Nezařazené

Samsung NX 11 (recenze)

Jedenáctka následovala celkem rychle po desítce, a zde ji máme, zrcadlovku bez zrcátka, onen hybrid, který se těší tak velkému zájmu veřejnosti. Rozdíly nejsou velké, proto i v této recenzi budu vycházet z výkladu o předchozím modelu. Připomenu, že Samsung se zařadil do skupiny výrobců „mirrorless“ přístrojů – tedy v podstatně kompaktních fotoaparátů, vybavených výměnnou optikou. Na rozdíl od Olympusů a Panasoniců je však řada NX osazena čipem APS-C, tedy zhruba dvakrát větším, 23.4 x 15.6 mm typu CMOS. Má speciální optiku, využívající toho, že poslední čočka může být hodně hluboko v těle přístroje – nevadí jí pohyb zrcátka. To ovšem má za následek jistou nevýhodu, omezený počet objektivů.

Základní data jsou v podstatě totožná s modelem NX10. Snímač CMOS má 14,6 mega efektivně, citlivost od 100 do 3200 ISO. Procesor je DRIM Engine. Objektiv má specifický NX bajonet, ostření má 15 zaostřovacích bodů. Třípalcový AMOLED displej je pevný (škoda, výklopný displej je super…), se 614 tisíci body. Hledáček je elektronický VGA (640×480) se 100% krytím (= co vidíme, to bude na fotce a nic navíc). Rozsah závěrky od 30 sec do 1/4000, sériové snímání 3 fps (to je dnes málo), video 1280×720/30 fps se stereozvukem. Akumulátor Lithium-Ion BP1310 vydrží 400 snímků na jedno nabití. Také rozměry 123 x 87 x 40 mm a váha 499 jsou zachované.

V čem se tedy liší? Má v sobě i-Function, která byla poprvé použita v modelu NX 1000 (viz naši recenzi ). Jde o pomůcku umožňující snadnou volbu scénických režimů – stiskneme tlačítko na objektivu a pak otáčením ostřicího kroužku nastavujeme scénu, respektive clonu, čas, ISO nebo WB. Další novinkou je „priorita objektivu“. Další novinkou je panoramatický mód, velmi dobře řešený, jak se ještě zmíním. Podobnost s modelem NX10 je takřka absolutní, vnějškově je pozměněn jen grip (úchop, výstupek pro ruku).

Vypadá jako zrcadlovka a pocitově se chová jako zrcadlovka. Je velmi malý, skladný, v tom připomíná modely G od Panasonicu. Přestože je vyrobený z plastu působí dojmem solidnosti. Povrch přístroje je jemně zdrsnělý, takže je matový a to hodně přispívá k jeho eleganci. Zvlášť bych rád ocenil dvířka prostoru pro kartu (je z boku, takže žádný problém se stativem) a pro výstupy USB atd.

Ovládání a menu
Zůstalo stejné a budu se držet i chvály i kritiky předchozího modelu. Zapíná se jako Nikony, páčkou u spouště, což je naprosto nejlepší způsob, jaký znám. Roller je postavený kolmo hned za spoušť, i ten je dobře dosažitelný. Vpravo na horní stěně je „zelené tlačítko“, které by mělo podle návodu vracet nastavení do výchozího. Jím například donutíte vrátit zaostřovací bod do středu, pokud je voleno jednobodové zaostření a stiskem OK tlačítka v čtyřcestném voliči ho uvolníme a nastavíme mimo střed. Nebo stisknete kompenzaci a třetí rukou středním prstem stisknete zelené tlačítko a vynulujete to. Jednoduché to moc není.

Kruhový volič má režim inteligentní automatika, video, předvolené scény, dále pak panorama, hlasovou poznámku a „i“ režim spolupracující s objektivem. K většině z toho se ještě vrátím.

Na zadní stěně nahoře je ne moc šťastně umístěné tlačítko pro kompenzaci expozice, rozhodně bych ho vyměnil za to ne moc šťastně řešené zelené tlačítko. Pod tím je uzávěr ostření a expozice. Dále na zadní stěně najdeme DISP tlačítko, nastavující co má být vidět na displeji a Fn tlačítko – funkční menu, s rychlým přístupem k všemu potřebnému.
Na čtyřcestném voliči jsou umístěny i funkce autofokus / nastavení bílé / ISO / režim měření expozice. Dole pak je tlačítko pro prohlížení a pro mazání. Tlačítko pro velké menu je vlevo od hledáčku. Musím opakovat výtku vyjádřenou už posledně, ta expozice kompenzace šťastně umístěná není. Jinak ale se vše ovládá příjemně a zvlášť oceňuji, že kruhový volič má docela slušnou aretaci proti náhodnému přetočení (jež mívá osudné následky).

Menu jsou dvě. Funkční menu se zobrazuje na vodorovné liště dole, volíme položku (dejme tomu rozlišení, kvalitu WB a pod.), v řádku nad tím jsou volby položky – na př. blesk -> jaký typ blesku, a pak v kroužku ještě nad tím volba detailů, například síly blesku, nebo samospoušť po vteřinách. Slovy se těžko popíše, jak příjemně a přehledně je menu řešeno. Podstatné je, že si vše potřebné můžete ukázat na displeji a samozřejmě v hledáčku. Nelze přepínat, tedy nelze vypnout AMOLED a nechat jen EVF nebo naopak. Přístroj má čidlo a jakmile přiložíme přístroj k oku, zapne se EVF, ovšem v menu to lze nastavit jinak, že si vše pustíme do elektronického hledáčku anebo na zadní displej. Kupodivu to nelze přepínat, takže nakonec je ta automatika nejrozumnější výběr z ne moc rozumných.

Velké menu je přehledné, má jen tři obrazovky, pak je jedna obrazovka pro uživatelské nastavení a pět obrazovek pro setup, přičemž jedna je pro přídavnou jednotku GPS, která ovšem není v dodávce přiložena.

Jak se s ním fotí
Přístroj nabíhá v podstatě stejně rychle jako zrcadlovky a ostří bezproblémově, takže jeho použití k živé fotografii je mimo diskusi. Chová se jako zrcadlovka, co víc k tomu dodat. Nabízí kreativní režimy PASM a samozřejmě i inteligentní automat. Ten je skutečně inteligentní, opravdu rozpoznává scénu, jde do makra když je objekt blízko, výborně vyrovnává bílou – a v problematických světelných podmínkách jde na 800 ISO maximálně – což je standardní nastavení, lze ho změnit v menu na obrazovce „panáček 1“, tedy na obrazovce pro uživatelské nastavení položka Přizpůsobení ISO.
Kromě scénických režimů (děti, makro, text, západ slunce, svítání, protisvětlo, ohňostroj, pláž a sníh a “snímek s retuší”, nabízí přístroj i styly scény (průvodce scénami), kde je: standard, živé barvy, portrét, krajina, prales (v anglickém menu je to “les”, zdá se, že překládal milovník romantiky), retro, chladné barvy, klid, klasika a tři uživatelská nastavení.

Obrazová kvalita je velmi dobrá, chválil jsem ji už posledně – zvláště pak dobrý dojem dělá schopnost zvládat slunce v záběru. Automatika měření expozice dělá dobrou práci – jak v „auto“ režimu, tak v programované automatice, respektive režimech priority clony / času, nicméně je dobré ji pokrotit kompenzací – při vynulované kompenzaci má tendenci přepalovat i v mírném osvětlení. V této souvislosti je třeba připomenout, že přístroj má relativně velký APS-C snímač, takže jeho odolnost vůči šumu i dynamický rozsah jsou velmi dobré. Objektivu bych vytkl soudkovou vadu, která je při nastaveném 18mm ohnisku dosti značná.

ISO a šum nenabízejí žádná překvapení – 800 ISO je v pořádku, 1600 lehce za hranou použitelnosti a 3200 „ako by něbolo“. Což je ostatně patrné i z ukázky:

Panorama je jedna z novinek modelu jedenáct. No, je to použitelné jen při velmi dobrých světelných podmínkách, ale i potom jde o obrázek velký 3792 x 1376 bodů a nečekejme tedy žádné velké tisky. Pro webové účely se ale hodí velmi dobře. Práce s tím je snadná, nic se nemusí nastavovat, panorama dělá v kterémkoli směru – ale ne šikmo, pak není obraz plynulý. Toto je při slunečném počasí:

No a takhle to dopadne v lesním příšeří, záběr by byl pěkný, kresba je velmi problematická:

Sekvenční focení nabízí variantu snímků 10 nebo 15 nebo 30 fps; na jedno stisknutí se sjede celá série, 1 resp. 2 resp. 1 sec, podle nastavení. Hezké, ovšem, jen 1,4 Mpx, takže si nepředstavujme žádné velké tisky. Ovšem na web je kvalita naprosto dostačující. Na ukázce etuda na téma padající petflaška”.

Funkce i-Function je něco, na co si člověk musí zvyknout. Kdo je navyklý na klasické ovládání, asi ji nebude používat. Nicméně je příjemné měnit scénické režimy, aniž by člověk dával aparát pryč od oka, například nastavení snímku v protisvětle, kdy přístroj automaticky aktivuje blesk.

Velmi užitečné je studium možností režimu prohlížení – mimochodem, k přístroji se dodává český i slovenský návod, velmi dobrý, vlídný i k neznalému uživateli, vybavený rejstříkem. Především je nutno v menu zapnout položku „zvýraznění“, to je zobrazení přepalů, ve výchozím nastavení je to vypnuté. Je tu i několik filtrů, které lze po expozici aplikovat – přestože AMOLED displej je vynikající, je to problematická věc, upravovat na třípalcovém displeji fotky.

Shrnutí: Samsung NX11 se chová jako malá svižná zrcadlovka. Funkčně se od DSLR liší opravdu jen elektronickým EVF hledáčkem. Ten má své výhody – vidíte v něm náhled snímku a vidíte mnohem víc údajů než v tradiční zrcadlovce. Zasloužil by si ale vyšší rozlišení, je přece jen dosti hrubozrnný a v nízkých světelných hladinách se dostává do problémů. Panorama a 30 fps snímání, to jsou velké atrakce, ale se specifický použitím obrázků s nízkým rozlišením.

Ukázky:
1 a 2 běžné světlo (1 s kompenzací -2/3, 2 bez komp.), 3 a 4 rozsah zoomu setového objektivu 18-55, 3 až 8 běžné světlo, 9 pod mrakem, 10 až 12 v lese, 13 a 14 v dešti

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14

Jedenáctka následovala celkem rychle po desítce, a zde ji máme, zrcadlovku bez zrcátka, onen hybrid, který se těší tak velkému zájmu veřejnosti. Rozdíly nejsou velké, proto i v této recenzi budu vycházet z výkladu o předchozím modelu. Připomenu, že Samsung se zařadil do skupiny výrobců „mirrorless“ přístrojů – tedy v podstatně kompaktních fotoaparátů, vybavených výměnnou optikou. Na rozdíl od Olympusů a Panasoniců je však řada NX osazena čipem APS-C, tedy zhruba dvakrát větším, 23.4 x 15.6 mm typu CMOS. Má speciální optiku, využívající toho, že poslední čočka může být hodně hluboko v těle přístroje – nevadí jí pohyb zrcátka. To ovšem má za následek jistou nevýhodu, omezený počet objektivů.

Základní data jsou v podstatě totožná s modelem NX10. Snímač CMOS má 14,6 mega efektivně, citlivost od 100 do 3200 ISO. Procesor je DRIM Engine. Objektiv má specifický NX bajonet, ostření má 15 zaostřovacích bodů. Třípalcový AMOLED displej je pevný (škoda, výklopný displej je super…), se 614 tisíci body. Hledáček je elektronický VGA (640×480) se 100% krytím (= co vidíme, to bude na fotce a nic navíc). Rozsah závěrky od 30 sec do 1/4000, sériové snímání 3 fps (to je dnes málo), video 1280×720/30 fps se stereozvukem. Akumulátor Lithium-Ion BP1310 vydrží 400 snímků na jedno nabití. Také rozměry 123 x 87 x 40 mm a váha 499 jsou zachované.

V čem se tedy liší? Má v sobě i-Function, která byla poprvé použita v modelu NX 1000 (viz naši recenzi ). Jde o pomůcku umožňující snadnou volbu scénických režimů – stiskneme tlačítko na objektivu a pak otáčením ostřicího kroužku nastavujeme scénu, respektive clonu, čas, ISO nebo WB. Další novinkou je „priorita objektivu“. Další novinkou je panoramatický mód, velmi dobře řešený, jak se ještě zmíním. Podobnost s modelem NX10 je takřka absolutní, vnějškově je pozměněn jen grip (úchop, výstupek pro ruku).

