Nezařazené

Sériové fotografování

Dnešní článek berte spíš jako po-vánoční a před-silvestrovskou hříčku, nicméně seriózní jádro má. Jde o sériové fotografování, které dokáže rozfázovat děj na jednotlivé sekvence. Tuto funkci má prakticky každý fotoaparát. Jednoduché kompakty mají rychlost snímání obvykle s rozestupy tak 0,7 sec, ty opravdu dobré dokáží za vteřinu nasnímat 3 snímky. Ukázka pořízená na povánočním výletě je pořízena Nikonem D300 (jeho test chystám) rychlostí 5 snímků za vteřinu.

Tady to vypadalo ještě normálně: přátelé pomáhají kolegyni při přechodu přes potok. Trám je kluzký, jak se hned ukáže. I tenhle snímek jsem pořídil při nastavení na sérii, ale stiskl jsem spoušť jen krátce. Ta skutečná série následuje až dole – všimněte si prodlevy mezi prvním a následujícím záběrem. Pak už to jde velmi rychle.

Snímky jsou rozfázované skoro jako ve filmu. Určitě by se z toho dal udělat animovaný GIF (byl by ale veliký, i kdyby se spojily malé orbázky z této stránky.

Mrzí mě dvě věci: jednak že kamarádka spadla do vody, to především. Když už to ale muselo být (nemuselo, ale stalo se), pak mě mrzí ta prodleva mezi prvním a druhým záběrem. Inu, to je ta reakční doba. Všimněte si, že rozdíly mezi fází děje jsou velmi malé – sériový režim Nikonu D300 je opravdu velmi rychlý. To ovšem pak dává možnost ze série vybrat snímek, který podstatu vystihuje nejlépe, volil bych asi tento:

Mnoho lidí si myslí, že vyzraje na prodlevu spouště sériovým focením. V souvislosti s kompakty je to naprostá iluse. Prodleva mezi jednotlivými snímky je mnohem větší, než je dnes běžná prodleva spouště s namáčknutím: na je buď nulová, nebo 0,1 sec a tak krátké prodlevy dosahují jen skutečně profesionální zrcadlovky! Série má smysl opravdu je když chceme zachytit průběh děje. Někdy má smysl sériově fotit pohybující se zvířata, ale ani pak není série záruka, že zachytíme zvíře v té ideální fázi svého pohybu.

Dnešní článek berte spíš jako po-vánoční a před-silvestrovskou hříčku, nicméně seriózní jádro má. Jde o sériové fotografování, které dokáže rozfázovat děj na jednotlivé sekvence. Tuto funkci má prakticky každý fotoaparát. Jednoduché kompakty mají rychlost snímání obvykle s rozestupy tak 0,7 sec, ty opravdu dobré dokáží za vteřinu nasnímat 3 snímky. Ukázka pořízená na povánočním výletě je pořízena Nikonem D300 (jeho test chystám) rychlostí 5 snímků za vteřinu.

Tady to vypadalo ještě normálně: přátelé pomáhají kolegyni při přechodu přes potok. Trám je kluzký, jak se hned ukáže. I tenhle snímek jsem pořídil při nastavení na sérii, ale stiskl jsem spoušť jen krátce. Ta skutečná série následuje až dole – všimněte si prodlevy mezi prvním a následujícím záběrem. Pak už to jde velmi rychle.

Snímky jsou rozfázované skoro jako ve filmu. Určitě by se z toho dal udělat animovaný GIF (byl by ale veliký, i kdyby se spojily malé orbázky z této stránky.

Mrzí mě dvě věci: jednak že kamarádka spadla do vody, to především. Když už to ale muselo být (nemuselo, ale stalo se), pak mě mrzí ta prodleva mezi prvním a druhým záběrem. Inu, to je ta reakční doba. Všimněte si, že rozdíly mezi fází děje jsou velmi malé – sériový režim Nikonu D300 je opravdu velmi rychlý. To ovšem pak dává možnost ze série vybrat snímek, který podstatu vystihuje nejlépe, volil bych asi tento:

Mnoho lidí si myslí, že vyzraje na prodlevu spouště sériovým focením. V souvislosti s kompakty je to naprostá iluse. Prodleva mezi jednotlivými snímky je mnohem větší, než je dnes běžná prodleva spouště s namáčknutím: na je buď nulová, nebo 0,1 sec a tak krátké prodlevy dosahují jen skutečně profesionální zrcadlovky! Série má smysl opravdu je když chceme zachytit průběh děje. Někdy má smysl sériově fotit pohybující se zvířata, ale ani pak není série záruka, že zachytíme zvíře v té ideální fázi svého pohybu.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: