Leica přestala vyrábět model M7, poslední dálkoměrný fotoaparát na kinofilm. Definitivně kočí jedna velká éra. Model se vyráběl od roku 2002. Nastoupil po M6 a doplnil ho expoziční automatikou v režimu priority clony: bylo třeba nastavit na objektivu clon, přístroj si načetl DX kód z kazety filmu, aby poznal citlivost a nastavil čas. Pokud v přístroji nebyla baterka, bylo možno nadále fotit mechanicky, ale s časy 1/60 a 1/125. Model M7 se vyráběl v černé nebo stříbrné barvě a firma umožňovala i program „a la Carte“ pro osobní konfiguraci.
Leica přestala vyrábět model M7, poslední dálkoměrný fotoaparát na kinofilm. Definitivně kočí jedna velká éra. Model se vyráběl od roku 2002. Nastoupil po M6 a doplnil ho expoziční automatikou v režimu priority clony: bylo třeba nastavit na objektivu clon, přístroj si načetl DX kód z kazety filmu, aby poznal citlivost a nastavil čas. Pokud v přístroji nebyla baterka, bylo možno nadále fotit mechanicky, ale s časy 1/60 a 1/125. Model M7 se vyráběl v černé nebo stříbrné barvě a firma umožňovala i program „a la Carte“ pro osobní konfiguraci.
Nicméně plně mechanické modely MP s měřákem a M-A zůstávají v nabídce Leicy, avšak není jisté, zda se nadále vyrábějí anebo zda jde o vyprodání dosavadních zásob.
Leica je přelomový přístroj v historii fotografie. Zpřístupnila kinofilm a po desítky let to byl přístroj fotoreportérů. Až v šedesátých létech se postavení dálkoměrných přístrojů (vedle Leicy to byl hlavně Zeissův Contax) začalo otřásat pod tlakem jednookých zrcadlovek. T zakrátko převážily a čtveřice Canon – Minolta – Nikon – Pentax ovládla pole. Nicméně Leica se nadále držela špičkové kvality v mechanice i optice. Plně mechanické objektivy Leica, určené pro M modely, jsou přístupné i plnoformátovým bezzrcadlovkám Sony díky redukcím, takže idea ultrakvality zdaleka nemizí v propadlišti dějin.
