Sigma 20/1.4 DG HSM Art

Do prestižní rodiny Art zařadila Sigma další širokoúhlý, vysoce světelný objektiv, určený pro plnoformátové i APS-C zrcadlovky Canon, Nikon a Sigma. Je to první plnoformátová dvacítka s tak vysokou světelností. Rozhodně stojí za prozkoumání!

Jaká je a komu je určena
Už první pohled na název vypovídá o podstatě. Sigma má tři produktové linky, Contemporary pro běžné použití. Art pro maximální kvalitu a Sports, to snad netřeba vysvětlovat. Označení DG ukazuje na možnost použití na plnoformátových přístrojích, zatímco HSM označuje použití ultrasonického motoru pro ostření, ostření je samozřejmě vnitřní, nic se venku neotáčí a nevysouvá. Objektiv sestává z 15 členů v 11 skupinách, přičemž sedm je ze speciálního skla s nízkým rozptylem a dva členy jsou asférické čočky. Tělo objektivu je z materiálu odolného vůči teplotním výkyvům, bajonet je mosazný. Kupodivu objektiv není vybaven těsnicími kroužky proti vlhkosti a prachu. Clona má devět lamel. Objektiv je kompatibilní s USB dokovací stanicí Sigma, která umožňuje doladění ostření.

Při použití na plném formátu má objektiv úhel záběru 95 stupňů. Ostří od 28 cm (od roviny čipu). Má integrovanou sluneční clonu, filtry nelze použít. Rozměry jsoou91 x 130 mm, váha 950 g.
Objektiv stojí 23 tisíc (prosinec 2016). Vzhledem ke špičkové kvalitě je to cena velmi přístupná. Zásadní vlastnosti objektivu oceníme ovšem hlavně na plnoformátovém přístroji. Nicméně v tomto případě lze uvažovat i o použití na APS-C formátu: pak je ohnisko cca 30 mm, tedy pořád jde o slušně širokoúhlý objektiv, přičemž získáme vysokou světelnost a špičkovou kresbu – využívá se optimální oblast kolem optické osy. Doslova na zvážení ale je váha a rozměr, naproti tomu v oboru APS-C objektivů žádnou třicítku na F1.4 nenalezneme. Takže to je takový hlavolam na domácí cvičení.

Jak se s ním fotí
Měl jsem verzi pro Canon, použité na Canonu 5D Mk III. Ovládacích prvků na objektivu moc není – jen prstenec na ostření, respektive doostřování, protože do chodu HSM motoru lze ručně kdykoli vstoupit. N horní straně máme stupnici pro kontrolu vzdálenosti – opatřenou stupnicí hloubky ostrosti. Na levém boku je přepínání AF / ruční ostření. Přeostření z nekonečna na 28 cm je cca 90 stupňů. Ostření je elektrické, prstenec se otáčí hladce a tiše. Objektiv se dobře drží v ruce a nijak jsem nevnímal úkorně, že váží skoro kilo. Naopak, byl jsem v duchu rád, že do něho nenacpali stabilizaci, to by vážil i třicet deka víc a byl by o pět litrů dražší.

Obrazová kvalita
Už dlouhodobě si lebedím s pevnou 35/1.4 Sigma Art. Kvalitativně a základními vlastnostmi si tahle dvacítka s pětatřícou nezadá. Při živé fotografii ta extrémně vysoká světelnost krásně vypíchne postavu z pozadí, nicméně hloubka ostrosti zase není nezvladatelně nízká, jako je to – podle mého názoru – na objektivech 85/1.4. Právě tuto vlastnost hodnotím jako zásadní – kdo ji nemá potřebu využívat, pak asi je zbytečné, aby se tahal s kilovou obludou a fotil na F8.0.

Pokud začneme optickými vadami, pak asi bude dobře se pustit do vinětace. Ta je zde při plné světelnosti velmi patrná, nicméně – je to sice vada, ale nemyslím, že chyba. Tu plnou světelnost využívám na malou hloubku ostrosti a na zvýraznění motivu – a vše ostatní jde do pozadí, je potlačeno neostrostí a vůbec nevadí, když to trochu ztmavne. Navíc, komu by šla vinětace na nervy, může to řešit softwarově v Camera Raw, eventuálně rovnou ve fotoaparátu. Já bych to ale neřešil, už od clony 4.0 nahoru to patrné není.

Zato se soudkovou vadou problémy nejsou vůbec, rovné linie jsou jako když střelí. Přirozeně že tak krátké ohnisko působí značné perspektivní zkreslení, ale to už vůbec není ani chyba, ani vada, to je prostě vlastnost.

Právě tak si nemusíme dělat starosti s aberací, tedy s konturami na přechodu jasů – toto je ukázka 100% z rohu fotky při F1.4.

Obdivuhodně vzdoruje protisvětlu – na téhle ukázce skáče přes nejvýš položenou laťku: slunce je v záběru, v rohu. To je jediný způsob, jak z objektivu vydolovat aspoň nějaké reflexy.

Jakmile ale je slunce hlouběji v poli, reflexy jsou zanedbatelné.

Kresba je vynikající a velmi vyrovnaná; největší clona je F16, ta bývá už hodně poznamenaná difrakcí, nicméně zde je pořád ještě dobře použitelná. To je výhodné při krajinářské fotografii.

Toto je srovnání v celém rozsahu clon.

Porovnávat kresbu v rohu a středu má smysl jen při zaclonění – při malé hloubce ostrosti to na nízké clony v podstatě nejde udělat. Nuže, toto je střed:

Naopak toto je roh – v rozích pak při menším odstupu pozorujeme spíše deformaci než fatální úbytek kresby. V tomto smyslu jsem srovnával Sigmu 20/1.4 s běžně užívaným krajinářským 17-40/4.0 L, rozdíl byl typu nebe a dudy ve prospěch Sigmy.

Shrnutí
Sigma 20/1.4 DG HSM Art je plnoformátový , vysoce světelný objektiv se špičkovými vlastnostmi a příznivou cenou s ohledem na vysoký výkon. Uplatní se především na plném formátu, nicméně i na APS-C přístrojích má pořád ještě ekv. 30 mm – a žádného srovnatelného konkurenta. Vysoká kvalita je zaplacena rozměry a váhou. Ocenit je třeba zejména vynikající antireflexní vrstvy a absenci soudkové vady, naopak je třeba počítat s vinětací při plné světelnosti. Hodí se na architekturu, krajinu i živou fotografii – ostří rychle a přesně. Dodává se s bajonety Canon, Nikon a Sigma. Pokud jde o Nikon, je třeba upozornit, že existuje Nikon AF-S 20/1.8, je sice o něco dražší, ale podstatně menší a lehčí a jdou k němu filtry. Za 15 tisíc pak je k mání Samyang 20/1.8, ovšem s ručním ostřením.

Ukázky:
1 až 7 běžné podmínky a clona, 8 plná světelnost v lese, 12 – vyčlenění postav z neostrého pozadí, 13 deformace osoby v kraji obrazu, 15 a 16 při cloně F8.0 a F16.