Je to jeden z prvních kousků, které k nám přišly do republiky. Jde o patnáctimegovou zrcadlovku bez zrcátka, taky se tomu říká hybrid: typ přístroje, který má bezesporu velkou budoucnost a tento NX10 bezesporu vstoupí do historie jako průkopník. Ještě to není produkční kus, přesto věřím, že první seznámení vám bude k užitku.
Jaký je a komu je určen Vtip je v něčem jiném, v konstrukci objektivů. Tento systém umožňuje jít poslednímu optickému členu hlouběji do těla přístroje. Nemusí se tedy čarovat s ohniskovou vzdáleností a však taky setový objektiv tohoto přístroje Samsung 18-55/ f:3.5-5.6 má vynikající vlastnosti, jak ještě pojednáme. Tradičním objektivům klade mez sklopné zrcátko. Hybridní NX systém dokázal zkrátit vzdálenost od posledního optického členu k čipu o 40%, na 25,5 mm. Další výhodou bezzrcátkových přístrojů je tichý chod. Štěrbinová závěrka tohoto přístroje jen zaševelí a také zde je menší vliv otřesů, způsobených chodem mechanismu zrcátka. Zde vyslovím podiv nejen na adresu tohoto přístroje. Klasické jednooké zrcadlovky mívaly závěrku zavřenou, otevíraly ji jen v okamžiku expozice. Chápu, že digi ji musí mít otevřenou kvůli možnosti dělat záběr, ostřit atd. Ale proč není zavřená, když se přístroj vypne a hlavně když se mění objektivy, to nechápu. Možná proto, že závěrka (její rolety) je mechanicky zranitelnější než low pass filtr, který kryje snímač, ale to je moje domněnka. Takže zpět k popisu přístroje. Na pohled vypadá jako zrcadlovka. Jeho rozměry jsou dané objektivem a jeho bajonetem – jde o speciální objektiv, speciální bajonet, zrodil se nový formát, a také OLED displejem s úhlopříčkou 3 palce. Jde o AMOLED (Active Matrix Organic Light Emitting Diode) systém, tedy jednotlivé jeho pixely vyzařují světlo, kdežto tekuté krystaly LCD displeje naopak uzavírají průchod paprsků vyvolaných podsvícením. Obrázek je to vynikající, je jasné, že tyhle AMOLED a OLED displeje brzy LCD zlikvidují. Tři palce, to je na takové miniatuře hodně, a pak samozřejmě zbývá jen málo místa na ovládací prvky. Řekl bych, že tento přístroj se ocitl na hraně miniaturizace. Svými rozměry 123 x 87 x 40 mm je menší dokonce než Micro 4/3 Panasonic GH1 (124 x 90 x 45 mm). To je jistě hodno pochvaly, nicméně z praktického hlediska je to pořád přístroj „nadkapesního formátu“. Tyhle hybridy nemohou zvítězit rozměry, protože ty souvisejí s lidskou fyziologií: displej s třemi palci je jeden limit a rozměry lidských rukou druhý, s tím nikdo nic nenadělá. Podstatná je obrazová kvalita a to, co vidíme v hledáčku, plus samozřejmě rychlost, schopnost analyzovat obraz atd. Takže jsem se v úvodu trochu rozpovídal, ale u takovéto převratové novinky mi to snad odpustíte. Zpátky k věci – největší formát obrázku je 4592×3056 pixelů, HD video v MP4 má 1280×720 při 30 fps. K přístroji jsou zatím k mání tři objektivy, palačinka pevné ohnisko 30 mm / F2.0, stabilizovaný 18-55/F3.5 na 5.6 a stabilizovaný 50-200 na F4.5-5.6. Abych pokrátil prodloužené obličeje dodám, že k přístroji pasuje adaptér pro objektivy Pentax. Autofokus pracuje na bázi vyhodnocování kontrastu (jak je obvyklé v kompaktech), má 15 bodů / 35 boů v makrorežimu. Rozsah citlivosti je od 100 do 3200 ISO, předvoleb WB je 7 plus manuální a nastavení stupňů Kelvin. Sériové focení 3 fps, anebo „burst“, tedy 30 fps při 1,4 Mpx. Vestavěný blesk má směrné číslo 11 (tedy: při 100 ISO dělit clonou a vyjdou metry). Displej je OLED s 614 body, výstupy USB 2.0 a HDMI, zápis na SD / SDHC karty, baterka BP1310 1300 mAh. Ovládání a menu Přístroj má dvě programovatelná tlačítka. Jednak lze nastavit, co všechno chceme blokovat tlačítkem AEL (pod kompenzací vzadu), jednak lze nastavit tlačítko dole pod objektivem. V základním nastavení je tam náhled, tedy fakticky kontrola hloubky ostrosti. To je nepochybně skvělé opatření, které nabízejí i některé DSLR, ale ne tak šikovně, jako je to tady: vy prostě uvidíte obrázek přesně tak prokreslený při dané cloně, jak bude na fotce. Menu Podstatné je, že si vše potřebné můžete ukázat na displeji a samozřejmě v hledáčku. Nelze přepínat, tedy nelze vypnout AMOLED a nechat jen EVF nebo naopak. Přístroj má čidlo a jakmile přiložíme přístroj k oku, zapne se EVF. V něm vidíme naprosto totéž jako vzadu na „velkém plátně“. Jde o předprodukční vzorek, takže se nesluší uvádět nějaká čísla, nicméně to snad mohu prozradit, že si baterka vede dobře a že se tedy nezdá, že by velký AMOLED nějak zásadně ždímal elektřinu. Jak se s ním fotí Kromě scénických režimů(děti, makro, text, západ slunce, svítání, protisvětlo, ohňostroj, pláž a sníh a „snímek s retuší“, což jsem přesně nepochopil, oč jde, nabízí přístroj i styly scény (průvodce scénami), kde je: standard, živé barvy, portrét, krajina, prales (v anglickém menu je to „les“, zdá se, že překládal milovník romantiky), retro, chladné barvy, klid, klasika a tři uživatelská nastavení. Rozumí se, že rozdíly jsou v podstatě zanedbatelné, nicméně je možno do nastavení i divoce vstoupit (což nedoporučuji 🙂 ). Obrazová kvalita je velmi dobrá. Velmi dobrý dojem dělá objektiv 18-55, kreslí v podstatě stejně v celém rozsahu clon – na ukázce jsou výřezy 100% z rohu obrázku. Ani vinětace není patrná. S ústy mírně pootevřenými jsem zůstal stát nad snímkem pořízeným v protisvětle, uvádím dole v ukázkách. Takto podané slunce, které neovlivnilo celkovou expozici, to jsme opravdu ještě nikdy neviděl. Uváděné snímky byly pořízeny se svolením firmy Samsung přístrojem, který má sice výrobní číslo, není tedy označen jako předprodukční vzorek, nicméně dle sdělení pracovníků firmy ještě není zcela produkční. Myslím, že je naprosto v pořádku, nenalezl jsem nic, co by mě na přístroji pohoršilo. Shrnutí Dodatek: Zajímavou recenzi přináší Jaroslav Kortus na svém serveru Makofoto, v podstatě dochází ke stejným závěrům jako já. Ukázky:
|
Je to jeden z prvních kousků, které k nám přišly do republiky. Jde o patnáctimegovou zrcadlovku bez zrcátka, taky se tomu říká hybrid: typ přístroje, který má bezesporu velkou budoucnost a tento NX10 bezesporu vstoupí do historie jako průkopník. Ještě to není produkční kus, přesto věřím, že první seznámení vám bude k užitku.
Jaký je a komu je určen Vtip je v něčem jiném, v konstrukci objektivů. Tento systém umožňuje jít poslednímu optickému členu hlouběji do těla přístroje. Nemusí se tedy čarovat s ohniskovou vzdáleností a však taky setový objektiv tohoto přístroje Samsung 18-55/ f:3.5-5.6 má vynikající vlastnosti, jak ještě pojednáme. Tradičním objektivům klade mez sklopné zrcátko. Hybridní NX systém dokázal zkrátit vzdálenost od posledního optického členu k čipu o 40%, na 25,5 mm. Další výhodou bezzrcátkových přístrojů je tichý chod. Štěrbinová závěrka tohoto přístroje jen zaševelí a také zde je menší vliv otřesů, způsobených chodem mechanismu zrcátka. Zde vyslovím podiv nejen na adresu tohoto přístroje. Klasické jednooké zrcadlovky mívaly závěrku zavřenou, otevíraly ji jen v okamžiku expozice. Chápu, že digi ji musí mít otevřenou kvůli možnosti dělat záběr, ostřit atd. Ale proč není zavřená, když se přístroj vypne a hlavně když se mění objektivy, to nechápu. Možná proto, že závěrka (její rolety) je mechanicky zranitelnější než low pass filtr, který kryje snímač, ale to je moje domněnka. Takže zpět k popisu přístroje. Na pohled vypadá jako zrcadlovka. Jeho rozměry jsou dané objektivem a jeho bajonetem – jde o speciální objektiv, speciální bajonet, zrodil se nový formát, a také OLED displejem s úhlopříčkou 3 palce. Jde o AMOLED (Active Matrix Organic Light Emitting Diode) systém, tedy jednotlivé jeho pixely vyzařují světlo, kdežto tekuté krystaly LCD displeje naopak uzavírají průchod paprsků vyvolaných podsvícením. Obrázek je to vynikající, je jasné, že tyhle AMOLED a OLED displeje brzy LCD zlikvidují. Tři palce, to je na takové miniatuře hodně, a pak samozřejmě zbývá jen málo místa na ovládací prvky. Řekl bych, že tento přístroj se ocitl na hraně miniaturizace. Svými rozměry 123 x 87 x 40 mm je menší dokonce než Micro 4/3 Panasonic GH1 (124 x 90 x 45 mm). To je jistě hodno pochvaly, nicméně z praktického hlediska je to pořád přístroj „nadkapesního formátu“. Tyhle hybridy nemohou zvítězit rozměry, protože ty souvisejí s lidskou fyziologií: displej s třemi palci je jeden limit a rozměry lidských rukou druhý, s tím nikdo nic nenadělá. Podstatná je obrazová kvalita a to, co vidíme v hledáčku, plus samozřejmě rychlost, schopnost analyzovat obraz atd. Takže jsem se v úvodu trochu rozpovídal, ale u takovéto převratové novinky mi to snad odpustíte. Zpátky k věci – největší formát obrázku je 4592×3056 pixelů, HD video v MP4 má 1280×720 při 30 fps. K přístroji jsou zatím k mání tři objektivy, palačinka pevné ohnisko 30 mm / F2.0, stabilizovaný 18-55/F3.5 na 5.6 a stabilizovaný 50-200 na F4.5-5.6. Abych pokrátil prodloužené obličeje dodám, že k přístroji pasuje adaptér pro objektivy Pentax. Autofokus pracuje na bázi vyhodnocování kontrastu (jak je obvyklé v kompaktech), má 15 bodů / 35 boů v makrorežimu. Rozsah citlivosti je od 100 do 3200 ISO, předvoleb WB je 7 plus manuální a nastavení stupňů Kelvin. Sériové focení 3 fps, anebo „burst“, tedy 30 fps při 1,4 Mpx. Vestavěný blesk má směrné číslo 11 (tedy: při 100 ISO dělit clonou a vyjdou metry). Displej je OLED s 614 body, výstupy USB 2.0 a HDMI, zápis na SD / SDHC karty, baterka BP1310 1300 mAh. Ovládání a menu Přístroj má dvě programovatelná tlačítka. Jednak lze nastavit, co všechno chceme blokovat tlačítkem AEL (pod kompenzací vzadu), jednak lze nastavit tlačítko dole pod objektivem. V základním nastavení je tam náhled, tedy fakticky kontrola hloubky ostrosti. To je nepochybně skvělé opatření, které nabízejí i některé DSLR, ale ne tak šikovně, jako je to tady: vy prostě uvidíte obrázek přesně tak prokreslený při dané cloně, jak bude na fotce. Menu Podstatné je, že si vše potřebné můžete ukázat na displeji a samozřejmě v hledáčku. Nelze přepínat, tedy nelze vypnout AMOLED a nechat jen EVF nebo naopak. Přístroj má čidlo a jakmile přiložíme přístroj k oku, zapne se EVF. V něm vidíme naprosto totéž jako vzadu na „velkém plátně“. Jde o předprodukční vzorek, takže se nesluší uvádět nějaká čísla, nicméně to snad mohu prozradit, že si baterka vede dobře a že se tedy nezdá, že by velký AMOLED nějak zásadně ždímal elektřinu. Jak se s ním fotí Kromě scénických režimů(děti, makro, text, západ slunce, svítání, protisvětlo, ohňostroj, pláž a sníh a „snímek s retuší“, což jsem přesně nepochopil, oč jde, nabízí přístroj i styly scény (průvodce scénami), kde je: standard, živé barvy, portrét, krajina, prales (v anglickém menu je to „les“, zdá se, že překládal milovník romantiky), retro, chladné barvy, klid, klasika a tři uživatelská nastavení. Rozumí se, že rozdíly jsou v podstatě zanedbatelné, nicméně je možno do nastavení i divoce vstoupit (což nedoporučuji 🙂 ). Obrazová kvalita je velmi dobrá. Velmi dobrý dojem dělá objektiv 18-55, kreslí v podstatě stejně v celém rozsahu clon – na ukázce jsou výřezy 100% z rohu obrázku. Ani vinětace není patrná. S ústy mírně pootevřenými jsem zůstal stát nad snímkem pořízeným v protisvětle, uvádím dole v ukázkách. Takto podané slunce, které neovlivnilo celkovou expozici, to jsme opravdu ještě nikdy neviděl. Uváděné snímky byly pořízeny se svolením firmy Samsung přístrojem, který má sice výrobní číslo, není tedy označen jako předprodukční vzorek, nicméně dle sdělení pracovníků firmy ještě není zcela produkční. Myslím, že je naprosto v pořádku, nenalezl jsem nic, co by mě na přístroji pohoršilo. Shrnutí Dodatek: Zajímavou recenzi přináší Jaroslav Kortus na svém serveru Makofoto, v podstatě dochází ke stejným závěrům jako já. Ukázky:
|