Nezařazené

Seznamte se s přístroji Nikon D40 a D50

 
  Všichni účastníci byli náležitě vyzbrojeni.


Měl jsem to potěšení zahájit nový seriál kurzů IDIFu. Je zaměřen na uživatele nejrozšířenějších druhů DSLR, tedy jednookých zrcadlovek. Můj kurz se týká Nikonu D40 a D50, Roman Pihan má v péči Canon EOS 400D a 350D a Jan Březina se zaměřil na E-400 a E-500 od Olympusu. Podrobnosti viz zde. Jaké jsou první zkušenosti?

Na zahájení seriálu Seznamte se s… se sešlo dvanáct frekventantů, převážně vyzbrojeni Nikony D40 a D50, někteří měli D80 a D70. Moje výchozí teze?
Nejdůležitější součástí knihovny každého nového majitele DSLR by se měl stát manuál, tedy uživatelská příručka. V té je všechno. Problém ale je v tom, že se začátečník nevyzná v tom, co je nutné a co méně nutné a co ještě méně nutné a co zbytečné a co zavádějící. Moderní přístroje nabízejí opravdu velkou přehršel rozmanitých funkcí. Ovšem novic nepozná, co je pro něho podstatné a tak má pocit, že je manuál napsán čínsky.

 
  Pro některé účastníky bylo možní setkání s šumem při 3200 ISO docela šokující. Toto je ukázka šumu, jaký při nastavení Hi1 vzniká.


Takže jsme probírali především moji oblíbenou svatou trojici, to jest:
1) expoziční kompenzaci
2) nastavení bílé
3) nastavení ISO.

Vysvětlili jsme si, v jakých případech je třeba korigovat měření a kdy je třeba dokonce přejít na ruční nastavení času a clony. Vysvětlili jsme si, v jakých případech a jak je třeba nastavovat bílou a proč je nutné občas pohnout i s ISO.

Vyšší dívčí
Kdy je lépe pracovat s matrixovým měřením expozice a kdy s bodovým? Toto jsme si ukázali na příkaldu “předem vybraného dobrovolníka”, který vstoupil do prudkého světla našeho datového projektoru. Vlevo je snímek pořízený matrixovým měřením: automatika s nechala zmást tmavým pozadím a obličej je přepálený. V případě takto bodového osvětlení je lépe použít bodového měření, pak se vyhneme přepálení tváře:

 
  Vlevo je ukázka snímku s expozicí nastavenou pomocí matrixového měření.Automatika zařadila do výpočtu u tmavé pozadí a pokusila se o nějakou průměrnou hodnotu. Ta vedla k přepálení ostře osvětleného obličeje.
Snímek vpravo byl exponován na základě expozice získaného pomocí bodového měření. V kurzu jsme si ukazovali, že bývá výhodné tuto expozici pak nastavit ručně a pak lze pohodlně fotografovat, aniž bychom museli pokaždé bodově definovat expozici. Ty “vzorce” na obličeji jsou písmena – figura je osvětlena datovým projektorem.



Další důležité probrané téma je vyvážení bílé. V našem ateliéru (v Hálkově ulici číslo 2 v Praze 2) máme jako pracovní osvětlení zářivky, nicméně i v tomto osvětlení se dá demonstrovat rozdíl mezi správným a nesprávným nastavením bílé:

 
  Vlevo je nesprávně, vpravo správně nastavená bílá.



No a konečně, poslední přišel na řadu vestavěný blesk. Je to “dobrý sluha zlý pán”, takže jsme si předváděli špatné a dobré použité blesku.

 
  Vlevo je snímek bez blesku; je použitelný, ovšem stíny jsou moc hluboké. Ty se podařilo prosvětlit bleskem nastaveným na režim SLOW s výkonem redukovaným na -1.



První zkušenosti ze specializovaného kurzu věnovaného specifickému typu zrcadlovky jsou tedy dobré. Ukázalo se ovšem, že je třeba i praxe. Myslím, že je třeba tyto kurzy dělat na dvě fáze a s kolegy vymýšlíme následující pokračovací kurz, který by byl výhradně praktický. Asi bychom to vše řešili tak, že by jeden kurz byl v učebně s malou praktickou nadstavbou (frekventanti si mohli vše, o čem šla řeč, prakticky v ateliéru vyzkoušet) a druhý by byl v terénu, kde b se o teorii zas tak moc nemluvilo a problémy by se řešily ambulantně, na místě.

Více informacích o našich kurzech najdete na webu IDIFu.

 
  Všichni účastníci byli náležitě vyzbrojeni.


Měl jsem to potěšení zahájit nový seriál kurzů IDIFu. Je zaměřen na uživatele nejrozšířenějších druhů DSLR, tedy jednookých zrcadlovek. Můj kurz se týká Nikonu D40 a D50, Roman Pihan má v péči Canon EOS 400D a 350D a Jan Březina se zaměřil na E-400 a E-500 od Olympusu. Podrobnosti viz zde. Jaké jsou první zkušenosti?

Na zahájení seriálu Seznamte se s… se sešlo dvanáct frekventantů, převážně vyzbrojeni Nikony D40 a D50, někteří měli D80 a D70. Moje výchozí teze?
Nejdůležitější součástí knihovny každého nového majitele DSLR by se měl stát manuál, tedy uživatelská příručka. V té je všechno. Problém ale je v tom, že se začátečník nevyzná v tom, co je nutné a co méně nutné a co ještě méně nutné a co zbytečné a co zavádějící. Moderní přístroje nabízejí opravdu velkou přehršel rozmanitých funkcí. Ovšem novic nepozná, co je pro něho podstatné a tak má pocit, že je manuál napsán čínsky.

 
  Pro některé účastníky bylo možní setkání s šumem při 3200 ISO docela šokující. Toto je ukázka šumu, jaký při nastavení Hi1 vzniká.


Takže jsme probírali především moji oblíbenou svatou trojici, to jest:
1) expoziční kompenzaci
2) nastavení bílé
3) nastavení ISO.

Vysvětlili jsme si, v jakých případech je třeba korigovat měření a kdy je třeba dokonce přejít na ruční nastavení času a clony. Vysvětlili jsme si, v jakých případech a jak je třeba nastavovat bílou a proč je nutné občas pohnout i s ISO.

Vyšší dívčí
Kdy je lépe pracovat s matrixovým měřením expozice a kdy s bodovým? Toto jsme si ukázali na příkaldu “předem vybraného dobrovolníka”, který vstoupil do prudkého světla našeho datového projektoru. Vlevo je snímek pořízený matrixovým měřením: automatika s nechala zmást tmavým pozadím a obličej je přepálený. V případě takto bodového osvětlení je lépe použít bodového měření, pak se vyhneme přepálení tváře:

 
  Vlevo je ukázka snímku s expozicí nastavenou pomocí matrixového měření.Automatika zařadila do výpočtu u tmavé pozadí a pokusila se o nějakou průměrnou hodnotu. Ta vedla k přepálení ostře osvětleného obličeje.
Snímek vpravo byl exponován na základě expozice získaného pomocí bodového měření. V kurzu jsme si ukazovali, že bývá výhodné tuto expozici pak nastavit ručně a pak lze pohodlně fotografovat, aniž bychom museli pokaždé bodově definovat expozici. Ty “vzorce” na obličeji jsou písmena – figura je osvětlena datovým projektorem.



Další důležité probrané téma je vyvážení bílé. V našem ateliéru (v Hálkově ulici číslo 2 v Praze 2) máme jako pracovní osvětlení zářivky, nicméně i v tomto osvětlení se dá demonstrovat rozdíl mezi správným a nesprávným nastavením bílé:

 
  Vlevo je nesprávně, vpravo správně nastavená bílá.



No a konečně, poslední přišel na řadu vestavěný blesk. Je to “dobrý sluha zlý pán”, takže jsme si předváděli špatné a dobré použité blesku.

 
  Vlevo je snímek bez blesku; je použitelný, ovšem stíny jsou moc hluboké. Ty se podařilo prosvětlit bleskem nastaveným na režim SLOW s výkonem redukovaným na -1.



První zkušenosti ze specializovaného kurzu věnovaného specifickému typu zrcadlovky jsou tedy dobré. Ukázalo se ovšem, že je třeba i praxe. Myslím, že je třeba tyto kurzy dělat na dvě fáze a s kolegy vymýšlíme následující pokračovací kurz, který by byl výhradně praktický. Asi bychom to vše řešili tak, že by jeden kurz byl v učebně s malou praktickou nadstavbou (frekventanti si mohli vše, o čem šla řeč, prakticky v ateliéru vyzkoušet) a druhý by byl v terénu, kde b se o teorii zas tak moc nemluvilo a problémy by se řešily ambulantně, na místě.

Více informacích o našich kurzech najdete na webu IDIFu.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: