Autor dnešní fotografie se podepisuje mkopr, jmenuje se Martin Kopřiva, je z Kyjova a má svoji moc pěknou stránkuhttps://digineff.czna webu. Některé snímky vzniknou spontánně. Jiné se musí takzvaně vychodit, snímky krajin především: fotograf se často i mnoho let seznamuje s krajinou a ta se mu v jedné chvíli, která trvá pět minut nebo pět vteřin, otevře ve své nejlepší podobě. 
Snímek který si dnes prohlížíme vznikal zřejmě dlouho. Předcházel mu obrázek, který je též v galerii vystavený a rozhodně není špatný. Je to naopak velmi poutavý obrázek – je zařazen do kategorie architektury. Má náladu, barvy, tvary, jeho kompozice je klasická. Lze diskutovat o šmouze vpravo nahoře, mně se líbí, je to taková ta piha krásy, bez ní by to bylo jaksi syntetické.
Jenže ten obrázek, který Martin Kopřiva i ve vlastní stránce prezentuje jako jeho nejúspěšnější, se liší tím, že „má fór“. Z větrného mlýna zůstala jen část, fragment, tedy – něco, aby bylo poznat, co to je. Postava se stativem a fotoaparátem je výborně režírovaná. Je na ní vidět zaujetí, klid a zároveň dynamiku. Důležité je postavení rukou – každé jiné by bylo méně účinné. A opakování světelného a barevného tónu – žluť nad obzorem a stejná žluť nahoře na stavbě, to je právě to, co dělá z této fotky unikát. Předchozí fotografii Kopřiva vystavil 9. srpna, tu novou předevčírem. V mezičase se přemýšlelo – a fotilo, v galerii je ještě „noční mlýn“. Taky není špatný, ale co naplat, ta nej může být jen jedna. Zde je:
Autor dnešní fotografie se podepisuje mkopr, jmenuje se Martin Kopřiva, je z Kyjova a má svoji moc pěknou stránkuhttps://digineff.czna webu. Některé snímky vzniknou spontánně. Jiné se musí takzvaně vychodit, snímky krajin především: fotograf se často i mnoho let seznamuje s krajinou a ta se mu v jedné chvíli, která trvá pět minut nebo pět vteřin, otevře ve své nejlepší podobě. Snímek který si dnes prohlížíme vznikal zřejmě dlouho. Předcházel mu obrázek, který je též v galerii vystavený a rozhodně není špatný. Je to naopak velmi poutavý obrázek – je zařazen do kategorie architektury. Má náladu, barvy, tvary, jeho kompozice je klasická. Lze diskutovat o šmouze vpravo nahoře, mně se líbí, je to taková ta piha krásy, bez ní by to bylo jaksi syntetické.
Jenže ten obrázek, který Martin Kopřiva i ve vlastní stránce prezentuje jako jeho nejúspěšnější, se liší tím, že „má fór“. Z větrného mlýna zůstala jen část, fragment, tedy – něco, aby bylo poznat, co to je. Postava se stativem a fotoaparátem je výborně režírovaná. Je na ní vidět zaujetí, klid a zároveň dynamiku. Důležité je postavení rukou – každé jiné by bylo méně účinné. A opakování světelného a barevného tónu – žluť nad obzorem a stejná žluť nahoře na stavbě, to je právě to, co dělá z této fotky unikát. Předchozí fotografii Kopřiva vystavil 9. srpna, tu novou předevčírem. V mezičase se přemýšlelo – a fotilo, v galerii je ještě „noční mlýn“. Taky není špatný, ale co naplat, ta nej může být jen jedna. Zde je:
