Shape-shifting lens

Už v roce 2004 se objevily první zprávy o „tekuté optice!“. Francouzská firma Varioptic si nechala v listopadu 2004 patentovat optický element, v němž se využívá indexu lomu oleje a vody. O vynález údajně projevil velký zájem Philips, který též pracuje na optice založené na stejném principu. Jeho systém se nazývá FluidFocus.
Nové řečení též pracuje na principu různého indexu lomu oleje a vody. Do systému však vkládá jakýsi polymerový sval, který svým pohybem mění ohniskovou délku, čili v podstatě ostří. Tato jednotka reaguje na změnu teploty či kyselosti prostředí. Uvažuje se o tom, že by se čočky tohoto typu daly dokonce implantovat do organismu. Počítá se s tím, že by se optika tohoto typu dala použít v medicíně a že by se s její pomocí daly vyrábět biosensory.
V současném stavu čočka má průměr 4 mm. Při testech se zkoušely různé polymery, reagující na teplotu, kyselost, na specifické proteiny i na elektromagnetické pole.
Během testů čočka ostřila na 20 mm při 50 stupních a na 50 mm při 35 stupních. Už nyní se rýsují možnosti použití těchto čoček – s výhledem použití i ve fotografii. Zde je ale namístě připomenout, že čistě z optického hlediska je i lidské oko velmi nedokonalé a za to, že dobře vidíme a že rozlišení lidského oka a schopnost vnímat barvy převyšují možnosti soudobé techniky vděčíme nejen vlastnostem oka, ale i celé soustavy, v níž hrají obrovskou roli systémy zpracování obrazu umístěné v mozku.

Schéma ukazuje princip zařízení. Světlemodré části nahoře a dole jsou skleněné desky, čočka, to je světlezelená výduť v horní desce. Tmavě zelená je clona. Fialová barva označuje onen polymerový umělý sval. Tím, že se svírá či uvolňuje působí na vodu uprostřed soustavy, která větší či menší silou tlačí na „čočku“ a tím mění její tvar.

Už v roce 2004 se objevily první zprávy o „tekuté optice!“. Francouzská firma Varioptic si nechala v listopadu 2004 patentovat optický element, v němž se využívá indexu lomu oleje a vody. O vynález údajně projevil velký zájem Philips, který též pracuje na optice založené na stejném principu. Jeho systém se nazývá FluidFocus.
Nové řečení též pracuje na principu různého indexu lomu oleje a vody. Do systému však vkládá jakýsi polymerový sval, který svým pohybem mění ohniskovou délku, čili v podstatě ostří. Tato jednotka reaguje na změnu teploty či kyselosti prostředí. Uvažuje se o tom, že by se čočky tohoto typu daly dokonce implantovat do organismu. Počítá se s tím, že by se optika tohoto typu dala použít v medicíně a že by se s její pomocí daly vyrábět biosensory.
V současném stavu čočka má průměr 4 mm. Při testech se zkoušely různé polymery, reagující na teplotu, kyselost, na specifické proteiny i na elektromagnetické pole.
Během testů čočka ostřila na 20 mm při 50 stupních a na 50 mm při 35 stupních. Už nyní se rýsují možnosti použití těchto čoček – s výhledem použití i ve fotografii. Zde je ale namístě připomenout, že čistě z optického hlediska je i lidské oko velmi nedokonalé a za to, že dobře vidíme a že rozlišení lidského oka a schopnost vnímat barvy převyšují možnosti soudobé techniky vděčíme nejen vlastnostem oka, ale i celé soustavy, v níž hrají obrovskou roli systémy zpracování obrazu umístěné v mozku.

Schéma ukazuje princip zařízení. Světlemodré části nahoře a dole jsou skleněné desky, čočka, to je světlezelená výduť v horní desce. Tmavě zelená je clona. Fialová barva označuje onen polymerový umělý sval. Tím, že se svírá či uvolňuje působí na vodu uprostřed soustavy, která větší či menší silou tlačí na „čočku“ a tím mění její tvar.