Nezařazené

Sekvenční fotografování

Jde o zajímavou speciální techniku, kterou dnes umí každý jen trochu lépe vybavený kompakt. Zkoušel jsem to s pomocí hodně dobře vybaveného ultrazoomu Olympus SP-590UZ.

Sekvenčně lze fotografovat cokoli: jde o to, aby se jeden záběr opakoval v předem daných intervalech. Ty se dají nastavit v menu. Konkrétně, tento Olympus umožňuje fotografovat v intervalech od 1 minuty to 90 minut. Použití stativu je samozřejmost, kterou, tuším , netřeba připomínat. Při fotografování kytiček bylo třeba vytáhnout středovou tyč a obrátit ji, jak je to vidět na ukázce vpravo.

Výsledek je asi takový, první fotka je z 8.24, poslední ze série 11.07:

Samozřejmě záleží na povaze snímaného děje, jakou sekvenci nastavíme. Kytky jsem fotil v rozmezí 10 minut – zobrazené snímky jsou pochopitelně výběr z nich. Těžko soudit, jaká je ideální sekvence – i na rozvíjení květů. Každýý se jistě rozvíjí jinak. Zkoušel jsem i růst kapradiny, ale ta roste hodně pomalu, i půlhodinové sekvence nevedly k udivujícím výsledkům. O pohyb se postaral především vítr.

Problémy
Měl jsem několik problémů. Samozřejmě se světlem – během dne se světlo mění, jednou svítí sluníčko, podruhé je pod mrakem. Stálé podmínky lze zřejmě zachovat jen v místnosti za umělého osvětlení. Totéž platí o zmíněném vlivu větru. Snažil jsem se aspoň motiv odstínit igelitovou plentou, aby na ně nepadalo přímé světlo.
Horší problém je s ostřením. Zkoušel jsem ruční ostření, “inteligentní” ostření i ostření s nastavitelným ostřicím bodem, avšak ve všech případech si aparát více méně dělal co chtěl a určité procento snímků bylo vždycky mimo ostrost. Plně odstraní tento problém zřejmě jen přístroje s mechanicky ovládaným objektivem, tedy zrcadlovky. K nim je ale třeba pořídit přídavné zařízení, ovladač s časovačem. Ale to je zase zcela jiná technika. Nicméně i jednoduchý pokus prokázal, že k zajímavým výsledkům vede i dostupný amatérský fotoaparát.

Jde o zajímavou speciální techniku, kterou dnes umí každý jen trochu lépe vybavený kompakt. Zkoušel jsem to s pomocí hodně dobře vybaveného ultrazoomu Olympus SP-590UZ.

Sekvenčně lze fotografovat cokoli: jde o to, aby se jeden záběr opakoval v předem daných intervalech. Ty se dají nastavit v menu. Konkrétně, tento Olympus umožňuje fotografovat v intervalech od 1 minuty to 90 minut. Použití stativu je samozřejmost, kterou, tuším , netřeba připomínat. Při fotografování kytiček bylo třeba vytáhnout středovou tyč a obrátit ji, jak je to vidět na ukázce vpravo.

Výsledek je asi takový, první fotka je z 8.24, poslední ze série 11.07:

Samozřejmě záleží na povaze snímaného děje, jakou sekvenci nastavíme. Kytky jsem fotil v rozmezí 10 minut – zobrazené snímky jsou pochopitelně výběr z nich. Těžko soudit, jaká je ideální sekvence – i na rozvíjení květů. Každýý se jistě rozvíjí jinak. Zkoušel jsem i růst kapradiny, ale ta roste hodně pomalu, i půlhodinové sekvence nevedly k udivujícím výsledkům. O pohyb se postaral především vítr.

Problémy
Měl jsem několik problémů. Samozřejmě se světlem – během dne se světlo mění, jednou svítí sluníčko, podruhé je pod mrakem. Stálé podmínky lze zřejmě zachovat jen v místnosti za umělého osvětlení. Totéž platí o zmíněném vlivu větru. Snažil jsem se aspoň motiv odstínit igelitovou plentou, aby na ně nepadalo přímé světlo.
Horší problém je s ostřením. Zkoušel jsem ruční ostření, “inteligentní” ostření i ostření s nastavitelným ostřicím bodem, avšak ve všech případech si aparát více méně dělal co chtěl a určité procento snímků bylo vždycky mimo ostrost. Plně odstraní tento problém zřejmě jen přístroje s mechanicky ovládaným objektivem, tedy zrcadlovky. K nim je ale třeba pořídit přídavné zařízení, ovladač s časovačem. Ale to je zase zcela jiná technika. Nicméně i jednoduchý pokus prokázal, že k zajímavým výsledkům vede i dostupný amatérský fotoaparát.