Softwarové doostření

Ostrost je jedna z hlavních kvalit obrazu. Ostrého obrazu dosáhneme především kvalitní optikou, správným zaostřením a maximální stabilizací aparátu. V digitální fotografii ale existuje i softwarové doostření.

Tento snímek volá po doostření

Hned zkraje je nutno zdůraznit, že jde o vytvoření iluze ostrého obrazu.
Optickým zaostřením získáváme nové podrobnosti, čím e optika lepší a zaostření lepší, tím více detailů zachytíme.
Softwarovým zaostřením jen zvýrazníme hrany, tedy přechody mezi tóny. Tam, kde je nějaká linie, dejme tomu tmavá na světlejším pozadí, software jakoby obtáhl hranu. Digitální fotoaparáty už při základním generování obrazu doostřují. Proto je v aparátech vyšší třídy k disposici funkce doostřit, zpravidla se třemi stupni: menší, normální a větší ostrost. Ta „normální“, to je nějaká základní doostření. Ta menší, to znamená, že je funkce vypnuta a větší, že¨ je aplikována důrazněji.
Tuto funkci najdeme ve všech aspoň trochu vyspělých editorech. Velmi dobře je implementována do editačního modulu Zoner Photo Studia 7 (i starších verzí tohoto bitmapového editoru).

Podívejme se, jak se tato operace v praxi provádí.
Zvolíme obrázek, který chceme upravit, a v menu jdeme na Nástroje-> Vylepšit obraz -> Maskování neostrosti, nebo volíme klávesovou zkratku Ctrl+5. Tento editor nabízí ještě volbu „Zaostřit nebo rozmazat“ (Ctrl+6). Je výhodnější používat „maskování neostrosti“, protože tato funkce umožňuje jemnější a přesnější nastavení síly nástroje.
Jakmile funkci zvolíme, otevře se nám dialogové okno. Má tři základní položky: síla efektu, poloměr a práh.
Práh, to je fakticky určení, jak daleko mají od sebe odstíny být, aby mezi ně software „nakreslil“ linku. V okénku „automatický náhled“ pozorujeme v reálném čase výsledky nastavení. Záleží na povaze snímku, na míře neostrosti, na jeho velikosti a dalších faktorech, jaký práh stanovíme. Osvědčuje se nastavit ho na 2 a pak tím případně laborovat.
Poloměr, to je (nebojme se teorie) míra neostrosti oné „neostré masky“. Osvědčuje se nastavení mezi 5 až 5, hodnota 7 až 9 bývá optimální.
Síla efektu asi nepotřebuje komentář. Zde se osvědčuje nastavit mezi 50 až 150 %.

Doostřený snímek

Vše kontrolujeme v náhledovém okně (nezapomínejme, že volbou „lupa“ lze obraz libovolně zvětšit). Je třeba postupovat opatrně, protože přílišné doostření může vést k poškození obrazu (i zde platí, že je nutno pracovat na kopii, ne na originálu snímku.
Někdy se vyplácí nastavit menší doostření, ale dvakrát i vícekrát ho zopakovat. Doostření někdy přispívá ke kvalitnímu tisku. A konečně, doostření lze efektivně použít, když zvětšujeme obraz pro tisk.
Spočítali jsme si například, že potřebujeme obrázek cca 3000×2250 pixelů, abychom mohli kvalitně tisknout při 300 dpi snímek ve formátu A4. Jenže my máme k disposici obrázek ve velikosti 2000 x 1500 pixelů. Budeme ho tedy postupně zvětšovat po 10% a jakmile zpozorujeme úbytek ostrosti, doostříme ho. Touto metodou lze optimálně získat digitální předlohu k tisku fotografie většího formátu.


Ostrost je jedna z hlavních kvalit obrazu. Ostrého obrazu dosáhneme především kvalitní optikou, správným zaostřením a maximální stabilizací aparátu. V digitální fotografii ale existuje i softwarové doostření.

Tento snímek volá po doostření

Hned zkraje je nutno zdůraznit, že jde o vytvoření iluze ostrého obrazu.
Optickým zaostřením získáváme nové podrobnosti, čím e optika lepší a zaostření lepší, tím více detailů zachytíme.
Softwarovým zaostřením jen zvýrazníme hrany, tedy přechody mezi tóny. Tam, kde je nějaká linie, dejme tomu tmavá na světlejším pozadí, software jakoby obtáhl hranu. Digitální fotoaparáty už při základním generování obrazu doostřují. Proto je v aparátech vyšší třídy k disposici funkce doostřit, zpravidla se třemi stupni: menší, normální a větší ostrost. Ta „normální“, to je nějaká základní doostření. Ta menší, to znamená, že je funkce vypnuta a větší, že¨ je aplikována důrazněji.
Tuto funkci najdeme ve všech aspoň trochu vyspělých editorech. Velmi dobře je implementována do editačního modulu Zoner Photo Studia 7 (i starších verzí tohoto bitmapového editoru).

Podívejme se, jak se tato operace v praxi provádí.
Zvolíme obrázek, který chceme upravit, a v menu jdeme na Nástroje-> Vylepšit obraz -> Maskování neostrosti, nebo volíme klávesovou zkratku Ctrl+5. Tento editor nabízí ještě volbu „Zaostřit nebo rozmazat“ (Ctrl+6). Je výhodnější používat „maskování neostrosti“, protože tato funkce umožňuje jemnější a přesnější nastavení síly nástroje.
Jakmile funkci zvolíme, otevře se nám dialogové okno. Má tři základní položky: síla efektu, poloměr a práh.
Práh, to je fakticky určení, jak daleko mají od sebe odstíny být, aby mezi ně software „nakreslil“ linku. V okénku „automatický náhled“ pozorujeme v reálném čase výsledky nastavení. Záleží na povaze snímku, na míře neostrosti, na jeho velikosti a dalších faktorech, jaký práh stanovíme. Osvědčuje se nastavit ho na 2 a pak tím případně laborovat.
Poloměr, to je (nebojme se teorie) míra neostrosti oné „neostré masky“. Osvědčuje se nastavení mezi 5 až 5, hodnota 7 až 9 bývá optimální.
Síla efektu asi nepotřebuje komentář. Zde se osvědčuje nastavit mezi 50 až 150 %.

Doostřený snímek

Vše kontrolujeme v náhledovém okně (nezapomínejme, že volbou „lupa“ lze obraz libovolně zvětšit). Je třeba postupovat opatrně, protože přílišné doostření může vést k poškození obrazu (i zde platí, že je nutno pracovat na kopii, ne na originálu snímku.
Někdy se vyplácí nastavit menší doostření, ale dvakrát i vícekrát ho zopakovat. Doostření někdy přispívá ke kvalitnímu tisku. A konečně, doostření lze efektivně použít, když zvětšujeme obraz pro tisk.
Spočítali jsme si například, že potřebujeme obrázek cca 3000×2250 pixelů, abychom mohli kvalitně tisknout při 300 dpi snímek ve formátu A4. Jenže my máme k disposici obrázek ve velikosti 2000 x 1500 pixelů. Budeme ho tedy postupně zvětšovat po 10% a jakmile zpozorujeme úbytek ostrosti, doostříme ho. Touto metodou lze optimálně získat digitální předlohu k tisku fotografie většího formátu.