|
Pro korejského výrobce je to model, na kterým si dal záležet. Pyšní se několika neobyčejnostmi, především je to ultrazoom 1:15 začínající na ekvivalentu 24 mm, manuální ovládání a GPS zápis, s možností číst okamžitou lokaci na mapě. Rozhodně stojí za to se s tímto přístrojem projít po světě. Jaký je a komu je určen
Zde je třeba si ujasnit pojmy. Rozsah zoomu 1:15 není zvláštností na kompaktech s elektronickým hledáčkem, kdežto tento přístroj EVF nemá a vše vyhledáváme jen na jeho třípalcovém LCD displeji, který je organický, typu AMOLED, to je nekvalitnější současný displej. Snímač má fyzicky 14,2 megapixelů, k obrazu je užito 12 mega. Snímač je CCD o velikosti 1/2,3 ( to je cca 7,7 x 6,2 mm), vytváří snímky v rozměrech 4000 x 3000, 3984 x 2656, 3840 x 2160, 3264 x 2448, 2560 x 1920, 2048 x 1536, 1920 x 1080 a 1024 x 768. Poměr stran lze nastavit i na 16:9, nikoli ale na 3:2. Video je 1280 x 720, 640 x 480 – 30 a 15 sn./s, 320 x 240 – 60 a 30 sn./s. Rozsah zoomu odpovídá rozsahu 24 – 360 mm kinofilmového aparátu. Stabilizátor je optický, tedy v objektivu, nepohybuje čipem. Rozsah citlivosti je 80 – 3200 ISO. Přístroj zapisuje na karty rodiny SD, včetně nových superkapacitních SDXC. Rozhraní je USB 2.0 a HDMI. Rozměry jsou 107 x 61 x 28 mm, váha 245 g. Design přístroje je střízlivý, technický. Do ruky padne velmi dobře, každého pak na první pohled zaujme černá kaplička nad objektivem, skrývající GPS zařízení. Ovládání a menu Vstupem k ovládání je kruhový volič. Jeho změny se opticky kopírují na LCD, tedy vidíme, co jsme si zvolili. Je to především SmartAuto a Auto, tedy automatické režimy, přičemž připouštím, že to „obyčejné“ auto moc nechápu. Snad je někde zmínka o nm v PDF manuálu zmíněna, ale nemám trpělivost luštitele klínového písma. Proto bych doporučoval ho nepoužívat a soustředit se na SmartAuto, což je automat velmi dobře analyzující typ scény a následně nastavující parametry. Umí nastavit makrorežim, pokud fotíme nablízko, výtečně zvládá nastavení bílé a ISO nastavuje do 400 . Vyšší hodnoty jsou beztak problematické. Pro toho, kdo chce přístroj používat jako pohotový zápisník, je to ideální režim. Výrobce uvádí, že jde o Smart Auto 2.0 a upozorňuje, že rozeznává 17 typů scén pro foto a 4 pro video. Nepočítal jsem je, asi to tak bude. Lze samozřejmě volit i scény, tedy scénické režimy. V nich jsou zajímavé „snímky s retuší“ pro zvýraznění pleti a vtipný je „snímek podle vzoru“: to je pro toho, kdo chce, aby ho lidi vyfotili, ale tak, jak chce on. Záběr si nejdřív vyfotí sám, zůstane cosi jako díra a ten fotografující nás pak zakomponuje do předem připraveného záběru. Vtipné, jen se to asi v praxi bude těžko vysvětlovat. Přístroj je samozřejmě vybaven i rozpoznáváním tváře, rozpoznáváním mrknutí – a lze si navolit preferované obličeje a pak bude ostřit na ně (na Pepíčka, na manžela a podobně). Pak je možno použít režim Program, tedy automat s možnostmi měnit parametry. To jsou zejména ISO, WB a kompenzace expozice. Parametry lze pak volit po zmáčknutí FN tlačítka. Vždy nevrle vrčím, když je expoziční kompenzace schovaná v menu a není vynesená na čtyřcestný volič kompaktu – zde je na pozici „nahoře“ funkce „displej“, přičemž kompenzace je bezesporu mnohem důležitější než změna režimu displeje. Toto tedy pokládám za nedostatek přístroje, tím spíš, že má sklony k přeexpozici. Ne dosti na tom. Lze volit i prioritu clony a času a plný manuál a i v těchto režimech musím lézt pro každou změnu do menu, včetně změny režimu: když nastavím dejme tomu A (clonu), musím potvrdit středovým tlačítkem volbu a pak stisknout FN tlačítko a clonit.To mi přijde hodně složité Na kruhovém voliči pak volíme i režim stabilizace,tedy vypnout, obyč a obyč plus digitální, což je fakticky jen navýšení ISO. Spíš doporučuji nepoužívat tuto duální možnost, optická stabilizace je tu dobře funkční a bohatě stačí. Čtení map. 