Vypadá jako zrcadlovka a pocitově se chová jako zrcadlovka. Je velmi malý, skladný, v tom připomíná modely G od Panasonicu. Přestože je vyrobený z plastu působí dojmem solidnosti. Povrch přístroje je jemně zdrsnělý, takže je matový a to hodně přispívá k jeho eleganci. Zvlášť bych rád ocenil dvířka prostoru pro kartu (je z boku, takže žádný problém se stativem) a pro výstupy USB atd.

Ovládání a menu
Zůstalo stejné a budu se držet i chvály i kritiky předchozího modelu. Zapíná se jako Nikony, páčkou u spouště, což je naprosto nejlepší způsob, jaký znám. Roller je postavený kolmo hned za spoušť, i ten je dobře dosažitelný. Vpravo na horní stěně je „zelené tlačítko“, které by mělo podle návodu vracet nastavení do výchozího. Jím například donutíte vrátit zaostřovací bod do středu, pokud je voleno jednobodové zaostření a stiskem OK tlačítka v čtyřcestném voliči ho uvolníme a nastavíme mimo střed. Nebo stisknete kompenzaci a třetí rukou středním prstem stisknete zelené tlačítko a vynulujete to. Jednoduché to moc není.

Kruhový volič má režim inteligentní automatika, video, předvolené scény, dále pak panorama, hlasovou poznámku a „i“ režim spolupracující s objektivem. K většině z toho se ještě vrátím.

Na zadní stěně nahoře je ne moc šťastně umístěné tlačítko pro kompenzaci expozice, rozhodně bych ho vyměnil za to ne moc šťastně řešené zelené tlačítko. Pod tím je uzávěr ostření a expozice. Dále na zadní stěně najdeme DISP tlačítko, nastavující co má být vidět na displeji a Fn tlačítko – funkční menu, s rychlým přístupem k všemu potřebnému.
Na čtyřcestném voliči jsou umístěny i funkce autofokus / nastavení bílé / ISO / režim měření expozice. Dole pak je tlačítko pro prohlížení a pro mazání. Tlačítko pro velké menu je vlevo od hledáčku. Musím opakovat výtku vyjádřenou už posledně, ta expozice kompenzace šťastně umístěná není. Jinak ale se vše ovládá příjemně a zvlášť oceňuji, že kruhový volič má docela slušnou aretaci proti náhodnému přetočení (jež mívá osudné následky).

Menu jsou dvě. Funkční menu se zobrazuje na vodorovné liště dole, volíme položku (dejme tomu rozlišení, kvalitu WB a pod.), v řádku nad tím jsou volby položky – na př. blesk -> jaký typ blesku, a pak v kroužku ještě nad tím volba detailů, například síly blesku, nebo samospoušť po vteřinách. Slovy se těžko popíše, jak příjemně a přehledně je menu řešeno. Podstatné je, že si vše potřebné můžete ukázat na displeji a samozřejmě v hledáčku. Nelze přepínat, tedy nelze vypnout AMOLED a nechat jen EVF nebo naopak. Přístroj má čidlo a jakmile přiložíme přístroj k oku, zapne se EVF, ovšem v menu to lze nastavit jinak, že si vše pustíme do elektronického hledáčku anebo na zadní displej. Kupodivu to nelze přepínat, takže nakonec je ta automatika nejrozumnější výběr z ne moc rozumných.

Velké menu je přehledné, má jen tři obrazovky, pak je jedna obrazovka pro uživatelské nastavení a pět obrazovek pro setup, přičemž jedna je pro přídavnou jednotku GPS, která ovšem není v dodávce přiložena.

Jak se s ním fotí
Přístroj nabíhá v podstatě stejně rychle jako zrcadlovky a ostří bezproblémově, takže jeho použití k živé fotografii je mimo diskusi. Chová se jako zrcadlovka, co víc k tomu dodat. Nabízí kreativní režimy PASM a samozřejmě i inteligentní automat. Ten je skutečně inteligentní, opravdu rozpoznává scénu, jde do makra když je objekt blízko, výborně vyrovnává bílou – a v problematických světelných podmínkách jde na 800 ISO maximálně – což je standardní nastavení, lze ho změnit v menu na obrazovce „panáček 1“, tedy na obrazovce pro uživatelské nastavení položka Přizpůsobení ISO.
Kromě scénických režimů (děti, makro, text, západ slunce, svítání, protisvětlo, ohňostroj, pláž a sníh a “snímek s retuší”, nabízí přístroj i styly scény (průvodce scénami), kde je: standard, živé barvy, portrét, krajina, prales (v anglickém menu je to “les”, zdá se, že překládal milovník romantiky), retro, chladné barvy, klid, klasika a tři uživatelská nastavení.

Obrazová kvalita je velmi dobrá, chválil jsem ji už posledně – zvláště pak dobrý dojem dělá schopnost zvládat slunce v záběru. Automatika měření expozice dělá dobrou práci – jak v „auto“ režimu, tak v programované automatice, respektive režimech priority clony / času, nicméně je dobré ji pokrotit kompenzací – při vynulované kompenzaci má tendenci přepalovat i v mírném osvětlení. V této souvislosti je třeba připomenout, že přístroj má relativně velký APS-C snímač, takže jeho odolnost vůči šumu i dynamický rozsah jsou velmi dobré. Objektivu bych vytkl soudkovou vadu, která je při nastaveném 18mm ohnisku dosti značná.

ISO a šum nenabízejí žádná překvapení – 800 ISO je v pořádku, 1600 lehce za hranou použitelnosti a 3200 „ako by něbolo“. Což je ostatně patrné i z ukázky:

Panorama je jedna z novinek modelu jedenáct. No, je to použitelné jen při velmi dobrých světelných podmínkách, ale i potom jde o obrázek velký 3792 x 1376 bodů a nečekejme tedy žádné velké tisky. Pro webové účely se ale hodí velmi dobře. Práce s tím je snadná, nic se nemusí nastavovat, panorama dělá v kterémkoli směru – ale ne šikmo, pak není obraz plynulý. Toto je při slunečném počasí:

No a takhle to dopadne v lesním příšeří, záběr by byl pěkný, kresba je velmi problematická:

Sekvenční focení nabízí variantu snímků 10 nebo 15 nebo 30 fps; na jedno stisknutí se sjede celá série, 1 resp. 2 resp. 1 sec, podle nastavení. Hezké, ovšem, jen 1,4 Mpx, takže si nepředstavujme žádné velké tisky. Ovšem na web je kvalita naprosto dostačující. Na ukázce etuda na téma padající petflaška”.

Funkce i-Function je něco, na co si člověk musí zvyknout. Kdo je navyklý na klasické ovládání, asi ji nebude používat. Nicméně je příjemné měnit scénické režimy, aniž by člověk dával aparát pryč od oka, například nastavení snímku v protisvětle, kdy přístroj automaticky aktivuje blesk.

Velmi užitečné je studium možností režimu prohlížení – mimochodem, k přístroji se dodává český i slovenský návod, velmi dobrý, vlídný i k neznalému uživateli, vybavený rejstříkem. Především je nutno v menu zapnout položku „zvýraznění“, to je zobrazení přepalů, ve výchozím nastavení je to vypnuté. Je tu i několik filtrů, které lze po expozici aplikovat – přestože AMOLED displej je vynikající, je to problematická věc, upravovat na třípalcovém displeji fotky.

Shrnutí: Samsung NX11 se chová jako malá svižná zrcadlovka. Funkčně se od DSLR liší opravdu jen elektronickým EVF hledáčkem. Ten má své výhody – vidíte v něm náhled snímku a vidíte mnohem víc údajů než v tradiční zrcadlovce. Zasloužil by si ale vyšší rozlišení, je přece jen dosti hrubozrnný a v nízkých světelných hladinách se dostává do problémů. Panorama a 30 fps snímání, to jsou velké atrakce, ale se specifický použitím obrázků s nízkým rozlišením.

Ukázky:
1 a 2 běžné světlo (1 s kompenzací -2/3, 2 bez komp.), 3 a 4 rozsah zoomu setového objektivu 18-55, 3 až 8 běžné světlo, 9 pod mrakem, 10 až 12 v lese, 13 a 14 v dešti

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: