V mém Desateru je důležitý bod (všechny jsou důležité) číslo deset, ten poslední. Zní: Dokud situace trvá, foťte. Týká se živé fotografie, ale on se dá aplikovat i na motiv neživý. Třeba na strašáka. Ten strašák stojí na poli u nás ve Zvoli, za humny. Když jsem ho naposledy (nikoli poprvé!) fotil, nenapadlo mě ho spojovat se slavnou fotkou Roberta Capy Smrt republikána – je to asi jedna z nejslavnějších fotek dvacátého století:
V mém Desateru je důležitý bod (všechny jsou důležité) číslo deset, ten poslední. Zní: Dokud situace trvá, foťte. Týká se živé fotografie, ale on se dá aplikovat i na motiv neživý. Třeba na strašáka. Ten strašák stojí na poli u nás ve Zvoli, za humny. Když jsem ho naposledy (nikoli poprvé!) fotil, nenapadlo mě ho spojovat se slavnou fotkou Roberta Capy Smrt republikána – je to asi jedna z nejslavnějších fotek dvacátého století:
Chtěl jsem a) udělat nějaké referenční fotky pro chystanou recenzi Panasonicu G9 a objektivu 12-60/2.8-4.0, b) pořídit ilustrační fotky pro tezi Jděte blíž, což patří do bodu číslo čtyři mého Desatera, že motiv by měl zabírat aspoň 30% plochy obrazu. Toto je první fotka ze série:
Celkem jsem jich postupně pořídil 23. Tohle je výběr, abyste viděli, jak to šlo po sobě:
Nejdřív jsem šel zblízka – strašák v třetině, ohlídal jsem si, aby neměl nic rušivého za hlavou:
Poté jsem ustoupil, aby kolem něho byl prostor. Nemám rád motivy narvané do formátu – ona ta volná plocha kolem motivu někdy působí dobře.
Ten Panasonic G9 má výklopný displej. Co kdybych to vzal z nadhledu? Fotil jsem z natažených rukou, aby měl strašák za hlavou les.
Jak by to vypadalo z podhledu? Na jednom záběru mi asistuje Garinka. V tom nádherném odpoledním světle s pozadím blankytné oblohy to vypadalo hodně dobře, tím spíš že silně foukal vítr a strašákovi vlála šála.
Pak mě napadlo, že by bylo dobré dostat do záběru stébla obilí, které tam nějak zbytkově roste. No a vidíte, nevšiml jsem si stébla PŘES strašáka… jinak by to byl asi nejlepší záběr. Jen jsem to v tom slunci na displeji nepostřehl…
V závěru pokusu jsem udělal detailnější záběr, ale to už jsem věděl, že to bude o ničem.
To, že to připomíná slavnou Capovu fotku, mi došlo až doma u počítače. No, je to takový žertík, možná ho bude někdo pokládat za nejapnost. Nicméně, chtěl jsem tu ukázat cestu za motivem: člověk něco vidí, zaujme ho to a pak přemýšlí, jak to pojmout. Obchází, volí stanoviště, přemýšlí, co je vpředu a co je vzadu… A někdy se to i povede, když pánbu dá.
