|
Dnes ráno bylo všechno kolem našeho domu poprášeno sněhem. Doslova jen poprášeno. Opravdu to není žádná Ladova zima. Ale fotit se to dá. Věřím, že už brzy se budeme moci věnovat pořádnému focení za sněžných podmínek, zatím se ale spokojme s tím popraškem. Má jednu významnou vlastnost: to co po celý rok nějak vnímáme je dnes prostě jiné. Poprašek vyplní prohlubně a zdůrazní tvary a linie, které jindy splývají. Právě na tyto tvary a linie je dobře se zaměřit.
Samozřejmě to není jediná metoda, jak na to,, nicméně mně vyhovuje a proto se tu podělím o některé poznatky. Začněme třeba jednoduchým motivem. Na tuhle střechu koukám celý rok, každý den, je to střecha sousedovic domu. Ten poprašek jí dal – spolu s měkkým ranním světlem – zvláštní kouzlo, aspoň pro mě.  Dal jsem si záležet, aby obrázek byl pořádně zvinglovaný, tedy aby co má být rovně bylo rovně a v úhlu. Ono to ne vždycky jde a pak se musí počítat s výřezem a je dobře si nechat nějaké to maso na ořezání. To je případ tohoto záběru:  Stojím na balkónu a barák je šikmo, co s ním dělat? Musím tedy počítat s tím, že budu muset softwarově zasahovat. Tady použiju nástroj Zoner Photo Studia úprava kolinearity, aby řady tašek byly rovnoběžné. Musím ovšem nejdřív obrázek otočit o 900, srovnat a zase vrátit:  Samozřejmě, ten bílý roh vlevo nahoře je na závadu, jenže proto jsem počítal s tím ořezem. Upálím i bílý pruh omítky dole, odváděl by pozornost od hlavního motivu. Takhle vypadá výsledný obrázek:  Je to tak trochu test pozornosti. Ano, ten levý horní roh je velký problém. Proto jsem z původního obrázku vybral nástrojem polygonální laso tašky ze střechy a natřikrát jimi přemáz tu bílou díru. Švy jsem zakryl klonovacím razítkem, nakonec tónově srovnal v úrovních (stačilo dát „automatickou úpravu“ no a bylo. Hodně geometrický je i následující obrázek. Snažil jsem se tam o vyvážení kompozice kamenu a smrčku, který zasahuje zprava. To zasahování do obrazu je ošemetná, ba riskantní záležitost, obvykle to dopadá všelijak, spíš špatně. Věřím, že tady působí ten smrček jako rámec jinak by obrázek padal doprava.  No a poslední ukázka je záběr kolmo dolů z balkónu k nám na zahradu. Fotil jsem to natřikrát s různou rovinou zaostření: krmítko – kámen – trávník. Snímky tohoto typu musí být proostřené, a velká clona nestačí, pokud použijete – jako zde – delší ohnisko. Geometrická linie tu není žádná, nicméně jsem se snažil o vyváženost.  Sněhu bylo opravdu málo, ale co naplat, člověka svrbí prsty na spoušti… |
|
Dnes ráno bylo všechno kolem našeho domu poprášeno sněhem. Doslova jen poprášeno. Opravdu to není žádná Ladova zima. Ale fotit se to dá. Věřím, že už brzy se budeme moci věnovat pořádnému focení za sněžných podmínek, zatím se ale spokojme s tím popraškem. Má jednu významnou vlastnost: to co po celý rok nějak vnímáme je dnes prostě jiné. Poprašek vyplní prohlubně a zdůrazní tvary a linie, které jindy splývají. Právě na tyto tvary a linie je dobře se zaměřit.
Samozřejmě to není jediná metoda, jak na to,, nicméně mně vyhovuje a proto se tu podělím o některé poznatky. Začněme třeba jednoduchým motivem. Na tuhle střechu koukám celý rok, každý den, je to střecha sousedovic domu. Ten poprašek jí dal – spolu s měkkým ranním světlem – zvláštní kouzlo, aspoň pro mě. Dal jsem si záležet, aby obrázek byl pořádně zvinglovaný, tedy aby co má být rovně bylo rovně a v úhlu. Ono to ne vždycky jde a pak se musí počítat s výřezem a je dobře si nechat nějaké to maso na ořezání. To je případ tohoto záběru: Stojím na balkónu a barák je šikmo, co s ním dělat? Musím tedy počítat s tím, že budu muset softwarově zasahovat. Tady použiju nástroj Zoner Photo Studia úprava kolinearity, aby řady tašek byly rovnoběžné. Musím ovšem nejdřív obrázek otočit o 900, srovnat a zase vrátit: Samozřejmě, ten bílý roh vlevo nahoře je na závadu, jenže proto jsem počítal s tím ořezem. Upálím i bílý pruh omítky dole, odváděl by pozornost od hlavního motivu. Takhle vypadá výsledný obrázek: Je to tak trochu test pozornosti. Ano, ten levý horní roh je velký problém. Proto jsem z původního obrázku vybral nástrojem polygonální laso tašky ze střechy a natřikrát jimi přemáz tu bílou díru. Švy jsem zakryl klonovacím razítkem, nakonec tónově srovnal v úrovních (stačilo dát „automatickou úpravu“ no a bylo. Hodně geometrický je i následující obrázek. Snažil jsem se tam o vyvážení kompozice kamenu a smrčku, který zasahuje zprava. To zasahování do obrazu je ošemetná, ba riskantní záležitost, obvykle to dopadá všelijak, spíš špatně. Věřím, že tady působí ten smrček jako rámec jinak by obrázek padal doprava. No a poslední ukázka je záběr kolmo dolů z balkónu k nám na zahradu. Fotil jsem to natřikrát s různou rovinou zaostření: krmítko – kámen – trávník. Snímky tohoto typu musí být proostřené, a velká clona nestačí, pokud použijete – jako zde – delší ohnisko. Geometrická linie tu není žádná, nicméně jsem se snažil o vyváženost. Sněhu bylo opravdu málo, ale co naplat, člověka svrbí prsty na spoušti… |
