Jak je to s ostrostí, ptají se mě čtenáři. Odpověď je těžká, protože ostrost je slabý článek současné digitální fotografie. Pokud jsou s něčím problémy, pak je to ostrost a ostření. Pojďme se tím problémem zabývat, nepřátel jsem napočítal celkem šest.
Jak je to s ostrostí, ptají se mě čtenáři. Odpověď je těžká, protože ostrost je slabý článek současné digitální fotografie. Pokud jsou s něčím problémy, pak je to ostrost a ostření. Pojďme se tím problémem zabývat, nepřátel jsem napočítal celkem šest.
Co je ostrost
K průzkumu této otázky lze přistoupit dvěma hlavními způsoby: vědeckým a praktickým. Nicméně i ten vědecký má hodně společného s praxí a taky se k němu dostanu.
Mně je samozřejmě bližší ten praktický a proto bych řekl: ostré je to, co nám připadá jako ostré a co nám vyhovuje, a budeme se snažit udělat všechno pro to, aby naše fotky byly – pro nás – ostré.
Už slyším bojovný pokřik vědecky založených čtenářů. Nicméně na své tezi trvám. Především – a beru to ze zkušenosti sahající půl století dozadu – pojetí ostrosti se vyvíjí. Mám po šuplících fotky ze šedesátých a sedmdesátých let, pořízené profesionály, tehdy perfektními fotoaparáty. Z dnešního hlediska jsou technicky naprosto nemožné, přepálené a neostré. Tehdy jsme považovali za ostrou fotku, kde na portrétu byly jasně patrné vlasy a řasy. To je dnes k smíchu. Tohle kritérium dnes splní i foťák v mobilu. Ještě na začátku IDIFu k nám přišla lékařka a byla zvědavá, jestli se dá digitálně fotit oko, aby byla patrná kresba duhovky. Zkoušeli jsme to a nešlo to. Dnešní kritérium skutečné ostrosti je – podle mého názoru – toto: na fotce lidské tváře této velikosti (Ljuba Krbová fotila herečku Krtistýnu Leichtovou)…
musí na oku být patrná kresba duhovky a cévy v bělmu. Pak je fotka opravdu ostrá. Tahle fotka je převedená z RAWu bez úpravy a bez jakéhokoli doostřování, prostě je to tak, jak vypadla z foťáku.
To je samozřejmě hodně drsné kritérium a málokterá fotka ho splňuje. Nicméně, abychom si ujasnili nějaké kritérium, jsem vcelku spokojen s ostrostí fotky naší Anny, kterou jsem fotil z ruky Nikonem V 1, tedy přístrojem s malým čipem, na 400 ISO z ruky za běžných světelných podmínek.
Detail 1:1 je zde:
Snímek je samozřejmě méně ostrý než předchozí ukázka, je přewdevším poznamenán šumem, ale struktura duhovky i náznak struktury bělma tam je, a z praktického hlediska je, myslím, vyhovující a kdybych měl všechny fotky aspoň takhle ostré, pískal bych si.
Co je neostrost
Jak vzniká neostrost? Má několik příčin, je to oněch šest nepřátel ostrosti:
- špatné zaostření
- špatná kvalita objektivu
- technické vlastnosti fotoaparátu
- technické vlastnosti záznamu
- roztřesení aparátu
- pohybová neostrost
Je toho hodně, jak vidíte, a postupně to budeme probírat – je to opravdu na seriál, protože, jak opakovaně tvrdím, ostrost je největší technický problém současné fotografie.
Takže ta nejhorší varianta nastane, když někdo špatně zaostří mizerným fotoaparátem vybaveným bídným objektivem a třesou se mu ruce a fotí prudce se pohybující objekt.
Zde ještě dodám malé vysvětlení, proč zvlášť uvádím technické vlastnosti fotoaparátu a technické vlastnosti záznamu. Technická vlastnost aparátu, to je například rozlišení a velikost čipu. Jakmile máte kompakt za dvanáct set s čipem velikosti nehtu dětského malíčku vybavený objektivem z lisovaného plexiskla, těžko můžete fotit žilky v bělmu. A vlastnosti záznamu? Můžete mít Canon EOS 1DX za sto padesát litrů s elkovým objektivem za páďo a jakmile tam nastavíte 200 tisíc ISO, spláčete nad ostrostí. To je dobře si uvědomit, že jsou rozdíly ve vlastnostech foťáku a vlastnostech záznamu.
Co tedy s tím? Protože nerad dělám tajemného, hned v prvním dílu seriálu nabídnu řešení použitelné pro praxi:
Z těch šesti nepřátel ostrosti nemají všechny stejnou škodlivou sílu. Nevěřte tomu, že nejhorší jsou dvojčata technické vlastnosti foťáku a média. Zlý nepřítel je špatné ostření, ale poměrně snadno se dá přemoci. Vlastnosti optiky, no, dejme tomu, taky jsou na to finty. Ale nejhorší nepřítel jsou naše rozklepané ruce a svižnost objektů kolem nás. Má rada pro každého a každé počasí – osvědčená medicína proti neostrosti je krátká osvitová doba, čím kratší tím líp. I za cenu vysokého ISO. Nebojte se vysokého ISO. Ano, vytváří šum (to jsou ty technické vlastnosti média), ale se šumem je to tak: pokud máte kompakt ne starší tří let, se šumem v citlivosti do 800 ISO si nelámejte hlavu a při 1600 ISO vám neublíží. Zrcadlovky a mirrorlessy snášejí 1600 ISO bez problému a full frame zrcadlovky snesou až 4 – 5000 ISO, Nikony jsou na tom o něco líp než Canony. Tahle fotka je pořízena tisícinou za bídného počasí při 6400 ISO. Ano, má šum. No a kdo mi to bude vyčítat, toho pošlu do háje zelenýho, i to je dobrá odšumovací metoda.
Příště o správném ostření, pokud byste chtěli vědět ně+co speciálního, napište na ondrejneff zavináč gmail.com. Zůstaňte na příjmu, Digineff je váš přítel! 🙂
