Nezařazené

Samsung NX10 (první zkušenosti)

Je to jeden z prvních kousků, které k nám přišly do republiky. Jde o patnáctimegovou zrcadlovku bez zrcátka, taky se tomu říká hybrid: typ přístroje, který má bezesporu velkou budoucnost a tento NX10 bezesporu vstoupí do historie jako průkopník. Ještě to není produkční kus, přesto věřím, že první seznámení vám bude k užitku.

Jaký je a komu je určen
„Zrcadlovky bez zrcátka“ jsou zatím spjaty s firmami Olympus a Panasonic. První se svými třemi modely PEN, druhá s modelovou řadou G jsou zástupci systému Micro Four Thirds. Poněkud stranou stojí Ricoh GRX, který nabízí větší formát čipu APS-C, tedy formát, jaký se používá v zrcadlovkách (kromě full frame 24×36 mm). Tento Samsung tedy má čip velký 23.4 x 15.6mm, typu CMOS. Vypadá jako zrcadlovka, až na to, že má elektronický hledáček místo optického a chybí mu zrcadlový mechanismus. Hledáček je typu VGA s 921 tisíci pixely a hned zkraje řeknu, že pohled do něho je velká radost: žádné trhání, žádné rozmazaniny. Vyčítám mu jen trochu vzpurné ovládání korekce oční vady, olámal jsem si nehet, než se mi to podařilo. V hledáčku vidím budoucnost přístrojů tohoto typu. Subjektivně není pohled do tohoto hledáčku ještě zásadně lepší než pohled do hledáčku zrcadlovky. Pravda, můžeme v něm vidět mnohem víc údajů včetně histogramu a náhledu právě pořízeného snímku, nicméně ještě bto není ohromující.

Vtip je v něčem jiném, v konstrukci objektivů. Tento systém umožňuje jít poslednímu optickému členu hlouběji do těla přístroje. Nemusí se tedy čarovat s ohniskovou vzdáleností a však taky setový objektiv tohoto přístroje Samsung 18-55/ f:3.5-5.6 má vynikající vlastnosti, jak ještě pojednáme. Tradičním objektivům klade mez sklopné zrcátko. Hybridní NX systém dokázal zkrátit vzdálenost od posledního optického členu k čipu o 40%, na 25,5 mm.

Další výhodou bezzrcátkových přístrojů je tichý chod. Štěrbinová závěrka tohoto přístroje jen zaševelí a také zde je menší vliv otřesů, způsobených chodem mechanismu zrcátka. Zde vyslovím podiv nejen na adresu tohoto přístroje. Klasické jednooké zrcadlovky mívaly závěrku zavřenou, otevíraly ji jen v okamžiku expozice. Chápu, že digi ji musí mít otevřenou kvůli možnosti dělat záběr, ostřit atd. Ale proč není zavřená, když se přístroj vypne a hlavně když se mění objektivy, to nechápu. Možná proto, že závěrka (její rolety) je mechanicky zranitelnější než low pass filtr, který kryje snímač, ale to je moje domněnka.

Takže zpět k popisu přístroje. Na pohled vypadá jako zrcadlovka. Jeho rozměry jsou dané objektivem a jeho bajonetem – jde o speciální objektiv, speciální bajonet, zrodil se nový formát, a také OLED displejem s úhlopříčkou 3 palce. Jde o AMOLED (Active Matrix Organic Light Emitting Diode) systém, tedy jednotlivé jeho pixely vyzařují světlo, kdežto tekuté krystaly LCD displeje naopak uzavírají průchod paprsků vyvolaných podsvícením. Obrázek je to vynikající, je jasné, že tyhle AMOLED a OLED displeje brzy LCD zlikvidují. Tři palce, to je na takové miniatuře hodně, a pak samozřejmě zbývá jen málo místa na ovládací prvky. Řekl bych, že tento přístroj se ocitl na hraně miniaturizace. Svými rozměry 123 x 87 x 40 mm je menší dokonce než Micro 4/3 Panasonic GH1 (124 x 90 x 45 mm). To je jistě hodno pochvaly, nicméně z praktického hlediska je to pořád přístroj „nadkapesního formátu“. Tyhle hybridy nemohou zvítězit rozměry, protože ty souvisejí s lidskou fyziologií: displej s třemi palci je jeden limit a rozměry lidských rukou druhý, s tím nikdo nic nenadělá. Podstatná je obrazová kvalita a to, co vidíme v hledáčku, plus samozřejmě rychlost, schopnost analyzovat obraz atd.

