Nezařazené

Samsung NX20

Jde o přístroj z rodiny mirrorlessů, je to tedy kompakt s výměnnými objektivy. Na první pohled byste to do něho neřekli, vypadá jako zrcadlovka, má čip jako zrcadlovka, obrázky dělá jako zrcadlovka… a je to mirrorless. Loni na konci podzim přišel Samsung s podelem NX 200 (viz moji recenzi) a NX20 se objevil o letos na jaře. Mají mnoho společného. Především je to čip typu CMOS s efektivním rozlišením 20,3 megapixelů. Rozsah ISO má od 100 do 12800, fotí do JPEG ve třech stupních komprese a do RAW a ostří na principu analýzy kontrastu z 15 autofokusových bodů. Prodlužovací faktor je 1,5x, jsou k němu potřeba objektivy s bajonetem NX. A ty nejnápadnější odlišnosti: elektronický hledáček, vynikající s rozlišením SVGA, a jeho třípalcový OLED displej je vyklápěcí a přetáčecí, což je výhodné zejména při snímání videa (HD 1920, MPEG-4 a H.264, video má k disposici konektor pro externí snímání zvuku), ale i při fotografování. Displej je to vynikající, jeho kvalitu můžeme sledovat i na mobilech Samsung Galaxy a tabletech. I závěrka má trochu větší rozsah, od 30 sec do 1/8000, díky hybridnímu systému mechanické a elektronické závěrky. Další bonus je vyskakovací blesk, lze samozřejmě nasadit i externí blesk, přičemž synchronizační čas je 1/180 sec. Sériové focení dosahuje pěkné frekvence 8,3 fps. Má v sobě i wi-fi a GPS. Politika Samsungu je zřetelná – chce spojit vše do jednoho rance, foťák, mobil a tablet, takže je tu i vějička v podobě napojení na GPS… třeba ve vašem mobilu via wi-fi. Samsung bere svoji roli na fotografické scéně nesmírně vážně a rozhodně se nesnaží o nějakou podbízivou politiku. Nabízí vrcholnou kvalitu v ušlechtilém designu a z jeho modelových řad necítíme onu protivnou a úpornou snahu dávkovat „tohle sem, tohle tam“, jak to vidíme jinde, tomu modelu tady přidat a tady ho ošidit. Jde do odvážného boje se Sony NEX-7, Olympus OM-D a Panasonic GH-3.

 


Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou u spouště, je velmi inteligentně řešena, snadno ji nahmátnete, avšak nehrozí samovolné spuštění. Na horní stěně pak je kruhový volič s režimy PASM, tedy program, priority času a clony a plný manuál. Pak nastupuje specialita Samsungů, totiž priorita objektivu.

Objektiv má na levé straně tlačítko a jeho stisknutím přepínáte mezi režimem digitálního zoomu a scénickými režimy. Aby bylo rozuměno: objektiv je normální zoom, klasický rozsah 18 – 55 mm, jelikož jde o APS-C snímač, prodlužovací faktor je 1,5x, takže nám to vychází 27 x 82 mm kinofilmového přístroje. V režimu priorita objektivu lze přepnout do „intelli-zoom“ režimu, to je digitální zoom 1,2x až 2x. Ale pozor, ztráta kvality při digitálním zoomu je limitovaná, jde totiž o čistý výřez. Při dvojnásobném intelli-zoomování dostanete snímek 2736×1824 velký, tedy pětimegový obrázek a pro běžné účely je to naprosto dostateční rozlišení – a jste na pěkném ohnisku ekv. 160 mm. Po přepnutí se dostanete na scénické režimy, a opět, pro lidi kteří nechtějí nic řešit je to velmi příjemné a důvtipné opatření. Dodejme ještě, že je zde průběžná nápověda, která vás vede houštinou ovládacích prvků a dbá, abyste se v ní nevytratili.

