|
Jaký je a komu je určen
Po stránce vzhledové je to velmi střízlivý přístroj, bez experimentálních výstřelků, jaké jsme vděli na př. na sérii NV. Je to foťák, který vypadá jako foťák a chová se jako foťák, chválabohu za to! Je vybaven CCD s úhlopříčkou 1/2,33 s 12,2 efektivními megapixely. Objektiv je Schneider Kreuznach f = 4,2 až 42,0 mm (ekvivalent 35 mm kinofilmu: 24 až 240 mm) světelný F3,3 až 5.8. Citlivost je 80, 100, 200, 400, 800, 1.600, v rozlišení 3 Mpx 3.200 ISO. Stabilizace je duální, tedy optická a digitální. V automatickém režimu závěrka pracuje v rozsahu 1/8 až 1500, v programované automatice se dlouhé časy dají prodloužit na vteřinu, v manuálním režimu na 16 vteřin. Displej je třípalcový. Přístroj ostří automaticky na střed i vícebodově, případně lze ručně nastavit ostření „na tvrdo“. Rozpoznávání tváře je dnes samozřejmostí. Ostří od půl, respektive od dvou metrů (podle použité ohniskové vzdálenosti) a v makru od 5 cm. Vestavěný blesk má při automatickém ISO dosah až 4,7 m. Video je MPEG 4, HD stereo. Lze používat i jako diktafon až do deseti hodin záznamu, zvukové poznámky ke snímku mohou být až desetivteřinové. Akumulátor je SLB-10A (1050 mAh), rozměry 105 x 61,4 x 36,5 mm , váha 225 bez aku a bez karty (SD typ) – kromě na kartu lze ukládat do 21 MB vnitřní paměti.. Manuál je v pdf na CD, tištěná příručka je prakticky k ničemu a navíc není česky, manuál máte na CD a ví bůh, že ho budete potřebovat. Ovládání a menu Zde se dá volit klasické auto a pak SMART auto s rozpoznáváním typu scény. Pro pokročilejší je zde nabídka programovatelné automatiky (= automat s možností změny parametrů) a manuálního ovládání času a clony. Zajímavý je „snímek s retuší“ (viz dále). Režim „scéna“ nabízí běžné předvolby. Na levém boku (z pohledu fotografujícího) je výstup HDMI pro přehrávání videa s vysokým rozlišením na HD televizorech. Na opačné straně je USB vstup + vstup pro napájení. Pikantní detail: oba konektory jsou stejné, naštěstí záměna nevede k fatálním důsledkům (jak se to stávalo při zaměnitelných konektorech tiskárny a SCSII). Konektory jsou titěrné, špatně se orientujete, zdali tu věc nastrčit jednou nebo druhou stranou a hrozí nebezpečí zničení konektoru, takže pozor na to. Je to zase jedno vítězství designu nad praxí. Je třeba si pamatovat šipkou k sobě. Přístroj lze nabíjet přes USB z dodávané nabíječky, což se mi nepodařilo, zato ho lze úspěšně napájet z počítače přes zmíněný USB kabel. Na zadní stěně je vedle LCD displeje „ovládací páčka“. To je velmi užitečné zařízení: defaultně je na to nastavena expoziční kompenzace, takže ji nemusíte nikde honit a je hned po ruce. Lze sem ale nastavit i ovládání WB a nastavení ISO. Nicméně si myslím, že volba kompenzace je pro tuto páčku nejlepší použití. Podotkněme ještě, že v manuálním režimu M páčka slouží k ovládání nastavení času a clony. Následuje funkční tlačítko Fn, čili vstup do pracovního menu, kde se v různých režimech snímání nastavuje velikost snímku, oblast ostření, systém měření, ISO a WB, v manuálním režimu rychlost závěrky a rozpoznávání tváře. V režimu videa se zde nastavuje frekvence snímání. Čtyřcestný volič s potvrzovacím tlačítkem uprostřed má sdružené obvyklé čtyři funkce, tedy způsoby zobrazení na LCD – včetně histogramu a mřížky, blesk, makro a samospoušť. Pod tím je tlačítko pro přehrávání a pak tlačítko Efekt. Zde je možno vstupovat do obrazu „aniž byste museli použít software pro úpravu fotografií,“ píše se v manuálu. Některé ty efekty jsou vcelku běžné a nevinné, jako je třeba zbarvení „vivid“, nebo černobílé a hnědé fotky. Dá se tu nastavovat doostření, sytost a dolaďování barevných kanálů: to je značně problematická funkce, když nemáme k disposici histogramy oněch kanálů, takže jsme nuceni šťourat se v tom „od oka“. Velmi nedoporučuji. Jak se s ním fotí Výkon objektivu je velmi dobrý, kreslí ostře, i v rozích – bez vinětace. Barevná aberace je minimální jak v širokoúhlém, tak tele – režimu, firma Schneider si zde opravdu nedělá ostudu. Na ukázkách jsou výřezy z rohu obrazu, vlevo širokoúhlý objektiv, vpravo teleobjektiv:
Toto je ovšem extrémní, velmi náročné srovnání. Srovnání středu obrazu pak vypadá takto:  Takřka odstraněna je soudková vada – což je při šířce záběru tohoto objektivu co říct, a také poduškové zkreslení teleobjektivu je minimální. Velmi dobře se přístroj choval i v protisvětle, zase je třeba pochválit kvalitu objektivu. Na protisvětlo je ostatně pamatováno i specifickým scénickým režimem.
Zajímavou funkcí je focení podle příkladu – nevím sice, jak to v praxi vysvětlit pod Eiffelovkou Japoncovi, ale je to tak, že si vyfotíte záběr, ten tam zůstane průhledný a vy se pak postavíte a podle toho průhledného se nastaví kompozice. Důmyslné, že? Zajímavou funkcí je autoportrét, kdy vás přístroj navádí kvílením doprostřed obrazu (a fotí v makru), a „detekce mrknutí“: pokud někoho načapá se zavřenýma očima, udělá ještě dvě další fotky. Nastavení bílé se nevymyká standardu kompaktů, v automatické=m režimu je to při žárovkovém osvětlení slabší, při nastavení „žárovka“ velmi dobré. Duální stabilizace je samozřejmě past na Popelku, je to stabilizace plus navýšení ISO. To ISO je 800 a vcelku nevadí, takže uživatelé, kteří nebudou vyrábět zvětšeniny výstavního formátu mohou při 12 Mpx rozlišení tuto funkci bez obav používat – 1/15 sec při plném vyjetí teleobjektivu je bez problému. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|
Jaký je a komu je určen
Po stránce vzhledové je to velmi střízlivý přístroj, bez experimentálních výstřelků, jaké jsme vděli na př. na sérii NV. Je to foťák, který vypadá jako foťák a chová se jako foťák, chválabohu za to! Je vybaven CCD s úhlopříčkou 1/2,33 s 12,2 efektivními megapixely. Objektiv je Schneider Kreuznach f = 4,2 až 42,0 mm (ekvivalent 35 mm kinofilmu: 24 až 240 mm) světelný F3,3 až 5.8. Citlivost je 80, 100, 200, 400, 800, 1.600, v rozlišení 3 Mpx 3.200 ISO. Stabilizace je duální, tedy optická a digitální. V automatickém režimu závěrka pracuje v rozsahu 1/8 až 1500, v programované automatice se dlouhé časy dají prodloužit na vteřinu, v manuálním režimu na 16 vteřin. Displej je třípalcový. Přístroj ostří automaticky na střed i vícebodově, případně lze ručně nastavit ostření „na tvrdo“. Rozpoznávání tváře je dnes samozřejmostí. Ostří od půl, respektive od dvou metrů (podle použité ohniskové vzdálenosti) a v makru od 5 cm. Vestavěný blesk má při automatickém ISO dosah až 4,7 m. Video je MPEG 4, HD stereo. Lze používat i jako diktafon až do deseti hodin záznamu, zvukové poznámky ke snímku mohou být až desetivteřinové. Akumulátor je SLB-10A (1050 mAh), rozměry 105 x 61,4 x 36,5 mm , váha 225 bez aku a bez karty (SD typ) – kromě na kartu lze ukládat do 21 MB vnitřní paměti.. Manuál je v pdf na CD, tištěná příručka je prakticky k ničemu a navíc není česky, manuál máte na CD a ví bůh, že ho budete potřebovat. Ovládání a menu Zde se dá volit klasické auto a pak SMART auto s rozpoznáváním typu scény. Pro pokročilejší je zde nabídka programovatelné automatiky (= automat s možností změny parametrů) a manuálního ovládání času a clony. Zajímavý je „snímek s retuší“ (viz dále). Režim „scéna“ nabízí běžné předvolby. Na levém boku (z pohledu fotografujícího) je výstup HDMI pro přehrávání videa s vysokým rozlišením na HD televizorech. Na opačné straně je USB vstup + vstup pro napájení. Pikantní detail: oba konektory jsou stejné, naštěstí záměna nevede k fatálním důsledkům (jak se to stávalo při zaměnitelných konektorech tiskárny a SCSII). Konektory jsou titěrné, špatně se orientujete, zdali tu věc nastrčit jednou nebo druhou stranou a hrozí nebezpečí zničení konektoru, takže pozor na to. Je to zase jedno vítězství designu nad praxí. Je třeba si pamatovat šipkou k sobě. Přístroj lze nabíjet přes USB z dodávané nabíječky, což se mi nepodařilo, zato ho lze úspěšně napájet z počítače přes zmíněný USB kabel. Na zadní stěně je vedle LCD displeje „ovládací páčka“. To je velmi užitečné zařízení: defaultně je na to nastavena expoziční kompenzace, takže ji nemusíte nikde honit a je hned po ruce. Lze sem ale nastavit i ovládání WB a nastavení ISO. Nicméně si myslím, že volba kompenzace je pro tuto páčku nejlepší použití. Podotkněme ještě, že v manuálním režimu M páčka slouží k ovládání nastavení času a clony. Následuje funkční tlačítko Fn, čili vstup do pracovního menu, kde se v různých režimech snímání nastavuje velikost snímku, oblast ostření, systém měření, ISO a WB, v manuálním režimu rychlost závěrky a rozpoznávání tváře. V režimu videa se zde nastavuje frekvence snímání. Čtyřcestný volič s potvrzovacím tlačítkem uprostřed má sdružené obvyklé čtyři funkce, tedy způsoby zobrazení na LCD – včetně histogramu a mřížky, blesk, makro a samospoušť. Pod tím je tlačítko pro přehrávání a pak tlačítko Efekt. Zde je možno vstupovat do obrazu „aniž byste museli použít software pro úpravu fotografií,“ píše se v manuálu. Některé ty efekty jsou vcelku běžné a nevinné, jako je třeba zbarvení „vivid“, nebo černobílé a hnědé fotky. Dá se tu nastavovat doostření, sytost a dolaďování barevných kanálů: to je značně problematická funkce, když nemáme k disposici histogramy oněch kanálů, takže jsme nuceni šťourat se v tom „od oka“. Velmi nedoporučuji. Jak se s ním fotí Výkon objektivu je velmi dobrý, kreslí ostře, i v rozích – bez vinětace. Barevná aberace je minimální jak v širokoúhlém, tak tele – režimu, firma Schneider si zde opravdu nedělá ostudu. Na ukázkách jsou výřezy z rohu obrazu, vlevo širokoúhlý objektiv, vpravo teleobjektiv:
Toto je ovšem extrémní, velmi náročné srovnání. Srovnání středu obrazu pak vypadá takto: Takřka odstraněna je soudková vada – což je při šířce záběru tohoto objektivu co říct, a také poduškové zkreslení teleobjektivu je minimální. Velmi dobře se přístroj choval i v protisvětle, zase je třeba pochválit kvalitu objektivu. Na protisvětlo je ostatně pamatováno i specifickým scénickým režimem.
Zajímavou funkcí je focení podle příkladu – nevím sice, jak to v praxi vysvětlit pod Eiffelovkou Japoncovi, ale je to tak, že si vyfotíte záběr, ten tam zůstane průhledný a vy se pak postavíte a podle toho průhledného se nastaví kompozice. Důmyslné, že? Zajímavou funkcí je autoportrét, kdy vás přístroj navádí kvílením doprostřed obrazu (a fotí v makru), a „detekce mrknutí“: pokud někoho načapá se zavřenýma očima, udělá ještě dvě další fotky. Nastavení bílé se nevymyká standardu kompaktů, v automatické=m režimu je to při žárovkovém osvětlení slabší, při nastavení „žárovka“ velmi dobré. Duální stabilizace je samozřejmě past na Popelku, je to stabilizace plus navýšení ISO. To ISO je 800 a vcelku nevadí, takže uživatelé, kteří nebudou vyrábět zvětšeniny výstavního formátu mohou při 12 Mpx rozlišení tuto funkci bez obav používat – 1/15 sec při plném vyjetí teleobjektivu je bez problému. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
