Seriál o Číně: Paláce a jiné nepřístojnosti (5)

Ono je to všechno tak strašně pompézní, že jsem nevěděl, jak do toho. Zakázané město je nejluxusnější koncentrák všech dob. Na ploše 1×1 km jsou paláce a příbytky pro císaře a jeho suitu. Nevytáhli odtud pořádně paty. Dovnitř směli jen personál. Dnes tam může každý. Všude je tedy šíleně moc lidí a nevíte co s tím. Takhle to tam vypadá a je to pořád dokola:

Je to v podstatě strašlivá nuda, byť velkolepá, tyhle paláce. Což takhle je něčím ozvláštnit, něčím oživit? Někdy pomáhá dominanta v popředí, nějaký výrazný markant. I z ušatého chlapečka lze udělat výrazný markant.

Ty stavby v Zakázaném městě jsou nesmírně pompézní, a proudy turistů kolem nich působí divným, jaksi znevažujícím dojmem. Za vraty paláce na další ukázce se odehrávala vysoká dvorská politika Říše středu. Mimochodem, dnes se vysoká dvorská politika odehrává možná ani ne kilometr odtud, v paláci ÚV KSČ(íny)… Ale to sem plést nebudeme.

Mimochodem, tahle fotka se mi docela líbí, právě tím klidem, lidé odpočívají, chlapeček ukazuje holčičce bříško… Ale trochu jsem tu fotku upravil, aby vypadala líp, jak se česky říká, zvingloval jsem ji a omezil soudkovou vadu širokoúhlého objektivu. Původně totiž vypadala takto:

Samozřejmě, je možné soustředit se na turisty a fotit je. V davu se vždycky něco děje. Zaujali mě například lidé, kteří nakukovali dovnitř císařských prostor. Tam se vstoupit nesmí, ten odstup zůstal, takže Zakázané město – v jeho jádru – je dál zakázané. Ono to není ale jednoduché fotit, lidi jsou vám zády, jen zřídka se stane něco, co dá obrázku strukturu. Například zde:

Potíž je v tom, že takové fotky moc o Zakázaném městě nevypovídají. Na téhle fotce si uděláme aspoň nějaký obrázek o struktuře staveb uvnitř.

Samozřejmě jsem tam pořídil spoustu fotek detailů a všelijakých geometrických hříček. Tak aspoň jednu na závěr. Vrata, samozřejmě. Ale spočítejte hřeby na jejich křídlech. Ano, je jich na každé straně devět. Císařské číslo…

Ono je to všechno tak strašně pompézní, že jsem nevěděl, jak do toho. Zakázané město je nejluxusnější koncentrák všech dob. Na ploše 1×1 km jsou paláce a příbytky pro císaře a jeho suitu. Nevytáhli odtud pořádně paty. Dovnitř směli jen personál. Dnes tam může každý. Všude je tedy šíleně moc lidí a nevíte co s tím. Takhle to tam vypadá a je to pořád dokola:

Je to v podstatě strašlivá nuda, byť velkolepá, tyhle paláce. Což takhle je něčím ozvláštnit, něčím oživit? Někdy pomáhá dominanta v popředí, nějaký výrazný markant. I z ušatého chlapečka lze udělat výrazný markant.

Ty stavby v Zakázaném městě jsou nesmírně pompézní, a proudy turistů kolem nich působí divným, jaksi znevažujícím dojmem. Za vraty paláce na další ukázce se odehrávala vysoká dvorská politika Říše středu. Mimochodem, dnes se vysoká dvorská politika odehrává možná ani ne kilometr odtud, v paláci ÚV KSČ(íny)… Ale to sem plést nebudeme.

Mimochodem, tahle fotka se mi docela líbí, právě tím klidem, lidé odpočívají, chlapeček ukazuje holčičce bříško… Ale trochu jsem tu fotku upravil, aby vypadala líp, jak se česky říká, zvingloval jsem ji a omezil soudkovou vadu širokoúhlého objektivu. Původně totiž vypadala takto:

Samozřejmě, je možné soustředit se na turisty a fotit je. V davu se vždycky něco děje. Zaujali mě například lidé, kteří nakukovali dovnitř císařských prostor. Tam se vstoupit nesmí, ten odstup zůstal, takže Zakázané město – v jeho jádru – je dál zakázané. Ono to není ale jednoduché fotit, lidi jsou vám zády, jen zřídka se stane něco, co dá obrázku strukturu. Například zde:

Potíž je v tom, že takové fotky moc o Zakázaném městě nevypovídají. Na téhle fotce si uděláme aspoň nějaký obrázek o struktuře staveb uvnitř.

Samozřejmě jsem tam pořídil spoustu fotek detailů a všelijakých geometrických hříček. Tak aspoň jednu na závěr. Vrata, samozřejmě. Ale spočítejte hřeby na jejich křídlech. Ano, je jich na každé straně devět. Císařské číslo…