 


Další oddíl nabízí dva druhy milých blbinek, už jsem se o nich zmiňoval v souvislosti s NX200. Jednak je to magický rám, fotku to zarámuje do nějakého prostředí, viz ukázku,

 


jednak jsou to magické filtry, jako je starý film nebo rybí oko, tím posledním jsem postihl naši Noru:

 


Na další pozici jsou scény, ale pozor, nejsou zcela totožné se scénami nabízenými v intelli-zoom režimu. Zde je například plynulé panorama, velmi dobře řešení. Některé jsou společné, například západ slunce / východ slunce, jedna varianta je do červena, druhá do studených tónů. Jakmile nastavíme scénu, fotíme a chtěli bychom pak jinou, dostaneme se k nabídce přes Fn tlačítko na zadní stěně přístroje.

Následuje video a wi-fi připojení. Připojit se na síť je snadné, jen poznamenávám, že komunikace tohoto typu vysloveně potřebuje dotykový displej, psát pomocí šipek a koleček je úmorná práce.

Poslední položka je SmartAuto, automatický výběr scény.

Toto je východisko ovládání tohoto přístroje. Výběr, jak vidno, je veliký. Lze tím fotit velmi poučeně, znale, v režimech PASM, lze fotit zábavně pomocí všelijakých hravých filtrů a lze také všechno nechat koňovi, tedy foťákovi a naložit jeho automatice starost o vše potřebné.

 


Na zadní stěně máme shora: spoušť videa, samostatné tlačítko pro korekci expozice, výborně umístěné, snadno nahmatatelné. O patrno níž je vstup do menu vlevo a Fn menu vpravo.
Toto Fn menu je velmi užitečné a v jistém smyslu je užitečnější než velké menu. To má spíše charakter setupu a nastavujeme v něm rozhodující parametry, zapínáme / vypínáme stabilizaci obrazu apod. Kdežto Fn menu nabízí okamžitý, přímý přístup ke všem volitelným parametrům, potřebným při fotografování.

V třetím řádku shora je druhá položka zleva „průvod.snímk.“. To je klasický „picture wizzard“ a lze v něm nastavit sytost, rozmanité fígle s barvami – každá položka je do rozsáhlé míry laditelná. Velmi doporučuji tuto oblast prozkoumat (pokud ovšem nechcete fotit v RAW režimu. Zde si ale neodpustím jednu pidi-kritiku, pidi proto, že to není zas tak moc důležité, ale trochu ano.

Jakmile totiž jste v režimu RAW+JPEG, pak v režimu PASM získáte dva obrázky. V režimu inteligentní automatiky anebo v kreativních filtrech se RAW režim přepne na čistý JPEG režim. Asi se předpokládá, že kdo si hraje s magickými rámy se nebude chtít zabývat vyvoláváním RAW předloh, ale předpoklad je to pochybný a technicky není žádný důvod, proč neuložit obé, tedy RAW plus filtračně zpracovaný JPEG.

Vraťme se ale k ovládacím prvkům.

Je zde čtyřcestný volič s vyhrazenými funkcemi ve čtyřech svých směrech. Nahoře je režim displeje, kde lze m.j. navolit vodováhu, což je velmi užitečná pomůcka. Vpravo je volba režimu ostření, pozor, je tam nejasný český údaj. CAF neznamená „jednot. Aut.“ ale průběžné, tedy kontinuální ostření. Naštěstí průvodní text je správný, jen název je zavádějící. Dole je nastavení ISO a vlevo režim snímání, tedy jednotlivé fotky, série atd., přičemž série umí až 8 fotek / sec.

Dole je tlačítko pro prohlížení a mazání.

Velké menu jsem už zmínil, je přehledné a pro běžný provoz ne moc potřebné. Upozornil bych ale na několik detailů.

DMF najdeme v oddílu Vlastní (ikonka panáčka), znamená to, že při poloze „zapnuto“ lze ručně doostřovat, zajímavá funkce, v praxi ale ne moc použitelná. Podstatné ale je „přizpůsobení iFn“. Zde se dá nastavit, co všechno lze ovládat prstencem na objektivu. Defaultně je tam clona a korekce expozic,e lze ještě ISO a WB. Dále je zajímavé „přiřazení tlačítka“. Zde je možno nastavit manuální nastavení bílé, to je velmi užitečná funkce! Trochu zavádějící je slovní definice „nastavení dotykem“, implikuje to dotykový displej a ten zde není: míní se tím stisknutí tlačítka a to aktivuje běžnou proceduru manuálního nastavení bílé. – objeví se čtvereček, ten namíříme na referenční barevně neutrální plochu (list papíru, šedivou stěnu) a stiskem spouště nastavíme bílou.

V oddílu Nastavení (ozubené kolečko) lze nastavit dobu náhledu, vypínání displeje apod., ale také lze vypnout nápovědu – po dvou letech používání NX20 ji opravdu už potřebovat nebudete.

Souhrnem lze konstatovat, že ovládání přístroje je velmi přehledné, inteligentní a bezproblémové. Je nabit zábavnými funkcemi a ovládání je nastaveno tak, že není problém se v nich vyznat.

Jak se s ním fotí
Pocitově je to jako kdybyste fotili zrcadlovkou. Náběh je okamžitý a zpoždění spouště vyvolané autofokusem na bázi kontrastu je minimální. Použitý CMOS velikosti zrcadlovkového čipu má očekávané výsledky: měl jsem k disposici setový objektiv a i s ním byly výsledky plně uspokojivé. Jedním z prubířských kamenů bývá tráva – velmi často ji vidíme slitou, rozmydlenou, zde nic takového. Pokud jde o vysoké ISO, zase nic překvapujícího – do 1600 lze bezproblémově fotit, takže lze použít příjemného triku, kdy v režimu priority času nastavíme nějakou spolehlivě udržitelnou hodnotu, třebas 1/250, a za běžných světelných podmínek si nemusíme dělat žádné starosti protože clona i ISO se vždy nastaví do přijatelných hodnot.

Při sériovém focení lze samozřejmě nastavit průběžné ostření a tady nelze čekat zázraky, není to profi zrcadlovka určená pro Olympiádu. Na rozdíl od předchozího typu NX200 ale vidíme v hledáčku náhledy pořízených snímků, takže se lze celkem bezproblémově v situaci orientovat.

Shrnutí
Samsung NX20 je mirrorless s elektronickým hledáčkem a čipem APS-C, užívaným v zrcadlovkách. Má obdobné vlastnosti jako zrcadlovky a aktuálně je k disposici 11 objektivů s bajonetem NX – včetně novinek přicházejících teprve na trh, jako je velmi zajímavý širokáč 12-24/4-5.6, zatím je nejširší šestnáctka, nejdelší dvoustovka. Jsou zde i pevná ohniska a „palačinky“, ploché objektivy, ale nenajdete tu |“dlouhé sklo“. Příjemná je cenová politika, makroobjektiv se světelností 2.8 stojí 14 tisíc a portrétní pětaosmdesátka F1.4 dvacet tisíc – obdobné produkty jiných značek bývají mnohem dražší.

Jediný problém vidím jaksi strategicky. Mirrorless obvykle volíme pro jeho malé rozměry a váhu. Se svými 122 x 90 x 40 mm a 341 g je bezpochyby lehčí a menší než bývají zrcadlovky, ale nikoli dramaticky a zásadně menší a lehčí. Proti běžným zrcadlovkám má zásadně rychlejší sériové focení, to by mohl být pro někoho argument ke koupi. Hendikepem je cena. Canon 600D se seťákem stojí 16 tisíc a Nikon D3200 se seťákem 15 tisíc. Tento přístroj stojí se setovým objektivem, pravda, stabilizovaným a s i-Function, plných 21 tisíc. Ale zase objektivy jsou příjemně cenově posazené… tento hlavolam je nad rámec recenze.

Doplněno v listopadu 2013 – cena je o deset tisíc míň! Tím je hlavolam vyřešen. Za jedenáct tisíc je to senzační přístroj, dokonce bych řekl že až neuvěřitelný…

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14



Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Samsung NX20 + 18-55 mm OIS i-Function?
 

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: