Nezařazené

Seriál o Číně: Buzerace a jiné nepřístojnosti (6)


Co je to platné, Čína je stát jedné strany. S tím co jsme zažili my, se čínský režim nedá srovnávat v podstatě v ničem. Ten “obyčejný život” je v Číně přinejmenším na pohled naprosto svobodný, a režim v tom nerozpoznáte. No a represe, když vypukne, ta je nesrovnatelně horší. Armáda a policie, najmě ta tajná, se tu bere naprosto vážně a ta vážnost je úměrná ročnímu počtu poprav. Dá se to fotit? Zkusme to.

Pravda je taková, že zatčení jsem na Náměstí nebeského klidu na vlastní oči viděl. Nějaká žena v lidovém oblečení tam něco vykřikla a hodila do vzduchu letáky. Během půl minuty ji sbalili a odvlekli. Na nějaké focení nebyl ani čas ani pomyšlení – člověk je ustrnulý, vyděšený. Spíš jde o symboliku, jde o to vyfotit něco, co by podstatu toho režimu vyjádřilo. První ukázka je taky takový pokus. Opět ale podotýkám, že socha u níž vojáci vartují je na zmíněném náměstí a nikde jinde jsem podobnou věc neviděl. Ovšem viděl jsem asi tak milióntinu milióntiny kontinentu zvaného Čína.

I tato fotka mi přijde symptomatická. Dohled vojáka, to je jasné. Lidi jednotně oblečení, s nějakými papírky v rukách, to je taky jasné. Jsou ale evidentně spokojení, nic nesvědčí o tom, že by nějak strádali. Mám ještě jednu variantu té fotky, ale na ní se voják dívá stranou. Víc se mi líbí ta předešlá, kde se voják dívá do objektivu.

Bdělý voják, to je samozřejmě taky symbolický motiv. Ovšem jde z něho v jistém smyslu i strach, rozhodně to není vysmátý šupák, jak jsme na to byli zvyklí od nás.

Symbolika? Nekonečné řady reproduktorů a rudé vlajky. I následující ukázka je pořízena delším ohniskem (ekv. 280 mm), už ne z důvodů sebezáchovných, ale kvůli perspektivě. Úzký úhel záběru má ten efekt, že vzdálené objekty vypadají bližší.

To co je na další ukázce, to byla bizarní scénka. Rodiče tam natáčeli na video chlapečka, který před před budovou úvé strany nějaký hrdinský song. Patrně posluchač vojenské školy. Chlapeček zpěv jak se patří prožíval, jeho pohyby byly hodně teatrální. Myslím, že podstatu věci do dobře vystihuje.

Na gzávěr fotka opět z náměstí Nebeského klidu. Moderní Číňané. Na nich nenechal režim žádné stopy. Až doma jsem si ale všim, že mají visačky na krku. Copak asi znamenají? Nemusí to být nic co yb stálo za řeč, taky mám občas na krku nějakou tu ceduli s akreditací. Ale na tom náměstí… Podotýkám, že tuhle fotku jsem pořídil tak asi dvě stě metrů od místa, kde se v tu chvíli ta osamělá žena chystala k – možná sebevražednému – politickému vystoupení.

Co je to platné, Čína je stát jedné strany. S tím co jsme zažili my, se čínský režim nedá srovnávat v podstatě v ničem. Ten “obyčejný život” je v Číně přinejmenším na pohled naprosto svobodný, a režim v tom nerozpoznáte. No a represe, když vypukne, ta je nesrovnatelně horší. Armáda a policie, najmě ta tajná, se tu bere naprosto vážně a ta vážnost je úměrná ročnímu počtu poprav. Dá se to fotit? Zkusme to.

Pravda je taková, že zatčení jsem na Náměstí nebeského klidu na vlastní oči viděl. Nějaká žena v lidovém oblečení tam něco vykřikla a hodila do vzduchu letáky. Během půl minuty ji sbalili a odvlekli. Na nějaké focení nebyl ani čas ani pomyšlení – člověk je ustrnulý, vyděšený. Spíš jde o symboliku, jde o to vyfotit něco, co by podstatu toho režimu vyjádřilo. První ukázka je taky takový pokus. Opět ale podotýkám, že socha u níž vojáci vartují je na zmíněném náměstí a nikde jinde jsem podobnou věc neviděl. Ovšem viděl jsem asi tak milióntinu milióntiny kontinentu zvaného Čína.

I tato fotka mi přijde symptomatická. Dohled vojáka, to je jasné. Lidi jednotně oblečení, s nějakými papírky v rukách, to je taky jasné. Jsou ale evidentně spokojení, nic nesvědčí o tom, že by nějak strádali. Mám ještě jednu variantu té fotky, ale na ní se voják dívá stranou. Víc se mi líbí ta předešlá, kde se voják dívá do objektivu.

Bdělý voják, to je samozřejmě taky symbolický motiv. Ovšem jde z něho v jistém smyslu i strach, rozhodně to není vysmátý šupák, jak jsme na to byli zvyklí od nás.

Symbolika? Nekonečné řady reproduktorů a rudé vlajky. I následující ukázka je pořízena delším ohniskem (ekv. 280 mm), už ne z důvodů sebezáchovných, ale kvůli perspektivě. Úzký úhel záběru má ten efekt, že vzdálené objekty vypadají bližší.

To co je na další ukázce, to byla bizarní scénka. Rodiče tam natáčeli na video chlapečka, který před před budovou úvé strany nějaký hrdinský song. Patrně posluchač vojenské školy. Chlapeček zpěv jak se patří prožíval, jeho pohyby byly hodně teatrální. Myslím, že podstatu věci do dobře vystihuje.

Na gzávěr fotka opět z náměstí Nebeského klidu. Moderní Číňané. Na nich nenechal režim žádné stopy. Až doma jsem si ale všim, že mají visačky na krku. Copak asi znamenají? Nemusí to být nic co yb stálo za řeč, taky mám občas na krku nějakou tu ceduli s akreditací. Ale na tom náměstí… Podotýkám, že tuhle fotku jsem pořídil tak asi dvě stě metrů od místa, kde se v tu chvíli ta osamělá žena chystala k – možná sebevražednému – politickému vystoupení.