snímku nahoře vidíte tlačítko pro aretaci ostření a přepínač rozsahu ostření. Na snímku dole je vidět výtah pro zobrazení makra 1:1

V éře analogové fotografie bývaly objektivy s ohniskovou vzdáleností kolem 100 mm označované jako “portrétní”. Bylo to proto, že objektivy tohoto typu už tolik nezkreslovaly obličej (čím kratší ohnisko, tím výraznější je perspektiva a na obličeji tedy je nos relativně větší oproti uším) a také jeho hloubka ostrosti byla nižší, takže pozadí bylo příjemně rozostřeno. Pozice těchto “stovek” v oblasti DSLR je poněkud jiná. Konkrétně Sony Alfa A100 má snímač velký 23.6 x 15.8 mm, takže nominální ohniskovou vzdálenost je třeba násobit faktorem 1,5x,. Tento objektiv má tudíž ohnisko odpovídající 150mm kinofilmového přístroje, je to tedy slabý “tele” objektiv.

Další podstatný rys objektivů tohoto typu souvisí s jeho optickými vlastnostmi. Má pevné ohnisko, takže se dá předpokládat lepší kvalita kresby. Objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností (typu “zoom”) mají vždy určité kompromisy. Pevná ohniska mají oproti nim optimalizovanou kresbu a navíc, tento objektiv má příjemně velkou světelnost F2.8. Lze ho tedy používat i při živé fotografii v interiéru -o to lépe, že Sony Alfa má stabilizaci na snímači, tudíž stabilizuje obraz, i když je použit jakýkoli objektiv, tedy i tento. Lze počítat se stabilizací aspoň o dva stupně, takže, pokud bychom bez stabilizace s tímto objektivem spolehlivě udrželi 1/150 sec, lze si troufnout na expozici cca 1/30 sec. Té lze při zvýšené citlivosti ISO i v interiéru obvykle dosáhnout.

Přístroj je řešen jako “makro”. Má mimořádně dlouhý výtah, takže umožňuje snímání objektů až v poměru 1:1.
To znamená, že při šířce čipu cca 24 mm bychom měli získat obraz objektu dlouhého 24 mm přes celou šířku obrazu. Experimentem snadno zjistíme, že tomu skutečně tak je a že ukazatel 1:1 vyznačený na tubusu objektivu mluví pravdu. Plyne z toho oovšem zajímavý závěr.
Poměr 1:1 byl tradičně pokládán za základní charakteristiku “makra”. Ovšem při snímání na kinofilm to znamenalo, že na plnou šíři kinofilmového políčka se vešel objekt dlouhý 36 mm, kdežto při použití DSLR je to objekt menší, tedy 24 mm. Poměr 1:1 tedy fakticky znamená při použití digitální zrcadlovky větší obrazové zvětšení, nebo, chcete-li, větší přiblížení. Musíme ovšem počítat s tím, že i hloubka ostrosti je potom relativně menší. Lov na hmyz věru není snadná záležitost a po pokusech s tímto přístrojem smekám před úspěšnými autory makrofotografií ještě hlouběji než kdykoli před tím, a to je co říct.

Technická data

Sony 100 mm F 2,8 Macro je objektiv použitelný jak v kinofilmových přístrojích Minolta, tak v DSLR. Jejich efektivní ohnisko je ovšem různé – v prvním případě je to nominálních 100 mm, v druhém ekv. 150 mm. Liší se i úhel záběru, v kinofilmovém přístroji je to 24 stupňů, na DSLR je to 16 stupňů. Světelnost je F2.8., nejmenší clona F32.Objektiv má 8 členů v 8 skupinách a devítilamelovou irisovou clonu. Průměr pro filtr je 55 mm. Velikost je 75×98,5 mm, váha 505 g.

Přístroj je vybaven aretací ostření. To je velmi užitečné zařízení. Lze samozřejmě použít AEL tlačítka na přístroji, ale tento “lock” rovnou na tubusu objektivu se snadněji ovládá při piplavé makrofotografické práci. Při režimu autofokus je ostřicí kroužek blokován. Objektiv má přepínání, v omezeném výtahu dovolí “makro” jen do poměru 1:4. Při ostření tedy objektiv méně “pátrá”, ostření je rychlejší. Kresba je optimální kolem F5.6, jak je vidět z ukázek. Není to překvapující zjištění, nicméně odstup je zde poměrně velký, snímání na plný otvor nevede k dobrým výsledkům a od clony F11 kresba také povážlivě vadne. Je ale vcelku vyrovnaná po celé ploše obrazu, není tedy žádný významný úbytek kresby v rozích.

V praxi

Objektiv jsem zkoušel na Sony A100. To je přístroj zaměřený na běžné fotografování. Při makrofotografii je dobře ho zapnout na bodové středové měření, ostatně scénický režim “makro” v zrcadlovkách není v podstatě nic jiného, než právě přepnutí na střed. Ale i pak byly někdy problémy v tom, že ve skutečnosti ostřil až 15 mm za bod, na který byl středový ostřicí bod zaměřen. Při makrofofografii byl proto doporučoval spíš ruční zaostřování. Jeho schopnost vykreslit až 1:1 fotografovanou předlohu je ovšem vynikající a plně opodstatní vysokou pořizovací cenu v řádu 26 tisíc korun.

Na ukázkách (clonová řada 2.8 / 4 / 5.6/ 8 / 11 / 16 je zřetelně vidět kolísání kresebného výkonu. Nejlepší kresba je v rozsahu F5.6 – F8

 

Ukázky
1 – 5 plné rozlišení snímků, ze kterých jsou pořízeny výřezy 1:1 na přehledné tabulce nahoře. Ostatní snímky byly pořizovány za běžného denního osvětlení s různým výtahem (detaily najdete v EXIF záznamech).

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12



 

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: