Nezařazené

Sluneční clona

K základním prvkům výbavy fotografa patří sluneční clona. Je to plechový nebo plastový nástavec, který se na objektiv připevňuje závitem, bajonetem nebo se nasouvá. A teď se ptejme – je to výbava nezbytná?
Tak především: moderní objektiv se skládá z velkého množství optických členů, tedy čoček. Bývá jich deset i více. Světlo čočkami prochází, ale také se od nich odráží, dopadá na vnitřní stěny objektivu a od nich nekontrolovaně zpátky na plochu čoček. Je logické, že tyto nekontrolované paprsky nenesou žádnou informaci. Jsou to parazitní paprsky, které obrazu vadí. Tak tomu bylo vždy, od začátku fotografie.

Optický průmysl postupně vyvinul řadu opatření omezující tyto parazitující paprsky. K nejdůležitějším patříantireflexní vrstvy. To jsou velmi účinné prostředky vedoucí k zásadnímu omezení odrazu parazitních paprsků.
Největší nebezpečí tvoří boční sluneční paprsky, tedy přímé sluneční záření dopadající z boku. Dokud nebyly vyvinuty dokonalé antireflexní vrstvy, tyto boční paprsky velmi škodily tvorbě obrazu a sluneční clona byla naprostou nutností. Podívejme se teď prakticky, jaký efekt sluneční clona má. Experiment jsem provedl přístrojem Sony DSC-H1. Volil jsem tvarově a barevně výrazný objekt za slunečného počasí. Osa pohledu byla nejdřív kolmo na paprsky, a postupně jsem se dostal do polohy, kdy paprsky přímo buď dopadaly na objektiv, nebo byly zachyceny sluneční clono, až se slunce dostaly skoro přímo do záběru. Takže se podívejme na příklady:

Snímek vlevo je se clonou, vpravo bez clony. Takto je to i na ostatních dvojicích, tedy – i dole.


Na prvních dvou dvojicích si troufnu tvrdit, že není rozdíl mezi výsledkem pořízeným se clonou a bez clony. Na následující dvojici se už dostáváme mírně do protisvětlu. Ale ani zde není velký rozdíl mezi snímkem se clonou (vlevo) a bez clony (vpravo). Nicméně, jeden rozdíl zde přece jen je. Přímé světlo, nezachycené sluneční clonou, ovlivňuje expozici, se clonou to byla 1/160 a bez clony 1/200 sec.


Načež se dostáváme do přímého protisvětla. Na snímcích dole už vznikají i falešné světelné efekty (dole u okraje snímku. Bez clony je efekt větší.


Experiment je, myslím, průkazný. Antireflexní vrstva je u tohoto přístroje tak dokonalá, že clona v běžných podmínkách nezbytná není, v expozici přímého slunečního světla by clona možná trochu něco zachránila, ale moc ne.

Což neznamená, že sluneční clona je k ničemu. Chrání objektiv proti nárazu a jinému mechanickému poškození, chrání před deštěm a trochu i před prachem. Platíme za to tím, že je fotoaparát – o tu clonu – větší, čili s aparátem se hůř manipuluje.

Sluneční clona rozhodně neškodí a ochrana před mechanickým poškozením je významná. Používání clony proto lze doporučit, nicméně kdo clonu nemá (a na mnohé aparáty, zejména na kompakty, ani nelze nasadit), nemusí věšet hlavu – tu hlavní ochranu proti bočním paprskům obstará antireflexní vrstvy na optických členech, a ty mají všechny lepší objektivy aparátů renomovaných značek.

K základním prvkům výbavy fotografa patří sluneční clona. Je to plechový nebo plastový nástavec, který se na objektiv připevňuje závitem, bajonetem nebo se nasouvá. A teď se ptejme – je to výbava nezbytná?
Tak především: moderní objektiv se skládá z velkého množství optických členů, tedy čoček. Bývá jich deset i více. Světlo čočkami prochází, ale také se od nich odráží, dopadá na vnitřní stěny objektivu a od nich nekontrolovaně zpátky na plochu čoček. Je logické, že tyto nekontrolované paprsky nenesou žádnou informaci. Jsou to parazitní paprsky, které obrazu vadí. Tak tomu bylo vždy, od začátku fotografie.

Optický průmysl postupně vyvinul řadu opatření omezující tyto parazitující paprsky. K nejdůležitějším patříantireflexní vrstvy. To jsou velmi účinné prostředky vedoucí k zásadnímu omezení odrazu parazitních paprsků.
Největší nebezpečí tvoří boční sluneční paprsky, tedy přímé sluneční záření dopadající z boku. Dokud nebyly vyvinuty dokonalé antireflexní vrstvy, tyto boční paprsky velmi škodily tvorbě obrazu a sluneční clona byla naprostou nutností. Podívejme se teď prakticky, jaký efekt sluneční clona má. Experiment jsem provedl přístrojem Sony DSC-H1. Volil jsem tvarově a barevně výrazný objekt za slunečného počasí. Osa pohledu byla nejdřív kolmo na paprsky, a postupně jsem se dostal do polohy, kdy paprsky přímo buď dopadaly na objektiv, nebo byly zachyceny sluneční clono, až se slunce dostaly skoro přímo do záběru. Takže se podívejme na příklady:

Snímek vlevo je se clonou, vpravo bez clony. Takto je to i na ostatních dvojicích, tedy – i dole.


Na prvních dvou dvojicích si troufnu tvrdit, že není rozdíl mezi výsledkem pořízeným se clonou a bez clony. Na následující dvojici se už dostáváme mírně do protisvětlu. Ale ani zde není velký rozdíl mezi snímkem se clonou (vlevo) a bez clony (vpravo). Nicméně, jeden rozdíl zde přece jen je. Přímé světlo, nezachycené sluneční clonou, ovlivňuje expozici, se clonou to byla 1/160 a bez clony 1/200 sec.


Načež se dostáváme do přímého protisvětla. Na snímcích dole už vznikají i falešné světelné efekty (dole u okraje snímku. Bez clony je efekt větší.


Experiment je, myslím, průkazný. Antireflexní vrstva je u tohoto přístroje tak dokonalá, že clona v běžných podmínkách nezbytná není, v expozici přímého slunečního světla by clona možná trochu něco zachránila, ale moc ne.

Což neznamená, že sluneční clona je k ničemu. Chrání objektiv proti nárazu a jinému mechanickému poškození, chrání před deštěm a trochu i před prachem. Platíme za to tím, že je fotoaparát – o tu clonu – větší, čili s aparátem se hůř manipuluje.

Sluneční clona rozhodně neškodí a ochrana před mechanickým poškozením je významná. Používání clony proto lze doporučit, nicméně kdo clonu nemá (a na mnohé aparáty, zejména na kompakty, ani nelze nasadit), nemusí věšet hlavu – tu hlavní ochranu proti bočním paprskům obstará antireflexní vrstvy na optických členech, a ty mají všechny lepší objektivy aparátů renomovaných značek.