Kvalita obrazu je též odpovídající rozlišení 12 mega. Velkou pochvalu zaslouží objektiv, který nemá prakticky žádnou aberaci (viz vpravo) a hlavně, ani při nastavení na nejkratší ohnisko neprojevuje soudkovou vadu, která by stála za fajfku tabáku. Přitom soudková vada širokoúhlých objektivů je obvyklý problém, přičemž 24 mm je na kompaktu velmi širokoúhlý objektiv. Takže tato starost zde odpadá. Na ukázce dole dokumentuji, že se o soudkové vadě nemá cenu bavit:  ISO a šum je problematičtější. Horní hranice více méně bezproblémové použitelnosti je zdě 400 ISO, hodnota 3200 je nouzovka za hranicí použitelnosti pro běžné účely a foťte s tím jen atentát na Kennedyho, havárie Concordu a podobné motivy, kdy vám odpustí technickou kvalitu. 800 a 1600 ISO jsou velmi problematické, snesitelné jsou za lepšího světla, ale to pak jaksi ztrácejí smysl. Shrnutí Ukázky:
|
Jak se s ním fotí 
|
Pro korejského výrobce je to model, na kterým si dal záležet. Pyšní se několika neobyčejnostmi, především je to ultrazoom 1:15 začínající na ekvivalentu 24 mm, manuální ovládání a GPS zápis, s možností číst okamžitou lokaci na mapě. Rozhodně stojí za to se s tímto přístrojem projít po světě. Jaký je a komu je určen
Zde je třeba si ujasnit pojmy. Rozsah zoomu 1:15 není zvláštností na kompaktech s elektronickým hledáčkem, kdežto tento přístroj EVF nemá a vše vyhledáváme jen na jeho třípalcovém LCD displeji, který je organický, typu AMOLED, to je nekvalitnější současný displej. Snímač má fyzicky 14,2 megapixelů, k obrazu je užito 12 mega. Snímač je CCD o velikosti 1/2,3 ( to je cca 7,7 x 6,2 mm), vytváří snímky v rozměrech 4000 x 3000, 3984 x 2656, 3840 x 2160, 3264 x 2448, 2560 x 1920, 2048 x 1536, 1920 x 1080 a 1024 x 768. Poměr stran lze nastavit i na 16:9, nikoli ale na 3:2. Video je 1280 x 720, 640 x 480 – 30 a 15 sn./s, 320 x 240 – 60 a 30 sn./s. Rozsah zoomu odpovídá rozsahu 24 – 360 mm kinofilmového aparátu. Stabilizátor je optický, tedy v objektivu, nepohybuje čipem. Rozsah citlivosti je 80 – 3200 ISO. Přístroj zapisuje na karty rodiny SD, včetně nových superkapacitních SDXC. Rozhraní je USB 2.0 a HDMI. Rozměry jsou 107 x 61 x 28 mm, váha 245 g. Design přístroje je střízlivý, technický. Do ruky padne velmi dobře, každého pak na první pohled zaujme černá kaplička nad objektivem, skrývající GPS zařízení. Ovládání a menu Vstupem k ovládání je kruhový volič. Jeho změny se opticky kopírují na LCD, tedy vidíme, co jsme si zvolili. Je to především SmartAuto a Auto, tedy automatické režimy, přičemž připouštím, že to „obyčejné“ auto moc nechápu. Snad je někde zmínka o nm v PDF manuálu zmíněna, ale nemám trpělivost luštitele klínového písma. Proto bych doporučoval ho nepoužívat a soustředit se na SmartAuto, což je automat velmi dobře analyzující typ scény a následně nastavující parametry. Umí nastavit makrorežim, pokud fotíme nablízko, výtečně zvládá nastavení bílé a ISO nastavuje do 400 . Vyšší hodnoty jsou beztak problematické. Pro toho, kdo chce přístroj používat jako pohotový zápisník, je to ideální režim. Výrobce uvádí, že jde o Smart Auto 2.0 a upozorňuje, že rozeznává 17 typů scén pro foto a 4 pro video. Nepočítal jsem je, asi to tak bude. Lze samozřejmě volit i scény, tedy scénické režimy. V nich jsou zajímavé „snímky s retuší“ pro zvýraznění pleti a vtipný je „snímek podle vzoru“: to je pro toho, kdo chce, aby ho lidi vyfotili, ale tak, jak chce on. Záběr si nejdřív vyfotí sám, zůstane cosi jako díra a ten fotografující nás pak zakomponuje do předem připraveného záběru. Vtipné, jen se to asi v praxi bude těžko vysvětlovat. Přístroj je samozřejmě vybaven i rozpoznáváním tváře, rozpoznáváním mrknutí – a lze si navolit preferované obličeje a pak bude ostřit na ně (na Pepíčka, na manžela a podobně). Pak je možno použít režim Program, tedy automat s možnostmi měnit parametry. To jsou zejména ISO, WB a kompenzace expozice. Parametry lze pak volit po zmáčknutí FN tlačítka. Vždy nevrle vrčím, když je expoziční kompenzace schovaná v menu a není vynesená na čtyřcestný volič kompaktu – zde je na pozici „nahoře“ funkce „displej“, přičemž kompenzace je bezesporu mnohem důležitější než změna režimu displeje. Toto tedy pokládám za nedostatek přístroje, tím spíš, že má sklony k přeexpozici. Ne dosti na tom. Lze volit i prioritu clony a času a plný manuál a i v těchto režimech musím lézt pro každou změnu do menu, včetně změny režimu: když nastavím dejme tomu A (clonu), musím potvrdit středovým tlačítkem volbu a pak stisknout FN tlačítko a clonit.To mi přijde hodně složité Na kruhovém voliči pak volíme i režim stabilizace,tedy vypnout, obyč a obyč plus digitální, což je fakticky jen navýšení ISO. Spíš doporučuji nepoužívat tuto duální možnost, optická stabilizace je tu dobře funkční a bohatě stačí. Čtení map.
Kvalita obrazu je též odpovídající rozlišení 12 mega. Velkou pochvalu zaslouží objektiv, který nemá prakticky žádnou aberaci (viz vpravo) a hlavně, ani při nastavení na nejkratší ohnisko neprojevuje soudkovou vadu, která by stála za fajfku tabáku. Přitom soudková vada širokoúhlých objektivů je obvyklý problém, přičemž 24 mm je na kompaktu velmi širokoúhlý objektiv. Takže tato starost zde odpadá. Na ukázce dole dokumentuji, že se o soudkové vadě nemá cenu bavit: ISO a šum je problematičtější. Horní hranice více méně bezproblémové použitelnosti je zdě 400 ISO, hodnota 3200 je nouzovka za hranicí použitelnosti pro běžné účely a foťte s tím jen atentát na Kennedyho, havárie Concordu a podobné motivy, kdy vám odpustí technickou kvalitu. 800 a 1600 ISO jsou velmi problematické, snesitelné jsou za lepšího světla, ale to pak jaksi ztrácejí smysl. Shrnutí Ukázky:
|