Takže jsem se v úvodu trochu rozpovídal, ale u takovéto převratové novinky mi to snad odpustíte. Zpátky k věci – největší formát obrázku je 4592×3056 pixelů, HD video v MP4 má 1280×720 při 30 fps. K přístroji jsou zatím k mání tři objektivy, palačinka pevné ohnisko 30 mm / F2.0, stabilizovaný 18-55/F3.5 na 5.6 a stabilizovaný 50-200 na F4.5-5.6. Abych pokrátil prodloužené obličeje dodám, že k přístroji pasuje adaptér pro objektivy Pentax. Autofokus pracuje na bázi vyhodnocování kontrastu (jak je obvyklé v kompaktech), má 15 bodů / 35 boů v makrorežimu. Rozsah citlivosti je od 100 do 3200 ISO, předvoleb WB je 7 plus manuální a nastavení stupňů Kelvin. Sériové focení 3 fps, anebo „burst“, tedy 30 fps při 1,4 Mpx. Vestavěný blesk má směrné číslo 11 (tedy: při 100 ISO dělit clonou a vyjdou metry). Displej je OLED s 614 body, výstupy USB 2.0 a HDMI, zápis na SD / SDHC karty, baterka BP1310 1300 mAh.

Ovládání a menu
Je to mile ovladatelná panenka. Zapíná se jako Nikony, tedy páčkou u spouště, to je velmi příjemné. Hned za spouští je roller (ovládací kolečku), obrácený vertikálně, je to neobvyklé, avšak efektivní, též velmi příjemné. Dále máme nahoře volitelné tlačítko a volbu režimu singl / série / samospoušť. To mi nepřijde šťastné, kompenzace expozice je stlačená dozadu pod hranu. Jistě se na to dá zvyknout, nicméně i pak je třeba palcem rozeznávat kompenzaci expozice a uzávěr ostření. Kdybych byl pan Samsung, nařídil bych výměnu toho programovatelného tlačítka a kompenzace expozice. Mnohem častěji kompenzuji než programuji, pane Samsungu.

Přístroj má dvě programovatelná tlačítka. Jednak lze nastavit, co všechno chceme blokovat tlačítkem AEL (pod kompenzací vzadu), jednak lze nastavit tlačítko dole pod objektivem. V základním nastavení je tam náhled, tedy fakticky kontrola hloubky ostrosti. To je nepochybně skvělé opatření, které nabízejí i některé DSLR, ale ne tak šikovně, jako je to tady: vy prostě uvidíte obrázek přesně tak prokreslený při dané cloně, jak bude na fotce.
Jak je to vzadu jsem už naznačil ta kompenzace expozice se musí nacvičit, ale když se lidi naučili balancovat talíř na tyči postavené na nose, proč by se nenaučili najít tlačítko kompenzace expozice, že. Na zadní stěně je ovládání displeje a funkční menu, dále pak čtyřcestný volič s přepínáním ostření z AF na manuál a zpět: při manuálním ostření automaticky naskočí lupa, jakmile zabereme za ostřicí kroužek objektivu: tak tohle jsou další výhody těchto hybridů a i tato funkce jednou povede k jejich vítězství (chci se vsadit).
Dále na čtyřcestném voliči je vpravo nastavení bílé, dole ISO a vlevo nastavení režimu vyhodnocení expozice. Tlačítka pro prohlížení a koš jsou zcela dole.

Menu
Ta jsou dvě. Funkční menu je vyvedeno s podivuhodnou vynalézavostí, které oproti zvyklostem je ve prospěch věci: na vodorovné liště volíme položku (dejme tomu rozlišení, kvalitu WB a pod.), v řádku nad tím jsou volby položky – na př. blesk -> jaký typ blesku, a pak v kroužku ještě nad tím volba detailů, například síly blesku, nebo samospoušť po vteřinách. Slovy se těžko popíše, jak příjemně a přehledně je menu řešeno, je to skutečně něco nového a oproti zvyklostem, novinky nevedou k horšímu, naopak. Má tři obrazovky „fotografického menu“,

Podstatné je, že si vše potřebné můžete ukázat na displeji a samozřejmě v hledáčku. Nelze přepínat, tedy nelze vypnout AMOLED a nechat jen EVF nebo naopak. Přístroj má čidlo a jakmile přiložíme přístroj k oku, zapne se EVF. V něm vidíme naprosto totéž jako vzadu na „velkém plátně“. Jde o předprodukční vzorek, takže se nesluší uvádět nějaká čísla, nicméně to snad mohu prozradit, že si baterka vede dobře a že se tedy nezdá, že by velký AMOLED nějak zásadně ždímal elektřinu.

Jak se s ním fotí
Přístroj nabíhá v podstatě stejně rychle jako zrcadlovky a ostří bezproblémově, takže jeho použití k živé fotografii je mimo diskusi. Chová se jako zrcadlovka, co víc k tomu dodat. Nabízí kreativní režimy PASM a samozřejmě i inteligentní automat. Ten je skutečně inteligentní, opravdu rozpoznává scénu, jde do makra když je objekt blízko, výborně vyrovnává bílou – a v problematických světelných podmínkách jde na 800 ISO maximálně.

Kromě scénických režimů(děti, makro, text, západ slunce, svítání, protisvětlo, ohňostroj, pláž a sníh a „snímek s retuší“, což jsem přesně nepochopil, oč jde, nabízí přístroj i styly scény (průvodce scénami), kde je: standard, živé barvy, portrét, krajina, prales (v anglickém menu je to „les“, zdá se, že překládal milovník romantiky), retro, chladné barvy, klid, klasika a tři uživatelská nastavení. Rozumí se, že rozdíly jsou v podstatě zanedbatelné, nicméně je možno do nastavení i divoce vstoupit (což nedoporučuji 🙂 ).

Obrazová kvalita je velmi dobrá. Velmi dobrý dojem dělá objektiv 18-55, kreslí v podstatě stejně v celém rozsahu clon – na ukázce jsou výřezy 100% z rohu obrázku. Ani vinětace není patrná.

S ústy mírně pootevřenými jsem zůstal stát nad snímkem pořízeným v protisvětle, uvádím dole v ukázkách. Takto podané slunce, které neovlivnilo celkovou expozici, to jsme opravdu ještě nikdy neviděl. Uváděné snímky byly pořízeny se svolením firmy Samsung přístrojem, který má sice výrobní číslo, není tedy označen jako předprodukční vzorek, nicméně dle sdělení pracovníků firmy ještě není zcela produkční. Myslím, že je naprosto v pořádku, nenalezl jsem nic, co by mě na přístroji pohoršilo.

Shrnutí
Samsung NX10 je hybrid, tedy „zrcadlovka bez zrcátka“ vybavená snímačem APS-C, jako běžné zrcadlovky. Má speciální bajonet, takže jsou k němu momentálně jen tři objektivy, přes adaptér lze používat objektivy s bajonetem K – Pentax, zkušenosti nejsou, dle sdělení přímo korejského výrobce objektivy bude nutno ostřit ručně. Je to malý a lehký přístroj, výborně ovladatelný, s perfektní kontrolou nad obrazem. Díky skutečně inteligentnímu automatu ho může obsluhovat i naprostý laik, zkušený fotograf naopak využije široké škály jeho funkcí a potěší ho, že je průběžně informován o stavu přístroje při pohledu do hledáčku. Problematicky budeme posuzovat poměr cena / výkon. Přístroj stojí i s objektivem 18-55 cca 17 tisíc. Ovšem, s čím ho srovnávat? Nejbližší příbuzný je G řada Panasonicu, ovšem ta má Micro 4/3 systém, čili 1,5x menší čip. Low end zrcadlovky se dnes prodávají kolem 10 tisíc, čili výrazně levněji, ovšem tento přístroj nabízí lepší uživatelský komfort. Těžko tedy soudit, nicméně je jasné, že zamotaná hlava kolem ceny asi bude.

Dodatek:

Zajímavou recenzi přináší Jaroslav Kortus na svém serveru Makofoto, v podstatě dochází ke stejným závěrům jako já.

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 protisvětlo (hlavně č. 4, neupravováno, skutečně to tak je!), 5 ráno, 6 v lese, 7 a 8 makro, 9 rozsah jasů, 10 automatická WB, 11 předvolba „žárovka“, 12 při 3200 ISO

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Je to jeden z prvních kousků, které k nám přišly do republiky. Jde o patnáctimegovou zrcadlovku bez zrcátka, taky se tomu říká hybrid: typ přístroje, který má bezesporu velkou budoucnost a tento NX10 bezesporu vstoupí do historie jako průkopník. Ještě to není produkční kus, přesto věřím, že první seznámení vám bude k užitku.

Jaký je a komu je určen
„Zrcadlovky bez zrcátka“ jsou zatím spjaty s firmami Olympus a Panasonic. První se svými třemi modely PEN, druhá s modelovou řadou G jsou zástupci systému Micro Four Thirds. Poněkud stranou stojí Ricoh GRX, který nabízí větší formát čipu APS-C, tedy formát, jaký se používá v zrcadlovkách (kromě full frame 24×36 mm). Tento Samsung tedy má čip velký 23.4 x 15.6mm, typu CMOS. Vypadá jako zrcadlovka, až na to, že má elektronický hledáček místo optického a chybí mu zrcadlový mechanismus. Hledáček je typu VGA s 921 tisíci pixely a hned zkraje řeknu, že pohled do něho je velká radost: žádné trhání, žádné rozmazaniny. Vyčítám mu jen trochu vzpurné ovládání korekce oční vady, olámal jsem si nehet, než se mi to podařilo. V hledáčku vidím budoucnost přístrojů tohoto typu. Subjektivně není pohled do tohoto hledáčku ještě zásadně lepší než pohled do hledáčku zrcadlovky. Pravda, můžeme v něm vidět mnohem víc údajů včetně histogramu a náhledu právě pořízeného snímku, nicméně ještě bto není ohromující.

Vtip je v něčem jiném, v konstrukci objektivů. Tento systém umožňuje jít poslednímu optickému členu hlouběji do těla přístroje. Nemusí se tedy čarovat s ohniskovou vzdáleností a však taky setový objektiv tohoto přístroje Samsung 18-55/ f:3.5-5.6 má vynikající vlastnosti, jak ještě pojednáme. Tradičním objektivům klade mez sklopné zrcátko. Hybridní NX systém dokázal zkrátit vzdálenost od posledního optického členu k čipu o 40%, na 25,5 mm.

Další výhodou bezzrcátkových přístrojů je tichý chod. Štěrbinová závěrka tohoto přístroje jen zaševelí a také zde je menší vliv otřesů, způsobených chodem mechanismu zrcátka. Zde vyslovím podiv nejen na adresu tohoto přístroje. Klasické jednooké zrcadlovky mívaly závěrku zavřenou, otevíraly ji jen v okamžiku expozice. Chápu, že digi ji musí mít otevřenou kvůli možnosti dělat záběr, ostřit atd. Ale proč není zavřená, když se přístroj vypne a hlavně když se mění objektivy, to nechápu. Možná proto, že závěrka (její rolety) je mechanicky zranitelnější než low pass filtr, který kryje snímač, ale to je moje domněnka.

Takže zpět k popisu přístroje. Na pohled vypadá jako zrcadlovka. Jeho rozměry jsou dané objektivem a jeho bajonetem – jde o speciální objektiv, speciální bajonet, zrodil se nový formát, a také OLED displejem s úhlopříčkou 3 palce. Jde o AMOLED (Active Matrix Organic Light Emitting Diode) systém, tedy jednotlivé jeho pixely vyzařují světlo, kdežto tekuté krystaly LCD displeje naopak uzavírají průchod paprsků vyvolaných podsvícením. Obrázek je to vynikající, je jasné, že tyhle AMOLED a OLED displeje brzy LCD zlikvidují. Tři palce, to je na takové miniatuře hodně, a pak samozřejmě zbývá jen málo místa na ovládací prvky. Řekl bych, že tento přístroj se ocitl na hraně miniaturizace. Svými rozměry 123 x 87 x 40 mm je menší dokonce než Micro 4/3 Panasonic GH1 (124 x 90 x 45 mm). To je jistě hodno pochvaly, nicméně z praktického hlediska je to pořád přístroj „nadkapesního formátu“. Tyhle hybridy nemohou zvítězit rozměry, protože ty souvisejí s lidskou fyziologií: displej s třemi palci je jeden limit a rozměry lidských rukou druhý, s tím nikdo nic nenadělá. Podstatná je obrazová kvalita a to, co vidíme v hledáčku, plus samozřejmě rychlost, schopnost analyzovat obraz atd.

Takže jsem se v úvodu trochu rozpovídal, ale u takovéto převratové novinky mi to snad odpustíte. Zpátky k věci – největší formát obrázku je 4592×3056 pixelů, HD video v MP4 má 1280×720 při 30 fps. K přístroji jsou zatím k mání tři objektivy, palačinka pevné ohnisko 30 mm / F2.0, stabilizovaný 18-55/F3.5 na 5.6 a stabilizovaný 50-200 na F4.5-5.6. Abych pokrátil prodloužené obličeje dodám, že k přístroji pasuje adaptér pro objektivy Pentax. Autofokus pracuje na bázi vyhodnocování kontrastu (jak je obvyklé v kompaktech), má 15 bodů / 35 boů v makrorežimu. Rozsah citlivosti je od 100 do 3200 ISO, předvoleb WB je 7 plus manuální a nastavení stupňů Kelvin. Sériové focení 3 fps, anebo „burst“, tedy 30 fps při 1,4 Mpx. Vestavěný blesk má směrné číslo 11 (tedy: při 100 ISO dělit clonou a vyjdou metry). Displej je OLED s 614 body, výstupy USB 2.0 a HDMI, zápis na SD / SDHC karty, baterka BP1310 1300 mAh.

Ovládání a menu
Je to mile ovladatelná panenka. Zapíná se jako Nikony, tedy páčkou u spouště, to je velmi příjemné. Hned za spouští je roller (ovládací kolečku), obrácený vertikálně, je to neobvyklé, avšak efektivní, též velmi příjemné. Dále máme nahoře volitelné tlačítko a volbu režimu singl / série / samospoušť. To mi nepřijde šťastné, kompenzace expozice je stlačená dozadu pod hranu. Jistě se na to dá zvyknout, nicméně i pak je třeba palcem rozeznávat kompenzaci expozice a uzávěr ostření. Kdybych byl pan Samsung, nařídil bych výměnu toho programovatelného tlačítka a kompenzace expozice. Mnohem častěji kompenzuji než programuji, pane Samsungu.

Přístroj má dvě programovatelná tlačítka. Jednak lze nastavit, co všechno chceme blokovat tlačítkem AEL (pod kompenzací vzadu), jednak lze nastavit tlačítko dole pod objektivem. V základním nastavení je tam náhled, tedy fakticky kontrola hloubky ostrosti. To je nepochybně skvělé opatření, které nabízejí i některé DSLR, ale ne tak šikovně, jako je to tady: vy prostě uvidíte obrázek přesně tak prokreslený při dané cloně, jak bude na fotce.
Jak je to vzadu jsem už naznačil ta kompenzace expozice se musí nacvičit, ale když se lidi naučili balancovat talíř na tyči postavené na nose, proč by se nenaučili najít tlačítko kompenzace expozice, že. Na zadní stěně je ovládání displeje a funkční menu, dále pak čtyřcestný volič s přepínáním ostření z AF na manuál a zpět: při manuálním ostření automaticky naskočí lupa, jakmile zabereme za ostřicí kroužek objektivu: tak tohle jsou další výhody těchto hybridů a i tato funkce jednou povede k jejich vítězství (chci se vsadit).
Dále na čtyřcestném voliči je vpravo nastavení bílé, dole ISO a vlevo nastavení režimu vyhodnocení expozice. Tlačítka pro prohlížení a koš jsou zcela dole.

Menu
Ta jsou dvě. Funkční menu je vyvedeno s podivuhodnou vynalézavostí, které oproti zvyklostem je ve prospěch věci: na vodorovné liště volíme položku (dejme tomu rozlišení, kvalitu WB a pod.), v řádku nad tím jsou volby položky – na př. blesk -> jaký typ blesku, a pak v kroužku ještě nad tím volba detailů, například síly blesku, nebo samospoušť po vteřinách. Slovy se těžko popíše, jak příjemně a přehledně je menu řešeno, je to skutečně něco nového a oproti zvyklostem, novinky nevedou k horšímu, naopak. Má tři obrazovky „fotografického menu“,

Podstatné je, že si vše potřebné můžete ukázat na displeji a samozřejmě v hledáčku. Nelze přepínat, tedy nelze vypnout AMOLED a nechat jen EVF nebo naopak. Přístroj má čidlo a jakmile přiložíme přístroj k oku, zapne se EVF. V něm vidíme naprosto totéž jako vzadu na „velkém plátně“. Jde o předprodukční vzorek, takže se nesluší uvádět nějaká čísla, nicméně to snad mohu prozradit, že si baterka vede dobře a že se tedy nezdá, že by velký AMOLED nějak zásadně ždímal elektřinu.

Jak se s ním fotí
Přístroj nabíhá v podstatě stejně rychle jako zrcadlovky a ostří bezproblémově, takže jeho použití k živé fotografii je mimo diskusi. Chová se jako zrcadlovka, co víc k tomu dodat. Nabízí kreativní režimy PASM a samozřejmě i inteligentní automat. Ten je skutečně inteligentní, opravdu rozpoznává scénu, jde do makra když je objekt blízko, výborně vyrovnává bílou – a v problematických světelných podmínkách jde na 800 ISO maximálně.

Kromě scénických režimů(děti, makro, text, západ slunce, svítání, protisvětlo, ohňostroj, pláž a sníh a „snímek s retuší“, což jsem přesně nepochopil, oč jde, nabízí přístroj i styly scény (průvodce scénami), kde je: standard, živé barvy, portrét, krajina, prales (v anglickém menu je to „les“, zdá se, že překládal milovník romantiky), retro, chladné barvy, klid, klasika a tři uživatelská nastavení. Rozumí se, že rozdíly jsou v podstatě zanedbatelné, nicméně je možno do nastavení i divoce vstoupit (což nedoporučuji 🙂 ).

Obrazová kvalita je velmi dobrá. Velmi dobrý dojem dělá objektiv 18-55, kreslí v podstatě stejně v celém rozsahu clon – na ukázce jsou výřezy 100% z rohu obrázku. Ani vinětace není patrná.

S ústy mírně pootevřenými jsem zůstal stát nad snímkem pořízeným v protisvětle, uvádím dole v ukázkách. Takto podané slunce, které neovlivnilo celkovou expozici, to jsme opravdu ještě nikdy neviděl. Uváděné snímky byly pořízeny se svolením firmy Samsung přístrojem, který má sice výrobní číslo, není tedy označen jako předprodukční vzorek, nicméně dle sdělení pracovníků firmy ještě není zcela produkční. Myslím, že je naprosto v pořádku, nenalezl jsem nic, co by mě na přístroji pohoršilo.

Shrnutí
Samsung NX10 je hybrid, tedy „zrcadlovka bez zrcátka“ vybavená snímačem APS-C, jako běžné zrcadlovky. Má speciální bajonet, takže jsou k němu momentálně jen tři objektivy, přes adaptér lze používat objektivy s bajonetem K – Pentax, zkušenosti nejsou, dle sdělení přímo korejského výrobce objektivy bude nutno ostřit ručně. Je to malý a lehký přístroj, výborně ovladatelný, s perfektní kontrolou nad obrazem. Díky skutečně inteligentnímu automatu ho může obsluhovat i naprostý laik, zkušený fotograf naopak využije široké škály jeho funkcí a potěší ho, že je průběžně informován o stavu přístroje při pohledu do hledáčku. Problematicky budeme posuzovat poměr cena / výkon. Přístroj stojí i s objektivem 18-55 cca 17 tisíc. Ovšem, s čím ho srovnávat? Nejbližší příbuzný je G řada Panasonicu, ovšem ta má Micro 4/3 systém, čili 1,5x menší čip. Low end zrcadlovky se dnes prodávají kolem 10 tisíc, čili výrazně levněji, ovšem tento přístroj nabízí lepší uživatelský komfort. Těžko tedy soudit, nicméně je jasné, že zamotaná hlava kolem ceny asi bude.

Dodatek:

Zajímavou recenzi přináší Jaroslav Kortus na svém serveru Makofoto, v podstatě dochází ke stejným závěrům jako já.

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 protisvětlo (hlavně č. 4, neupravováno, skutečně to tak je!), 5 ráno, 6 v lese, 7 a 8 makro, 9 rozsah jasů, 10 automatická WB, 11 předvolba „žárovka“, 12 při 3200 ISO

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12